RomaS

"Je to divná hra, ale dobře, hraju dál. Výhoda domácího hřiště. Máte větší tým. Díky podpoře zkorumpované vlády ochotné pozabíjet nevinný lidi, máte neomezený zdroje. K tomu navíc jednotky, který jsme pro vás vyškolili a připravili. Máte absolutně středověký morální kompas a odpornou žízeň po krvi za kterou vás právo nepotrestá, protože nejednáte v rámci právního řádu. Jste chaos! Ale víte co? Já jsem ještě o něco horší!"

Neuvěřitelné, co tento starý pán ještě dokáže vytvořit. Pohodový film, který nikam nespěchá, ale zároveň svým tempem nenudí. Je to zase ten typický Eastwoodovský příběh ze staré školy plný emocí. Ve věku 88 let, kdy už většina lidí prdí do hlíny nebo už na to u sledování telky čekají si tento houževnatý stařík střihne rovnou hlavní roli ve vlastním filmu. Pane Eastwoode, ať se dál daří a pevně doufám, že jsem od vás neviděl poslední film.

Zakončení největší ságy ve velkolepém stylu. Nic jiného jsem taky ani nečekal. Vlastně ani nevím co jsem čekal. Každopádně když očekávám dokonalost, většinou se dostaví zklamání. Teď nemůžu říct ani jedno, je toho v hlavě hodně a ani na druhý den to ještě nemám zaškatulkované. Tím, že se mi to i na druhý den stále vrací a vyvolává to nějaké dojmy asi znamená, že to bylo něco výjimečného. V každém případě se jednalo o dospělejší a vyzrálou formu všech předchozích marvelovek. Užijeme si méně humoru na úkor neuspěchané interakce všech postav, více úvah na úkor akce, ale jak je to u konců zvykem, taky hodně sentimentu. Já čekal, tak jak to u pokračování bývá, všeho více z předchozího dílu, což v tomto případě neklaplo. Infinity war je v tomto někde jinde, jako celek jsou, ale oba filmy perfektně vyvážené a jeden doplňuje druhý. Na obou se najdou mouchy, které otravují a taky perly, které září, ale kde ne. Tak jako v Infinity war nechyběla zde epická finálová bitka, která byla na nejvyšší úrovni a je jen škoda, že nebyla delší. Stejně tak zde byly postavy, které byly zajímavé a byla radost, když byly na plátně (Hulk, Thor) a pro změnu i ty co by mě zde nechyběly (Marvel). S Torem, ale stále nemám jasno, jestli mi jeho posun vyloženě nevadí. S ultimátního bijce posun do komické postavičky je hodně velký skok. To ještě budu nějakou dobu trávit. Stejně tak je škoda, že s Thanosem jsem už sympatie neměl. V Infinity war jsem ho v jistém směru chápal proč dělá to co dělá a bral za charismatického zaporáka. Je škoda, že tento pocit neměl přesah do pokračování. Dávalo by to více místa k úvahám, zda Avengers dělají vlastně dobře, což by se k celému filmu jako celku hodilo. No, určitě to vidím na další shlédnutí, ale dám tomu tentokrát více času. Jelikož Endgame není horší film než Infinity war, dávám stejné hodnocení.

Na klasiku z minulého tisíciletí si už vážně nepamatuji, tak srovnávání se konat nebude. Každopádně se jednalo o zajímavý kus. Hrůzu ve mě dýňový večer sice nevzbudil, ale jeho jednoduchost a přímočarost, kterou v moderních filmech už jen tak nevidíme velmi oceňuji a předpokládám, že je to odkaz původního kousku. Vše ještě hrůzo-krásně dokreslovala výborná hudba. Zklamání pro mě bylo nesmyslné chování některých postav a scénáristické nesmysly. Tak například JLC, paranoidní a vyzbrojená jako do války se v kontaktu se staříkem Michalem chová doma jako totální pitomec. Taky stařík v masce by musel být na speedu a skákat jako Hulk, když se zrovna na něj kamera nedívá. Zabití dvou připravených poldů s kvéry kuchyňským nožem od seniora v masce, raději kamera ani neukázala, protože by to musela být parodie. Prostě a jednoduše, okolnosti, náhody a nepřítomnost kamery nahrávaly do karet tichému týpkovi s kudlou. Nebýt toho šel bych výš.

Co Američanům nejde upřít je to, že jsou silní patrioti. Jsou na sebe hrdí a s oblibou okázale oslavují svá vítězství. Co jim taky jde dobře, je to, že ty své úspěchy umí velmi dobře prodat. U nás se toto chování moc nemusí (kdo například má před domem vyvěšenou státní vlajku?), takže v očích domorodce naší kotliny tyto zámořské chvalozpěvy nemusí dopadat na úrodnou půdu. Když se od tohoto přehnaného patriotismu dokážeme oprostit, vznikl tady za mě až neuvěřitelný příběh. Nebýt kouzelné formulky "podle skutečné události", stala by se z toho jen další neuvěřitelná oslava hrdinství amerických vojáků. Nebýt hlavně poslední pasáže, kdy se z jezdců na koních stávají nesmrtelní bohové, kterým blesky ze zadnice nemilosrdně kosí všechny nepřátele, jednalo by se o celkově pěkně zpracovanou vojenskou akci.

Když po úvodních titulcích pohled na postavy zůstal z pozice telefonu/monitoru, měl jsem špatný pocit, že z této formy nemůže vzniknout nic zajímavého. Existuje hodně filmů, které šly do kopru, protože režisér nezvládl formu vizuálu snesitelně a hlavně srozumitelně vysvětlit divákovi. Jsem, ale rád, že v případě Searching nebyl špatný pocit na místě. Spíš naopak, tím, že je děj servírovaný z okna prohlížeče nebo telefonu, získá víc na autentičnosti a pocitu, že se to děje v přímém přenosu. V případě klasické pozice kamery by napětí nemělo takovou úroveň. Když pominu násilně vnucený dojem, že Apple, Google a Facebook mají super user-friendly systémy a každý člověk je používá na každém kroku, šlo o výborné drama plné zvratů, kde jsem neměl šanci odhadovat děj.

"Sežereme ti ruce i nohy a pak ti z hlavy urafneme ksicht. Budeš bezruká, beznohá věc bez tváře co se válí po ulici jako hovno ve větru." Komerční úspěch Venoma má základ v jeho zábavnosti. Není to tak ale po celý film. Do kontaktu Eddieho s Venomem šlo o sterilní příběhovou linku jako z Akt X. To teprve spojení a komunikace těch dvou looserů z odlišných světů tomu dala šťávu. Jsem si jistý, že příběh a zpracování mohly být na vyšší úrovni, ale na druhou stranu to odpovídalo odlehčenosti žánru. Sice v závěru zase nešlo o nic menšího než záchranu planety, ale tady byla jen něčím navíc, něčím co by zde vůbec nemuselo být. Na dvojku si příště zajdu do kina.

To že lidský stín vyzáblého basketbalisty se občas promění v Enta a terorizuje naivní teenagery strach nenaháněl by mě nevadilo. Vytvářel kolem sebe totiž takové neurčité tajemno kolem jeho postavy, které bylo zajímavé a čekal jsem, že navzdory úmrtím postav se bude jen lehce odkrývat nebo naznačovat. Předpoklad byl správný, ale to bylo asi jediné pozitivum. Cílový divák je zde daný, proto se i stejně pitomě musí chovat postavy. Budování napětí, ne-li strachu bylo minimální. Režisér byl milostiv a k mému potěšení to nenahrazoval lekačkami. Což ho ale neomlouvá z toho největšího hříchu, který může spáchat na diváka a to nudu. Ke konci, kdy už nebylo jasné zda na smrt odsouzená postava spí či bdí či halucinuje byl děj nejvíc chaotický a taky nejvíc nezáživný. Vysvobození budiž za krátkou stopáž a závěrečné zadostiučinění.

Po hodně dlouhé době, ne-li vůbec, jsem viděl válečný film, kde vojáci předváděli reálné chování v akci a boj probíhal bez nějakého heroického nebo patetického zkreslení. Jsem si jistý, že to bylo hlavně kvůli obsazení vojáků, kteří si prošli Afghánem do hereckých pozic. Nevěřím, že ti by ze sebe udělali pitomce i kdyby to rejža chtěl. Každopádně Krigen nebyl jen o dánských vojácích sloužících v Afghánistánu, ale velmi zdařile kombinuje rodinné drama o morálním dopadu jednoho "špatného" rozhodnutí na rodinu a jednotlivce. Oceňuji především to, že nikdo tu neroní potoky slz, nepronáší patriotická hesla ani nestříkají emoce z každého záběru. To ale neznamená, že tyto věci zde chybí. Vše je servírováno bez vysvětlování mezi řádky tak, že každý se svědomím a nějakou morálkou pochopí.

Jmenuji se Taylor a jsem expert v zachraňování lidí z potopených ponorek. Jednou při záchraně námořníků jsem to nedal a některé nechal dole. To mi vyčítal jeden z doktorů, které jsem zachránil, psychicky jsem to nezvládl a začal chlastat. Za pět let jsem se prochlastal do super kondice kdy mi narostli bicáky, na břichu mám pekáč buchet a ve vodě hravě trumfnu Akvamena. I když jsem se zapřísáhnul, že už do vody nevlezu, hravě mě přesvědčili, že za to záchrana mé ex, která se dostala do mořské kaše určitě stojí. Na místě se dozvím, že se nejedná o nic jiného než o Mariánský příkop. Jsem ujištěn, že je to v klidu a o nic nejde. Přede mnou se tam zrovna potopila holka ve skleněné kouli, takže běžný provoz. Když jsem za pár minut na dně a hledám mou milovanou ex, tak místo malých slepých ryb, tu potkávám faunu konkurující Pandoře v čele s třicetimetrovým žralokem. A tady dostávám příležitost ukázat co ve mě je. Konečně jsem našel protivníka hodného mé velikosti. Nenechte se vůbec odradit tím, že bychom zůstali na dně Mariánského příkopu. Je jedno, že tam je 1000x větší tlak než na hladině. Megashark má totiž taky trumfy v ploutvích a bez problémů se adaptuje i na hladině, kde je tolik potenciálního masa, až mu jeho šedé oči přecházejí. Ale, nebojte tento rybolov vám udělám tak zábavný, že vám nebude vůbec vadit, že mozek necháte v režimu OFF. Já jsem totiž Taylor, kapitán Taylor.