Galadriel

Tak, Kevina Spaceyho se scénáristé zbavili. Neměli to lehké a nedopadlo to dobře. Dokoukat celou sérii mě donutila vlastně jen zvědavost. Intriky přestávají být uvěřitelné, zamotává se to všechno až moc, z čista jasna se objevují úplně nové postavy, které se tváří, jako by hráli hru celou dobu, ale nedá se jim to věřit. Umírajících postav citelně přibylo, což udělalo z celé politické satiry spíš sci-fi frašku než vyprávění, u kterého si člověk 5 sérií říkal "je to drsné, ale co když se takovéhle věci opravdu dějí?". Tím, že se najednou zabíjení stalo tak samozřejmým, ztrácí na uvěřitelnosti a u toho, co předvádí Claire a rodina Shepherdů, je poukazování na realitu politické scény už zhola nemožné. Když už Spaceyho vyhodili, měli se na to všechno vykašlat a netrápit sebe i diváky takovou scenáristickou hrůzností. Odejít se má v nejlepším... Dvě hvězdy za herecké výkony a pár dobrých nápadů, které ale stejně zabil úplný závěr poslední série.

Pátá série ze začátku docela nezáživná, zejména hry kolem prezidentské kampaně při neznalosti detailů volebního systému asi tady u nás těžko doceníme. Nicméně někde v polovině to opět nabralo ty správné grády, a opět překvapilo, kdo proti komu a kdo s kým. Poslední věta posledního dílu mě moc nalákala vidět, co bude dál a jak se k tomu frank postaví. Bohužel, to už se nikdy nedozvíme a nejsem si jistá, jestli se vůbec chci dívat na řadu šestou, u které se asi museli scénáristé hodně zapotit, jak Franka ze dne na den bez přípravy odstranit. SPOILER: Já bych ale mnohem radši viděla pokračování toho, jak jsou Francis a Claire úhlavní nepřátelé.

Dobře sestavená směr povídek, jejichž společným jmenovatelem není ani tak vášeň, jako spíš vztek a překročení bodu návratu. Za mě nejlepší historka, se kterou bych se i dokázala ztotožnit je ta o pyrotechnikovi a jeho boji s byrokracií.

Trochu jsem váhala, jestli jít s hodnocením až nejvýš, ale nakonec mi došlo, že tak strhující a zábavný film už jsem vlastně neviděla, ani nepamatuju. Vizuálně parádní, plné odkazů na hudbu i kulturu z osmdesátých let, ve kterých si každý najde to svoje (za mě vede DeLoraine, Shining a Twisted Sisters). Spielberg prostě stále umí.

Nečekala jsem od toho skoro nic, dostaly se mi dvě hodiny zábavy, která si vůbec na nic nehraje a na oddychové odpoledne je naprosto ideální. Herci si své role očividně užívají a i film sám sebe bere dost s nadsázkou. Velmi příjemné překvapení.

Ohledně stavu českého porodnictví se rozhodně přikláním k názoru režisérky a myslím si, že z valné části zastydlo v hluboké totalitě, nerespektuje porod jako přirozeně plynoucí fyziologický jev a myslím, že dokument tohle docela i ilustruje zobrazením odosobněného prostředí a přístupu. Jako dokument ale tenhle film za moc nestojí. Forma nebyla zvolena šťastně, příliš tlačí na pilu, nenechává moc prostoru pro interpretaci a tím pobouří ještě víc příznivce současného stavu, který bere porod předně jako problém a rodící ženu jako pacientku (těhotenství a porod není nemoc!) a vůbec ne jako svéprávnou klientku. Snaha o maximální dramatizování naprosto normálních věcí taky na objektivitě moc nepřidá (záběr na krvavou botu - jo, u porodu teče krev, nebo na porodní asistentky, které se baví o nákupech - proč by ne když se zrovna nic neděje). Myslím, že je třeba se tímhle tématem zabývat, ale dokument Pět zrození asi není tou nejlepší cestou, jak vyvolat diskuzi, která povede ke změnám, přestože z některých zachycených okamžiku mrazí (celé prostředí nemocnice, osamělá miminka a maminky, celá osoba pana Svobody, upoutání na lůžko v první době porodní, urychlování porodu, tlačení na břicho!, ...).

70% ... Na jednu stranu originální, plné vášně, perfektní po choreografické a hudební stránce. Na druhou stranu místy - převážně ve chvílích, kdy se netančí - dochází snímku dech a spád. Zajímavému prolínání skutečného příběhu a tanečního divadla by neuškodila o něco kratší stopáž, která by udržela pozornost po celou dobu. Rozhodně pro mě ale milé a příjemné první setkání s Carlosem Saurou a určitě to není poslední film, co si od něj pustím.

Uf! Psycho, atmosféra ke krájení, ale dál? Nepochopila jsem, oč tvůrcům šlo a narozdíl od jiných filmů nemám pocit, že druhé shlédnutí by tomu pomohlo (kdybych na něj měla nervy). Ani vysvětlení celé alegorie, které jsem si po shlédnutí dohledala, nezměnilo můj pocit, že jde o naprosto šílené dílo dohnané do extrému. Chápu díky tomu lépe tvůrčí záměr, ale nedělá to z Matky pro mě lepší film. Kdyby to byl "jen" horor, asi by z toho u mě vyšlo celé dílo o kousek lépe. Jedna hvězda za tu atmosféru, napětí a naprosté vcítění se do hlavní hrdinky, druhá za herecké výkony. A ještě jedna věc se nedá dílu upřít - ať už jste jste nadšeni nebo znechuceni, jen tak na tenhle snímek nezapomenete...

K naprosté dokonalosti mně osobně chybí jen to, aby byl celý film natočený ve španělštině, ta angličtina k tomu úplně nesedí. Ale to nic nemění na tom, že jde o nejlepší animák za nevím-kolik let, který jsem viděla a konečně zase můžu říct, že tohle je ten Pixar, který jsme dřív znali.

70% ... Zábavný film, který mě přes svoji délku nenechal se ani vteřinu nudit, hlavní hrdinky jsou sympatické a celé téma je mi osobně velmi blízké. Pro mě velké překvapení i co do zobrazení rasismu v USA v této poměrně ještě nedávné době (člověk se občas nestačí divit), zaujal mě pohled do zákulisí NASA (programování v plenkách) a vlastně ani nevadila naprosto odzbrojující pozitivita filmu, kdy nakonec všem všechno vyjde a všichni se mají krásně a báječně.