Zíza

Film mi moc nesedl, přišel mi takový unylý. Přes úžasné herecké obsazení, zajímavý příběh o rodině, kde jakž takž fungují rodiče, tudíž to není o tom, že by děti byly zanedbávány, ale přesto ty děti nedokážou během dospívání najít své štěstí a pak tomu nejstaršímu sebere osud pár pro něj důležitých věcí a všechno jde z kopce. Možná to mohla být hloubková sociální/psychologická sonda, ale pozornost byla rozmělněna mezi tři děti, z nichž ten prostřední to vyprávěl se soustředěním na psa – ten (ta Sakura) byl takovým ústředním motivem. Když se čas posunul a vyprávění bylo o pubertálních letech, pořád mi tam něco nesedělo, přišlo mi to celé zkažené, i když se tam nic takového nedělo. Ale měla jsem pocit, že něco není správně. Asi to mělo takový pocit vytvářet, protože pod povrchem tam prostě některé věci nebyly správně. Jsem z filmu stále rozpačitá a úplně netuším, jak bych ho měla uchopit. S hodnocením jsem tak nějak uprostřed škály a to i díky obsazení, protože herci zahráli, co měli. Překlad.

Pokud vás zajímá život pijavic (lidí žijících nepozorovaně v cizích bytech), tak principy dostanete v první sérii, sice nemastně neslaně, ale hezky na talíři. Pokud přece jenom chcete trochu zajímavější příběh i herce, tak bych zase doporučovala druhou sérii. Na každou se dá dívat samostatně, nebrání to porozumění a u obou se jedná o uzavřený příběh. Přeloženo.

Rozhodně lepší jak první série. Příběh i postavy drží lépe pohromadě, je tam jasná motivace i charakter postav, není to tak zmatené a zkratkovité, přestože to má stejný prostor. Mimo jiné je to i tím, že ústřední postavy to zahrály lépe. Tenhle příběh o pijavicích byl dobrý; prostě taková jednohubka o pomstě.

Takové strašně průměrné. Příběh, herecké výkony, písničky, emocionální dopad na diváka... Takové to „jo, není to špatné, ale...“ Chybělo tomu kouzlo, postavy nedokázaly okouzlit, příběh nebyl dostatečně peprný, ani dostatečný smutný (smutný tedy byl, jeden okamžik byl o něco silnější než ostatní, ale pořád to prostě nevybočuje z průměru). Řekla bych, že tady selhala režie, režisér nedokázal z herců vymáčknout potřebnou šťávu a zrovna u takového filmu úplně nepotřebuju, aby se mi hýbala kamera, takže i v tomto bodě nejsem úplně spokojená. Abych tomu ovšem jen nekřivdila, mělo to příjemné momenty, začátek byl skvěle svižný, písničky byly poslouchatelné. Kdo má rád „duchy“, které vidí jen jeden člověk a kteří mohou někomu vlézt do těla, tak směle do toho. A kdo miluje Takumiho nebo Aratu, tak rozhodně by neměl vynechat. Překlad.

Tam kde seriál skončil, speciál úspěšně pokračuje. V podstatě je to jako dva další díly seriálu, dostaneme nový případ, někam se trochu posuneme, ale ještě to úplně nerozlouskneme. Obsah není špatný, herecké výkony jsou stejně kvalitní jako předtím a já jsem si to vcelku užila. Pokud se vám líbil seriál, rozhodně pokračujte tímto. Překlad.

Tahle série, tenhle příběh je vyprázdněný. Chce toho tolik říct, ovládá tolik postav, které mezi sebou mají poměrně komplikované vztahy, ale divákovi v podstatě nic pořádně neřekne, a tak je to plytké, povrchní a nezáživné. Ani herecké výkony mě nijak zvlášť neohromily; tedy Sakaguči byl moc fajn, na to jak malý prostor měl, vždycky si tak nějak uměl ukradnout celou scénu. Celkově tahle krátká série má moc malý prostor na to, co chce vypovědět. Jako by si někdo řekl – pojďme z mangy vystříhat mé oblíbené scény, nějak to poslepíme a bude to super reklama. A pak to natočili.

Myslím si, že kdybych měla trochu jiné rozpoložení, hodnocení by bylo vyšší. Přece jenom na tyhle parodie člověk potřebuje trochu víc přístupnou, otevřenou náladu. Představte si všechny ty situace, kde se borci mlátí, kdy chtějí zesílit, kdy dobývají školu svými pěstmi, kdy vyhledávají své moudré, aby je naučili ultimátní techniku... a teď to všechno hoďte do prostředí sekretářek... A máte tenhle film! Baby se tam mlátí, hází sebou o zeď, touží být nejsilnější na světě a mydlí se hlava nehlava. Když na to přistoupíte, na celou tu hru přitaženou za vlasy, budete se bavit královsky, obzvlášť když v tom poznáte, na co to všechno odkazuje (závěrečný boj na střeše, jak všude stříkají ostřikovače nepřipomíná nic jiného než bitku z Crows, které je v samotném filmu zmiňováno). Navíc způsob vypravování je svěží, možná to může připadat někomu zvláštně rozkouskováno na tři části, ale dodává to filmu kouzlo a drží se to žánru. Do toho všeho je to všechno krásně barevné, extravagantní, líbivé. Překlad.

Je to taková pohoda s rychle žvanící holkou, která miluje řetězce typu Matsuya nebo Gyoza no Ohsho, a tak o tom dělá podcast. Každý díl uteče rychle a je strašně příjemné s nimi trávit těch 20 minut. Vlastně by s nimi člověk chtěl být klidně dýl, ale to by pak asi nebylo tak dobré. V podstatě se jedná o představení řetězců, které jsou v Japonsku, taková pěkná reklama a člověk může jen slintat, že by si dal taky. Itó Marika se neuvěřitelně do role Misono hodí a Igeta Hiroe i Suzuki Džin jí strašně dobře doplňují; celkově mají moc pěknou chemii. Do toho zajímavý opening a ještě lepší ending, který jsem si musela pouštět vždy a občas dvakrát – hlavně se vždy odehrával v tom pomyslném imaginárním podcastovém řetězci. U tohoto seriálu se rozhodně reprízy nebojím. Pěkné a příjemné.

Tak tenhle seriál, byť má mou oblíbenou zápletku s domluveným manželstvím, mě nechal úplně chladnou. Jediný štěstí, že má jen deset dílů po 24 minutách, jinak bych se asi ukousala nudou. Je to takové šedé, v podstatě o ničem, nic tam nezvedá adrenalin - ti dva prostě spolu nemají roztomilé chvíle, u kterých byste se nad nimi mohli rozplývat, protože prostě nemají vůbec žádnou chemii a oba dva mají dohromady tak dva a půl výrazu. Manga je možná fajn, ale tohle je bez chuti a zápachu. Již brzy zapomenu, že jsem to vůbec viděla, protože to nemělo jedinou zapamatovatelnou scénu nebo jiný zajímavý charakter. Překlad.

Přidávám se očividně k té minoritě lidí, které film neoslnil. Humor? Ten mě nějak úplně minul. Nějak jsem v tom viděla jen přehnané PTSD a jeho následky a ta přehnanost mě nedostala, nezaujala, ani nepobavila. V podstatě jsem během filmu čekala, kdy se to celé zlomí, kdy tam konečně bude ta komedie, kdy tam konečně bude náznak toho, že to autor nemyslí vážně, že je to v podstatě nadsázka, ale tak nějak jsem se nedočkala. Že bych to nesledovala pořádně? A protože jsem tohle nedostala, zůstal mi jen násilný příběh o tom, jak si divňoušové udělali nové kamarády a to se mi prostě nelíbilo. No co se dá dělat, třeba budu příště lepší divačka nebo třeba dostanu lepší film. Jinak herecké výkony slušné, natočeno dobře, akce skvěle syrová. Lepší 2*.