Můj potenciální zážitek z filmu možná zkazilo přílišné očekávání. Knihy Miloše Urbana mám hodně rád a byl jsem zvědavý, jak se podaří převést jednu z nich na obrazovku. Nepodařilo se. Nebudu se ani pokoušet obě média srovnávat, ale film prostě selhává v těch aspektech, které dělají film filmem. Všechno zkrátka působí spíše směšně, atmosféra veškerá žádná (práce se světlem? Lol, to myslíte ty kužely záře linoucí se z oken? Samotné Santiniho stavby působí světelně daleko lépe samy o sobě, nemusí se jim "pomáhat"). Nejzoufalejší na filmu je bohužel výběr herců a hereček - jediná trefa do černého byl pouze Preiss v roli starožitníka Unterwassera. Motivace postav je nelogická a neopodstatněná, všude potkávaj mrtvoly, normálka ne? Sestup do podzemí ve Křtinách bohužel nabídne podzemí kláštera v Louce (románské, kde Santini určitě žádnou klenbu dělat nemohl, což je docela fail). HUDBA: velká bída. Hudba hraje mimořádně podřadnou roli, je jednotvárná, nekoresponduje s dějem a je špatná. PS: a jak tak koukám na ty komentáře, je to sranda, jak to "pochopili jen ti, co dokáží přemýšlet"
Tenhle film bohužel není dobrý. Razantní začátek sice hezky navnadil, rozvleklost dalšího děje však spíše rozčílila. Snad dobře vykreslené dobové prostředí (kostýmy a chování postav) bohužel trochu paroduje až příliš divadelně pojatá scéna a vlastně i herecké výkony. Vše bylo repetitivní, režisér se pitvá ve pocitech umělce i jeho žen, sex působí spíš nepříjemně, unavuje neustálé vřískání dětí... Divák je v neustálém očekávání co to ta vlastně ten malíř pořád matlá - obraz vidíme až dokončený a záběry na jeho detaily patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. HUDBA: polská koprodukce nabídla mimo jiné i hudebního skladatele a musím říct, že to byla více méně trefa do černého. Pawlikovy smyčce se skvěle poslouchaly, i když byly použity často docela nevhodně a děj nikam neposouvaly ani ho nedokreslovaly. Občasný minimalismus však nedá zapomenout na mnohem inovativnějšího Nymana, se kterým Greenaway spolupracoval dříve.
Tvůrce má asi nějaký problém. Protože takový patos, klišé a kýč nejsou vůbec potřebný, pokud se člověk se svou existencí vyrovná. Problémem možná je, že snímek je jen jedním ze třech krátkých filmů ze série, a to tím posledním. Divákovi pak může chybět nějaký kontext...
Doporučuju nezjišťovat si o filmu nic předem - budete pak příjemně překvapeni! Chytlavý, hravý a především chytrý film z Norska byl jednoznačně nejlepším krátkým filmem letošních Mezipater.
Spíše než o film se jedná o videoart, což mi docela imponuje. Hravá forma a občas ryze výtvarně zpracované téma se špetkou humoru působí osvěžujícím dojmem. Klidně by ovšem stačila poloviční stopáž.
Dorty v písku staví svou "zajímavost" pouze na faktu, že ústřední pár je homosexuální. Což je trochu málo. Uvidíme sice vcelku zajímavé situace nutící k zamyšlení, avšak celkový zážitek je prostě průměrný.
Prakticky nehodnotitelný snímek postavený na rozhovoru dvou lidí, bývalých partnerů... Předpokládám, že je zde nějaké skryté sdělení pro samotné tvůrce, nějaký interní význam, který mi zůstal skryt. Zbytečný film.
Ne, tohle skutečně ne. Neuvěřitelně přepálená stopáž dělá z potencionálně zábavného Dědečka pouze utrpení. Nevím, který divák by se rád skoro dvě hodiny díval na nepřiměřeně dlouhé záběry, nudné (ač někdy chtěně či nechtěně vtipné) rozhovory a souložící nepěkné Japonce? Tohle bylo špatné gay porno s absolutně nepodařenou snahou o nějaký filosofický (?) nebo umělecký (?) přesah. HUDBA: někdo se snažil skládat něco na programu typu Fruity loops a pokládá to za alternativní hudbu. Byl docela děs to poslouchat.
Rozumím tomu, že jde o téma, které je potřeba zpracovávat, ale už nerozumím tomu, proč se to musí dít takovouhle formou. Romeos je totiž ve všech aspektech průměrným snímkem, který se nesnaží o žádné přesahy. Sledovat Lukasův příběh je jako číst špatnou detektivku, ve které hned po první stránce víte, kdo je pachatelem. Nedočkáme se žádného překvapení, vše jede jako po másle, nebo spíše jako podle šablony. Přitom by šlo téma zpracovat mnohem záživněji - potenciál je nemalý. Líbilo se mi ovšem prostředí Kolína, zamilované pohledy (pro ty mám prostě slabost) a vcelku zábavná blondýnka ke konci. HUDBA: Roland Appel - moderní elektro tepy. Hm, co dodat nevím - podobný přístup se u okrajové kinematografie stává pomalu klišé.
Zajímavé především z hudební stránky - obsahuje cca 10 songů napsaných Lisou a Pieterem pro samotný film Ali, nakonec však nepoužitých. Jde vesměs o výborné věci na pomezí soulu, jazzu a world music.
Aliho jsem viděl poprvé asi před čtyřmi roky, kdy jsem se snažil nakoukat právě objeveného Manna. Bohužel jsem si sehnal italskou verzi a film mi znechutilo i neustálé přečasovávání titulků. Po časem jsem se k Alimu vrátil a udělal jsem dobře. Film totiž patří mezi to nejlepší, co jsem zatím od Manna viděl. Nebojím se říct, že jsem u filmu prostě slintal blahem, sušil oči a třásl se husí kůží. Každý záběr je promakaný, každé slovo přesně načasované, všechno do sebe zapadá. Mann mě zkrátka opět přesvědčil o své genialitě. HUDBA: Vím už dlouho, že co se týče hudby, nemá Michael konkurenci. U Aliho to platí obzvlášť - hudba se tu stává nositelem příběhu, emocí i působení na diváka. Nejlépe to vynikne u soubojů, hudba vyjádří podvědomý triumf, ponížení, strach, bolest i lásku. Perfektně vybrané písně černošských interpretů jsou skvěle doplněny originální hudbou Lisy Gerrard a Pietera Bourkeho. Lisa v několika písních předvádí vskutku něco neuvěřitelného a potvrzuje tak svou nepopiratelnou pozici v mém srdci. Více to však vynikne na prakticky nesehnatelném soundtracku (ne na OST, kde je pouze See the Sun).
Zase jeden snímek, u kterýho jsem na vážkách ohledně hodnocení. Odzbrojující vizuálně-zvuková stránku by mohla vydat na pět hvězd, zbytek se však pohybuje v průměru. Líbilo se mi, že Drive se pohybuje na hranicích žánrů i diváckých očekávání. Záběry na noční město a vlastně i staromilský způsob natočení celého filmu mi přišel velmi mannovský, nejednou jsem si vzpomněl na Collateral, ale i na Heat. V kině je Drive jednoznačně zážitkem, doma už to bude pravděpodobně horší. PS: líbí se mi Rentonův postřeh o charakteristice hlavní postavy, vidím to podobně. HUDBA: Cliff Martinez - jednoznačné pozitivum filmu, na kterém se shodne snad velká většina diváků. Po dlouhé době vznikl soundtrack, který si s radostí pustím. (PPS nevim, o jakym vedru v sále mluvíte, hned jak se spustila klimatizace, tak jsem byl v poho-- ale asi to bude tim, že jsem seděl ve druhý řadě, takže to pálilo přímo na mě)
Několik propojených příběhů sleduje život jedné ženy - především to, jak se na ni projevily traumatické zážitky z dětství. Film vše ukazuje jen v náznacích a velmi experimentální formou, které mi ne vždy uplně sedla. Vizuálně jsem si snímek užil skvěle - jen práce s kamerovými filtry byla fantastická, stejně jako střih nebo i samotný způsob nasnímání, nasvícení a vlastně i komponování scén. Nejsem si jist, zda jsem Amer uplně pochopil a nevím, zda to má být plus či mínus k hodnocení filmu. Proto je nanejvýš možné, že se bude moje hodnocení měnit, a to nejspíše směrem nahoru. HUDBA: využívá starších kusů zejména ze 70. let 20. století. Hudba je výborná a skvěle použitá - šetří se jí a dokáže na sebe upozornit. (PS: jak tak čtu zdejší komentáře, tak musím poznamenat, že jsem neviděl žádné "giallo" a určitý roviny filmu tak pro mě asi zůstaly utajeny, možná je to jen a jen dobře).
Emocionální drama, které není schopné vyvolat sebemenší emoce, je špatným filmem. Což lze bohužel říct i o Oranges and Sunshine. Samotný příběh deportovaných dětí je však natolik poutavý a leckdy i stěží uvěřitelný, že snímek není možné zcela odsoudit. K pozitivům lze řadit především příjemně nasnímané scény a občas i dobře sestříhané momenty prolínajících se anachronních scén. Pro Brity a Australany musí film působit úplně jinak - asi tak jako třeba Lidice na Čechy. Přiblížení nezainteresovanému publiku se však příliš nezdařilo. HUDBA: Lisa Gerrard jako by se snažila navázat na úspěch Pána velryb. Její tvorba je dnes však jinde a soundtrack k Oranges and Sunshine je spíše rutinní záležitostí. Klavírní tóny na pozadí syntetizátorových smyčců jsou na její obvyklý standart trochu málo. Pouze jeden track snad stojí za další poslech (pokud tedy soundtrack vůbec vyjde) - první let do Austrálie.
Na tohle se budu muset podívat co nevidět znovu... tenhle film totiž nenápadně aspiruje do mé topky! :) Zhlédnu a napíšu více... prozatím k hudbě: skvělá - třeba Patrick Wolf.
Shelter je taková vcelku pohodová letní romance jejíž kouzlo podporuje často do slunce zaměřená kamera, surfování, pláže a letní lásky... Přes všechnu tu pohodu má tento film v sobě i něco dojemného - realistické představení nelehkého vývoje jednoho kluka, který poznává pravou lásku. Romantický slaďák, který na mě však fungoval dokonale. HUDBA: J. Peter Robinson - originální hudby je pomálu a vlastně ani moc originální není :-) Nezávislost produkce plně koresponduje i s použitou hudbou - většinu obstarávají alternativní písničky.
Musím uznat, že natočené to bylo vážně bravurně a strašně zajímavě (nejvíc mě asi šokovaly mladý kachničky mandarínský; výborně jsem si užil moje milovaný rajky). Co mě trochu rozčilovalo, bylo zaměření na velké savce, který mě prostě nikdy moc nebavili, daleko radši bych pozoroval dění v deštným pralese, než na savaně. Mluvený komentář byl často zbytečný a spíše otravný svým apelativním vyzněním (zlý lidé oteplují planetu a lední medvědi umírají - imho je to jen změna etap, nejsem odpůrcem ani zastáncem globálního oteplování, ale svádět na něj všechno mi přijde přitažený za vlasy). HUDBA: George Fenton - ta mě vyloženě otravovala svou prvoplánovostí ("zlá" hudba u útoků predátorů, "smutná" u umírání zvířátek nebo "komediální" u chudáků tučňáků).
Český divák se neubrání srovnání s klasikou od Zemana, která nad německou adaptací vítězí ve všech kategoriích. Krabat je neskutečně povrchní a nudný film - celá řada scén mi přišla jako předehra porna. Hudba: Annette Focks - Německu snad všichni schopní skladatelé odešli do USA. Hudba je velmi špatná, odpadový ekvivalent filmu.
Snímek na pomezí filmařského klišé, a to zejména v technických záležitostech. Režisér se učil v USA, kde získal i peníze na natáčení, a je to na filmu znát. Kombinace hraného filmu a dokumentu však sympaticky narušuje vyprávěcí strukturu, takže nechává diváka pozorného. Překvapí malebné etiopské scenérie, stejně jako severský závod psích spřežení. Hudba: Christian Meyer - patří k nejsilnějším atributům filmu. Je na pomezí post-rocku, ambientu a world music a klidně bych si poslechl i samotný soundtrack. Potěší pak Sigur Rós na závěr, i když dávají tušit přílišný zahraniční kapitál.
Netuším, co k tomuto "filmu" napsat. Pocta filmovému řemeslu? Stesk nad osudy tradičních biografů? Pocit vykořeněnosti po ztrátě zaměstnání? Jo, to tam asi všechny být mělo. Viděli jsme však totálně nudnou změť absolutně nezajímavých záběrů a obvyklé lidské činnosti v čele s velmi nehezkým hlavním "hrdinou", nad jehož odpudivostí a vlastně i neumětelstvím hrát se můžeme jen smát. Hudba: Eduardo Fabini, Macunaima, Leo Masliah - hudební doprovod filmu byl jednoduše řečeno šílený - obsahoval disharmonickou změť několika melodií a nástrojů, což nakonec na celém filmu působilo nejzajímavěji. Jedinou dobrou pasáž filmu má na svědomí rovněž hudba, a to opouštění zaměstnání za dramatické mnohohlasné písně.
Řemeslně bravurně zvládnutý snímek, na kterém mi mimořádně vadilo, jak tlačil na pilu. Snaha vyvolat v divákovi emoce je tak očividná, až to není hezké. Neustále někdo pláče, umírá, afektovaně řve, objímá se... Souhlasím, že předsudky a AIDS jsou velkými problémy současné Afriky, ale způsob, jakým nám toto téma tvůrci servírují, se mi líbil pramálo. Hudba: Ali N. Askin, Ian Osrin - je užitá velmi střídmě a zdá se, že brnkací trylky snad svou šablonovostí brzy nahradí burácející orchetrálky.
Nadpřirozenem okořeněný snímek řeší otázky vypořádání se s vlastní identitou v tradičně uvažující společnosti. Film je velmi citlivě natočen tak, že se můžeme přiklonit na stranu všech protagonistů, film tak nemá žádné záporné role. Prolnutí tradice a odlišnosti je v Proti proudu zpodobeno velmi přesvědčivě a emotivně silně. Hudba: Selma Mutal Vermeulen - brnkání na kytaru a na klavír se občas prolíná s tklivými smyčci. Hudba je vcelku podařená, její jednotvárnost je však časem únavná.
Nevím, co si o tom mám myslet. Možná to je jeden z filmů, který ve mně musí nějak dozrát, abych ho náležitě docenil. Což se možná děje... On má Strýček totiž docela dost zvláštní snovou atmosféru, která je v určitých momentech hodně jímavá (třeba sekvence s princeznou, i když jinak netuším, proč byla součástí filmu). Fajn je i celé ladění snímku do jakéhosi magického realismu, který vychází z tradic a náboženství Thajska - kloubí se tu budhismus a hinduismus (asi). Co se mi nelíbilo byli příliš okatě hrající protagonisté, a to, že velká část filmu byla jedna velká uspávací nuda. Hudba: ve filmu se vyskytují spíš všelijaký ruchy a dunění, což je v určitých momentech až rušivé a znepokojivé.
Jistě se mohu rozplývat nad "genialitou mladého tvůrce", ale pokud k filmu přistupuji objektivně, musím přiznat, že mě nijak zvlášť neohromil. Snaha být co nejvíce artový, cool, queer apod. je prostě moc očividná a často rušivá. Líbilo se civilní herectví a Xavierův obličej. HUDBA: je jednou z nejsilnějších stránek filmu. Obsahuje pouze převzaté písně, které jsou skvěle vybrané. Potěšilo mě především užití Pass This On od The Knife - tenhle song jsem si, bez ohledu na klip, vždy představoval v podobném snímku. Dolan využil i sólovou desku Fever Ray.
Moje komentáře
Santiniho jazyk (TV film) (2011)
odpad!Můj potenciální zážitek z filmu možná zkazilo přílišné očekávání. Knihy Miloše Urbana mám hodně rád a byl jsem zvědavý, jak se podaří převést jednu z nich na obrazovku. Nepodařilo se. Nebudu se ani pokoušet obě média srovnávat, ale film prostě selhává v těch aspektech, které dělají film filmem. Všechno zkrátka působí spíše směšně, atmosféra veškerá žádná (práce se světlem? Lol, to myslíte ty kužely záře linoucí se z oken? Samotné Santiniho stavby působí světelně daleko lépe samy o sobě, nemusí se jim "pomáhat"). Nejzoufalejší na filmu je bohužel výběr herců a hereček - jediná trefa do černého byl pouze Preiss v roli starožitníka Unterwassera. Motivace postav je nelogická a neopodstatněná, všude potkávaj mrtvoly, normálka ne? Sestup do podzemí ve Křtinách bohužel nabídne podzemí kláštera v Louce (románské, kde Santini určitě žádnou klenbu dělat nemohl, což je docela fail). HUDBA: velká bída. Hudba hraje mimořádně podřadnou roli, je jednotvárná, nekoresponduje s dějem a je špatná. PS: a jak tak koukám na ty komentáře, je to sranda, jak to "pochopili jen ti, co dokáží přemýšlet"
Rembrandtova Noční hlídka (2007)
Tenhle film bohužel není dobrý. Razantní začátek sice hezky navnadil, rozvleklost dalšího děje však spíše rozčílila. Snad dobře vykreslené dobové prostředí (kostýmy a chování postav) bohužel trochu paroduje až příliš divadelně pojatá scéna a vlastně i herecké výkony. Vše bylo repetitivní, režisér se pitvá ve pocitech umělce i jeho žen, sex působí spíš nepříjemně, unavuje neustálé vřískání dětí... Divák je v neustálém očekávání co to ta vlastně ten malíř pořád matlá - obraz vidíme až dokončený a záběry na jeho detaily patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. HUDBA: polská koprodukce nabídla mimo jiné i hudebního skladatele a musím říct, že to byla více méně trefa do černého. Pawlikovy smyčce se skvěle poslouchaly, i když byly použity často docela nevhodně a děj nikam neposouvaly ani ho nedokreslovaly. Občasný minimalismus však nedá zapomenout na mnohem inovativnějšího Nymana, se kterým Greenaway spolupracoval dříve.
Foucaultův pokoj (2011)
Moc dlouhý film z literárně podprůměrným svědectvím (policejním zápisem?), který pobavil spíše svou naivitou. Zbytečně artové vyznění.
Cucej palec (2010)
Taková sympatická animovaná hříčka využívající stíny. Hádám, že asociace ke cocksuckerovi byly záměrem -)
Narození 3: Smrt triptychu (2010)
Tvůrce má asi nějaký problém. Protože takový patos, klišé a kýč nejsou vůbec potřebný, pokud se člověk se svou existencí vyrovná. Problémem možná je, že snímek je jen jedním ze třech krátkých filmů ze série, a to tím posledním. Divákovi pak může chybět nějaký kontext...
Lek a vodní kluk (2010)
Na tomhle filmu je hezký jen ten vodní kluk :-)
Plešoun (2011)
Doporučuju nezjišťovat si o filmu nic předem - budete pak příjemně překvapeni! Chytlavý, hravý a především chytrý film z Norska byl jednoznačně nejlepším krátkým filmem letošních Mezipater.
Fíky v pohybu (2010)
Spíše než o film se jedná o videoart, což mi docela imponuje. Hravá forma a občas ryze výtvarně zpracované téma se špetkou humoru působí osvěžujícím dojmem. Klidně by ovšem stačila poloviční stopáž.
Dorty v písku (2010)
Dorty v písku staví svou "zajímavost" pouze na faktu, že ústřední pár je homosexuální. Což je trochu málo. Uvidíme sice vcelku zajímavé situace nutící k zamyšlení, avšak celkový zážitek je prostě průměrný.
Zítra bude všechno dobrý (2010)
Prakticky nehodnotitelný snímek postavený na rozhovoru dvou lidí, bývalých partnerů... Předpokládám, že je zde nějaké skryté sdělení pro samotné tvůrce, nějaký interní význam, který mi zůstal skryt. Zbytečný film.
Dědečku, jsi má femme fatale (2010)
odpad!Ne, tohle skutečně ne. Neuvěřitelně přepálená stopáž dělá z potencionálně zábavného Dědečka pouze utrpení. Nevím, který divák by se rád skoro dvě hodiny díval na nepřiměřeně dlouhé záběry, nudné (ač někdy chtěně či nechtěně vtipné) rozhovory a souložící nepěkné Japonce? Tohle bylo špatné gay porno s absolutně nepodařenou snahou o nějaký filosofický (?) nebo umělecký (?) přesah. HUDBA: někdo se snažil skládat něco na programu typu Fruity loops a pokládá to za alternativní hudbu. Byl docela děs to poslouchat.
Romeo a Romeo (2011)
Rozumím tomu, že jde o téma, které je potřeba zpracovávat, ale už nerozumím tomu, proč se to musí dít takovouhle formou. Romeos je totiž ve všech aspektech průměrným snímkem, který se nesnaží o žádné přesahy. Sledovat Lukasův příběh je jako číst špatnou detektivku, ve které hned po první stránce víte, kdo je pachatelem. Nedočkáme se žádného překvapení, vše jede jako po másle, nebo spíše jako podle šablony. Přitom by šlo téma zpracovat mnohem záživněji - potenciál je nemalý. Líbilo se mi ovšem prostředí Kolína, zamilované pohledy (pro ty mám prostě slabost) a vcelku zábavná blondýnka ke konci. HUDBA: Roland Appel - moderní elektro tepy. Hm, co dodat nevím - podobný přístup se u okrajové kinematografie stává pomalu klišé.
Making of 'Ali', The (TV film) (2001)
Zajímavé především z hudební stránky - obsahuje cca 10 songů napsaných Lisou a Pieterem pro samotný film Ali, nakonec však nepoužitých. Jde vesměs o výborné věci na pomezí soulu, jazzu a world music.
Ali (2001)
Aliho jsem viděl poprvé asi před čtyřmi roky, kdy jsem se snažil nakoukat právě objeveného Manna. Bohužel jsem si sehnal italskou verzi a film mi znechutilo i neustálé přečasovávání titulků. Po časem jsem se k Alimu vrátil a udělal jsem dobře. Film totiž patří mezi to nejlepší, co jsem zatím od Manna viděl. Nebojím se říct, že jsem u filmu prostě slintal blahem, sušil oči a třásl se husí kůží. Každý záběr je promakaný, každé slovo přesně načasované, všechno do sebe zapadá. Mann mě zkrátka opět přesvědčil o své genialitě. HUDBA: Vím už dlouho, že co se týče hudby, nemá Michael konkurenci. U Aliho to platí obzvlášť - hudba se tu stává nositelem příběhu, emocí i působení na diváka. Nejlépe to vynikne u soubojů, hudba vyjádří podvědomý triumf, ponížení, strach, bolest i lásku. Perfektně vybrané písně černošských interpretů jsou skvěle doplněny originální hudbou Lisy Gerrard a Pietera Bourkeho. Lisa v několika písních předvádí vskutku něco neuvěřitelného a potvrzuje tak svou nepopiratelnou pozici v mém srdci. Více to však vynikne na prakticky nesehnatelném soundtracku (ne na OST, kde je pouze See the Sun).
Drive (2011)
Zase jeden snímek, u kterýho jsem na vážkách ohledně hodnocení. Odzbrojující vizuálně-zvuková stránku by mohla vydat na pět hvězd, zbytek se však pohybuje v průměru. Líbilo se mi, že Drive se pohybuje na hranicích žánrů i diváckých očekávání. Záběry na noční město a vlastně i staromilský způsob natočení celého filmu mi přišel velmi mannovský, nejednou jsem si vzpomněl na Collateral, ale i na Heat. V kině je Drive jednoznačně zážitkem, doma už to bude pravděpodobně horší. PS: líbí se mi Rentonův postřeh o charakteristice hlavní postavy, vidím to podobně. HUDBA: Cliff Martinez - jednoznačné pozitivum filmu, na kterém se shodne snad velká většina diváků. Po dlouhé době vznikl soundtrack, který si s radostí pustím. (PPS nevim, o jakym vedru v sále mluvíte, hned jak se spustila klimatizace, tak jsem byl v poho-- ale asi to bude tim, že jsem seděl ve druhý řadě, takže to pálilo přímo na mě)
Amer (2009)
Několik propojených příběhů sleduje život jedné ženy - především to, jak se na ni projevily traumatické zážitky z dětství. Film vše ukazuje jen v náznacích a velmi experimentální formou, které mi ne vždy uplně sedla. Vizuálně jsem si snímek užil skvěle - jen práce s kamerovými filtry byla fantastická, stejně jako střih nebo i samotný způsob nasnímání, nasvícení a vlastně i komponování scén. Nejsem si jist, zda jsem Amer uplně pochopil a nevím, zda to má být plus či mínus k hodnocení filmu. Proto je nanejvýš možné, že se bude moje hodnocení měnit, a to nejspíše směrem nahoru. HUDBA: využívá starších kusů zejména ze 70. let 20. století. Hudba je výborná a skvěle použitá - šetří se jí a dokáže na sebe upozornit. (PS: jak tak čtu zdejší komentáře, tak musím poznamenat, že jsem neviděl žádné "giallo" a určitý roviny filmu tak pro mě asi zůstaly utajeny, možná je to jen a jen dobře).
Prázdná kolébka (2010)
Emocionální drama, které není schopné vyvolat sebemenší emoce, je špatným filmem. Což lze bohužel říct i o Oranges and Sunshine. Samotný příběh deportovaných dětí je však natolik poutavý a leckdy i stěží uvěřitelný, že snímek není možné zcela odsoudit. K pozitivům lze řadit především příjemně nasnímané scény a občas i dobře sestříhané momenty prolínajících se anachronních scén. Pro Brity a Australany musí film působit úplně jinak - asi tak jako třeba Lidice na Čechy. Přiblížení nezainteresovanému publiku se však příliš nezdařilo. HUDBA: Lisa Gerrard jako by se snažila navázat na úspěch Pána velryb. Její tvorba je dnes však jinde a soundtrack k Oranges and Sunshine je spíše rutinní záležitostí. Klavírní tóny na pozadí syntetizátorových smyčců jsou na její obvyklý standart trochu málo. Pouze jeden track snad stojí za další poslech (pokud tedy soundtrack vůbec vyjde) - první let do Austrálie.
Were the World Mine (2008)
Na tohle se budu muset podívat co nevidět znovu... tenhle film totiž nenápadně aspiruje do mé topky! :) Zhlédnu a napíšu více... prozatím k hudbě: skvělá - třeba Patrick Wolf.
Surfaři (2007)
Shelter je taková vcelku pohodová letní romance jejíž kouzlo podporuje často do slunce zaměřená kamera, surfování, pláže a letní lásky... Přes všechnu tu pohodu má tento film v sobě i něco dojemného - realistické představení nelehkého vývoje jednoho kluka, který poznává pravou lásku. Romantický slaďák, který na mě však fungoval dokonale. HUDBA: J. Peter Robinson - originální hudby je pomálu a vlastně ani moc originální není :-) Nezávislost produkce plně koresponduje i s použitou hudbou - většinu obstarávají alternativní písničky.
Earth (2007)
Musím uznat, že natočené to bylo vážně bravurně a strašně zajímavě (nejvíc mě asi šokovaly mladý kachničky mandarínský; výborně jsem si užil moje milovaný rajky). Co mě trochu rozčilovalo, bylo zaměření na velké savce, který mě prostě nikdy moc nebavili, daleko radši bych pozoroval dění v deštným pralese, než na savaně. Mluvený komentář byl často zbytečný a spíše otravný svým apelativním vyzněním (zlý lidé oteplují planetu a lední medvědi umírají - imho je to jen změna etap, nejsem odpůrcem ani zastáncem globálního oteplování, ale svádět na něj všechno mi přijde přitažený za vlasy). HUDBA: George Fenton - ta mě vyloženě otravovala svou prvoplánovostí ("zlá" hudba u útoků predátorů, "smutná" u umírání zvířátek nebo "komediální" u chudáků tučňáků).
Skins (TV seriál) (2007)
(1. a 2. řada)
Sintel: Příběh draka (2010)
Jako intro k počítačové hře možná dobré (i když by se jistě našla i technicky kvalitnější), jako krátkometrážní film nikoliv.
Krabat: Čarodějův učeň (2008)
odpad!Český divák se neubrání srovnání s klasikou od Zemana, která nad německou adaptací vítězí ve všech kategoriích. Krabat je neskutečně povrchní a nudný film - celá řada scén mi přišla jako předehra porna. Hudba: Annette Focks - Německu snad všichni schopní skladatelé odešli do USA. Hudba je velmi špatná, odpadový ekvivalent filmu.
Atlet (2009)
Snímek na pomezí filmařského klišé, a to zejména v technických záležitostech. Režisér se učil v USA, kde získal i peníze na natáčení, a je to na filmu znát. Kombinace hraného filmu a dokumentu však sympaticky narušuje vyprávěcí strukturu, takže nechává diváka pozorného. Překvapí malebné etiopské scenérie, stejně jako severský závod psích spřežení. Hudba: Christian Meyer - patří k nejsilnějším atributům filmu. Je na pomezí post-rocku, ambientu a world music a klidně bych si poslechl i samotný soundtrack. Potěší pak Sigur Rós na závěr, i když dávají tušit přílišný zahraniční kapitál.
Užitečný život (2010)
odpad!Netuším, co k tomuto "filmu" napsat. Pocta filmovému řemeslu? Stesk nad osudy tradičních biografů? Pocit vykořeněnosti po ztrátě zaměstnání? Jo, to tam asi všechny být mělo. Viděli jsme však totálně nudnou změť absolutně nezajímavých záběrů a obvyklé lidské činnosti v čele s velmi nehezkým hlavním "hrdinou", nad jehož odpudivostí a vlastně i neumětelstvím hrát se můžeme jen smát. Hudba: Eduardo Fabini, Macunaima, Leo Masliah - hudební doprovod filmu byl jednoduše řečeno šílený - obsahoval disharmonickou změť několika melodií a nástrojů, což nakonec na celém filmu působilo nejzajímavěji. Jedinou dobrou pasáž filmu má na svědomí rovněž hudba, a to opouštění zaměstnání za dramatické mnohohlasné písně.
Život především (2010)
Řemeslně bravurně zvládnutý snímek, na kterém mi mimořádně vadilo, jak tlačil na pilu. Snaha vyvolat v divákovi emoce je tak očividná, až to není hezké. Neustále někdo pláče, umírá, afektovaně řve, objímá se... Souhlasím, že předsudky a AIDS jsou velkými problémy současné Afriky, ale způsob, jakým nám toto téma tvůrci servírují, se mi líbil pramálo. Hudba: Ali N. Askin, Ian Osrin - je užitá velmi střídmě a zdá se, že brnkací trylky snad svou šablonovostí brzy nahradí burácející orchetrálky.
Proti proudu (2009)
Nadpřirozenem okořeněný snímek řeší otázky vypořádání se s vlastní identitou v tradičně uvažující společnosti. Film je velmi citlivě natočen tak, že se můžeme přiklonit na stranu všech protagonistů, film tak nemá žádné záporné role. Prolnutí tradice a odlišnosti je v Proti proudu zpodobeno velmi přesvědčivě a emotivně silně. Hudba: Selma Mutal Vermeulen - brnkání na kytaru a na klavír se občas prolíná s tklivými smyčci. Hudba je vcelku podařená, její jednotvárnost je však časem únavná.
Strýček Búnmí (2010)
Nevím, co si o tom mám myslet. Možná to je jeden z filmů, který ve mně musí nějak dozrát, abych ho náležitě docenil. Což se možná děje... On má Strýček totiž docela dost zvláštní snovou atmosféru, která je v určitých momentech hodně jímavá (třeba sekvence s princeznou, i když jinak netuším, proč byla součástí filmu). Fajn je i celé ladění snímku do jakéhosi magického realismu, který vychází z tradic a náboženství Thajska - kloubí se tu budhismus a hinduismus (asi). Co se mi nelíbilo byli příliš okatě hrající protagonisté, a to, že velká část filmu byla jedna velká uspávací nuda. Hudba: ve filmu se vyskytují spíš všelijaký ruchy a dunění, což je v určitých momentech až rušivé a znepokojivé.
Imaginární lásky (2010)
Jistě se mohu rozplývat nad "genialitou mladého tvůrce", ale pokud k filmu přistupuji objektivně, musím přiznat, že mě nijak zvlášť neohromil. Snaha být co nejvíce artový, cool, queer apod. je prostě moc očividná a často rušivá. Líbilo se civilní herectví a Xavierův obličej. HUDBA: je jednou z nejsilnějších stránek filmu. Obsahuje pouze převzaté písně, které jsou skvěle vybrané. Potěšilo mě především užití Pass This On od The Knife - tenhle song jsem si, bez ohledu na klip, vždy představoval v podobném snímku. Dolan využil i sólovou desku Fever Ray.
Queer as Folk (TV seriál) (2000)
(1. a 2. řada)