Tohle je prostě šílený. Sedláček jak má být, ale ještě víc na hlavu. Z fyzikálního hlediska se amplituda jeho tvorba mrská horem dolem. Krásně vypichuje, co je dneska tolik důležitý: Pár přátel mííít...
Pro mě těžko hodnotit, Sedláček je moje srdeční záležitost. Ale tady jsem si s ním sedl nejméně, přitom jeho asi nejangažovanější film. Snad ve mně časem uzraje.
Asi možná nejlepší letošní český film, byť byla produkce slabší. Je to rozhárané, neučesané, nahrubo tesané, ale kupodivu to funguje. Herecké výkony se pohybují od nuly ke stu, ale neštěstí žádný, ani na jednom konci, nevybočuje do nesnesitelnosti. Kdyby tohle byl průměr naší tvorby, je to nádhera. A snad nebude pouze ve znamení sociálních dramat.
Malinkozklamání. Nepřišlo mně, že by film držel jako celek. Odvíjel se mně na plátně příběh o hypoteticky zneužité dívce a najednou v posledních patnácti minutách (nevim, kolik to skutečně bylo, ale na mě to tak působilo) se najednou stihnul vecpat ještě jeden, o nevěře v rodině, o sebevraždě s motivem pomsty a to mě tak zahltilo a zapláclo, že jsem už vůbec netušil, která bije a když sem to pochopil, šli už titulky. Hynek Čermák je král.
Je to sice na city a asi maličko kalkul, ale na mě to platilo. Výpovědní hodnota o tom, jak vypadá jeden den na zemi, neni asi moc velká, protože takový dílo zkrátka vytvořit nejde. Ale mě to uchvátilo.
První z Doinelovské pentalogie, první Truffaut, první Léaud a hned zásah na komoru. Nádherný film, tak jednoduchý, ale silný jak jen dokáže být. Je jiný než ostatní čtyři filmy a to hlavně díky věku Antoinea, nemůžu říci že nejlepší, ale rozhodně se Truffaut mohl těžko úvést mezi ty, jenž tak vytrvale kritizoval (nemyšleno pejorativně), lépe.
Pilíř sci-fi. Spielberg umí udržet napětí i ve scénách, kde byste ho nečekali, na to jsou pravou specialitou Čelisti, ale zde je to patrné taky. Všechno dokonale sladěné, na rok 1977 krásné efekty, jednoduché, kdy málo je víc. A ty co nejsou tak skvělé, jsou roztomilé a vůbec neurazí. Francois Truffaut v roli francouzského ufologa je už jen třešnička na dortu. Ta nejsladší.
S tímto filmem jsem se setkal na kurzech Cinema Studies, kdy nám ho představil pan režisér Hřebejk. Francois Truffaut ve mně do té doby nevzbuzoval mnohé sympatie, ale po tomhle díle jsem se do něho musel zamilovat. Film o filmu v pravém slva smyslu, tepe do všechno, co se kolem filmu od jeho objevení děje. Postavám se smějete i fandíte, ikdyž je všem jasné, že dílo, které vytvářejí, se jasně žene do záhuby. Nádhera. Takové filmy se už dneska bohužel nedělají.
Pro mě nejlepší český polistopadový film. Pan režisér Gedeon vzal již existující literární postavu a nasadil ji do úplně nového a zcela jiného prostředí a funguje to báječně. Film funguje úžasě jako celej, nic z něho nevybočuju ani v něm nic výrazně nekulhá. Je tolik český, aby nám byl blízký a tolik nečeský, abychom si z něj tradičně nemusli dělat srandu. Nevnucuje se, nabízí, škoda že Saša Gedeon toho nenatočil víc, snad se brzy vrátí.
Úžasné táhlý film, který nepodléhá současnému stylu vyprávění. Celou dobu jakoby se ve mně něco příčilo, ale vůbec mně to nevadilo a nedoslovný konec je klasika.
Ano, Šéfe, pro mě mělo vždycky dorbý standart a věděl jsem, co do něho čekat. Ale druhým dílem čtvrté série jsem byl úžasně překvapen, málo hudby, hodně emocí a bylo to celé dokumentární takové. Na konci si říkám, že je to jako by to dělal Klusák, a vono jo. To je skloubení, které si dám hodně líbit. Ano, šéfe povyšuje!
Můj nejoblíbenější český film to není, ale pokud mají nějaké filmy natáhnout do kina milion diváků, pak je dobře, že to jsou v Čechách filmy jako Pelíšky. Kéž by se kvalita tak snoubila s návštěvností jako právě zde.
Já nevím, co k tomu říct... ale asi díky tomuhle filmu, jsem se rozhod dělat film. I když rozhodnout se z ní, jako bych o tom musel přemýšlet, po tomhle člověk prostě VÍ. Kla-si-ka.
Vlajková loď westernů. Člověku vůbec nevadí mnohaminutové záběry jedoucího dostavníku a podobně a nechá se zvolna unášet promítačkou. Scéna kdy Frank vyvraždí celou rodinu a potom na závěr i nejmladšího chlapce považuju za jeden z nejsilnějších okamžiků v dějinách kinematografie vůbec.
Vrchol konverzačních dramat. Film, který je celý v podstatě v reálném čase (byť ne doslova) nemá ani jediné slabé místo a je krásnou ukázkou toho, jak může fungovat dobrý scénář i bez hodiny akčních záběrů. A Jiří Voskovec nás obvzlášť potěší.
Ta mystičnost filmu je něco, co ho řadí o několik řádů výš nad všechny mystické filmy, co znám. Protože zde je to dávkováno neskutečně organicky a přesně. Paráda.
Pro mě je to nejlepší film, který jsem doposavaď viděl. Žádný jiný se mě tolik nedotkl a žádný jiný mně nepřišel tolik ladský jako tento. Vlastně díky němu jsem se rozhodl stát filmařem.
46. MFFKV - pro mě jasně vítěz letošních Varů, mistrně se to vyhejbá Černý labuti, herečka hraje o sto šest a překvapivě mladej režisér všechno udrží v pěknym tempu. Paráda, nádhera
Moje komentáře
Černá kočka, bílý kocour (1998)
Krásné jak jen Kusturica umí být. A balkán někdy asi taky.
Sráči (TV film) (2011)
Tohle je prostě šílený. Sedláček jak má být, ale ještě víc na hlavu. Z fyzikálního hlediska se amplituda jeho tvorba mrská horem dolem. Krásně vypichuje, co je dneska tolik důležitý: Pár přátel mííít...
Rodina je základ státu (2011)
Pro mě těžko hodnotit, Sedláček je moje srdeční záležitost. Ale tady jsem si s ním sedl nejméně, přitom jeho asi nejangažovanější film. Snad ve mně časem uzraje.
Poupata (2011)
Asi možná nejlepší letošní český film, byť byla produkce slabší. Je to rozhárané, neučesané, nahrubo tesané, ale kupodivu to funguje. Herecké výkony se pohybují od nuly ke stu, ale neštěstí žádný, ani na jednom konci, nevybočuje do nesnesitelnosti. Kdyby tohle byl průměr naší tvorby, je to nádhera. A snad nebude pouze ve znamení sociálních dramat.
Nevinnost (2011)
Malinkozklamání. Nepřišlo mně, že by film držel jako celek. Odvíjel se mně na plátně příběh o hypoteticky zneužité dívce a najednou v posledních patnácti minutách (nevim, kolik to skutečně bylo, ale na mě to tak působilo) se najednou stihnul vecpat ještě jeden, o nevěře v rodině, o sebevraždě s motivem pomsty a to mě tak zahltilo a zapláclo, že jsem už vůbec netušil, která bije a když sem to pochopil, šli už titulky. Hynek Čermák je král.
Život v jednom dni (2011)
Je to sice na city a asi maličko kalkul, ale na mě to platilo. Výpovědní hodnota o tom, jak vypadá jeden den na zemi, neni asi moc velká, protože takový dílo zkrátka vytvořit nejde. Ale mě to uchvátilo.
Audience (TV film) (1990)
Krásně vožralej Lanďák, dávám jenom ****, byť tu hru miluju, ale tohle zpracování mně nesedlo.
Rodinný krb (1970)
Můj nejoblíbenější Doniel. Přišel mně nejvážnější, nejhlasitější, nejstrhanější ze svých čtyř bratrů, ač nemám oko pro Japonky.
Ukradené polibky (1968)
Třetí z Donielovské skládačky a zase krása. Christine je nádherná, Antoine zmatený, divák se kochá. Epizodnost dosahuje maxima a člověka film nadchne.
Antoine et Colette (1962)
Druhý díl(ek) z Doinelovké pentalogie. Krátké, lehké, překlenovací, nádherné. Taky bych chtěl bydlet v hotelu naproti. Naproti čemukoli.
Nikdo mne nemá rád (1959)
První z Doinelovské pentalogie, první Truffaut, první Léaud a hned zásah na komoru. Nádherný film, tak jednoduchý, ale silný jak jen dokáže být. Je jiný než ostatní čtyři filmy a to hlavně díky věku Antoinea, nemůžu říci že nejlepší, ale rozhodně se Truffaut mohl těžko úvést mezi ty, jenž tak vytrvale kritizoval (nemyšleno pejorativně), lépe.
Blízká setkání třetího druhu (1977)
Pilíř sci-fi. Spielberg umí udržet napětí i ve scénách, kde byste ho nečekali, na to jsou pravou specialitou Čelisti, ale zde je to patrné taky. Všechno dokonale sladěné, na rok 1977 krásné efekty, jednoduché, kdy málo je víc. A ty co nejsou tak skvělé, jsou roztomilé a vůbec neurazí. Francois Truffaut v roli francouzského ufologa je už jen třešnička na dortu. Ta nejsladší.
Americká noc (1973)
S tímto filmem jsem se setkal na kurzech Cinema Studies, kdy nám ho představil pan režisér Hřebejk. Francois Truffaut ve mně do té doby nevzbuzoval mnohé sympatie, ale po tomhle díle jsem se do něho musel zamilovat. Film o filmu v pravém slva smyslu, tepe do všechno, co se kolem filmu od jeho objevení děje. Postavám se smějete i fandíte, ikdyž je všem jasné, že dílo, které vytvářejí, se jasně žene do záhuby. Nádhera. Takové filmy se už dneska bohužel nedělají.
Návrat idiota (1999)
Pro mě nejlepší český polistopadový film. Pan režisér Gedeon vzal již existující literární postavu a nasadil ji do úplně nového a zcela jiného prostředí a funguje to báječně. Film funguje úžasě jako celej, nic z něho nevybočuju ani v něm nic výrazně nekulhá. Je tolik český, aby nám byl blízký a tolik nečeský, abychom si z něj tradičně nemusli dělat srandu. Nevnucuje se, nabízí, škoda že Saša Gedeon toho nenatočil víc, snad se brzy vrátí.
Drive (2011)
Úžasné táhlý film, který nepodléhá současnému stylu vyprávění. Celou dobu jakoby se ve mně něco příčilo, ale vůbec mně to nevadilo a nedoslovný konec je klasika.
Zvuk hluku (2010)
Pro mě jako bývalého hráče na bicí je to skvost. Úžasná hravá práce.
Ano, šéfe! (TV pořad) (2009)
Ano, Šéfe, pro mě mělo vždycky dorbý standart a věděl jsem, co do něho čekat. Ale druhým dílem čtvrté série jsem byl úžasně překvapen, málo hudby, hodně emocí a bylo to celé dokumentární takové. Na konci si říkám, že je to jako by to dělal Klusák, a vono jo. To je skloubení, které si dám hodně líbit. Ano, šéfe povyšuje!
Mlčení jehňátek (1991)
Roztomilé jako Hannibal Lecter sám.
Rain Man (1988)
Doják jak prase, ale je to nádherný. Zde už hraničí herectví s převtělením.
Pelíšky (1999)
Můj nejoblíbenější český film to není, ale pokud mají nějaké filmy natáhnout do kina milion diváků, pak je dobře, že to jsou v Čechách filmy jako Pelíšky. Kéž by se kvalita tak snoubila s návštěvností jako právě zde.
Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)
Já nevím, co k tomu říct... ale asi díky tomuhle filmu, jsem se rozhod dělat film. I když rozhodnout se z ní, jako bych o tom musel přemýšlet, po tomhle člověk prostě VÍ. Kla-si-ka.
Tenkrát na Západě (1968)
Vlajková loď westernů. Člověku vůbec nevadí mnohaminutové záběry jedoucího dostavníku a podobně a nechá se zvolna unášet promítačkou. Scéna kdy Frank vyvraždí celou rodinu a potom na závěr i nejmladšího chlapce považuju za jeden z nejsilnějších okamžiků v dějinách kinematografie vůbec.
Kmotr II (1974)
Oproti prvnímu Kmotrovi to na mě bylo příliš rozvleklé, příliš epické.
Dvanáct rozhněvaných mužů (1957)
Vrchol konverzačních dramat. Film, který je celý v podstatě v reálném čase (byť ne doslova) nemá ani jediné slabé místo a je krásnou ukázkou toho, jak může fungovat dobrý scénář i bez hodiny akčních záběrů. A Jiří Voskovec nás obvzlášť potěší.
Zelená míle (1999)
Ta mystičnost filmu je něco, co ho řadí o několik řádů výš nad všechny mystické filmy, co znám. Protože zde je to dávkováno neskutečně organicky a přesně. Paráda.
Americká krása (1999)
Pro mě je to nejlepší film, který jsem doposavaď viděl. Žádný jiný se mě tolik nedotkl a žádný jiný mně nepřišel tolik ladský jako tento. Vlastně díky němu jsem se rozhodl stát filmařem.
Taxikář (1976)
Atmosféra že by se dala krájet! Nádhera!
Marketa Lazarová (1967)
Klasika. První dáma československého filmu
Restaurátor (2010)
46. MFFKV - všechny moje kamarády to zasáhlo, ale mně jedinýho to nějak minulo, nevím, nějak sem se do toho asi nedokázal vcítit
Neviditelná (2011)
46. MFFKV - pro mě jasně vítěz letošních Varů, mistrně se to vyhejbá Černý labuti, herečka hraje o sto šest a překvapivě mladej režisér všechno udrží v pěknym tempu. Paráda, nádhera