Slarque

Filip Topol byl dost zajímavá osobnost, aby to tenhle dokument zachránilo. Jinak to je jako každý konvenční portrét nekonvenční osoby spíš takové plutí po povrchu a na vlně jeho příznivců. Vzpomněl jsem si na Filipovo album Střepy – tohle jsou také spíše jakési střepy jeho života (a mnoho z nich už bylo někam zameteno a zřejmě leží v popelnici). :-/

Opravdu divný trip, spojením několika animačních technik počínaje a pro mne nepochopitelnou fyziognomií zvířat nekonče. Český dědeček si na vesnici čte francouzské noviny a krávy mají vemena na zadcích. Proti tomu a dalších drobným podivnostem už vlastně vypadá všechno to prázdninové dobrodružství celkem příčetně.

Kaurismäkiho romance bez velkých emocí a gest, zato se spoustou nikotinu. Strohé dialogy, každodenní šeď a mezi tím jiskřička naděje. Chvílemi mi ovšem přišlo, že se k tomu ty jazzové improvizace moc nehodí.

Chápu, co tím chtěl autor říci, ale nemyslím, že zvolil vhodnou formu (50%).

Tenhle film trochu mate svým názvem a tím, jak se na začátku jeho hlavní protagonista snaží dostat k telefonu. Když nakonec přijde pointa, ve které se ukáže, že ve skutečnosti jde o mnohem základnější význam tohoto slova, bylo už trochu pozdě.

Filmová anekdota. Pár minut počkáte, a přijde pointa. Na něčem se ti studenti učit musí...

Povedený skupinový portrét obyvatel jednoho činžovního domu v časech nejistoty. Snad jen bylo skoro zatěžko uvěřit, že se pohybujeme v tomto století. Vždyť i ten bývalý majitel-emigrant sem jezdil starým křápem ze 70. let (a zbytek zařízení působilo ještě starobylejším dojmem).

Hudební komedie o alternativní kapele s nečitelným jménem a rozkladném prvku jménem Komerce. Nejlepší byli dle očekávání Michael Fassbender a Maggie Gyllenhaal, s nimi se snaživě snažil držet krok Domhnall Gleeson, což se k jeho roli ve filmu báječně hodilo. Promyšlená komedie se scénářem, který diváka nutí k zamyšlení.

Aki Kaurismäki ve své originální variaci na Dostojevského klasiku stihl odvyprávět vše podstatné za hodinu a půl, aniž by zvýšil své typické tempo. A to ještě s lehkostí jemu vlastní mnohokrát vkráčel na území komedie. Debut jako hrom!

Bravo! Tohle je jeden z nejlepších studentských filmů, co jsem kdy viděl. Ondřej Hudeček si s filmem opravdu vyhrál, což se týká stejnou měrou scénáře, režie, kamery i střihu. Ladislav Stroupežnický už není jen jméno z dějin českého dramatu (90%).