Překvapivě dobrý western se sympatickými hrdiny (mým favoritem je "cynický" doktor) a opravdu vtipnými momenty, např. v okamžiku, kdy si Evansův kumpán poprvé v životě listuje v Bibli a náhodou narazí na starozákonní pasáž plnou zabíjení: "To je fakt dobrá knížka, možná jediná, kterou si v životě přečtu. Proč jsem na ni nenatrefil dřív?"
Ve svých nejlepších momentech předkládá film pravdu o tom, že s každým z nás má Bůh nějaký plán, zároveň však ponechává prostor pro svobodnou vůli (panu Thompsonovi tak úplně nevěřte) a nebojí se hledat pro člověka nové cesty.
Výborně zrežírovaný i zahraný film o malé (etnicky různorodé) vojenské hlídce, která se snaží zadržet japonský vpád na Filipíny, se nemálo inspiroval Fordovou Ztracenou patrolou (1934). Divákovi ani nepřijde, že celá džungle byla vytvořena v ateliéru, a když se do sebe američtí a japonští vojáci pustí na bodáky, je jasné, kde vzal Spielberg vzor pro nervydrásající závěrečné scény do Zachraňte vojína Ryana.
Tak tohle fakt ne- S.Penn jako krystalicky čistý blb s věčně otevřenou hubou dává školení o lásce, D.Fanningová jako " mladá- stará" a navíc prudce inteligentní, (téměř) všechny vedlejší ženské postavy jsou hotové z chlapíka, který by jim ve skutečnosti po pár minutách neuvěřitelně lezl na nervy, těkavá kamera, občasný skokový střih, chladný (soudní) modrý filtr, písničky Beatles (kde je The Fool on the Hill, který se k tématu hodí nejvíc?). Víte, jak se jmenuje pokračování? Zahraj to znovu, Same. A film Jmenuji se Joe je nejspíš o tom dalším dementovi, kterými se Sam tak rád obklopuje.
Vedle hudby jsem si z filmu odnesl ještě jeden zásadní poznatek, a sice že G.Sandová dělala nejlepší kuřata v Paříži...a F.Chopin ztropil scénu kvůli stehýnku.
V režisérském sestřihu sice poněkud dlouhý, ale pořád nádherně metaforický příběh o tom, co všechno musí "unést" opravdová láska, aby mohla dojít svého naplnění.
Film o tom, že ta pravá láska přichází jen jednou v životě (Urilla) a že pokud nedopadne dobře (nebo skončí příliš brzy), žádné další ženě už nejste schopni dát 100%, což, pokud to ta žena nepochopí (Mattie), přinese jen problémy. Teprve dlouhý čas ohladí bolest a může přijít něco nového (Jossie)...a když partneři nemají přehnaná očekávání, tak i pěkného. Nejpravdivější okamžiky: dialog Wyatta a Urilly, když se společně rýpou v hlíně na zahrádce...a pak replika: "Podívejte, pane, už několik let mám hodně špatnou náladu, takže bych ocenil, kdybyste mě nechal na pokoji." Když zjistíte, že už nemáte co ztratit, opravdu se může stát, že vás do konce života žádná "kulka neškrábne".
Několik náhradních "otců", ale žádný skutečný táta, ženy (až na Sally Gerberovou) buď fanatické, afektované, vzteklé nebo nadržené...a hlavně ošklivé (ještěže si to C.Eastwood u divaček vyžehlil svým následujícím snímkem), ten hošík je sladký a Costnerova jemná herecká práce se slunečními brýlemi fascinující. Komu se to nelíbí, ten nepozná dobrý film, nebo je Svědek Jehovův.
Ultradementní scénář by nevadil, kdyby to nebylo natočeno stylem domácího videa (a navíc ta děsivá stopáž!). Ve Vapetu by se měl někdo rychle vzpamatovat.
1.série- dostatečně zajímavá, sympatická a dobře zahraná ústřední dvojka a jejich drsná nadřízená, nekompromisní akce po celém světě (koho tady zajímá nějaká logika?), včetně pravidelné likvidace přebytečných rukojmí. Ano, tohle mě fakt baví...
Nějak mi ještě nikdo nedokázal vysvětlit, proč bych měl kvůli Zlatým glóbům vstávat ve dvě ráno, když si stačí dát později dvouhodinový sestřih. O výsledky zase tak nejde, i když ocenění Allenova scénáře potěšilo. A nic proti Tintinovi, ale nejlepší animák loňského roku je přece Rango.
Film, který se tváří jako naivní vyprávěnka okořeněná nádhernými exteriéry, v sobě překvapivě skrývá spoustu životní moudrosti. Nejen v osobě zlatokopa Spura (Ke Craigovi po smrti otce: "Do života smrt netahej, hochu." Ke Clancymu poté, co se stopař vrací k rančerovi, jenž ho předtím vyhodil: "Ty se teda dovedeš potejrat."), ale také v té romantické linii (Jessica: "Tys mě neposlouchal? Chci být s tebou." Craig: "Neklapalo by to."). Stejně jako třeba film Marley a já je Muž od Sněžné řeky o vztazích- ti koně (nebo pes) jsou tam jako přidaná hodnota.
Tato romantická komedie s milou Julií a Hughem "Mrkáčkem Čiko" Grantem není postavená na úplně slabomyslném nápadu, o tom něco málo vím. A Richard Curtis je chlapík, který dokáže i do nenáročného projektu zasadit pár zatraceně pravdivých okamžiků...
Třetí hvězdička je pouze za dodržení základního zákona literární teorie, tedy objeví- li se na začátku příběhu brokovnice, musí se z ní na konci několikrát vystřelit, byť by to mělo být do bytostí ze záhrobí (nebo kdovíodkud). Navíc, jak víme z předchozí filmografie, K.Costnerovi flinta v rukou vyloženě sluší...
Nejprve jsem chtěl napsat jenom to, že tento film je (stejně jako třeba filmy Tarkovského) o tom nejpodstatnějším v lidském životě (tedy o jeho smyslu), ale po přečtení všech zdejších komentů musím ještě překročit svůj vnitřní zákaz vyjadřovat se k jednotlivým uživatelům a dodat, že Hejtmy je vůl.
Jak v této typicky allenovské romanticko- mysteriózní komedii praví Hemingway: "Nemilovat, nebo milovat špatně vede ke zbabělosti." Milý a příjemný film, který jsem si v kině záměrně naordinoval v tíži prvního dne státního smutku...
K čemu je dobré, že představitel Bogarta K. O´Connor napodobil hercovu charakteristickou dikci, když na MGM slyšíme hlas Pavla Vondry (který nenapodobuje nic). A K.Harroldová v mnoha záběrech daleko více připomíná Ingrid Bergmanovou než Lauren Bacallovou. Drew Barrymoreová se pak mihne v roli Bogartovy dcerky Leslie. Ačkoli je televizní zpracování života slavného herce filmem jen průměrným, pro fandy jde o povinnost, už proto, že v něm zazní některé Bogartovy často citované hlášky.
Po dvou projekcích během tří dnů mi film potvrdil dvě základní pravdy. Pokud se, pánové, snažíte získat objekt své lásky, musíte být zatraceně kreativní. Ale všechna kreativita je vám na houby, když se má žena rozhodnout, zda vy, nebo dítě. V tom okamžiku vás opustí dřív, než stačíte zablekotat: "Venezuela."
Nemůžu si pomoct, ale A.V.McLaglena jsem vždy považoval za sice docela zručného, ale přesto tuctového řemeslníka, který těžil zejména z atraktivního hereckého obsazení. Zde navíc pár vtipných záblesků v dialozích. Co se týká McLaglenových westernů, daleko více než Neporažení mě divácky uspokojují třeba Bandolero! nebo Poslední ostří hoši.
Možná by bylo lepší, kdyby se film držel nosného motivu (ne)přiměřené obrany, ale takhle se v natahovaném závěru (jak píše správně ladynka) zcela rozsype a pohřbí pod sebou ambice svých tvůrců.
Už jsem to taky někde psal, že čím jsem starší, tím méně mě v podobných filmech přestávají zajímat postavy dospívajících hrdinů (zde samí hezouni s módními rozcuchy) a pozornost soustředím na jejich rodiče (zde výborná S.Marceauová, za kterou dávám hvězdičku navrch).
Vzhledem k době vzniku filmu je příznačné, že vypravěč, agent FBI Purvis, je mnohem méně sympatickou postavou než kdokoli z Dillingerovy bandy (užíval jsem si zejména mladého R.Dreyfusse coby šoféra Baby Face Nelsona). A Milius už v počátku kariéry jasně ukázal, že jeho síla nebude v psychologii hrdinů, nýbrž v působivých akčních (přestřelkových) scénách.
V mnoha ohledech mi to připomínalo Hodgesův film Modlitba za umírající (1987), také v tom, kterak na konci B.Chan ukázal, jak vypadá smířené spočinutí v Buddhově náručí...a to tak, že názorněji to snad už ani předvést nešlo. A Jackie se blýskne zábavným kuchařským kung fu, které ovšem jako by vypadlo z jiného filmu.
Dlouho jsem se téhle poslední callahanovce vyhýbal, protože jsem si kdovíproč vsugeroval, že to musí být slabota. Jenže ono je to spíš nečekaně vtipné, protože sebeironické, se zaměřením na svět filmového průmyslu, posedlost celebritami a bulvární žurnalistiku. Snad v žádném z předchozích dílů C.Eastwood tak moc nesplýval s postavou, kterou hraje (policejní inspektor na titulu obrázkového magazínu)...a parťáka mu tentokrát (po Mexičanovi a ženě) dělá Asiat.
Ačkoli je vidět, jak moc se tvůrci snažili, aby pokračování předstihlo originál (změna barevného tónování, digitální efekty, zasazení akčních scén do jiného prostoru), nepodařilo se. Jednak partyzánské výboje nemají tu působivost jako sebevražedné bránění jedné vesnice, jednak se film na dlouhou dobu "zadře" na emocionálním ždímání (které je pohříchu mimobitevní) a závěrečná sekanice v dešti už výsledný dojem nezachrání.
Dal bych za pět, ale vadily mi ty prostřihy z reálu do operního představení. Úplně stačilo nechat znít působivou hudbu. Jinak si za funkcionáře a šéfa bytového odboru dosaďte podnikatele a zjistíte, že krutost mezilidských vztahů (nejen mezi teenagery) zůstává nadčasová.
Docela sympatický pokus o vypořádání se s dobou na půdorysu kriminálky. Kdyby se to dramaturgicky dotáhlo (úsměvné naplňování některých žánrových klišé, jako je převracení nábytku rozzuřeným policajtem nebo rozmluva umístěná nemotivovaně na střechu hotelu) a dostalo to šanci v kině, mohl touhle žánrovkou Sedláček u diváků konečně zabodovat. Určitě by si to zasloužil.
"A takhle to jako bude furt?" Tahle závěrečná otázka zůstává viset nejen nad pinožením se ústředních postav, ale také nad celou naší společností.
Steven Spielberg vyučuje- jednak svého bývalého chráněnce a žáka Zemeckise o tom, kdy má užití motion capture opravdu smysl, jednak všechny (s výjimkou J.Camerona), kteří si myslí, že točí ve 3-D (nebo že konverze do rádoby 3- D dodá jejich filmu "další rozměr"). A nesmím zapomenout, že přitom dokáže bavit báječnou dobrodružnou ("mcguffinovskou") honbou, která uspokojí celé spektrum publika- od nejmenších po dospělé.
Na Ztracený obzor odkazuje jak Spielberg v Chrámu zkázy (motiv uneseného letadla), tak třeba Conran ve Světu zítřka (Shangri La). Dále vám film poskytne vysvětlení, proč je stupidní halasně slavit narozeniny, nabídne velkorysou výpravu a (pro reřiséra typické) myšlenky o dokonalém světě. Ad kyselina: natáčení "uprostřed druhé světové války"?! Ta snad začala až 1.9.1939 (naopak, během války byly z filmu některé promluvy kvůli pacifistickému vyznění odstraněny).
Moje komentáře
Anděl a bandita (1947)
Překvapivě dobrý western se sympatickými hrdiny (mým favoritem je "cynický" doktor) a opravdu vtipnými momenty, např. v okamžiku, kdy si Evansův kumpán poprvé v životě listuje v Bibli a náhodou narazí na starozákonní pasáž plnou zabíjení: "To je fakt dobrá knížka, možná jediná, kterou si v životě přečtu. Proč jsem na ni nenatrefil dřív?"
Správci osudu (2011)
Ve svých nejlepších momentech předkládá film pravdu o tom, že s každým z nás má Bůh nějaký plán, zároveň však ponechává prostor pro svobodnou vůli (panu Thompsonovi tak úplně nevěřte) a nebojí se hledat pro člověka nové cesty.
Bataan (1943)
Výborně zrežírovaný i zahraný film o malé (etnicky různorodé) vojenské hlídce, která se snaží zadržet japonský vpád na Filipíny, se nemálo inspiroval Fordovou Ztracenou patrolou (1934). Divákovi ani nepřijde, že celá džungle byla vytvořena v ateliéru, a když se do sebe američtí a japonští vojáci pustí na bodáky, je jasné, kde vzal Spielberg vzor pro nervydrásající závěrečné scény do Zachraňte vojína Ryana.
Jmenuji se Sam (2001)
Tak tohle fakt ne- S.Penn jako krystalicky čistý blb s věčně otevřenou hubou dává školení o lásce, D.Fanningová jako " mladá- stará" a navíc prudce inteligentní, (téměř) všechny vedlejší ženské postavy jsou hotové z chlapíka, který by jim ve skutečnosti po pár minutách neuvěřitelně lezl na nervy, těkavá kamera, občasný skokový střih, chladný (soudní) modrý filtr, písničky Beatles (kde je The Fool on the Hill, který se k tématu hodí nejvíc?). Víte, jak se jmenuje pokračování? Zahraj to znovu, Same. A film Jmenuji se Joe je nejspíš o tom dalším dementovi, kterými se Sam tak rád obklopuje.
Chopin: Touha po lásce (2002)
Vedle hudby jsem si z filmu odnesl ještě jeden zásadní poznatek, a sice že G.Sandová dělala nejlepší kuřata v Paříži...a F.Chopin ztropil scénu kvůli stehýnku.
Yeopgijeogin geunyeo (2001)
V režisérském sestřihu sice poněkud dlouhý, ale pořád nádherně metaforický příběh o tom, co všechno musí "unést" opravdová láska, aby mohla dojít svého naplnění.
Wyatt Earp (1994)
Film o tom, že ta pravá láska přichází jen jednou v životě (Urilla) a že pokud nedopadne dobře (nebo skončí příliš brzy), žádné další ženě už nejste schopni dát 100%, což, pokud to ta žena nepochopí (Mattie), přinese jen problémy. Teprve dlouhý čas ohladí bolest a může přijít něco nového (Jossie)...a když partneři nemají přehnaná očekávání, tak i pěkného. Nejpravdivější okamžiky: dialog Wyatta a Urilly, když se společně rýpou v hlíně na zahrádce...a pak replika: "Podívejte, pane, už několik let mám hodně špatnou náladu, takže bych ocenil, kdybyste mě nechal na pokoji." Když zjistíte, že už nemáte co ztratit, opravdu se může stát, že vás do konce života žádná "kulka neškrábne".
Dokonalý svět (1993)
Několik náhradních "otců", ale žádný skutečný táta, ženy (až na Sally Gerberovou) buď fanatické, afektované, vzteklé nebo nadržené...a hlavně ošklivé (ještěže si to C.Eastwood u divaček vyžehlil svým následujícím snímkem), ten hošík je sladký a Costnerova jemná herecká práce se slunečními brýlemi fascinující. Komu se to nelíbí, ten nepozná dobrý film, nebo je Svědek Jehovův.
Vyjednávačka (2010)
Ultradementní scénář by nevadil, kdyby to nebylo natočeno stylem domácího videa (a navíc ta děsivá stopáž!). Ve Vapetu by se měl někdo rychle vzpamatovat.
Protiúder (TV seriál) (2011)
1.série- dostatečně zajímavá, sympatická a dobře zahraná ústřední dvojka a jejich drsná nadřízená, nekompromisní akce po celém světě (koho tady zajímá nějaká logika?), včetně pravidelné likvidace přebytečných rukojmí. Ano, tohle mě fakt baví...
Zlatý Glóbus 2012 (TV pořad) (2012)
Nějak mi ještě nikdo nedokázal vysvětlit, proč bych měl kvůli Zlatým glóbům vstávat ve dvě ráno, když si stačí dát později dvouhodinový sestřih. O výsledky zase tak nejde, i když ocenění Allenova scénáře potěšilo. A nic proti Tintinovi, ale nejlepší animák loňského roku je přece Rango.
Muž od Sněžné řeky (1982)
Film, který se tváří jako naivní vyprávěnka okořeněná nádhernými exteriéry, v sobě překvapivě skrývá spoustu životní moudrosti. Nejen v osobě zlatokopa Spura (Ke Craigovi po smrti otce: "Do života smrt netahej, hochu." Ke Clancymu poté, co se stopař vrací k rančerovi, jenž ho předtím vyhodil: "Ty se teda dovedeš potejrat."), ale také v té romantické linii (Jessica: "Tys mě neposlouchal? Chci být s tebou." Craig: "Neklapalo by to."). Stejně jako třeba film Marley a já je Muž od Sněžné řeky o vztazích- ti koně (nebo pes) jsou tam jako přidaná hodnota.
Notting Hill (1999)
Tato romantická komedie s milou Julií a Hughem "Mrkáčkem Čiko" Grantem není postavená na úplně slabomyslném nápadu, o tom něco málo vím. A Richard Curtis je chlapík, který dokáže i do nenáročného projektu zasadit pár zatraceně pravdivých okamžiků...
Nová dcera (2009)
Třetí hvězdička je pouze za dodržení základního zákona literární teorie, tedy objeví- li se na začátku příběhu brokovnice, musí se z ní na konci několikrát vystřelit, byť by to mělo být do bytostí ze záhrobí (nebo kdovíodkud). Navíc, jak víme z předchozí filmografie, K.Costnerovi flinta v rukou vyloženě sluší...
Barva granátového jablka (1968)
Nejprve jsem chtěl napsat jenom to, že tento film je (stejně jako třeba filmy Tarkovského) o tom nejpodstatnějším v lidském životě (tedy o jeho smyslu), ale po přečtení všech zdejších komentů musím ještě překročit svůj vnitřní zákaz vyjadřovat se k jednotlivým uživatelům a dodat, že Hejtmy je vůl.
Půlnoc v Paříži (2011)
Jak v této typicky allenovské romanticko- mysteriózní komedii praví Hemingway: "Nemilovat, nebo milovat špatně vede ke zbabělosti." Milý a příjemný film, který jsem si v kině záměrně naordinoval v tíži prvního dne státního smutku...
Bogie (TV film) (1980)
K čemu je dobré, že představitel Bogarta K. O´Connor napodobil hercovu charakteristickou dikci, když na MGM slyšíme hlas Pavla Vondry (který nenapodobuje nic). A K.Harroldová v mnoha záběrech daleko více připomíná Ingrid Bergmanovou než Lauren Bacallovou. Drew Barrymoreová se pak mihne v roli Bogartovy dcerky Leslie. Ačkoli je televizní zpracování života slavného herce filmem jen průměrným, pro fandy jde o povinnost, už proto, že v něm zazní některé Bogartovy často citované hlášky.
Tři dny ke svobodě (2010)
Po dvou projekcích během tří dnů mi film potvrdil dvě základní pravdy. Pokud se, pánové, snažíte získat objekt své lásky, musíte být zatraceně kreativní. Ale všechna kreativita je vám na houby, když se má žena rozhodnout, zda vy, nebo dítě. V tom okamžiku vás opustí dřív, než stačíte zablekotat: "Venezuela."
Neporažení (1969)
Nemůžu si pomoct, ale A.V.McLaglena jsem vždy považoval za sice docela zručného, ale přesto tuctového řemeslníka, který těžil zejména z atraktivního hereckého obsazení. Zde navíc pár vtipných záblesků v dialozích. Co se týká McLaglenových westernů, daleko více než Neporažení mě divácky uspokojují třeba Bandolero! nebo Poslední ostří hoši.
Přesný cíl (2010)
Možná by bylo lepší, kdyby se film držel nosného motivu (ne)přiměřené obrany, ale takhle se v natahovaném závěru (jak píše správně ladynka) zcela rozsype a pohřbí pod sebou ambice svých tvůrců.
LOL (2008)
Už jsem to taky někde psal, že čím jsem starší, tím méně mě v podobných filmech přestávají zajímat postavy dospívajících hrdinů (zde samí hezouni s módními rozcuchy) a pozornost soustředím na jejich rodiče (zde výborná S.Marceauová, za kterou dávám hvězdičku navrch).
Dillinger (1973)
Vzhledem k době vzniku filmu je příznačné, že vypravěč, agent FBI Purvis, je mnohem méně sympatickou postavou než kdokoli z Dillingerovy bandy (užíval jsem si zejména mladého R.Dreyfusse coby šoféra Baby Face Nelsona). A Milius už v počátku kariéry jasně ukázal, že jeho síla nebude v psychologii hrdinů, nýbrž v působivých akčních (přestřelkových) scénách.
Xin Shao Lin Si (2011)
V mnoha ohledech mi to připomínalo Hodgesův film Modlitba za umírající (1987), také v tom, kterak na konci B.Chan ukázal, jak vypadá smířené spočinutí v Buddhově náručí...a to tak, že názorněji to snad už ani předvést nešlo. A Jackie se blýskne zábavným kuchařským kung fu, které ovšem jako by vypadlo z jiného filmu.
Sázka na smrt (1988)
Dlouho jsem se téhle poslední callahanovce vyhýbal, protože jsem si kdovíproč vsugeroval, že to musí být slabota. Jenže ono je to spíš nečekaně vtipné, protože sebeironické, se zaměřením na svět filmového průmyslu, posedlost celebritami a bulvární žurnalistiku. Snad v žádném z předchozích dílů C.Eastwood tak moc nesplýval s postavou, kterou hraje (policejní inspektor na titulu obrázkového magazínu)...a parťáka mu tentokrát (po Mexičanovi a ženě) dělá Asiat.
Bang Rajan 2 (2010)
Ačkoli je vidět, jak moc se tvůrci snažili, aby pokračování předstihlo originál (změna barevného tónování, digitální efekty, zasazení akčních scén do jiného prostoru), nepodařilo se. Jednak partyzánské výboje nemají tu působivost jako sebevražedné bránění jedné vesnice, jednak se film na dlouhou dobu "zadře" na emocionálním ždímání (které je pohříchu mimobitevní) a závěrečná sekanice v dešti už výsledný dojem nezachrání.
Pět holek na krku (1967)
Dal bych za pět, ale vadily mi ty prostřihy z reálu do operního představení. Úplně stačilo nechat znít působivou hudbu. Jinak si za funkcionáře a šéfa bytového odboru dosaďte podnikatele a zjistíte, že krutost mezilidských vztahů (nejen mezi teenagery) zůstává nadčasová.
Sráči (TV film) (2011)
Docela sympatický pokus o vypořádání se s dobou na půdorysu kriminálky. Kdyby se to dramaturgicky dotáhlo (úsměvné naplňování některých žánrových klišé, jako je převracení nábytku rozzuřeným policajtem nebo rozmluva umístěná nemotivovaně na střechu hotelu) a dostalo to šanci v kině, mohl touhle žánrovkou Sedláček u diváků konečně zabodovat. Určitě by si to zasloužil. "A takhle to jako bude furt?" Tahle závěrečná otázka zůstává viset nejen nad pinožením se ústředních postav, ale také nad celou naší společností.
Tintinova dobrodružství (2011)
Steven Spielberg vyučuje- jednak svého bývalého chráněnce a žáka Zemeckise o tom, kdy má užití motion capture opravdu smysl, jednak všechny (s výjimkou J.Camerona), kteří si myslí, že točí ve 3-D (nebo že konverze do rádoby 3- D dodá jejich filmu "další rozměr"). A nesmím zapomenout, že přitom dokáže bavit báječnou dobrodružnou ("mcguffinovskou") honbou, která uspokojí celé spektrum publika- od nejmenších po dospělé.
Ztracený obzor (1937)
Na Ztracený obzor odkazuje jak Spielberg v Chrámu zkázy (motiv uneseného letadla), tak třeba Conran ve Světu zítřka (Shangri La). Dále vám film poskytne vysvětlení, proč je stupidní halasně slavit narozeniny, nabídne velkorysou výpravu a (pro reřiséra typické) myšlenky o dokonalém světě. Ad kyselina: natáčení "uprostřed druhé světové války"?! Ta snad začala až 1.9.1939 (naopak, během války byly z filmu některé promluvy kvůli pacifistickému vyznění odstraněny).
Chaplin odhadcem v zastavárně (1916)
Vynikající záležitost- ať už práce s jednotlivými rekvizitami (štafle, mandl, budík), či samotný charakter hlavní postavy (potměšilý hajzlík).