Recenze (647)
Jíst, meditovat, milovat (2010)
Málokterému filmu se povede otrávit žaludek, mozek a pohlaví najednou.
Já, padouch (2010)
Úžasňákovic zlé dvojče, vítej do rodiny. A chovej se, jak nejhůře umíš:)
Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)
Mnoho levelů, příliš plevelu.
Na nože! (2010) (pořad)
Jeden boží Zdeněček versus mnoho pekelných soutěžících. Na adresu papouškující dámy v porotě se raději nebudu vyjadřovat, bylo by to žalovatelné hned podle několika paragrafů:) Prima si zjevně neuvědomila, že Zdeněk Pohlreich je jedním z mála lidí, kteří mohou dělat one-man-show s občasnými přicmrndávači. Přijít s pořadem, kde má tak málo prostoru, byla kapitální chyba. A dramaturgicky ho zmršit druhá.
Wall Street: Peníze nikdy nespí (2010)
Stone versus etika kapitalismu, část druhá. A překvapivě lepší.
Dopisy pro Julii (2010)
Psát dopisy je roztomilý anachronismus, kterému by se vysmála i beznadějně romantická Meg Ryan před deseti lety v Lásce přes internet. Psát dopisy a lepit je na zeď, aby na ně odpovídala partička italských paňmám, to už je diagnóza. Nicméně Christopher Egan má tak neodolatelný britský přízvuk a cynické wildovské repliky, že pokud vytěsníte z hlavy odporný italský soundtrack a chudáka Bernala v roli manického taliánského šéfkuchaře, lze to s trochou dobré vůle dokoukat. Problém nastane v okamžiku, kdy režisér přitlačí na romantickou pilu. Začne vám totiž praskat bránice.
Muži, kteří nenávidí ženy (2009)
Jeden z výjimečných snímků, který není brutální vraždou proti předloze. Mráz přichází ze Švédska. A není před ním úniku.
Dál než se zdálo (2010)
Maya, statue! Vztah na dálku je v romantickém žánru jako horká koše, kolem níž se opatrně našlapuje. Není divu, budovat celuloidovou lásku je ožehavé i v případě, že postavy nevzdálí nosy nad dvacet centimetrů. Ale kdo jiný by do toho měl šlápnout, než skutečné partnerské hollywoodské duo? Klasické romance si hrají s konceptem so close, but still so far, s motivem abstraktního odcizení, mezi hrdiny GtD je ale prozaická fyzikální vzdálenost tisíce mil a časová propast několika pásem. Na rozdíl od jiných žánrových kousků tu nejsou klasické překážky jako odporná expřítelkyně/matka, slizký ctitel, shakespearovsky rozháraná rodina či složité sbližování z důvodu odlišných hygienických/morálních norem. Ti dva jsou dokonalý pár v nedokonalém světě ekonomické recese. Drew a Justin to publiku dost usnadňují- mají mezi sebou živelnou chemii a jejich postavy jsou sympaticky civilní urban youth s mozkem a smyslem pro humor. Pokud jste si navíc hororem jménem LDR prošli, připíše si film pár bodů navíc. Obešla bych se jen bez dvojky kámošů-podivínů, kteří se v romantických komediích stávají povinným plevelem. Zatímco vztah ústřední dvojice je překvapivě zakořeněn v realitě , jejich afektovaná jinakost jakoby vypadla z odloženého scénáře Kevina Smithe. P.S. Trik se sochou se v budoucnu šikne:)
(K)lamač srdcí (2010)
Good guys finish last. Další kolo francouzské hry "Kopni si do svého Angličana", tentokráte v surreálném prostředí Monaca. Tenhle evropský Hitch sází na charisma herců, mondénní aranžmá Monte Carla a především ztřeštěné gagy, které připomenou staromodní legraci z De Funesových filmů. Díky polskému instalatérovi, vidličce ve stehnu, nymfomanské kamarádce a dalším bizarním figurkám tak ani nevadí, že Klamač srdcí je po romantické stránce vykleštěnec.
Čarodějův učeň (2010)
Nová měrná jednotka filmové nudy= 1 Turteltaub.