Studuji filosofii a estetiku na FF UK. Už dlouho je film mým koníčkem a současně zdrojem inspirace. Vzhledem k tomu že sám píši (prózu, poezii i komiksové scénáře) a zároveň se zabývám i teorií, je můj vztah k vnímání umění (a tedy i filmu) velmi zvláštní. Na jedné straně se snažím vnímat dílo komplexně a poučeně, na straně druhé je mé hodnocení silně subjektivní, neboť mi stačí, když mě 1 či 2 scény/nápady osloví (a tím i ovlivní mé vlastní tvoření - ať už umělecké či teoretické - mezi čímž ostatně podle mého není úplně ostrá hranice), a nejsme schopen ani ochoten hodnotit pak dílo jen jako celek.
V poslední době se zabývám intenzivněji teorií a estetikou filmu, vztahy mezi etickou, estetickou a kognitivní dimenzí při recepci filmu. Z tohoto hlediska jsou stejně podnětné na jedné straně třeba filmy Godardovy, na straně druhé například béčkové žánrové snímky. Ostatně se vždy snažím si snímek užít a tím, že se snažím být nekritický, z něho vytěžit co nejvíce přínosného (pro kritiku je místa a času vždycky dost posléze).

Několik oblíbených teoretiků a filosofů (nejen) filmu:
Sean Cubitt
Gilles Deleuze
Thomas Elsaesser
Michel Foucault
Wolfgang Welsch
Jacques Aumont


A na závěr jedna osobní zkušenost:
Filmem, který na mě nejvíce zapůsobil, je japonské anime Ghost in the Shell od Mamoru Oshiho. Myslím si, že už se na tom těžko něco změní. Neznamená to, že je to podle mého nejlepší film a ani by asi nebylo přesné říci, že je to můj nejoblíbenější film. Nicméně se sešlo velké množství okolností, které způsobily, že jsem po jeho shlédnutí nebyl schopen tři dny myslet na nic jiného. Zkušenost téměř až mystická. Nebudu dopodrobna rozebírat proč tomu tak bylo - byť při zpětné analýze je mi to vcelku jasné. Těch faktorů bylo hodně, aspoň naznačím: kdysi jsem shlédl dokument o sci-fi (jehož jsem velkým fanouškem), v němž byl několikavteřinový záběr právě z Ghosta (tehdy jsem si pomyslel že je škoda že takovéto filmy tady v ČR nikdy neuvidíme; internet byla vzdálená záležitost); silně mě oslovil Matrix (který Ghosta dost parafrázuje) několik měsíců předtím; samotný Ghost má až extatický hudební doprovod; silné očekávání spojené s jeho kultovním statutem a tím, že to bude (téměř) první anime co uvidím... těch faktorů je víc a nikomu nevysvětlím vztahy mezi nimi, přesto si myslím, že to ilustruje silně subjektivní vnímání díla. Tomu se podle mého nevyhneme nikdy, byť nejsme pokaždé schopni to odhalit a ochotni to připustit.
Jak říká v jednom rozhovoru Sean Cubitt: u oblíbené knihy hraje roli nejen to, jestli je vytištěna v levném paperbacku či vázána v kůži, ale i místo a okamžik, kdy ji čteme, a další faktory. Platí to o veškerém umění (a nejen o něm), ale podle mého právě audiovizuální umění je v tomto něčím význačné. Často se píše, že filmy zabíjí imaginaci (a trocha pravdy na tom asi i je, ale týká se to spíše TV, nikoli samotného filmu), podle mého na ni však také působí nejsilněji ze všeho - byť dost specifickým a nesnadno (pokud vůbec) popsatelným způsobem.