Alvin

Dá se tomu filmu jednoduše vysmát, jako to udělal zde slovutný Verbal, jehož bystrého filmového úsudku si jinak vážím. V tomhle případě, ale podle mě potvrzuje rčení, že i mistr tesař se někdy utne. Ten film je především o popírání reality a zavíráním očí před fakty. Scéna v ordinaci po ošetření Sašy, je bolestnou připomínkou, jak může být pro někoho těžké sebepřijetí. A ano vím, že teď je počet genderových a sexuálních identit populární téma, víc než kdy předtím. Někdo se tím třeba i baví nebo chce zviditelnit, ale pro jiného to je celoživotní trauma. A rozhodně se neodvážím soudit jak početná k je první nebo druhá skupina. Ten film by, ale klidně mohl být o klimatické krizi. I tam v zájmu zachování statusu quo mnozí zavírají oči před nepříjemnými fakty. Nejjednodušší metoda jak se vypořádat s problémem je zavřít oči a tvářit se, že není. V tomhle filmu to názorně předvádí postava Koniga. Možná až moc názorně, což je moje jediná výtka k tvůrcům, že místy až moc tlačí na pilu. Ale tak jsou skoro o generaci mladší než já, tak to beru jako mladický zápal. Zrežírované je to myslím dobře, dvě hodiny utekly jak nic. Výprava filmu je povedená a solidním hereckým výkonům vévodí okouzlující Křenková.

Už ani nevím, kdy jsem viděl takhle dobrou českou resp. slovenskou černou komedii. Vlastně od revoluce možná poprvé. Krutostí humoru a stylem vyprávění si to nezadá s bratry Coeny v jejich někdejší nejlepší formě.

Tu třetí hvězdu dávám jenom za to, že někdo po dlouhé době obsadil do pohádky Nárožného, Novotného a Remundovou. Jinak to ale jde s vánočními pohádkami od dua Hudský-Janák dost kopce. Za jejich nejlepší pokus v tomhle "oboru" považuji pořád O vánoční hvězdě.

Elvisova hudba mě narozdíl třeba od Beatles, které jsem taky nezažil a přesto stále poslouchám, nikdy nijak neoslovila. O jeho životopis jsem taky nezavadil, ale možná právě díky téhle neznalosti jsem si ten film docela užil. Zrežírované, zahrané a sestříhané je to nápaditě a svižně, což člověk ocení obzvlášť u tříhodinového filmu. Osvěžující je tu i Tom Hanks, který si po všech těch altruistických dobrácích zachraňujících slabé a utiskované, konečně střihnul plnotučného záporáka. Skoro bych řekl, že svým výkonem zastínil Butlera, ale ten to zase dohnal křepčením na parketu jako skutečný Elvis "Pelvis".

Hned z kraje filmu Chazelle naservíruje divákům několik scén, které pomyslně vykolíkují hřiště a terén, aby bylo všem jasné, že to bude hřiště velikánské a terén divoký. Sice si zrovna nelibuju ve fekálním humoru, tunách koksu a sexuálních orgiích, ale jako úvod do filmu, kde je všechno povoleno, to funguje. Další hodinu a kousek "na placech" jsem si užil nejvíc, protože to je jednak krásný pohled do zákulisí filmařiny, a vůbec nevadí, že dnešnímu divákovi časově hodně vzdálené (ba naopak) a za druhé se tu dá fandit hned všem hlavním hrdinům najednou. Jenže tak jak jsou rozdané karty je jasné, že to nebude směřovat k nějakému všeobjímajícímu happyendu. To by mi až tak nevadilo, fandit se dá i do smutného konce, ale já jsem se v poslední části filmu od hlavních hrdinů odpojil a bylo mi vlastně jedno, jak to s nimi dopadne. Ta poslední část myslím nejlíp dokazuje, že Chazelle po předchozích úspěších dostal od studia bianco šek a rozhodl se ho využít zcela po svém, ať se to lidem ze studia a v sálech bude líbit nebo ne. Když čtu jaký je to v americe kasovní propadák, tak je to přímo ironie osudu, protože o tomhle přesně ten film je, o raketových vzestupech a strmých pádech, o vrtkavosti divácké přízně a o kinematografii, která se pořád vyvíjí a přizpůsobuje divácké poptávce. Nedávno jsem taky tři hodiny seděl v kině na nových Cameronových omalovánkách a bylo narváno. Teď nás bylo v kině jedenáct. Ani to hvězdné jméno Brada Pitta víc lidí nepřilákalo. Ale kdoví, třeba si všichni hlavní zúčastnění řekli, že si natočí takový divácký na truc film, pompézní oslavu jejich řemesla a s tou fackou od mainstreamového publika počítali od začátku.

Tak modré ploskonosé tentokrát-akvabely podle očekávání vyhrály navzdory mohutné technologické přesile protivníka, který je mohl smáznout hned během úvodní bitvy a vlastně i kdykoli později během filmu. Ale nebylo to tak nudné, jak jsem se obával. Na hodinky jsem se podíval asi po hodině a půl, a to když poprvé promluvila velryba a pronesla něco jako "Jsem v pohodě, díky." To mi taky poprvé zacukaly koutky. Další půl hodinku bych nazval "trampoty dospívajících Avatarů", což mě moc nebavilo a hlavně mi to dalo prostor přemýšlet nad tím, proč jeden z klaďasů začal celkem nenuceně pomáhat úhlavnímu nepříteli...možná mu to obří cétéčko vygumovalo paměť ? No každopádně logika scénáře občas pokulhává, ale hlavně by měl někdo Cameronovi připomenout, že dobrý režisér nacpe vše podstatné do standardních 120 minut, navíc když má v ruce takhle řídký scénář. Pro otrlé by se klidně v té třetí, ušetřené hodině mohl promítat dokument ze skutečného rybolovu skutečných velryb na naší překrásné planetě a mělo by to možná i větší emocionální dopad. No a pak je tu velké finále. Grandiózní, epická, nekonečně protahovaná bitva mezi dobrem a zlem, kde musí padnout aspoň jeden z dobrých, aby kvóta dojemnosti byla dodržena a divák mohl uronit i nějakou tu slzičku. V součtu mi to vychází jako minule na trojku s odřenýma ušima a to ještě hlavně za ten vypiplaný vizuál, který ale stejně další Avatar překoná a tento odsune do dějin a průměrnosti. Tentokrát to bylo hodně o potápění, což mi připomíná, že jsem nedávno viděl film taky o potápění a o dětech a ten mě teda dojal daleko víc.

Kdyby to nebylo z Korei, řekl bych, že to má na svědomí Tarantino. Bavila mě o trochu víc první polovina rafinované infiltrace do baráku boháčů, než druhá "kill them all" půlka filmu.

Villeneuve je estét o čem mě přesvědčil už v Příchozích i novém Blade Runnerovi. Ale podobně jako v těch dvou filmech si znovu libuje v dlouhých a pomalých záběrech. Někde to snímku prospívá, což jsou třeba ty úžasné záběry pouštního Arrakisu, nebo pomalu plující vesmírné koráby originálních tvarů. Ale třeba záběry na tváře zadumaných herců mi občas přišly moc dlouhé. Kdyby do těch dvou a půl hodiny raději vecpal celou knihu, byl bych spokojenější, takhle musím s finálním hodnocením počkat až na pokračování.

Natočit poutavě příběh, který všichni znají a vědí jak dopadne, to dokáže jen pár režisérů na světě. Napadá mě jen Greengrass a pak právě Howard, který už před skoro třiceti lety mistrně zrežíroval záchranu tří lidí uvězněných 400 tisíc kilometrů daleko od Země. Tentokrát jde jenom o 4 kilometry pod zemí, ale nehtohryzné drama je to snad ještě vetší. Možná proto, že nejde o 3 trénované kosmonauty, ale o 13 nezkušených dětí. A narozdíl od oběžné dráhy Měsíce si svízelnost téhle situace dokáže představit každý, kdo někdy byl v jeskyni aspoň kilometr daleko od vstupu. Howard jde do detailu, takže jsou tu stovky Thajců, kteří filmu dodávají autentičnosti, v jeskyních a pod vodou divák slyší jen zvuky, jako když má uši plné vody a kyslíkové láhve naráží na stěny úzkých průlezů. Hudba je naprosto minimalistická, stejně jako projevované emoce hlavních herců a stejně se mi často draly slzy do očí. Tohle je prostě silný příběh o lidské odvaze, vynalézavosti a ochotě pomáhat někomu až na druhém konci světa i za cenu obrovského rizika.

Film u kterého platí rčení "Too big to fail". Zkrátka když studio do něčeho vrazí tolik peněz, tak se i postará, aby to mělo masivní reklamu a komentáře plné superlativů. Ale výjimečné filmy se dají pořád rozdělit jenom na dvě skupiny, ty které utáhnou diváka na promyšlený a originální příběh a ty které vsadí vše na strhující vizuál. Ty první mají velkou výhodu, že je ocení i další generace diváků. Ty druhé v lepším případě naši potomci odzívají a v horším se jim místy budou i smát pro jejich dějovou prostoduchost, absenci logiky nebo v té době už technologickou zastaralost. Ono ty PlayStationy a Xboxy jdou taky pořád dopředu a to co rodiče považovali za dechberoucí vizuál dost možná děti označí za kýčovité omalovánky.V roce 2009 se v souvislosti s Avatarem taky psalo, že ten film má potenciál probudit v lidech větší ohleduplnost vůči přírodě. Pokud by to tak bylo, byl by to bezpochyby jeho největší úspěch. Ale teď v roce 2022 člověk stále kácí deštné pralesy, doluje ze země všechno co se dá prodat a jediná změna oproti roku 2009 je ta, že jde do kin pokračování Avatara a další dvě jsou ve výrobě... Český klasik by se možná Camerona zeptal "A není to málo Antone Pavloviči"?"