Poslední recenze (1 646)
Hikari no ó - Season 2 (2024) (série)
Druhá série Hikari no ó bude určitě pro někoho úžasnou kulminací geniálního příběhu, ale já jsem si většinu seriálu připadal jak živočichář Béďa, když se dívá na umučení svatého Šebestiána. Zkrátka tu pořád někdo někam chodí, neustále se o něčem prázdně tlachá a furt tu lítaj nějaký svatý (dobře tady bohové) … Čekal jsem velké věci, na město, kde se pohybovali naši hrdinové, se chystal obrovský útok, který se ale odehrál úplně mimo obrazovku a z útočníků jsme tu viděli za celou sérii celkem dva! Hlavní hrdina se podstatnou dobu příběhu vyrovnává s tím, že mimo záběr skoro všechny nepřátele zabil, drama vybudované na něčem, co jsem ani neviděl! K tomu šílený yapfest o zdejších bozích, o tom, jak lidé zničili a ničí Zemi, neustále chození tam a zase zpátky bez nějakého výsledku, kolikrát z hodně divných důvodů, spousta konfrontace plná mizerně animovaných soubojů proložená sice krásnými, ale atmosféru bourajícími, arty. Všechno tak prázdné a mdlé, plné rádoby důležitých dialogů, u kterých jsem si ale připadal, jak když čtu další vedlejšák z Genshinu. Aspoň že samotné finále bylo relativně uspokojivé, vše se solidně uzavřelo, i když to bylo opět plné expozice formou kecání o životě brouka… Vizuálně je i tahle série stejně unikátní, jako byla ta první, styl má jak z 80. možná 90. let, forma obrazového vyprávění velmi svébytná, využívající někdy skoro až filmové, jindy zase doslova komiksové, postupy během zaměřování se na různé detaily a postavy, občas doplněná nádhernými uměleckými arty, které bych klidně zarámoval a hodil si na zeď – takový zvláštní mišmaš, který se mi často líbil, pokud tu zrovna nebylo cokoli v pohybu, protože jakýkoli pohyb, především v soubojích, vypadal jak když ho animoval a stříhal úplný amatér. Na to jak mě seriál zaujal, jak jsem si ho v první sérii vlastně i docela užíval a byl zvědavý, co přijde, mě druhá polovina doslova nudila, to, co jsem chtěl vidět a co mě zajímalo, se odehrávalo většinou mimo záběr, nebo se vše neskutečně okecávalo a okecávalo, takže jsem často ztrácel pozornost a tak bych vám ani nedokázal přesně vysvětlit, co že se tu odehrálo, mám jen základní představu. Zkrátka tohle mě nebavilo, jediné, co se mi tu trochu líbilo, byla forma, ale obsah mě často doslova ubíjel. Jaká škoda, kdyby se tu víc ukazovalo a méně mluvilo, kdyby se místo vypisování dialogů Mamoru taky trochu zamyslel nad reálným scénářem a režií - tím, co chce divák vidět, pak by tenhle seriál možná dokázal strhnout víc lidí než jen artové fanatiky a pseudointelektuály, kteří v tomhle plkání možná najdou smysl života, vesmíru a tak vůbec… Za mě prázdných, znuděných, zklamaných 3,5/10.
Meidži gekken: 1874 (2024) (seriál)
Meidži gekken: 1874 ve finále není nic moc extra, a to mě zrovna začátek období Meidži docela zajímá už od dob, kdy jsem koukal na prvního Kenšina. Tenhle seriál ale nemá moc co nabídnout, příběh nemá žádné vysloveně výrazné a silné okamžiky (i když se občas tak moc snaží), není v něm skoro nic, co by nějak víc zaujalo. Kvalita akčních scén je maximálně průměrná, během většiny soubojů jsem necítil žádné velké napětí, mrazení, nebo třeba zájem o osud těch, kteří právě bojovali. Co jsem si z toho všeho nakonec odnesl? Maximálně potvrzení, že "Poturčenec horší Turka". Nebo možná to, že i když jedna ruka netleská, přesto se s ní prý dá bezchybně střílet z luku… OK. Každopádně chci říct, že jsem dostal docela málo na to, kolik bylo v příběhu postav, co všechno se seriál snažil na prostoru deseti dílů odvyprávět. Co je horší, spoustu zvratů jsem si dokázal snadno odtušit, třeba to, jak dopadne Sumie, jsem trefil na první dobrou. Ke kladnému dojmu nepomáhá ani fakt, že mi hlavní hrdina přišel nevýrazný, a tak mě mnohem víc zajímal třeba Kjóširó a jeho parta na cestě za pomstou a jako nejsympatičtější postavu musím označit mistryni meče Kotó, i když do příběhu příliš nezasáhla. Na druhou stranu ale nemám asi ani moc co kritizovat, seriál není hloupý, jenom prostě není ani z poloviny tak zajímavý a epický, jak by chtěl. Body k dobru připisuji i za to, že tu není nic, co by mě vysloveně štvalo, spíš vidím jen promarněný potenciál (hlavně u těch soubojů) a takový šedý, nevýrazný, průměrný, maximálně lehce nadprůměrný, seriál, který jsem bez problému dokoukal, ale za měsíc si na něj nevzpomenu. 5,2/10
Isekai de Mofumofu Nadenade Suru Tame ni Ganbattemasu. (2024) (seriál)
Fluffy Paradise jsem si užil, mám rád tyhle roztomilé a příjemné série, které nejsou nijak extra náročné a dá se u nich dobře relaxovat (obzvlášť si jich cením v zimě, kdy je venku pošmourno, brzy se stmívá a moje celková nálada je často tak nějak – mizerná). Hlavní hrdinka je velmi milá, její snaha chránit všechna ta „nepochopená“ monstra (Goblin Slayer by se z Nefertimy asi zbláznil) je mi sympatická, protože kdo by neměl rád roztomilou malou holčinu, která se především snaží všem pomáhat a jejím hlavním cílem je pohladit si každé chlupaté stvoření, které se tu namane. Co se příběhu týká, na jednu stranu nad ním nechci moc přemýšlet, protože mi připadá, že některá rádoby velká dramata se s tím roztomilým a sympatickým laděním seriálu tak trochu tlučou a občas si také říkám, že některé problémy by se daly vyřešit mnohem rychleji, navíc ani hrdinčin plán na rezervaci pro příšery mě zatím úplně nepřesvědčil (snad ta monstra dopadnou lépe, než Indiáni v Americe) na druhou stranu minimálně u celé té poslední bitvy jsem nakonec dokázal ocenit, že se autor snažil vyřešit problém relativně uspokojivě pro obě strany, takové to „vlk se nažral, ale koza zůstala celá“, plus mě pořád zajímá, co se za celou tou migrací potvor na sever skrývá a co je tedy tím hlavním hybatelem v pozadí. Zkrátka i když jsou v příběhu nějaké díry, věci, které by se daly vyřešit lépe, přesto mě zaujal, což je u seriálu, který má být primárně o roztomilosti, chlupatých zvířátkách a malé holčině, která se chce s každou touhle příšerou skamarádit vlastně velký úspěch (bohužel ale příliš nevěřím, že bych se dočkal další řady, to se u těchto seriálů moc nestává). Animace je velmi líbivá, hudba též, většina postav mi byla celkem sympatická, nikdo mi tu vysloveně nevadil… Za mě si první dokončené anime v této sezóně odnese 7/10 a jako takový ten trošku dramatičtější, ale pořád velmi dobrý a roztomilý Večerníček to na nedělní zimní večery fungovalo.
Poslední deníček (108)
Kino 2024
Letošní návštěvy kina:
Wonka - 23.1.2024 - Kino Na Fialce (Říčany) - 7,5/10
Duna: Část druhá - 1.3.2024 - Cinema City Chodov (Praha) - 9,5/10