Jeoffrey

Člověku, který k tomuhle seriálu dělal 3DCG modely monster, by měla být doživotně zakázána jakákoli práce na počítači, protože reálně něco tak mizerného (třeba drak, kostlivci…) by se do anime radši vůbec dostat nemělo. Tak tím jsem si ulevil a vyjádřil svojí největší výtku, můžeme dál. Příběh mě docela bavil, i když není kdo ví jak originální (kromě úplně první epizody, ta měla docela zajímavý twist), v některých částech je strašně uspěchaný (třeba rozřešení romance hlavní hrdinky tu proběhne tak nějak divně a nepřirozeně z minuty na minutu) a z konce jsem také necítil nějak extra velké uspokojení. Hlavní hrdinku jsem si oblíbil, i když na mě působila jako trochu chytřejší Mashle (zkrátka ne tak úplně braindead) v sukních, hodně tomu pomáhal styl vyprávění z jejího úhlu pohledu s vnitřními dialogy, které jí pro mě dělali mnohem zajímavější a sympatičtější. Z ostatních postav jsem si dokázal oblíbit asi jen Patricka, což bylo ale z velké části způsobené tím, jak moc hloupí mi přišli všichni tři muži (princ, kouzelník, voják) kolem Alicie. Ty postavy byly až tak špatné, že jsem si vzpomněl na Hrdinu se štítem, kde ústředním tahounem charismatu hlavního hrdiny je fakt, že všichni další hrdinové jsou nesnesitelní, stupidní... Zkrátka s tímhle "materiálem", co tu byl, Patrick zářil. Co se humoru týká, občas jsem se zasmál, jindy to bylo úplně mimo, ale aspoň tu nebyly žádné okamžiky, kdy by mi nějaký vtip přišel třeba hloupý nebo trapný. Ve výsledku tu mám docela fajn seriál, který má ale pár opravdu zásadních chyb v rámci tempa, animace, postav (viz. výše) a proto, i když mě rozhodně víc bavil než nudil a štval, mu víc jak 5,5/10 nedám.

Trvalo to jen dalších sedm let, než si anime producenti opět vzpomněli na příběh bratrů Okumurových a jejich boj proti Satanovi a já jsem rád, že mě tenhle seriál i po tak dlouhé přestávce pořád zajímá. Tentokrát to z velké části táhl fakt, že se příběh točil kolem Izumo, kterou mám rád (rozhodně třeba mnohem raději než Šiemi) a její příběh mě dokázal zasáhnout a trošku dojmout. Fungovala pro mě i celá ta tajemná organizace Iluminátů v čele s Luciferem, byl jsem zvědavý, co zase kuje Mefistofeles, bavil mě i nevypočitatelný Šima, ale nejvíc jsem se během sledování těšil, až dopadne pověstná sekyra na jednoho z nejotravnějších a nejhnusnějších záporáku, co jsem v rámci Modrého exorcisty viděl – zkrátka až to prase, tedy pardon doktor Gedóin, dostane, co si zaslouží. Sice Modrý exorcista vedle moderních šónenů v rámci soubojů už trošku zaostává, ale pořád jsou docela slušně animované. Za sebe nejsem nijak zklamaný, mám rád tu atmosféru a tajemství, na kterých příběh staví, takže co jsem viděl, mě docela bavilo, a proto jsem rád, že na další sérii tentokrát nebudu čekat tak dlouho. 7,2/10.

Řekl bych, že se to nakonec povedlo nad očekávání dobře. Vizuálně je tenhle Avatar podmanivý, efekty jsou velmi zdařilé, hudba je asi i díky spolupráci Nickelodeonu velmi povědomá, casting se také ve většině případů povedl, a tak jsem neměl problém všechny postavy poznat i přes některé již předem avizované drobné úpravy charakterů, které se nakonec na výsledku až tolik neprojevily. Stejně tak mě docela mile překvapily některé nečekané změny, především fakt, že již v první řadě dostáváme velmi brzy jednu z postav, která hraje v původním animovaném seriálu klíčovou roli až od druhé řady, plus zde navíc máme i její poměrně solidní charakterové rozkreslení, díky kterému najednou nepůsobí jen jako obyčejná jednorozměrná záporačka, jako mi jí vykreslil originál. Ono vůbec tohle nové hrané zpracování na jednu stranu docela solidně adaptuje původní předlohu, to hlavní tam je, kouzlo příběhu se uchovalo, na druhou stranu některé události jsou zajímavě spojené dohromady a mnohé dialogy jsou zasazené na jiných místech, než kde si je pamatuju a ano, občas to funguje, ale jsou zde i chvíle, kdy to tam není a některým z nich prostě chybí síla a údernost, protože k nim třeba úplně nesedí build up. Nejvíc je tohle spojení několika událostí dohromady vidět právě v části kolem Omašu, kde dostáváme ve dvou dílech cca 4 různé epizody původního animovaného seriálu a jednotlivé dějové linky neběží po sobě jako v předloze, ale souběžně a překvapivě to i tak drží pořád poměrně solidně pohromadě, takže můžu říct, že mě tahle část nakonec i tak hodně bavila. Zkrátka pořád to je z velké části ten Avatar, kterého jsem si kdysi tak oblíbil, rozhodně o dost víc, než jistý filmový pokus z roku 2010, ale zároveň to má i svojí vlastní identitu (věci navíc, mnohé odebrané, něco přeházené), která mi až na pár drobností vůbec nevadí, přeci jen nechci hranou adaptaci ve verzi 1:1 s originálem, protože tu bych asi považoval za zbytečnou. Ve výsledku tedy převládá velká spokojenost a doufám, že se dočkám i druhé a třetí knihy. 8/10

Zajímavé moderní variace na tradiční příběhy bratří Grimmů v poměrně kvalitním vizuálním kabátku a s docela slušným hudebním doprovodem. Tím že jde o šest opravdu rozličných příběhů, které se někdy svým smyslem a významem drží předlohy, jindy zase na hlavu obracejí zaběhnuté role v příběhu, nebo zkoumají jejich význam, často přidávají nové a nečekané zasazení či zápletky, je i dost velká šance, že se vám budou některé části líbit víc a jiné méně. Nebo spíš u mě dojem z jednotlivých dílů značně kolísal a vypisovat zde to, že nejvíc se mi líbila asi Červená Karkulka a nejmíň Jeníček s Mařenkou a vysvětlovat proč, mi přijde zbytečné, protože je dost velká šance, že vás osloví příběhy úplně jiné. Je to povedená směsice, u které nemůžu říct, že by tam byl nějaký příběh, který by neměl něco do sebe, na druhou stranu ale nedokážu ani říct, že bych tam našel část, která by mě nějak silněji zasáhla – nenašel jsem nic na co budu vzpomínat. Bylo to originální, bylo to nápadité, občas pěkně ujeté, jindy trochu mrazivé až nepříjemné, občas i takové hloubavé, kdy se autoři snažili předat nějaká ta poselství, někdy odvozená od původních pohádek, jindy úplně jiná. Ovšem i když jde o poměrně zajímavou a originální ukázku toho, co se dá s dílem bratří Grimmů také vymyslet a udělat (a pokud někdy vyjdou další díly, klidně jim dám šanci), přesto mě seriál neuchvátil natolik, abych mu dal v budoucnu přednost před osvědčenou klasikou. 6,9/10

Čekal jsem, že to bude dobrý, ale nečekal jsem že až tak moc… Poslední díl byl naprostá paráda, ten si odnáší jasných 10/10, už jen za to, jak krásně a srdečně si oba hlavní hrdinové řekli, proč se do sebe zamilovali a jak přesně to sedělo se vším, co jsem nejen v téhle sezóně viděl. The Dangers in My Heart si mě získal už první řadou, která byla zaměřená na to, jak se dva naprosto odlišné charaktery postupně měnily a hledaly si k sobě cestu. Druhá sezóna krásně staví na těchto vybudovaných základech, rozšiřuje jejich vzájemný vztah, dává jim do cesty nové překážky a postupně vše graduje až k nádhernému finále. Co mě tu bavilo nejvíc? Asi to, jak je hlavní hrdina na jednu stranu nejistý, plný různých obav, uvědomuje si, že je vlastně ještě z velké části dítě, ale přesto pak přijde nějaký ten důležitý moment a jemu přesně a logicky dojde, co je v tu chvíli potřeba udělat. Stejně tak hlavní hrdinka, která na jednu stranu působí často hodně sebejistě, ale ve skutečnosti občas také tápe a je si v mnohém nejistá. To vyobrazení dospívání, rozkolu mezi dospělostí s její odpovědností, romantickými patáliemi a na straně druhé bezstarostnost a hloupost dětství, jsou tu strašně krásně zachycené, obojí je přesně namixováno, abych postavám všechno, co dělají, věřil. Zároveň mi tvůrci umí strašně šikovně připomenout, kam se postavy během téhle cesty posunuly, vždyť třeba konfrontace Ičikawi s jeho minulým já a tím, jak vše dřív vnímal, byly jedním z nejlepších momentů celého seriálu. Obě hlavní postavy jsou tu velmi dobře napsané, pořád mají své silné a slabé stránky, ale pomalu na sobě pracují, pracují na vzájemném vztahu, což je hlavní důvod, proč jim jako divák celou dobu držím palce, a i když je to občas hodně cringe a divný, zase mi to krásně sedí k tomu, jaké ty první romance, když si na ně sám vzpomenu, prostě byly. Animačně skvělé, hudebně snad ještě lepší – zkrátka já jsem si tohle náramně užil a doufám, že budou nějaké další díly, tohle přeci není konec, je to spíš začátek jednoho vztahu, který bude určitě minimálně stejně tak zajímavý, jako byla cesta k němu. 9,5/10  

Originální seriál, minimálně co se charakter designu postav týká, který začíná poměrně zábavně, má spoustu energie, ale postupně se docela rychle ohrává. V prostřední části opravdu jako by už tvůrci nevěděli, kam to chtějí vlastně celé směřovat. Co hůř, hlavní hrdina se nějakých 11 dílů chová jako pitomec, ze začátku je to vtipné, postupně nudné, následně otravné a pak se najednou lusknutím prstu rozhodne, že se aspoň na chvíli jako pitomec chovat nechce, ale tím že byl vystavěný jako trouba, celou dobu prezentovaný jako trouba, tak tohle jeho náhle pohnutí i přes všechny snahy pro diváka moc nefunguje. Nejzajímavější postavou je pro mě nakonec asi Matakara, který v rámci příběhu aspoň trochu bojuje i s něčím jiným než jen s pěstmi ostatních, i když ani ten jeho vnitřní strach mi seriál nedokázal ani z poloviny kvalitně prodat. Ve výsledku je to zklamání, hezky animované, dobře ozvučené, se sympatickým začátkem, z kterého si ale nakonec nic moc neodnesete. 5/10

Původně jsem očekával další generický isekai, ale tenhle „polní doktor“ mě skoro ve všech ohledech dokázal velmi mile překvapit. Už v prvním díle jsem si všiml, že jsou tu hodně sympatické postavy, všechny tři hrdinové z našeho světa jsou strašně fajn, každý je úplně jiný, ale ke každému z nich jsem si dokázal najít rychle cestu. Stejně tak i lidé v tomhle fantasy království mají něco do sebe, ať už jde o poměrně rozumného krále, milou princeznu, nebo „vládkyni posilovny“ a velitelku zdejších léčitelů Rose. Moc dobře se na to dívá, vzájemné interakce mezi postavami jsou záživné a často i zábavné. Hlavní hrdina si tu projde reálným tréninkem (takže žádné OP během pěti minut…), dostal jsem i docela pochopitelné vysvětlení, proč jsou léčitelské schopnosti v kombinaci s bojovým výcvikem tak silné, a i zajímavý koncept toho, jak se dají využít (v souladu s názvem seriálu). Příběh mě také chytil, je vidět, že mu autor dal stejnou péči jako svým postavám, a tak má hlavu a patu, drží mi pohromadě, zajímá mě, co bude dál. Animačně to bylo ucházející (dalo by se však i mnohé zlepšit), hudebně se mi seriál líbil. Za mě 7,3/10 a klidně bych si dal nějaký přídavek.

Holky z Hokkaida jsou super roztomilé a já možná i chápu, proč se někomu budou tak moc líbit, ale i tak pro mě nezachraňují celý tenhle seriál, který mi připadá maximálně jako naprosto průměrný. Zkrátka hrdinky jsou docela fajn, ale hlavní hrdina na mě většinu času působil naprosto tragicky, někdy až otravně. Je to taková ta nudná verze Mirka Dušína a jeho největší rizz je nakonec tak akorát to, že je z Tokia! Za sebe reálně nechápu, co na něm může někdo vidět. Nebyl to ale jenom Cubasa, kdo mi tu tak nějak lezl krkem, ale třeba jeho babička, která vyléčí jakékoli nemravné myšlenky tradičním čajovým obřadem a je klasickým odrazem konzervativního (až zkostnatělého) myšlení, taky stála za to. S tou bych reálně bydlet nedokázal, ale to bude asi tím, že mám osobnost, narozdíl od Cubasy. K tomu je v příběhu hromada klišé, červenání a panických výkřiků hlavního hrdiny, zkrátka opět nic nového pod sluncem. Takže jak jsem psal, chápu, že seriál asi bude mít dobrá hodnocení, protože holky z Hokkaida jsou i pro mě docela roztomilé, ale když k tomu přidám ten zbytek tak mi za víc jak za 5/10 nestojí.

Mám tenhle seriál rád, užívám si na něm to, jak mi racionálně vysvětluje středoškolský život skrze různé videoherní příměry. Pořád si dovedu reálně představit, že někdo sociálně slabý a nejistý by zde mohl najít různé tipy a triky na to, jak se socializovat a u většiny z toho, co mi seriál ukazuje, i věřím, že by to takhle mohlo fungovat. Takže i první polovinu druhé série zaměřenou na šikanu jsem si užil, řešení celého problému založené na tom, že je třeba postupně změnit celkové klima v rámci třídního kolektivu, aby byla šance celou situaci úspěšně zvrátit, mi dávalo smysl a zvolený způsob působil velmi sympaticky. Tahle část byla zkrátka velmi zajímavá a uspokojivá. A uspokojivá byla do jisté míry i druhá polovina, kde si hlavní hrdina konečně vybíral svojí přítelkyni, ovšem měl jsem s tím celým jeden velký problém. Nemůžu si pomoct, ale nějak nevěřím tomu, že se dá takhle snadno používat racionální myšlení v rámci romantiky a citů. Pokud jsme totiž v situaci, kdy jsme zamilovaní, tak mozek dělá mnohé, ale nikdy neuvažuje takhle logicky a racionálně, jak nám tu předvádí nejen Tomozaki, ale i obě kandidátky na přítelkyni. Takže i když je v téhle lince pár dobrých rad, přesto tomu nějak nedokážu uvěřit, romantika na mě působí bezkrevně, nemůžu se jen tak smířit s tím, že by vše proběhlo tahle zvláštně s minimem jakéhokoli dramatu. Tahle druhá polovina mi prostě přišla divná, a i když je vše pro mě po emocionální stránce poměrně solidně zakončené, uvěřil jsem i tomu, že vítězka se k hrdinovi zkrátka hodí víc, jako romantika to u mě příliš neobstálo (což ale může být jenom můj problém, založený na mých zkušenostech a romantizovaném vnímání lásky). Přesto to ale na výsledný dojem z druhé řady nemá až tak zdrcující vliv, pořád si myslím, že jde o nadprůměrný seriál, který má mnohým co nabídnout a tak ani téhle druhé řadě nechci dát méně jak 7/10.

Řekni mi, jaký Fallout máš rád a já ti řeknu, jestli se ti tenhle seriál bude líbit! Je to zatraceně jednoduché, pokud máte rádi videoherní Fallout 1 a 2 a všechno co přišlo potom bylo jen čiré zlo, živení se na značce, nepochopitelná změna žánru a způsobu podání postapokalyptického světa, pak se vám tenhle seriál, co má každou epizodu už v úvodu logo Bethesdy, rozhodně moc líbit nebude, vyvolá u vás PTSD, prostě připomene smrt vašeho milovaného dětství... Pokud máte rádi Fallout 3 a 4, nebo dokonce i Fallout 76 (byly doby, kdy tihle lidé byli ještě ohroženější druh, než obyvatelé vaultů na povrchu), pak jste právě našli klenot s miliónem a jedním odkazem na vaše oblíbené hry, ať už jde o psa, co se jmenuje Dogmeat (i když ten se objevuje i v prvních hrách), postavu, co má příjmení Howard, nebo snad každou lokaci, která vám přijde zatracené povědomá (benzínka Red Rocket, Super Duper Mart…) a jednotlivé frakce, které budete znát jako své boty. A co fanoušci Falloutu New Vegas? Jsou tu i nějací cowboyové, hlavní nepřítel je management a korporát, jo i pro ty to bude přeci solidní podívaná. Dobře, ale co když jsem žádný Fallout nehrál? Pokud máte slabost pro postapokalyptickou tématiku, pak by se vám seriál měl nejspíš také líbit. Má to atmosféru, má to své vlastní unikátní charisma, které je jiné než třeba u The Last of Us, je to krvavé, občas bizarní, někdy cynicky vtipné, příběh je také zajímavý, i když mu chvíli trvá, než se plně rozvine a ukáže všechny své zákruty, jsou tu docela sympatické postavy, i když si k některým možná budete stejně jako já chvíli hledat cestu… Takže si to shrneme - skalní fanoušci Falloutu 1+2 prosím na jednu stranu a dejte odpad!, maximálně jednu hvězdu. Fanoušci Falloutu 3+4+76 prosím na druhou a vytáhněte 5*. Fanoušci New Vegas spíš blíž k těm druhým a 3* nebo 4*. Vy, co jste nic neviděli, tak můžete sice skončit kdekoli, ale pokud vás zajímá téma, tak to budou 4*. A ti, co všechno viděli, všechno hráli (dobře, v mém případě kromě Falloutu 76) a všechno znají, můžou dát 7,5/10. IT JUST WORKS!