Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (276)

plakát

Apostle (2018) 

Opravdu vynikající hudba! Po dlouhé době jsem byl uspokojen i po této stránce, such a pleasure. Jinak se jedná o dost znepokojivý snímek, který by si zasloužil rozvinutí snad i formou minisérie nebo rovnou seriálu. Potenciál je nemalý.

plakát

Too Hot to Handle (2020) (pořad) 

Tupí účinkující = půlka zábavy. Ironický komentář = druhá půlka zábavy.

plakát

Planeta Česko (2017) 

Natočit kinofilm o české přírodě po dlouhých desetiletích je záslužné, potřebné a skvělé. Je proto škoda, že Planeta Česko hned v několika aspektech selhává. Nepopírám, že snímek si najde celou řadu nadšených divaček a diváků, u mě však převážily spíše výhrady. Předně koncept filmu je dost nepřehledný, skáče se od tématu k tématu bez jasnější motivace a logiky. Orámování dokumentu potřebou autora ukázat dcerám "českou divočinu, kterou má každý za humny" je pro Mariána Poláka a jeho okolí jistě legitimní, já jsem na tuto linii však zvědavý nebyl a zbytečně ukrajovala čas jinak velmi pěkným obrazům přírody. Komentář je Kryštofem Hádkem namluvený v ich-formě, přesto se ve filmu velmi často objevuje sám tvůrce (=vypraveč) a mluví přímou řečí sám za sebe. Je to možná maličkost, ale takové nedotažené momenty film zbytečně sráží. Představení české přírody a její divokosti na reintrodukovaných zvířatech (bobři, lososi a zejména v milovické oboře chovaní zubři, divocí koně a vyšlechtění pratuři) mi přijde přinejmenším zavádějící. Sice je stále možné v okolí našeho domova pozorovat dříve běžné živočišné druhy (o rostlinách Planeta Česko není), jejich počty však jdou rapidně dolů, což autor srováná s vlastní dvacet let starou dokumentací mokřadu u jeho bydliště. Proto spíše pozitivní vyznění snímku trochu překvapí. Hudba je velice doslovná, ale poměrně nápaditá. Při závěrečné písni jsem se však styděl i za tvůrce.

plakát

Úkryt v zoo (2017) 

Je mi to vlastně líto, ale lépe hodnotit nemohu. Podivně zkratkovitě vystavěný film s nepřesvědčivým jednáním postav ztrácí zejména (ale za to kardinálně) směšně hraným přízvukem všech, v originálním příběhu polsky mluvících, postav. Řada scén je proto hlavně k smíchu než k čemukoliv jinému. Chastain sice dokázala hezky vykreslit fragilní Antoninu Zabinski, ale musela se natolik soustředit na polský přízvuk, že si toho skoro ani nevšimneme. Tohle je jednoznačně chyba režie, a to mě to více mrzí, jelikož Niki Caro fandím už od Pána velryb. Povedené jsou lokace a technická stránka filmu, i ty digitální efekty nevypadají až tak blbě. Hudba je průměrná, ale poměrně dobře využívaná jako doprovod bez vlivu na děj.

plakát

Je to jen konec světa (2016) 

Převedení divadelní hry na velké plátno bývá často ošemetné a vymstilo se to i Dolanovi. Film je veskrze konverzační, ale dialogy jsou často vyprázdněné. Režie je jako vždy výjimečně autorská a bezchybná, v postavách se dá poměrně dobře vyznat a technická stránka filmu je očekávatelně kvalitní. Přesto tomu něco chybí. Hudba tentokrát nehraje zdaleka takou roli jako ve starších Dolanových filmech a je to škoda. Hudba Gabriela Yareda je nezajímavá a šablonovitá, o to více si může divák užít pověstné klipové sekvence: první je zajímavá hlavně použitím známého europopu od O-zone, který hraje prvně diegeticky, aby se zvukově přelil do nádherně atmosférického flasbacku. Druhé ohlédnutí do minulosti je ještě intenzivnější - tohle Dolan jednoznačně umí a měl by se toho držet. Víc romantickou a přitom erotičnem sálající scénu jsem dlouho neviděl.

plakát

Kluci (2015) 

Film s tolika nepřesvědčivými momenty, že to nebylo možné nechat bez odezvy. Originální myšlenka, poměrně sypmatické obsazení, výborná kamera a tradičně seversky kvalitní hudba (dočkali jsme se i, poněkud očekávaně, dvou songů od Fever Ray z The Knife) jsou přebity nelogickým chováním postav, do krajnosti dovedených kontextů a emocinální prázdnotou. Snaha udělat všechno co nejlepší byla do očí bijící, autorům k tom však nejspíše chybí dostatek zkušeností.

plakát

Hacker (2015) 

Od prvních záběrů jasně rozpoznatelný Mann tentokrát netočil podle vlastního scénáře a je to znát. Samotná zápletka je klasickou báchorkou o geniálním zločinci, který je nucen spolupracovat s vládními složkami, aby společně přemohli zákeřné gangstery. Ve filmu najdeme celou řadu poznávacích znaků Mannovy režie - dlouhé záběry na noční města, ostrou digitální kameru, precizní zvuk, brilantní přestřelky, ale pouze pokus o nenápadné vykreslení povah hlavních postav. Přesto Hackerovi něco zásadního chybí. Jsem přesvědčen o tom, že je to výrazná hudba, která v Mannových filmech mívala tradičně obrovskou váhu a narační důležitost. Podobně jako tuším již v Public enemy se režisér vzdal využívání rockových a popových písní a hudbu velmi upozadil. Když už se zdá, že pozvolna sílící tóny elektrické kytary vygradují podobně jako v Heatu, tak je track utnutý. Zpěv uslyšíme pouze jednou, navíc se jedná o lacinou kopii Lisy Gerrard, kterou Mann pro filmovou hudbu objevil. Nejnovější film mého oblíbeného režiséra tak stěží dosáhne na čtyři hvězdy.

plakát

Miranda (2009) (seriál) 

(1. série 4*, 2. série 5*, 3. série 5*)

plakát

McFarland: Útěk před chudobou (2015) 

Technicky a režijně skvěle vystavěný snímek je limitován ne zcela povedeným scénářem (doposud se jedná o nejslabší scénář, podle kterého Caro točila). Příběh nás vrací do stereotypy prodchnutých 80. let a nabízí nám typický obrázek amerického snu. Chudí hispánští chlapci s budoucností sestávající z vyčerpávajících pracích na polích se díky vlastní vůli a vedení bělošského trenéra stávají špičkovými sportovci. Přesto, že příběh dle skutečné události je předvídatelný a šablonovitý, tak je natočen s obdivuhodnou filmařskou jistotou. Skvělá kamera se záběry krajiny z mírného nadhledu, s detaily práce na polích, nízko položeného slunce apod. dobře odráží starší filmy režisérky (zejména North Country a Vintner's Luck). Vhodně zvolená latiskoamerická hudba je doplněna výraznou a nutno říct, že povedenou, autorskou hudbou Antonia Pinta. Ta sice možná až příliš připomene G. Santaolallu, ale je důležitou nositelkou emocí. Přes veškerá klišé je totiž McFarland dojemným rodinným filmem, kterým si snad Niki Caro napravila pošramocenou reputaci po propadáku s posledním snímkem The Vintner's Luck.

plakát

Broadchurch (2013) (seriál) 

(1. série 4*, 2. série 5*)