Zíza

Po dlouhé době – jestli vůbec někdy – mi bylo velmi líto, že korejský seriál nemá víc dílů. Tady bych klidně ještě jeden dva díly snesla, protože postavy byly výborně napsané. Na druhou stranu to končí ve skvělém okamžiku, tak je možné, že bych to při dalších dílech už nehodnotila tak kladně. Přesto už teď se mi po nich stýská. Byla s nimi něžná legrace, správné trpění i drama a zajímavé rozhovory. Není to úplně ten seriál, který vás přiková do židle a prostě ho musíte zhlédnout celý na jeden zátah, ale spíš ten, u kterého se rádi vrátíte druhý den k dalšímu dílu. Prostě si ho vychutnáte. Všichni si na začátku mysleli, jak to bude podobné Something in the Rain, ve kterém hrál Jeong Hae-in. Kromě kritiky společnosti a jejího nastavení to ale nemá nic společného. One Spring Night je o dost lepší. Zdejší protagonisté jsou v úplně jiném postavení, mají úplně jiné charaktery, působí reálněji a dospěleji a jde jim o jiné věci. Je to poměrně troufalý seriál, který ukazuje správnost některých rozhodnutí, ačkoliv v zkostnatělé konfuciánské společnosti působí jako něco skandálního, špatného, nepřijatelného. Navíc vše je citlivě ozvučeno, takže hudba vám jen přirozeně pomáhá ke správným emocím, jaké má ta která scéna vytvářet. Vážně po dlouhé době skvělý seriál. Chemie mezi postavami, vyobrazení pouta mezi sestrami, rodiči a dětmi, přáteli (ať už v té nebo oné rodině), vývoj všech postav (když se postava snažila, posunula se někam, když to byl kretén, kreténem zůstal). Prostě stojí to a padá na výborně napsaných postavách. Jsou to lidé a je to opravdu jako nakukování do něčího života. Netvrdím, že seriál nemá chyby, ale já jsem je zapomněla, a kdybych se měla soustředit a vymyslet aspoň jedinou, tak by to bylo to, že se úplně zapomnělo na basketbal... Užila jsem si to, prožila to s nimi a odcházím opravdu spokojená a pobavená (scéna v posledním díle, kde on klečí a omlouvá se, je epická; celá ta situace mě donutila smát se nahlas). Prostě – doporučuju, pokud nehledáte lacinou přeslazenou romantiku. Na Netflixu i s českými titulky.

Já mám tyhle kraviny ráda. Je to veselé, pozitivní, naivní, sympatický hlavní hrdina, který má poměrně rozum a rozumnou přítelkyni, no a do toho všeho The Beatles. Letní film, u kterého se nemusíte namáhat přemýšlet, jen si užívat písničky, sem tam nějaký britský vtípek jako zpestření a prostě máte to, co od takového filmu můžete očekávat. Jasně, nic moc navíc to nemá, ale pořád to dokáže pobavit a když víte, co od takového filmu chcete, tak si myslím, že je slušná pravděpodobnost, že to dostanete.

Mělo to jen jediný důvod, proč jsem se na seriál začala dívat, a to, že ti dva si mezi sebou domluvili falešný sňatek. Lehce kostrbatý začátek se překlenul v poměrně realistické vyobrazení tvorby vztahu, aby to skončilo kroucením hlavy a cukrovkou, protože na konci posledního dílu se dokonce zpívá, aby se vyznala láska (nejedná se o ústřední hrdiny, takže ne, není to spoiler). Na jednu stranu hrdinka byla fajn, stála si za svým, byla poměrně svá a hrdina dokázal uznat svou chybu, ale ten příběh... zápletka je opravdu slabá, takže má smysl na to koukat jedině pro interakci postav, které spolu umí mluvit, dokáží reflektovat své činy a dokonce i přemýšlet. Samozřejmě to vše do určité míry, ale pořád je to to nejlepší, co seriál může nabídnout. Je to plné klišé problémů s neklišoidním řešením, páry se nebojí doteků, ani polibků. Kdyby tam byla hluchá místa, nesmyslné scény, slabý záporák a tudíž by to bylo tak alespoň o pět dílů kratší, tak by to byl hodně zajímavý a povedený seriál. Takhle je tam dost nezáživné vaty, kterou ovšem někdo rád. Za mě tak 55 %.

V osmi dílech po půl hodince nemůžete čekat propracovaný děj a komplexně prokreslené charaktery. Všechno to jede rychle a zkratkovitě, což ale nevadí, protože pořád je to zábava. Tomuhle říkám kvalitní reklama na mangu. Líbivé, živé, snad trochu výjimečné v tom, že hrdinka a hrdina spolu mluví, dělají si ze sebe legraci a celkově tak nějak vidíte, že to není vztah vystavěný jen na tom, že on je hlavní hrdina a ona hlavní hrdinka, ale že mezi sebou mají chemii. Příjemné 3*. Těším se na další věci od Takasugiho, protože tady hrál hodně zajímavě, zaujal mě. Možná nová Jamada Takajuki? Možná. Uvidíme v následujících letech.

Jestli chcete vidět loď ze druhé světové, jak driftuje po vlnách Pacifiku... myslím, že byste se do toho měli pustit. Možná je to na pohled pěkné, ale to je tak všechno. Příběh je slabý, dost to tlačí patriotismus; má to všechno – vlajky, slunce v pozadí, vojenskou hrdost, veterány, invalidy, ... Prostě skvělý americký film o vojenském prostředí. Dojde tam k nějakým bojům, k přátelství, ke ztrátě, výbuchům. Jo a taky jsou tam emzáci, ale vlastně nikdo moc neví, co chtějí. Asi jako vytěžit Zemi, nebo co? Nikdo neví.

Náhodně poskládané informace, které tak jak jdu za sebou, nedávají smysl, neustálé záběry na něčí nohy, výpovědní hodnota nula nula prd. Ani vizuálně to není poutavé, pěkné, natož komentářem. Mamka u toho dokonce usnula, asi po prvních dvaceti minutách. To už je lepší si to Tokio projít skrze Google View.

Není to špatný příběh, je to zajímavé, ale tak strašně uspěchané, povrchní a jen to naznačuje. Nejde to do hloubky, jak to občas japonské seriály umí. Co taky chcete od formátu osm dílů po cca. 25 minutách. Ale je to škoda. Působí to nakonec jako dobrá reklama na předlohu, která se teprve rozjíždí. Není proto divu, že ani seriál nemůže mnoho nabídnout. Naštěstí Morikawa Aoi je roztomilá slečna, dobře se na ni kouká a herecky vybavená také není špatně. Širato Jú na druhou stranu mi nikdy k srdci nepřirostl, ani v tomto seriálu to není výjimkou. Jako malina je to skvělé, zhltnete to, nepřijde vám to úplně blbé, zabavíte se, má to pár povedených scén. Klišé jsou využity poměrně něžně, až na to s traumatem pana spisovatele, které je ale povrchně a neúplně zahnáno pryč, až z toho prýští trochu prázdno. Do seriálu se nezamilujete, ale ani ho nebudete nenávidět, takže pokud chcete klasickou japonskou vztahovku, která se netáhne, rozhodně po tom sáhněte. Lepší 2*.

Krásně animovaná sonda do života porouchaných dětí. Jako malí uděláte chyby, které se s vámi táhnou klidně i několik let. Týrá vás to. A najednou třeba přijde šance, jak se s tím vyrovnat – ale máte na to právo? Opravdu tleskám, protože někdo může nad šikanou mávnou rukou, je to jen klukovina, ale tenhle film velmi vybraným a krásným způsobem ukazuje, že i taková „blbost“ může na dlouhou dobu ovlivnit spoustu lidí. Jemně to vykresluje, jak křehká dětská skořápka může vmžiku prasknout a jak složité je pak její slepování a že na to křupnutý sám nestačí. Do toho to ukazuje nakažlivost křupavosti. Abych to řekla srozumitelněji – úžasně vykreslená psychologie šikanovaných, šikanátorů i přihlížejících. Nemluvě o tom, že to bylo zabaleno do příjemných barev, jemné živosti a ladící hudby. Strašně mi to sedlo do nálady. Trochu mě mrzí konec; pro mě byl možná moc idylický, přitažený za vlasy (skoro až slabě Murakamiovský), přesto se ráda někdy podívám znovu. Až zase budu chtít něco s lidskými výčitkami. Silné 4*.

Asi to budu mít rozkoukané navěky. Mám ráda oba dva herce, ale nějak jsem nedokázala propadnout kouzlu jejich postav, jejich okolí, jejich práci. Vlastně občas proklikám nějaký ten díl, když mám zrovna náladu, ale absolutně mě to netěší. V tuhle chvíli bych dala 2*, ale dokud se na to nepodívám pořádně – a asi to bude chtít kopec promíjivé a romantické nálady – tak to nebudu hodnotit. Za mě je to tuctový, nudný příběh o namyšlené herečce a zaprdlém právníkovi, kterak k sobě cestu našli. Chápu, že pro fanoušky Goblina a jejich pairingu je to určité zadostiučinění. No, nakonec mě to neokouzlilo a prostě zůstávám na 2*.

Neměla jsem úplně potřebu to srovnávat se seriálem, protože ten jsem si do detailů nepamatovala. Kdybych vlastně do filmu šla jen s vágní vzpomínkou na seriál, tak bych dost tápala, protože to bylo zmatené, podivné a vůbec to bylo docela závádějící. Já jsem se ale na film podívala na přečtení všech dostupných kapitol předloha, a tak jsem se chytala. Byla jsem docela mile překvapená, že se scény dost věrně drží předlohy, na rozdíl od seriálu. ALE! vyznívají trochu jinak, jsem poskládány tak, že si stejně o hlavím hrdinovi můžeme tak maximálně myslet, že to je to dost velký manipulátor a skrytý násilník. Kdybych na to koukala jen takhle, jak to vyznívá, tak film hodnotím ještě trochu hůř. Takhle to bylo docela zajímavé obživnutí oblíbených postav. Zmatený, temný film, kdy vám nebudu moc jasná motivace postav, natož příběh. Jediné, v čem jsem srovnávala se seriálem, je chemie mezi hlavními představiteli. Tady nebyla moc dobrá, taková obyč, tak akorát aby to zhruba odpovídalo tomu, co mají zahrát. V seriálu to bylo o něčem jiném, ti dva si herecky sedli a přišlo mi, že herečka v seriálu dokáže z Hae-jin Parka vytáhnout víc. Takže asi tak – pokud neznáte předlohu, ani seriál, budete zmatení jako lesní včela a asi si to moc neužijete. Pokud to znáte, ani tak vás to asi moc nenadchne, ale jestli máte rádi předlohu... proč ne, zkrátí to čeká na další kapitoly.