Slarque

Zajímavý pohled na naši kinematografii zvenčí. Ač je celý dokument vyprávěn skrze ústřední postavu Jana Procházky, autor dostál dobově přesnému názvu zařazením pár záběrů z filmů Slnko v sieti a Vtáčkovia, siroty a blázni. Snad jediná výtka je, že vyprávění končí Uchem a kategorií trezorových filmů. Jakoby snad „pokrývači“, díky kterým vznikly filmy Už zase skáču přes kaluže, Na kometě či Páni kluci, nebyli dost pozoruhodnou kategorií, která Procházkovu tvorbu prodloužila až za jeho smrt (70%).

Ač zápletka vypadá westernově jednoduše, napětí do ní vnáší titulní postava, kterou je bezejmenný cizinec hrající vlastní hru se skrytými kartami. Clint Eastwood je jako mlčenlivý drsňák dokonalý a jako režisér mísí styl spaghetti westernu s americkou klasikou. I po více než půlstoletí pořád pozoruhodný kousek.

Nechte ženy mluvit. Jsou to vesměs krátké vstupy, ve kterých dotyčná neznámá řekne svých pár vět a zmizí. Mnoho jich neřekne nic. Semtam zazní zajímavé věty, asi měli autoři z čeho vybírat. Ale zase to není koncept, který by vydržel hodinu a tři čtvrtě. Zvlášť když drobných ozvláštnění je jako šafránu. Emancipační feministický projekt existuje jen proto, že si autoři řekli, že by měl existovat. Ale hlasem všech žen není, a nejspíš ani být nemohl.

Poetický dokument o proslulé překladatelce je určen spíše lidem, kterým něco říkají jména Petr Kabeš, Ezra Pound či Céline. Určitě je to zajímavější portrét, než bývá zvykem, ale jeho specifická atmosféra vám nemusí sednout... (70%)

Už bych ani neodhadl, kolikrát jsem tenhle film viděl. A přesto stačí chvilka, a opět se výborně bavím. Absurdní humor nezná mezí a z omezeného rozpočtu je přednost. Nakonec ani netuším, zda historka kterak Terry Gilliam chodil v noci do střižny opravovat, co přes den dal dohromady Terry Jones, je pravdivá, nebo jen součástí kánonu Monty Pythonů.

Mně je vlastně sympatická snaha Tomasze Wińskiho natočit o vztazích film mimo tradiční schéma typických domácích „romantických“ komedií. Jenže je navázána na moc předvídatelný příběh, ve kterém je velmi brzy jasné, jak musí nevyhnutelně skončit. Dialogy i herci jsou velmi uvěřitelní, ale jinak vlastně film nepřináší nic nového. Možná jen v českém rybníčku (70%).

Občas mě to překvapuje, ale western má stále co říci. Drsný voják se po desetiletích lovení domorodých rudochů sbližuje s jedním ze svých nejhorších nepřátel. Jednoduchý motiv, který snad ale potřeboval ještě trochu prostoru navíc. Christian Bale si sice vystačí s pokerově neměnným obličejem, ale i tak je výborný. U Wese Studiho platí totéž. Ústřední trojici výborně doplňuje Rosamund Pike, která má výhodu v tom, že nějaké emoce může ukázat častěji.

Nechci tvrdit, že se film vyrovná klasickým coenovkám, ale je rozumně krátký, dobře jsem se u něj bavil až do posledního titulku a uteklo to jako voda. Hodně za to může obsazení, zejména Margaret Qualley, Geraldine Viswanathan a Beanie Feldstein (a to, že jsem o prostřední jmenované dosud neslyšel, na to nemělo žádný vliv). Mužská camea byla krátká, ale myslím, že se oba pánové také bavili (o Miley Cyrus ani nemluvě). Nebývá zvykem, že by v závěru filmu byl vidět původně plánovaný název, ale v tomhle případě by se sotva našlo něco přiléhavějšího (ale asi by to zkomplikovalo marketing). Dobrá oddechovka na zlepšení nálady.

Další film, který měl potenciál na víc. Dobré obsazení, tarantinovská atmosféra a pěkný vizuál ovšem neutáhnou přepálenou délku ani scenáristickou bezradnost, která se projeví po příchodu Billyho Leea na scénu.

Všechno pokračuje tak, jak bylo rozjeto v prvním dílu. Přibylo pár dalších postav a došlo i na špičkově natočenou akci. Audiovizuální stránka filmu je stále stejně fascinující. Asi nešlo převést román Franka Herberta v podobě pouhých dvou filmů na plátna lépe. Ale ta kniha je prostě pořád o level lepší.