Breck Eisner to sice v ruce a oku má, ale kvůli zběsilému tempu se mu rozhodně ani v jednom případě nepodaří navodit nějakou atmosféru, což je vzhledem k peckovým a hutným trailerům tak trochu zklamání. Podivní jsou zkrátka lehce postapokalyptická akčňárna s pár hororovými atributy, která v závěru nevyšumí do prázdna jen díky vtipné a fungující satelitní hříčce. 60 %
Aja je sice slušný řemeslník, ale z té překombinované neúnosně roztažené břečky obecně známé jako scenář bych slušný atmosférický horor nevykřesal nikdo. 40 %
Perfektní dokument o neskutečném člověku a jediném pravém doktorovi žurnalismu. Až se dá říct, že Hunter S. Thompson je natolik zajímavá a sillná osobnost, že o ní v podstatě nelze ani natočit špatný dokument. Natož když se do něčeho takového pustí ostřílený Alex Gibney a dostaví se i Thompsonovo filmové alter ego Johnny Depp. Samotný dokument bych rozdělil na tři části, z nichž první a závěrečná pojednávající přímo o Thompsonovi jsou perfektní demonstrací jeho osobnosti zatímco ta prostřední, převážně politická, je vzhledem k nudnosti a šedi politiky oproti Thompsonovu tripovém životě o něco slabší a navíc i tak trochu mimo celkový koncept. I tak ale parádní dokumentární práce u které budete střídavě fascinováni, pobaveni i deprimování - v závěru dokonce najednou. Hunter S. Thompson byl prostě unikátní osobností v unikátních časech, jaké už se rodit nebudou. Jak osobnosti, tak časy. Bohužel / Bohudík. 90 % When we got there, the waitress materialized and he said, "Bring me three margaritas and six beers" and the girl laughed. She said "Are you expecting some other people, sir?" He Said "No find out what these two folks want, but bring me three margaritas and six beers"...
Perfektní přenesení vztahových paradigmat do podoby herní struktury zachycený v původním komiksu, které mu navíc filmová adaptace zatraceně sluší. Wright potvrzuje, že je mistr režijních vychytávek a ze Scotta Pilgrima udělal takový osobní showreel. Fantastické hrátky z vizuálem a prvotřídně natočené, samozřejmě ale nadsazené, akční sekvence dělají z Pilgrima jeden z nejlépe vypadajících filmů posledních let. Když se navíc přidá i perfektní a přesné herecké obsazení, není co řešit. Cera je sice možná zaškatulkovaný do jedné role, co má ale dělat když se v podstatě nenajde nikdo kdo by jí dokázal zvládnout lépe. Dokonce i Anna Kendrick konečně našla film, kde její přehrávání není otravné, ale naprosto účelně využité. Ve výsledku je pak z mého pohledu největší chybou jeho akčnost. V podstatě od druhé poloviny je to jedna velká, byť samozřejmě maximálně stylová, nepřetržitá akční sekvence kopírující videoherní koncept. Bohužel na úkor různých vtípků a "komiksových" vychytávek. V podstatě se tak dá říct, že Scott Pilgrim je jeden z mála filmů, kterému jsem kdy vyčetl až přespřílišné tempo a u kterého bych sem tam uvítal i nějaké to zpomalení. I tak ale jeden z nejzábavnějších filmů roku. 85 % S odstupem několika málo dní a následné další projekci už nemůžu jinak, co se týče americké mainstreamové produkce zatím rozhodně film roku. 90 %
Po pilotním díle se tak trochu potvrdily mé obavy. Pozvolný a takříkajíc klasický start chvílemi zavádí nudou a zombieckým stereotypem, který se nedaří zahnat ani solidním hercům a výborným maskám. Komiksový předchůdce také začal sbírat plusové body až v místech, kde pilotní díl zhruba končí, takže doufám/je jasné, že seriál bude nabírat na dechu (a snad i atmosféře která v pilotu takřka chybí) díl za dílem, protože potenciál v téhle sérii určitě je. Zatím je to ale po formální stránce příliš barevné a po stránce obsahu příliš černobíle - vzhledem k proporcím komiksu (opět zatím) těžká ironie. Hodnocení pilotního dílu: 70 % Druhý díl se bohužel drží v kolejích připravených prvním dílem a vyjetých tuctem předchůdců. Walking Dead se zatím nepodařilo navodit tu správnou atmosféru a ani vztahy mezi postavami a jejich psychologie se s komiksovým předobrazem vůbec nedá srovnávat. V nechtěný neprospěch tvůrců tak trochu mluví i Soumrak mrtvých, od jehož předstírání "infikace" působí každý další pokus v seriozním filmu (Invaze) úsměvně. Vzhledem k blížící se polovině minisérie se tedy tak nějak pomalu začínám obávat, že už to možná ani lepší nebude. Walking Dead tak sbírá body jedině za výborné masky a více než přesné obsazení. 2. díl: 60 % V následujících třech dílech konečně dochází ke spojení všech dějových linek a seriál konečně začíná těžit ze vzájemné interakce postav a vztahů mezi nimi. Psychologie je sice naznačená dost povrchně, ale díly konečně dostávají alespoň náznak tempa a atmosféry a konečně se začínají objevovat i nějaké ty škrty v seznamu přeživších. Bohužel se ale jedná hlavně o vedlejší postavy, ke kterým si skoro nemáte příležitost vytvořit vztah a které většinou dostanou nějaký ten větší prostor v tom díle, ze kterého živí nevyváznou. Po pomalém rozjezdu, bych v prostřední části série (překvapivě) uvítal investici do postav v podobě dílu "z tábora" navíc, který by prohloubil charaktery postav a vztahy mezi nimi. Až poté by mohl přijít další bod zlomu v podobě konce čtvrtého dílu a toho následujícího. Pátý díl už totiž slušně šlape a když se do toho přidá i John Murphy se svým motivem ze Sunshine, dokonce začíná přituhovat i po emocionální stránce. I tak ale nepříliš dobrá vizitka pro Darabontův tým, když je (zatím) nejsilnější scéna seriálu postavená na "vykradené" hudbě. I tak jsem ale zvědavý na závěrečný díl první série, který by mohl potvrdit narůstající tendenci seriálu a připravit tak plánované ambicióznější druhé řadě snažší start. 3. až 5. díl: 70 % No, doufejme, že druhá řada bude pokračovat v tendenci rozehrátých vztahů postav a nebude se snažit o velké výbuchy. Respektive spíš o žádné výbuchy. Hodnocení závěrečného dílu/1. řady celkem: 60/65 %
Nejlepší teenage dramedy posledních let, režijně bezpohlavní a co se týče struktury vyprávění až "primitivní" snímek, který bych se vzhledem k drtivé části filmu nebál označit za komedii. Fincher tentokrát zůstává naprosto neviditelný pokud pominu nesmírně se nehodící onanistickou veslařskou vložku na industriálně-Elfmanovsky znějící hudbu. Celkový dojem ještě mírně sráží ona snaha o drobnou nelineárnost, která ale spíš přitahuje pozornost na to, jak je Social Network v porovnání s předchozími Fincherovinami, jednoduchý svým konceptem. Dějově brilantní adaptace Graysmithova rukopisu i fantastická hra s časem v Benjaminu Buttonovi jsou prostě o pár úrovní výš, čímž samozřejmě neříkám, že je to špatně napsané. Dialogy jsou svižné a uvěřitelné (což je asi v tomto případě naprosto zásadní) a casting se také povedl na výbornou. Eisenberg má na to aby šel nahoru a dokázal to, co se nepovedlo třeba ve škatulce zavřenému Michaelu Cerovi. The Social Network je prostě pohodový film, se kterým v podstatě nikoho nemůžete urazit, na druhou stranu nezbývá než kroutit hlavou nad všeobecnou adorací ve filmových kruzích. Spíš než spolku intelektuálních filmových vědců bych zkrátka posledního Finchera klidně pustil na nějaké party s jistotou, že se nedá šlápnout vedle. 80 %
Hodně Opulentní Arogantní Xenocentrismus v podání Thierryho Guetty aneb nejzábavnější a nejlépe provedená filmová hříčka posledních několika let. Banksy obstál jako pouliční umělec, jako filmař i jako loutkař.
Zmetek po všech stránkách. Sem tam sice probleskne náznak nějakého nápadu či režijně ne úplně špatné sekvence, ale všudypřítomná sterilita z Posledního vládce větru činí navzdory přídavnému prostoru naprosto plochou a nudnou podívanou.
Neotřelý mix dokumentu, koncertu, hudebního dramatu a parodie, který ve výsledku (překvapivě) funguje takřka bezchybně. Autoři by sice k podrobnějšímu zmapování potřebovali dvakrát tak delší stopáž, v rámci jakési zkratky však Nonstop párty zprostředkovává zásadní události manchesterské scény se správnou porcí pocty i nadhledu. Když se k tomu přidá takřka bezchybné herecké obsazení (snad jen ten představitel Iana Curtise byl oproti kolegovi z Control totálně prkený) v čele s dokonalým Stevem Cooganem, není pro fanouška hudebního filmu a britské kinematografie co řešit. Závěrečné "zjevení" je jen poslední vychytanou třešničkou. P.S.: snad v žádném jiném filmu co si pamatuju nebylo narušování "filmové reality" tak moc ku prospěchu filmu samotného. 85 %
Takřka perfektní vybraní kytaristi a oslnivá ukázka rozličných technik v takřka perfektním dokumentu, který sráží především občasná zkratkovitost, která jde ruku v ruce s nepříliš obsáhlou délkou. Nechce se mi věřit, že Guggenheim měl k dispozici zajímavého materiálu jen na 97 minut když navíc osobní konfrontace všech tří kytarových es zabírá menší plochu filmu než rozličné náhledy do minulosti a soukromí. Je to škoda, protože fanoušek kytar by na tuhle trojku dokázal koukat i dvakrát déle. 85 %
Už zase tlučete špačky? Mé první setkání s Havlem dramatikem, paradoxně u jeho první sólové hry, a hned výborné absurdní drama. Kulisy jsou sice chudé ale naštěstí bohaté na výborné herecké výkony. P.S.: pouze pro buržoazní intelektuály 80 %
Severské psycho lynchovského střihu, které dokazuje jak je pro podobný typ filmů potřebná atmosféra. To pak klidně můžete mít zajímavý námět, výborné herce i podařené prostředí zvláštního bytu, ale pokud film nefunguje na poli atmosféry tak to na víc jak lepší a časem těžko zapamatovatelný nadprůměr stačit nebude. 70 %
Celkem slušně natočený a vzhledem k nízkému rozpočtu i trikově zvládnutý "national geographic" dokument z oblasti infikované mimozemskými bytostmi, jehož nejlepší nápad spočívá v bezútěšném konci, který si ale budete muset složit z úplného začátku. Za tuhle hudebně-scenáristickou perličku jednoznačně bod nahoru, jinak to ale přeci jen místy bylo až moc nezáživné. 70 %
Na romantický film málo romantické, na drama málo dramatické (a to zemřel minimálně jeden člověk a křeček), na komedii málo vtipné a na geekovský film málo klingonské. Film sice oplývá zvláštní atmosférou a disponuje parádním hereckým obsazením, ale ani to občas nemůže stačit. 60 %
Další Peraltův dokument a další podařená věc. Peralta zkrátka točí o tom, co miluje a v čem se dobře vyzná a na výsledku je to sakra znát. Na druhou stranu to s sebou přináší i mírná negativa, protože z pohledu laika nejsou úplně všechny ty jména a údálosti úplně podstatná. I tak ale opět podařený kousek, který potvrzuje Peraltovu zručnost při tvorbě dokumentů.
Parádní dokument, který se dá doporučit samostatně či jako jakýsi doplněk k Legendám z Dogtownu (či obráceně). Každopádně je vidět, že Peralta kromě skateu výborně rozumí i filmu. Jako celek je Dogtown and Z-Boys nesmírně vyvážený, Peralta parádně pracuje s hudbou i postupným dávkováním informací a ví, kdy scénu nechat vyznít a hned nespěchat dál, což se hodí hlavně po konci "zpovědi" Jaye Adamse. Zkrátka opravdu podařený dokument po kterém vás zamrzí, že jste nemohli být přímo přitom, byť je Peraltův dokument výborným zprostředkovatelem. 80 %
Kromě parádního hereckého týmu disponoval Cassavetes v tomto případě i nesmírně zajímavou myšlenkou a v podstatě i filmově novým pohledem na dárcovství. Tedy alespoň v úvodu filmu. Ve výsledku je samozřejmě škoda, že někdo neměl koule (někdo mu je mohl darovat, nebo alespoň půjčit) aby to dotáhl i dokonce, kde se vše zvrátí klasickou, ale stále povedenou, rodinnou podívanou. Možná, kdyby film šel tou nepříjemnější cestou a neobrousil v průběhu filmu hrany, vydržel by v paměti diváků déle. 80 %
Těžko říct, jestli se najde nějaký demenější film po stránce děje a vůbec vnitřní logiky filmu. Proto nezbývá než smeknout před Harlinem, který potvrdil jak neskutečně zručný béčkař je a kromě pár šílených digi-hrátek tuhle sci-fi hororovou pseudo sračku s partou modelek (obou pohlaví) utáhl a dokázal jí i vtisknout nějaký styl. Je škoda, že už nedostává tolik prostoru v áčkovějších vodách, u nějakého "druhořadého" blockbusteru do 100 mega rozpočtu by se rozhodně neztratil.
Podařené nezávislé "dramedy" které stojí hlavně na parádních hereckých výkonech. Jak Yelchin, tak i Amurri se Sarandon předváději výborné výkony, u Yelchina se Sarandon už bych se ale nebál mluvit o škatulce ve které v posledních filmech uvízli. 75 %
Jeden z inspiračních zdrojů pro většinou současných indie komedií a romantických týmovek obecně. Parádní obsazení, nevtíravé postavy, netlačení na pilu a parádní popkulturní odkazy za přítomnosti třeba Tima Burtona, Chrise Cornella a Eddieho Veddera, tvoří povedený celek. 80 %
Perfektní obsazení, ještě lepší soundtrack a pár zajímavých dějových linek. Parádní zachycení uvolnění mravů a kultury a touhy po větší svobodě a snaha o přiblížení se hudebním vzorům, která ale, jak film výborně zachycuje, je možná jen s absolutní "sebestředností". Jakékoliv braní ohledů na okolí či sebe nebo projevování citu pak staví velkou tlustou zeď přes cestu za novým Ianem Curtisem. Jedinou, bohužel však podstatnou věc, kterou můžu vyčíst je pak jakási tématická roztříštěnost. Jakoby tvůrci sami nevěděli na co se víc zaměřit a tak jsou jednotlivé úseky servírovány poměrně nerovnoměrně. I tak ale... PÍČA SATAN ANARCHY KOMANDO! 80 % P.S.: Komu se Mladí rebelové líbí, tomu nezbývá nic jiného než sáhnout po velice spřízněném kanadském Daru od boha.
Šílená béčková jízda plná nezapomenutelných hereckých výkonů, hlášek a tradičně přepálené brutality, která definitivně potvrzuje, že Robert Rodriguez i přes ty "drobné" úlety stále ještě vlastní koule o velikosti Mexika. Tenhle film prostě, narozdíl od Ameriky, nezná hranic a v Rodriguezově Grindhouse světě je zkrátka možné vše. I to, že Machete SMSkuje. 80 %
Pro skalní fanoušky sice jen taková zkratka, která ale přesně vystihuje ducha a podstatu skupinu a navíc disponuje řadou velice zajímavého obrazového materiálu. DiCillo to rozhodně poskládal dobře a na poli slabé hodinky a půl se zaměřil na ty správné body. Komentář Johnnyho Deppa je pak jedině velké plus.
Při první projekci jsem měl v těle víc vodky než krve a jak jsem později zjistil, i přes velice pozitivní pocit druhý den ráno, jsem si z výsledného filmu pamatoval asi jen 15 minut, z nichž 10 bylo úvodních a zbytek se rozjel na řadu scének napříč filmem. Druhá projekce za střízliva tedy vše spojila do parádního psychedelického celku s geniálními hereckými výkony. Gilliam opět potvrdil svůj nezměrný vizuální talent a naservíroval film takřka bez chyb ze kterého vám půjde hlava kolem i bez kombinace éteru, acidu a mescalinu. Vidět to v kině, byl by to asi zážitek maximální. Asi bych si měl podruhé přečíst knižní předlohu. 95 %
Benga v záloze měly snad všechny předpoklady stát se jednou z komedií letošního roku. Osvědčeného komediálního režiséra, ještě osvědčenější herecké obsazení a hlavně výborné a vtipné trailery, které lákaly na komediální akční jízdu. A ta se bohužel nekoná. Přestože film disponuje opravdu povedenými hereckými výkony a řadou vtipných pasáží, jako celek je prostě rozmělněn do neúnosné 107 minutové pasáže. Klasická a léty prověřená hodina a půl by byla rozhodně lepší a hlavně by jí Benga v záloze stihly zahustit vtipy a (jinak poměrně solidně natočenou) akcí mnohem mnohem lépe. Ve výsledku se tak proti výsledku obrátily i ty trailery, které podle současných zvyků sice neobsahovaly všechny vtipné scénky, ale ty nejpodařenější vesměs ano. Z výsledného filmu se tak stala stará známá a nepříliš populární skládačka scének viděných dříve s přebývající vatou, ze které se tam vyskočí třeba výborný (byť upozaděný) Steve Coogan nebo dvojice pseudo-gangsterů s "lookem" Vincenta a Julese z Pulp fiction. 60 %
Experiment s divákem. Haneke nejdřív nastíní celkem klasický vypadající thriller o výtržnících v domě, ale tak jako se ta úvodní rodinná idyla zvrhne v thriller, tak se i klasický thriller zvrtne dál. Divák uspaný vlastní představou o odhalení budoucího vývoje ani nepostřehne ten moment, kdy se mu Haneke vplíží do pokoje, vyhne se popcornu sem tam popadanému po podlaze a z opěradla pohodlného křesla odcizí ovladač. Tím v podstatě převezme nadvládu a z televizní obrazovky se rázem stane zrcadlo, které odráží samotného diváka skrytě i otevřeně toužícího po násilí, jehož přímému zobrazování se ale Haneke výborně vyhýbá. Hlavní hybatel děje se nebojí otáčet do kamery a oslovovat přímo diváky, čímž z různých úhlů pohledu paradoxně zvyšuje i snižuje autenticitu "filmu" zároveň" a nejen, že tak diváka vytrhuje z filmu ale zároveň mu dává pocit, že se na všem také podílí. Právě tou svojí (ne)latentní krvelačnou a sexuální touhou. Někdo na tuhle zvláštní hru přistoupí, někdo odejde, někdo nemá problém s každým zákoutím svého charakteru, někdo klíče od 13. komnaty záměrně či nezáměrně skrývá.
Snímek těžký k hodnocení. Zajímavě natočené psychologické S/M porno s fantastickými herci, které nabízí bohaté interpretační možnosti, velký kus Triera samotného a opodstatněné a tím pádem v žádném případě ne samoúčelné naturalistické scény. Celkový dopad na diváka je mnohdy až neúnosný, psychologicky mrazivější film z úvodu se rázem mění v survival horor s výraznými prvky surrealismu po celou dobu a na neinformovaného diváka může Antikrist zapůsobit jako rána špalkem do koulí. Trier výborně buduje atmosféru snímku, kdy i nuda (a že se v pár pasážích dostaví) ve výsledku pracuje pro film protože ve výsledku přidává na té drásavě neúnosné atmosféře snímku a navíc umožňuje film analyzovat i v jeho průběhu. Diváka tak v podstatě od druhé poloviny drží mezi fascinací zobrazovanými věcmi a nutkáním okamžitě utéct/film vypnout a nikdy víc se k němu nepřiblížit, což samozřejmě nabízí některá nerelevantní hodnocení a odsouzení, přestože právě ty pocity jsou jedním z klíčových důkazů že to skutečně funguje a takový divák tak v podstatě tvůrci vyčítá vlastní slabost. Film opravdu končí velkým psychickým vypětím (jak postav, tak diváků) a atmosféra se diváka nepouští ani po jeho zhlédnutí, spíše naopak - nutí ho nad filmem přemýšlet. Ať už je to jakkoliv, Trier je dozajista velký režisér s ještě většími problémy.
Moje komentáře
Podivní (2010)
Breck Eisner to sice v ruce a oku má, ale kvůli zběsilému tempu se mu rozhodně ani v jednom případě nepodaří navodit nějakou atmosféru, což je vzhledem k peckovým a hutným trailerům tak trochu zklamání. Podivní jsou zkrátka lehce postapokalyptická akčňárna s pár hororovými atributy, která v závěru nevyšumí do prázdna jen díky vtipné a fungující satelitní hříčce. 60 %
Zrcadla (2008)
Aja je sice slušný řemeslník, ale z té překombinované neúnosně roztažené břečky obecně známé jako scenář bych slušný atmosférický horor nevykřesal nikdo. 40 %
Rande na jednu noc (2008)
Kdyby Richard Curtis někdy napsal teenage komedii, byla by to tahle.
Gonzo: The Life and Work of Dr. Hunter S. Thompson (2008)
Perfektní dokument o neskutečném člověku a jediném pravém doktorovi žurnalismu. Až se dá říct, že Hunter S. Thompson je natolik zajímavá a sillná osobnost, že o ní v podstatě nelze ani natočit špatný dokument. Natož když se do něčeho takového pustí ostřílený Alex Gibney a dostaví se i Thompsonovo filmové alter ego Johnny Depp. Samotný dokument bych rozdělil na tři části, z nichž první a závěrečná pojednávající přímo o Thompsonovi jsou perfektní demonstrací jeho osobnosti zatímco ta prostřední, převážně politická, je vzhledem k nudnosti a šedi politiky oproti Thompsonovu tripovém životě o něco slabší a navíc i tak trochu mimo celkový koncept. I tak ale parádní dokumentární práce u které budete střídavě fascinováni, pobaveni i deprimování - v závěru dokonce najednou. Hunter S. Thompson byl prostě unikátní osobností v unikátních časech, jaké už se rodit nebudou. Jak osobnosti, tak časy. Bohužel / Bohudík. 90 % When we got there, the waitress materialized and he said, "Bring me three margaritas and six beers" and the girl laughed. She said "Are you expecting some other people, sir?" He Said "No find out what these two folks want, but bring me three margaritas and six beers"...
Red (2010)
Důchodcovské "Wanted" s partou užívajících si herců (Malkovich vládne) a stylově natočenou akcí, které dojíždí především na kolísavé tempo.
Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)
Perfektní přenesení vztahových paradigmat do podoby herní struktury zachycený v původním komiksu, které mu navíc filmová adaptace zatraceně sluší. Wright potvrzuje, že je mistr režijních vychytávek a ze Scotta Pilgrima udělal takový osobní showreel. Fantastické hrátky z vizuálem a prvotřídně natočené, samozřejmě ale nadsazené, akční sekvence dělají z Pilgrima jeden z nejlépe vypadajících filmů posledních let. Když se navíc přidá i perfektní a přesné herecké obsazení, není co řešit. Cera je sice možná zaškatulkovaný do jedné role, co má ale dělat když se v podstatě nenajde nikdo kdo by jí dokázal zvládnout lépe. Dokonce i Anna Kendrick konečně našla film, kde její přehrávání není otravné, ale naprosto účelně využité. Ve výsledku je pak z mého pohledu největší chybou jeho akčnost. V podstatě od druhé poloviny je to jedna velká, byť samozřejmě maximálně stylová, nepřetržitá akční sekvence kopírující videoherní koncept. Bohužel na úkor různých vtípků a "komiksových" vychytávek. V podstatě se tak dá říct, že Scott Pilgrim je jeden z mála filmů, kterému jsem kdy vyčetl až přespřílišné tempo a u kterého bych sem tam uvítal i nějaké to zpomalení. I tak ale jeden z nejzábavnějších filmů roku. 85 % S odstupem několika málo dní a následné další projekci už nemůžu jinak, co se týče americké mainstreamové produkce zatím rozhodně film roku. 90 %
Walking Dead, The (TV seriál) (2010)
Po pilotním díle se tak trochu potvrdily mé obavy. Pozvolný a takříkajíc klasický start chvílemi zavádí nudou a zombieckým stereotypem, který se nedaří zahnat ani solidním hercům a výborným maskám. Komiksový předchůdce také začal sbírat plusové body až v místech, kde pilotní díl zhruba končí, takže doufám/je jasné, že seriál bude nabírat na dechu (a snad i atmosféře která v pilotu takřka chybí) díl za dílem, protože potenciál v téhle sérii určitě je. Zatím je to ale po formální stránce příliš barevné a po stránce obsahu příliš černobíle - vzhledem k proporcím komiksu (opět zatím) těžká ironie. Hodnocení pilotního dílu: 70 % Druhý díl se bohužel drží v kolejích připravených prvním dílem a vyjetých tuctem předchůdců. Walking Dead se zatím nepodařilo navodit tu správnou atmosféru a ani vztahy mezi postavami a jejich psychologie se s komiksovým předobrazem vůbec nedá srovnávat. V nechtěný neprospěch tvůrců tak trochu mluví i Soumrak mrtvých, od jehož předstírání "infikace" působí každý další pokus v seriozním filmu (Invaze) úsměvně. Vzhledem k blížící se polovině minisérie se tedy tak nějak pomalu začínám obávat, že už to možná ani lepší nebude. Walking Dead tak sbírá body jedině za výborné masky a více než přesné obsazení. 2. díl: 60 % V následujících třech dílech konečně dochází ke spojení všech dějových linek a seriál konečně začíná těžit ze vzájemné interakce postav a vztahů mezi nimi. Psychologie je sice naznačená dost povrchně, ale díly konečně dostávají alespoň náznak tempa a atmosféry a konečně se začínají objevovat i nějaké ty škrty v seznamu přeživších. Bohužel se ale jedná hlavně o vedlejší postavy, ke kterým si skoro nemáte příležitost vytvořit vztah a které většinou dostanou nějaký ten větší prostor v tom díle, ze kterého živí nevyváznou. Po pomalém rozjezdu, bych v prostřední části série (překvapivě) uvítal investici do postav v podobě dílu "z tábora" navíc, který by prohloubil charaktery postav a vztahy mezi nimi. Až poté by mohl přijít další bod zlomu v podobě konce čtvrtého dílu a toho následujícího. Pátý díl už totiž slušně šlape a když se do toho přidá i John Murphy se svým motivem ze Sunshine, dokonce začíná přituhovat i po emocionální stránce. I tak ale nepříliš dobrá vizitka pro Darabontův tým, když je (zatím) nejsilnější scéna seriálu postavená na "vykradené" hudbě. I tak jsem ale zvědavý na závěrečný díl první série, který by mohl potvrdit narůstající tendenci seriálu a připravit tak plánované ambicióznější druhé řadě snažší start. 3. až 5. díl: 70 % No, doufejme, že druhá řada bude pokračovat v tendenci rozehrátých vztahů postav a nebude se snažit o velké výbuchy. Respektive spíš o žádné výbuchy. Hodnocení závěrečného dílu/1. řady celkem: 60/65 %
The Social Network (2010)
Nejlepší teenage dramedy posledních let, režijně bezpohlavní a co se týče struktury vyprávění až "primitivní" snímek, který bych se vzhledem k drtivé části filmu nebál označit za komedii. Fincher tentokrát zůstává naprosto neviditelný pokud pominu nesmírně se nehodící onanistickou veslařskou vložku na industriálně-Elfmanovsky znějící hudbu. Celkový dojem ještě mírně sráží ona snaha o drobnou nelineárnost, která ale spíš přitahuje pozornost na to, jak je Social Network v porovnání s předchozími Fincherovinami, jednoduchý svým konceptem. Dějově brilantní adaptace Graysmithova rukopisu i fantastická hra s časem v Benjaminu Buttonovi jsou prostě o pár úrovní výš, čímž samozřejmě neříkám, že je to špatně napsané. Dialogy jsou svižné a uvěřitelné (což je asi v tomto případě naprosto zásadní) a casting se také povedl na výbornou. Eisenberg má na to aby šel nahoru a dokázal to, co se nepovedlo třeba ve škatulce zavřenému Michaelu Cerovi. The Social Network je prostě pohodový film, se kterým v podstatě nikoho nemůžete urazit, na druhou stranu nezbývá než kroutit hlavou nad všeobecnou adorací ve filmových kruzích. Spíš než spolku intelektuálních filmových vědců bych zkrátka posledního Finchera klidně pustil na nějaké party s jistotou, že se nedá šlápnout vedle. 80 %
Banksy: Exit Through the Gift Shop (2010)
Hodně Opulentní Arogantní Xenocentrismus v podání Thierryho Guetty aneb nejzábavnější a nejlépe provedená filmová hříčka posledních několika let. Banksy obstál jako pouliční umělec, jako filmař i jako loutkař.
Poslední vládce větru (2010)
Zmetek po všech stránkách. Sem tam sice probleskne náznak nějakého nápadu či režijně ne úplně špatné sekvence, ale všudypřítomná sterilita z Posledního vládce větru činí navzdory přídavnému prostoru naprosto plochou a nudnou podívanou.
Nonstop párty (2002)
Neotřelý mix dokumentu, koncertu, hudebního dramatu a parodie, který ve výsledku (překvapivě) funguje takřka bezchybně. Autoři by sice k podrobnějšímu zmapování potřebovali dvakrát tak delší stopáž, v rámci jakési zkratky však Nonstop párty zprostředkovává zásadní události manchesterské scény se správnou porcí pocty i nadhledu. Když se k tomu přidá takřka bezchybné herecké obsazení (snad jen ten představitel Iana Curtise byl oproti kolegovi z Control totálně prkený) v čele s dokonalým Stevem Cooganem, není pro fanouška hudebního filmu a britské kinematografie co řešit. Závěrečné "zjevení" je jen poslední vychytanou třešničkou. P.S.: snad v žádném jiném filmu co si pamatuju nebylo narušování "filmové reality" tak moc ku prospěchu filmu samotného. 85 %
It Might Get Loud (2008)
Takřka perfektní vybraní kytaristi a oslnivá ukázka rozličných technik v takřka perfektním dokumentu, který sráží především občasná zkratkovitost, která jde ruku v ruce s nepříliš obsáhlou délkou. Nechce se mi věřit, že Guggenheim měl k dispozici zajímavého materiálu jen na 97 minut když navíc osobní konfrontace všech tří kytarových es zabírá menší plochu filmu než rozličné náhledy do minulosti a soukromí. Je to škoda, protože fanoušek kytar by na tuhle trojku dokázal koukat i dvakrát déle. 85 %
Zahradní slavnost (divadlo) (2010)
Už zase tlučete špačky? Mé první setkání s Havlem dramatikem, paradoxně u jeho první sólové hry, a hned výborné absurdní drama. Kulisy jsou sice chudé ale naštěstí bohaté na výborné herecké výkony. P.S.: pouze pro buržoazní intelektuály 80 %
Nebezpečná známost (2005)
Severské psycho lynchovského střihu, které dokazuje jak je pro podobný typ filmů potřebná atmosféra. To pak klidně můžete mít zajímavý námět, výborné herce i podařené prostředí zvláštního bytu, ale pokud film nefunguje na poli atmosféry tak to na víc jak lepší a časem těžko zapamatovatelný nadprůměr stačit nebude. 70 %
Monsters (2010)
Celkem slušně natočený a vzhledem k nízkému rozpočtu i trikově zvládnutý "national geographic" dokument z oblasti infikované mimozemskými bytostmi, jehož nejlepší nápad spočívá v bezútěšném konci, který si ale budete muset složit z úplného začátku. Za tuhle hudebně-scenáristickou perličku jednoznačně bod nahoru, jinak to ale přeci jen místy bylo až moc nezáživné. 70 %
Procitnutí v Garden State (2004)
Na romantický film málo romantické, na drama málo dramatické (a to zemřel minimálně jeden člověk a křeček), na komedii málo vtipné a na geekovský film málo klingonské. Film sice oplývá zvláštní atmosférou a disponuje parádním hereckým obsazením, ale ani to občas nemůže stačit. 60 %
Krotitelé vln (2004)
Další Peraltův dokument a další podařená věc. Peralta zkrátka točí o tom, co miluje a v čem se dobře vyzná a na výsledku je to sakra znát. Na druhou stranu to s sebou přináší i mírná negativa, protože z pohledu laika nejsou úplně všechny ty jména a údálosti úplně podstatná. I tak ale opět podařený kousek, který potvrzuje Peraltovu zručnost při tvorbě dokumentů.
Dogtown and Z-Boys (2001)
Parádní dokument, který se dá doporučit samostatně či jako jakýsi doplněk k Legendám z Dogtownu (či obráceně). Každopádně je vidět, že Peralta kromě skateu výborně rozumí i filmu. Jako celek je Dogtown and Z-Boys nesmírně vyvážený, Peralta parádně pracuje s hudbou i postupným dávkováním informací a ví, kdy scénu nechat vyznít a hned nespěchat dál, což se hodí hlavně po konci "zpovědi" Jaye Adamse. Zkrátka opravdu podařený dokument po kterém vás zamrzí, že jste nemohli být přímo přitom, byť je Peraltův dokument výborným zprostředkovatelem. 80 %
Je to i můj život (2009)
Kromě parádního hereckého týmu disponoval Cassavetes v tomto případě i nesmírně zajímavou myšlenkou a v podstatě i filmově novým pohledem na dárcovství. Tedy alespoň v úvodu filmu. Ve výsledku je samozřejmě škoda, že někdo neměl koule (někdo mu je mohl darovat, nebo alespoň půjčit) aby to dotáhl i dokonce, kde se vše zvrátí klasickou, ale stále povedenou, rodinnou podívanou. Možná, kdyby film šel tou nepříjemnější cestou a neobrousil v průběhu filmu hrany, vydržel by v paměti diváků déle. 80 %
Síly temna (2006)
Těžko říct, jestli se najde nějaký demenější film po stránce děje a vůbec vnitřní logiky filmu. Proto nezbývá než smeknout před Harlinem, který potvrdil jak neskutečně zručný béčkař je a kromě pár šílených digi-hrátek tuhle sci-fi hororovou pseudo sračku s partou modelek (obou pohlaví) utáhl a dokázal jí i vtisknout nějaký styl. Je škoda, že už nedostává tolik prostoru v áčkovějších vodách, u nějakého "druhořadého" blockbusteru do 100 mega rozpočtu by se rozhodně neztratil.
Uprostřed nicoty (2008)
Podařené nezávislé "dramedy" které stojí hlavně na parádních hereckých výkonech. Jak Yelchin, tak i Amurri se Sarandon předváději výborné výkony, u Yelchina se Sarandon už bych se ale nebál mluvit o škatulce ve které v posledních filmech uvízli. 75 %
Singles (1992)
Jeden z inspiračních zdrojů pro většinou současných indie komedií a romantických týmovek obecně. Parádní obsazení, nevtíravé postavy, netlačení na pilu a parádní popkulturní odkazy za přítomnosti třeba Tima Burtona, Chrise Cornella a Eddieho Veddera, tvoří povedený celek. 80 %
Mladí rebelové (2008)
Perfektní obsazení, ještě lepší soundtrack a pár zajímavých dějových linek. Parádní zachycení uvolnění mravů a kultury a touhy po větší svobodě a snaha o přiblížení se hudebním vzorům, která ale, jak film výborně zachycuje, je možná jen s absolutní "sebestředností". Jakékoliv braní ohledů na okolí či sebe nebo projevování citu pak staví velkou tlustou zeď přes cestu za novým Ianem Curtisem. Jedinou, bohužel však podstatnou věc, kterou můžu vyčíst je pak jakási tématická roztříštěnost. Jakoby tvůrci sami nevěděli na co se víc zaměřit a tak jsou jednotlivé úseky servírovány poměrně nerovnoměrně. I tak ale... PÍČA SATAN ANARCHY KOMANDO! 80 % P.S.: Komu se Mladí rebelové líbí, tomu nezbývá nic jiného než sáhnout po velice spřízněném kanadském Daru od boha.
Machete (2010)
Šílená béčková jízda plná nezapomenutelných hereckých výkonů, hlášek a tradičně přepálené brutality, která definitivně potvrzuje, že Robert Rodriguez i přes ty "drobné" úlety stále ještě vlastní koule o velikosti Mexika. Tenhle film prostě, narozdíl od Ameriky, nezná hranic a v Rodriguezově Grindhouse světě je zkrátka možné vše. I to, že Machete SMSkuje. 80 %
Doors - When You're Strange, The (2009)
Pro skalní fanoušky sice jen taková zkratka, která ale přesně vystihuje ducha a podstatu skupinu a navíc disponuje řadou velice zajímavého obrazového materiálu. DiCillo to rozhodně poskládal dobře a na poli slabé hodinky a půl se zaměřil na ty správné body. Komentář Johnnyho Deppa je pak jedině velké plus.
Strach a hnus v Las Vegas (1998)
Při první projekci jsem měl v těle víc vodky než krve a jak jsem později zjistil, i přes velice pozitivní pocit druhý den ráno, jsem si z výsledného filmu pamatoval asi jen 15 minut, z nichž 10 bylo úvodních a zbytek se rozjel na řadu scének napříč filmem. Druhá projekce za střízliva tedy vše spojila do parádního psychedelického celku s geniálními hereckými výkony. Gilliam opět potvrdil svůj nezměrný vizuální talent a naservíroval film takřka bez chyb ze kterého vám půjde hlava kolem i bez kombinace éteru, acidu a mescalinu. Vidět to v kině, byl by to asi zážitek maximální. Asi bych si měl podruhé přečíst knižní předlohu. 95 %
To se stává (2009)
Povedená a hlavně skvěle natočená dramedy s výborným obsazením, která navíc dokáže solidně zasáhnout.
Benga v záloze (2010)
Benga v záloze měly snad všechny předpoklady stát se jednou z komedií letošního roku. Osvědčeného komediálního režiséra, ještě osvědčenější herecké obsazení a hlavně výborné a vtipné trailery, které lákaly na komediální akční jízdu. A ta se bohužel nekoná. Přestože film disponuje opravdu povedenými hereckými výkony a řadou vtipných pasáží, jako celek je prostě rozmělněn do neúnosné 107 minutové pasáže. Klasická a léty prověřená hodina a půl by byla rozhodně lepší a hlavně by jí Benga v záloze stihly zahustit vtipy a (jinak poměrně solidně natočenou) akcí mnohem mnohem lépe. Ve výsledku se tak proti výsledku obrátily i ty trailery, které podle současných zvyků sice neobsahovaly všechny vtipné scénky, ale ty nejpodařenější vesměs ano. Z výsledného filmu se tak stala stará známá a nepříliš populární skládačka scének viděných dříve s přebývající vatou, ze které se tam vyskočí třeba výborný (byť upozaděný) Steve Coogan nebo dvojice pseudo-gangsterů s "lookem" Vincenta a Julese z Pulp fiction. 60 %
Funny Games (1997)
Experiment s divákem. Haneke nejdřív nastíní celkem klasický vypadající thriller o výtržnících v domě, ale tak jako se ta úvodní rodinná idyla zvrhne v thriller, tak se i klasický thriller zvrtne dál. Divák uspaný vlastní představou o odhalení budoucího vývoje ani nepostřehne ten moment, kdy se mu Haneke vplíží do pokoje, vyhne se popcornu sem tam popadanému po podlaze a z opěradla pohodlného křesla odcizí ovladač. Tím v podstatě převezme nadvládu a z televizní obrazovky se rázem stane zrcadlo, které odráží samotného diváka skrytě i otevřeně toužícího po násilí, jehož přímému zobrazování se ale Haneke výborně vyhýbá. Hlavní hybatel děje se nebojí otáčet do kamery a oslovovat přímo diváky, čímž z různých úhlů pohledu paradoxně zvyšuje i snižuje autenticitu "filmu" zároveň" a nejen, že tak diváka vytrhuje z filmu ale zároveň mu dává pocit, že se na všem také podílí. Právě tou svojí (ne)latentní krvelačnou a sexuální touhou. Někdo na tuhle zvláštní hru přistoupí, někdo odejde, někdo nemá problém s každým zákoutím svého charakteru, někdo klíče od 13. komnaty záměrně či nezáměrně skrývá.
Antikrist (2009)
Snímek těžký k hodnocení. Zajímavě natočené psychologické S/M porno s fantastickými herci, které nabízí bohaté interpretační možnosti, velký kus Triera samotného a opodstatněné a tím pádem v žádném případě ne samoúčelné naturalistické scény. Celkový dopad na diváka je mnohdy až neúnosný, psychologicky mrazivější film z úvodu se rázem mění v survival horor s výraznými prvky surrealismu po celou dobu a na neinformovaného diváka může Antikrist zapůsobit jako rána špalkem do koulí. Trier výborně buduje atmosféru snímku, kdy i nuda (a že se v pár pasážích dostaví) ve výsledku pracuje pro film protože ve výsledku přidává na té drásavě neúnosné atmosféře snímku a navíc umožňuje film analyzovat i v jeho průběhu. Diváka tak v podstatě od druhé poloviny drží mezi fascinací zobrazovanými věcmi a nutkáním okamžitě utéct/film vypnout a nikdy víc se k němu nepřiblížit, což samozřejmě nabízí některá nerelevantní hodnocení a odsouzení, přestože právě ty pocity jsou jedním z klíčových důkazů že to skutečně funguje a takový divák tak v podstatě tvůrci vyčítá vlastní slabost. Film opravdu končí velkým psychickým vypětím (jak postav, tak diváků) a atmosféra se diváka nepouští ani po jeho zhlédnutí, spíše naopak - nutí ho nad filmem přemýšlet. Ať už je to jakkoliv, Trier je dozajista velký režisér s ještě většími problémy.