Profil
Hodnocení (1118)
Komentáře (450)
Oblíbené filmy
Oblíbení režiséři
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
|
Moje komentáře |
 Ženy v pokušení (2009) 
|
11.03.2010 |
| |
Ženy v harašení, další vztahová komedie přesně mířící na své vieweghovskými čajíčky odkojené publikum. Stejně jako Líbáš jako Bůh se netají přítulností k nevěrám, sexuálním eskapádám všech generací a slabým mužským postavám. Na film nahlížíme hédonistickou životní optikou hlavní postavy, uberšik babičky, (výtečná, nepřehrávající Balzerová), která je českou verzí mužsky živočišné Samanthy ze Sexu ve městě. Paradoxně jde o jedinou funkční a komplexní postavu, zatímco chování zbytku osazenstva jako by pouze otrocky naplňovalo režisérovy erotické fantazie, od sexu s černoškou až po .... Vzhledem k solidní herecké práci a řemeslnému standardu Vejdělkovo dílko vysloveně neuráží (až na záběry z manželské poradny- proč české filmy dělají z jakýchkoli psychologů a pacientů psychopaty?), jen je mi prostě tenhle typ "dělání humoru" a vidění světa dokonale cizí- romantický či komediální náboj nula celá nula. Cílovou skupinu nicméně uspokojí, navzdory tomu, že tento navenek "estrogenový" film je samý testosteron. 45%
P.S. Komunikační kanál kadeřnic JE geniálním marketingovým tahem. |
|
Přestupný rok (2010)
|
04.03.2010 |
| |
Přestupný rok je z rodu oněch sadistických turistických romantik, ve kterých se na ploše 99 minut odehraje intelektuální genocida všech postav, několika národů (zde irské násosky z mokré čtvrti a američtí suchaři) a drtivé části diváků. Odstup, přestupný Satane. 30% |
|
Na sv. Valentýna (2010)
|
13.02.2010 |
| |
Hollywood: full of hopes, full of promises, ignorant of reality. Amen to that... Love Actually byla "instant classic", láska až za hrob na první pohled, Valentine´s Day je "classic instant". Výprodej romantické veteše Garryho Marshalla se k Lásce nebeské příblížil v několika scénách: ačkoli byly nejspíš zamýšleny jako pocta, dopadají bez výjimky jako laciná vykrádačka bez pointy. A protože chybí chytlavé popíkové songy i sentimentální instrumentální themes (Taylor Swift to vážně nevytrhne, i když hrát trubku po boku medvěda a vlkodlaka jí sedí), chtělo by se nad valentýnskou mozaikou zlomit kříž. Jenže je odzbrojující. Dialogy končí parádními punchliny, napětí mezi některými páry by se dalo exportovat do rozvojových zemí, metafory a odkazy účinkují jako odlečující prvek. Samozřejmě s básnickou licencí, takže desetimilionová metropole působí jako dva bloky, v nichž každý zná každého.
A ty různé podoby lásky a zamilovanosti, sblížení a jiskření, flirtu a osudových okamžiků jsou překvapivě ryzí, čisté, naivní, naprosto pomíjející uplynulé dvacetiletí. Garry Marshall je pořád oním staromódním snílkem, co věří, že se z prostitutky stane princezna, že existuje happily ever after a že sex je materializovanou ozvěnou citů. Taylor Lautnerolupus tu má hlášku, která odůvodňuje celou jeho filmovou existenci, McDreamy se proměnil v doktora McNightmare a kouzelná Jennifer Garner je dívkou, pro kterou by jakýkoli muž od pěti do šedesáti bez váhání ukradl růži v klášterní zahradě. Nebo ne? Val ´n´Teen ! 70 % |
|
Poslední akční hrdina (1993)
|
01.02.2010 |
| |
Splácení dětských dluhů pokračuje. Další devadesátková komedie s mírně scifi/fantasy zápletkou, která klade divákovi otázku: a co bys udělal ty? Koncept, kdy se realita v těle malého cinefila probourává do akční fikce a filmové postavy utíkají řešit své frustrace do světa, kde neplatí pravidlo happyendu, je natolik hravý a zábavný, že dovoluje ironizovat klišé, tropit žerty z nedotknutelného akčního heroje a pěstovat napětí mezi všedním světem, kde každá rána bolí, a hollywoodským rájem neomezených možností, nekonečných nábojů a dokonale krásných žen.
Už přesně vím, do jaké filmové scény bych se pomocí kouzelné houdiniovské vstupenky vloupala. Pokud by mi zaručila zpáteční cestu. |
 Na Hromnice o den více (1993)
|
26.01.2010 |
| |
Jako obvykle jsem sto (resp. 17) let za opicemi, ale tahle hra, v níž Bill Murray musí projít všechny levely od začátku, aby se dostal tam, kde včera skončil, evidentně nestárne. Samotné téma proměny arogantního egoisty k lidumilnému gentlemanovi by v jiném aranžmá působilo nechutně didakticky, ale situační vtípky, škodolibý humor a neodolatelný Murray snažící se vyprostit z časové smyčky to zachraňují. Když se nemůže pohnout z místa a času, musí se pohnout vnitřně. A navíc to divákovi pokládá zrádnou otázku: co byste dělali, kdyby vaše rozhodnutí neměla konsekvence a každý den začínal stejně jako ten předchozí? Škoda, že to nelze provést ve velkém měřítku jako vědecký experiment. To by totiž v dostatečně reprezentativním vzorku odhalilo mnoho tajemství o lidské nátuře. |
|
Lítám v tom (2009)
|
22.01.2010 |
| |
You Will Believe a Man Can Fly...Jeden z nejšťastnějších dnů Jasona Reitmana prý nastal, když Clooney přijal scénář psaný přímo pro něj. Ryan je záletník, notorický bachelor, který žije na oblaku číslo devět a vzrušují jej dvě výzvy: dobytí bájné hranice nalétaných mil American Airlines a sex v letové hladině FL 125. Zatímco spousta mužů má problém vyletět z rodinného hnízda, Ryan má problém dosednout na zem, je totiž doma ve vzduchu, nepolapitelný pták s křídly businessclass, jehož letištní manévry a pro ostatní otravné rituály tvoří osu jeho života. Zemská i lidská gravitace ho tak trochu odpuzují, coby zákazník je loajální až za hrob a kartičky věrného zákazníka jsou pro něj totéž, co pro ostatní fotky dětí v peněžence. Trousí za sebou cynické hlášky jako oživlý Oscar Wilde, vypadá jako Cary Grant, neuznává závazky a s elegantní arogancí dává lidem padáka. Je moderní, ale na rozdíl od jiných není otrokem technologií, na elektronické řešení personálních věcí /výpovědi, rozchody/ má naštěstí staromódní názor a přes odstup od lidí ukazuje svou lidumilnou stránku, protože osobní kontakt považuje za nenahraditelný. Koneckonců, ve filmu to schytá jenom Myspace, ale dost vypovídá můj oblíbený Clooneyho citát: “I would rather have a prostate exam on live television by a guy with very cold hands than have a Facebook page.” Asi tak.
Jakmile zaútočí Reitman se třemi postavami, které reprezentují rodinné hodnoty a soudržnost, náš hrdina správně dí, že je to otázka volby, nikoli povinnost pro každého. Zatímco mladá, technologiemi nekriticky nadšená, ale naivní kolegyně mu nutí svou verzi ideálního života a chce z něj udělat sympaťáka s plány do budoucna, krásná spolupasažérka s podobně rozlítaným životním stylem představuje jeho ženské zrcadlo. Jenže u muže vypadá nezávislost sexy, u ženy působí tak trochu jako znouzectnost. Clooney koneckonců lehce reprízuje svou postavu z Coenovic veselohry Intolerable Cruelty a zároveň hraje sám sebe. V polidštěné podobě, no kidding.
Ačkoli je Reitman zjevně na straně plápolajícího rodinného krbu, je ochoten poskytnout druhé straně prostor pro žraločí strategie, prázdný batoh a život " v letu" a v zásadě, byť nerad, uznává, že některá divoká zvířata zkrátka potřebují svobodu a k ochočení se nehodí. Dost o tom vypovídá třeba porovnání scén: aféra na jednu noc je roztomile cynická a skvostně stylová, svatba působí jako nucené vlečení oběti k oltáři. Největší síla Up in the Air ale není George. A vlastně ani příběh krocení zlého muže. Jsou to Jasonovy dialogy: chytré, řízné, plné narážek a ironie, konverzační humor se satirickými hroty par excellence, umění špičkování dovedené k dokonalosti, v kině se tomu zasměje každý pátý člověk, ale pro mě definitivní důkaz, že Jason Reitman mi stejně jako Sofia Coppola ROZUMÍ. Smějeme se stejným věcem, všímáme si stejných maličkostí a pokládáme podobné otázky. Někdy si splníte sen sami, někdy Vám ho splní člověk, který bydlí tisíce mil daleko a o Vaší existenci netuší.(projekce) 90% |
|
New Yorku, miluji Tě! (2009)
|
21.01.2010 |
| |
New York, město letmých setkání, místo, kde se z epizodické náhody stává poetická /MK/, jakoby se Velké jablko urodilo pro filmový materiál se svou pestrobarevnou směsku lidí, z nichž každý odněkud přišel. Nevyrovnaná, ale přesto dokonale souznící mozaika, která mě omámila (nevzpomínám si, kdy jsem naposledy viděla na plátně tolik sex. napětí jako u story Bradley Coopera), rozesmála (Eli Wallach je můj nejmilejší filmový staroušek a půtky s manželkou roztomile záludné) , rozněžňovala (dívenka z parku, co má tisíc otázek), rozplakala (Shia, Julie a tajemný pokoj nebo příběh jednoho portrétu), přemítala nad hrátkami scenáristů ( dvě rozkošně zlomyslné story se zapalováním ohněv venku, které mají původ v tom, že v NYC se musí kouřit před barem/putykou a především Prom Night story s komickou pointou) a mezi tím vším snílkovská dívka s videokamerou, která mezi jednotlivými částmi lehkonoze poletovala jako motýl na cestě mezi Central Parkem a Chinatown... 90%
Cause everyone's your friend in New York City
And everything looks beautiful when you're young and pretty
The streets are paved with diamonds and there's just so much to see
But the best thing about New York City is you and me |
|
Katka (2009)
|
20.01.2010 |
| |
Dokonale didaktická antidrogová prevence, která ale tím, že nepoužívá otravné didaktické metody a svou pozorovatelskou pozicí, má na rozdíl od nich šanci zapůsobit, ideálně na druhý stupeň základky. Inu, verba movent, exempla trahunt. Rozhodně klobouk dolů před humanistickým nasazením, opravdovostí a časosběrnou vytrvalostí Heleny Třeštíkové. Ale jak tady čtu v komentářích "syrové, drtivé, brutální, silné" - to jsem u Katky necítila. Na rozdíl od školní besedy s narkomanem. Ale to mi bylo dvanáct. |
 Herkules 3D (2009) odpad!
|
14.01.2010 |
| |
Existuje vůbec teoretická šance, aby se z člověka, který viděl film Herkules, nestal Herodes? |
|
Nějak se to komplikuje (2009)
|
04.01.2010 |
| |
Byla jednou jedna (de)generace aneb kocovina z flower power. Nancy Meyers znovu posunula tachometr romcom na vyšší obrátky: tentokrát točí padesátku a šedesátku (ačkoli Martinově postavě může být šedesát jedna a půl i osmdesát devět, jsme přece v nestárnoucí Kalifornii) a mezi postelí a pekárnou uspořádala kurz pro ženy po přechodu s tématem Jak být rozvedený. Mammamiovsky rozjuchaná Meryl Streep explicitně vyjadřuje intimní touhy, exmanželsky skotačí s nesnesitelně samolibým a zároveň životem uondaným slabochem Baldwinem (jehož několikrát odhalené, notně zanedbané tělo působí jako repelent sexuálního apetytu) a před svými kamarádkami vede Vagina monology, zatímco architekt Steve Martin je v příběhu oním ideálem: senzitivní ťulpas, který své milované splní, co jí na očích vidí (a současně se podvědomě (správně) obává, že mu uteče za arogantním machem s citlivostí elektrické sbíječky) Místy to připomíná české zvěrstvo Líbáš jako bůh, s tím rozdílem, že funkci komického zcizujícího elementu má místo Bartošky John Krasinski. Nicméně dojem, že Poledňáková a Meyers uvízly v časové výduti, odkud loví umělohmotné postavy, slabé muže (muž je podle ní idiot nebo ňouma) a horují za právo starší generace na sex, ve mně zůstal, a to i přesto, že Hans Zimmer vykradl svůj soundtrack k Prázdninám, že jednotlivé, zejména situační vtípy místy fungují a po stránce herecké i vizuální je Pas si simple o několik set tříd výše. Vlastně není čemu se divit: takhle to dopadá, když romantické komedie točí osoba, která si hříchy mládí prožila v éře květinových dětí a volné lásky, vznikne American Pie pro duchodce:)
P.S. Pařížské publikum hlasitě zareagovalo až v momentu, kdy se na plátně začalo žertovat na téma cizoložení po francouzsku. Tleskalo a smálo se. Asi samo sobě. České publikum se smálo asi čtyřikrát častěji. |
|
Sherlock Holmes (2009)
|
18.12.2009 |
| |
You know my methods. Apply them. Trochu Brokeback Baker Street. Doyleovské přízraky staré dobré Anglie. Známé a účinné detektivní pasti. Špetka robustního, zpomaleného Rockyho. Subtilní humor a povinné holmesovské propriety. Londýn v mlze. Dedukce, obstrukce, rekonstrukce. A zpovykané charisma toho zatraceného Downeyho, který ve mně zašlapal nesmělé výtky oddaného holmesologa. S Judem Lawem mají mezi sebou tolik náboje, jako kdyby stáli uprostřed Menlo Parku. A ačkoli zasloužilý čtenář vidí od počátku onu krimitrojčlenku jak na papíře, napětí to Ritchieho akční verzi muže s houslemi nijak neubírá. Logika je totiž neobyčejně dobrodružství. Coby čtenář klobouk dolů, coby dívka ruce nahoru:) 90 procent. P.S. My zasloužilí doyleovci víme, že obecná představa Sherlocka coby páprdy s lulkou je ACD předloze vzdálená rozhodně víc než zemitě chlapská Ritchieho reinkarnace, a v podstatě si myslím, že jde o nejvěrnější adaptaci vůbec. |
|
Morganovi (2009)
|
17.12.2009 |
| |
Je načase zavést program ochrany publika a odstřel škodné v žánru romcom. Jak průzračná synopse : vesničani jsou zaostalí balíci s koněm, koltem a kloboukem, Newyorčani od civilizace odtržené, zdegenerované slečinky a ústřední duo má na mušce nájemný assasin, takže se velkoměstská fauna vypustí na divoký Západ. Zabít by si teda zasloužili, za neurotické slepičení (ona), za toporné slabošské pitvoření (on) a zápornou chemii (oba) P.S. Mám ráda SJP v Sexu, Hugha v Notting Hillu i Love Actually, od Lawrence se mi líbilo Hudbu složil, slova napsal a stereotypy New York- venkov mě bavily třeba ve Sweet Home Alabama. Už zříte, jak šílený film to musí být? 3/10 (simultanni projekce) P.S. Souhlas se Sofií, medvěd vede. |
|
Avatar (2009)
|
15.12.2009 |
| |
Offline epos pro generaci online- se skvostnými ručními ilustracemi, psaný obrovským mainstreamovým fontem. Vůbec nevadí, že jde o masový/lidový spektákl, postrádám ale údiv, tajemství, skryté filozofické podhoubí či palčivé existenciální otázky. Nalézáme se v omamném, perfektně vysoustruženém světě modelových postav s přehledně umístěnými odkazy, aby je pochopil sebejednodušší divák (aVATAr působí jako ekologicko-protiválečná antikolonizační pohádka, zatímco téma paralely vztahu dvojče-dvojče, člověk-avatar, úskalí virtuální existence, proměnlivost identity a její slupky v zásadě mine, což je škoda), ale polopatické a v každé minutě předvídatelné převyprávění nejlepších filmů vašeho života je pro mě málo, nedá se zkrátka číst na víc způsobů. I když má subgeniální modrozelený obal a revoluční-totiž přirozené a nenásilné, podřízené filmu- použití 3D. Král světa je nahý, ale jeho poddaní mu aplaudují. 70% |
|
Kawasakiho růže (2009)
|
11.12.2009 |
| |
Staré hříchy mají dlouhé stíny. Duo Hřebejk-Jarchovský tematizuje vinu a ztrátu kolektivní paměti- a tentokrát nejde publiku po srsti, ale nabízí časté změny perspektivy, což vinu nerelativizuje, ale naopak ji hledá a nachází v různých formách - kriminální, politickou, morální a metafyzickou, jako kdyby si scenárista přečetl Jaspersovu Otázku viny či díla Arendtové. Nejpalčivěji působí čtyřboj v rámci televizního pořadu- konfrontace postojů estébáka s vizáží pohádkového dědečka a aurou noblesního zla, umělce-exulanta, jemuž onen nenapodobitelný free aspekt propůjčil neherec, fotograf Kratochvíl, váženého vědce a lékaře, v němž bublá vina za slabost, a jeho loajální manželky. Rodinné nánosy v podobě manželské krize, problémů s vnučkou a zetěm působí jaksi navíc, omáčkově, není nutné pestré spektrum postav. Nesmírně účinná je komorní výslechová metoda a zprostředkované obrazy výpovědí postav před kamerou. Zatímco kolektivní a rodinné scény v první části připomněly, co mi na hřebojarchovském filmu vadí (předvídatelný mix sentimentu, hladivého humoru s občasným peprným slovem a srdcervoucího dramatu "pozor, bude divadlo") , jakmile reportéři pátrají po ztracené paměti, najednou je film nečeský, naléhavý, neuhýbavý. Stačí nechat mluvit do televizní kamery Chudíka a zazoomovat na jeho nečitelné oči, stařecké ruce a velebný úsměv, pustit před kameru Danielu Kolářovou a sledovat, jak vypráví o době, kdy bylo náročné nebýt sviní, rozvažovat nad tím, zda je ústřední postava v uměřeném podání Martina Huby pouze vyjádřením slabosti jedince, nebo i síly systému. Kawasakiho růže bloudí v retrospektivě normalizace zvídavě a bez obav, komu šlápne na kuří oko, ale zároveň nesklouzává k inkvizičnímu tribunálu- a kdykoli používá prvky docudramatu, visím pohledem na plátně. A to se mi u domácí produkce nestává. 75%
P.S. Čtyři poznámky: mimořádně potěšilo mazané užití díla Patrika Ouředníka v katarzní scéně.
Některé aspekty a osoby zní povědomě, v detailech prosvítají skutečné osudy exulantů, disidentů i estébáků, třebaže i nepřiznaně. Daniela Kolářová zraje do krásy. Zvláštní pochvala za kameru. |
|
Twilight sága: Nový měsíc (2009) odpad!
|
26.11.2009 |
| |
Primární ohrožení náctileté populace nepředstavuje v současné době virus H1N1, ale tzv. syndrom nakažlivé deprese. Příznaky: příchylnost k retardovaným scénám a retardovaným postavám, účast na kolektivním brainwashingu, těžká anemie. P.S. Popcornové filmy typu Transformers jsou testosteronem nabitá destrukce. Stmívání je estrogenem vycpaná sebedestrukce. Jenže i ten nejprostší robůtek působí vedle emonebožátek z New Moon jako rozvinutá komplexní postava s bohatým duchovním zázemím :-) |
|
|
