Carrie_3

Carrie_3

Andrea Jirásková

okres Rakovník
studentka VŠ

23 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Americká krása (1999)

    K filmu mě pojí hluboká nostalgie - ve chvíli, kdy jsem jej zhlédla, jsem byla naprosto fascinovaná jako nikdy předtím (což samozřejmě musím připsat k mému relativně nižšímu věku). Celé prostředí, kde se děj odehrává, na mě působilo jaksi sterilně, odtažitě, všechno bylo předpisově uklizené, narovnané, dodržování denních rytmů naprosto pravidelné. Právě s tímto prostředím kontrastují rodiny, které jsou navenek velmi spořádané a žijí spokojeným rodinným životem. Ovšem realita je naprosto odlišná - "Není všechno zlato, co se třpytí." Lester Burnham v podání Kevina Spaceyho mě naprosto odzbrojil, jeho herecký koncert byla radost sledovat a Oscara si nepochybně zasloužil. Kdybych měla vyzdvihovat jednotlivé herecké výkony, můj závěrečný text by byl asi hodně dlouhý, o což ovšem nestojím, proto budu jen suše konstatovat, že i ostatní obsazené role byly vybrány s citem a tvořily velmi příjemné ničím nerušené prostředí. Snímek dále stojí na vynikajícím scénáři s promyšlenými a občas i vtipnými dialogy, kde scénárista neplýtval zbytečně slovy, pouze jimi vyjádřil to, co bylo nutné být vyřčeno a občas toho bylo více... Poslední, na co bych se ráda zaměřila, je hudební podkreslení filmu, které měl za úkol Thomas Newman. Hudební doprovod je tak specifický, že jej poznáte na první poslech, pokud jej zaslechnete v některém jiném filmu či televizním pořadu. Soundtrack mě asi nikdy neomrzí, i když většina skladeb není zrovna pozitivních, přesto dokáží uvést tu správnou atmosféru. O filmu jsem zatím doposud nikdy nepochybovala, že by zabíral místo v mé TOP10 oblíbených filmů, protože zde jednoznačně patří.

  • poster

    Requiem za sen (2000)

    Requiem for a dream mě od prvních minut svého děje připoutal do křesla a nepustil ani při závěrečných titulcích. Dlouho poté jsem se nemohla vzpamatovat z toho, co jsem právě viděla, v hlavě mi poletovaly tisíce myšlenek. Jedno jsem ale věděla jistě, film, který jsem zhlédla, byl svým způsobem výjimečný, fascinující, okouzlující, dechberoucí a mohla bych v tomto výčtu kladů pokračovat dále, než by mi došla slova. Darren Aranofsky je čaroděj, když dokázal ukočírovat příběh s takovou grácií a lehkostí, jako vidíme v tomto případě. Smekám klobouk, protože jsem si opravdu připadala jako v jiném světě, který sice svým tématem není krásný, ale krásný je způsob, jakým byl podán. Superlativů na tento film zaznělo v komentářích nespočet, proto nehodlám svůj text příliš protahovat. Přesto bych ráda vyzdvihla výkony hlavních protagonistů a to především jmenovitě Jareda Leta, Jennifer Connelly a Ellen Burstyn. Vynikající nepochybně byl hudební doprovod a střih, který dokázal napětí vygradovat na maximum. Abych můj příspěvek nějakým způsobem ukončila, nelze jinak než tento film doporučit, kdo jej neviděl, ať neváhá a pustí si jej.

  • poster

    Pan Nikdo (2009)

    Tento film jsem si zamilovala již od první minuty - skvěle zvolená hudba, která dokresluje jednotlivé, občas chvílemi pro někoho bizarní, obrazy a nutí vás k zamyšlení nad myšlenkami, které snímek postupně servíruje. Pro někoho je Mr. Nobody jen nafouknutá bublina či kýč, který staví v podstatě na nesmyslech, já zastávám názor zcela opačný. Jak se říká - "Sto lidí, sto názorů" - tak jim je ponechme. Osobně si velmi ráda prohlížím obrazy či umělecké fotografie a u tohoto snímku jsem měla pocit, že se nacházím v galerii, kde si autor (v tomto případě režisér) dal na jednotlivých záběrech opravdu záležet. Pokud jsem si všimla správně, tak téměř v každém záběru naleznete nějaký akcent červené barvy, což je mi velmi sympatické. Jared Leto ve své roli opět nezklamal, o svém hereckém umění mě přesvědčil již ve snímku "Requiem for a dream" a zde ve svém tažení opět pokračuje. Vynikající výkon také předvedla nástupnická mladá herecká generace v podání Juno Temple, která mi do této chvíle byla zcela neznámá. Film jednoznačně zařazuji do svých TOP10 filmů a věřím, že zde nějakou dobu pobude. Doporučuji jej zhlédnout minimálně dvakrát, abyste pochopili všechny souvislosti a možná i narazili na některé režisérovy vychytávky.

  • poster

    Forrest Gump (1994)

  • poster

    Amélie z Montmartru (2001)

    Amélie je jedním z mých oblíbených filmů, který mě po prvním zhlénutí naprosto uchvátil, ať už to bylo jeho tajemnými zakoutími Paříže, svělými herci - z nichž nejkouzelnější je samozřejmě Audrey Taotou, která vypadá, jako kdyby se pro film přímo narodila. Snad žádná herečka by nebyla schopna tuto roli zahrát tak magicky a přesvědčivě právě jako ona... Amélie z Montmartru je filmové dílo, které vás zaujme především svou atmosférou, strhne svým barevným laděním a propracovaným scénářem. Myslím si, že není nutné přemlouvat diváky, aby se na tento film podívali, protože pokud tak učiní, určitě nebudou litovat...

  • poster

    Útěk do divočiny (2007)

  • poster

    Pianista (2002)

    Ještě před tím, než se mi podařilo zhlédnout tento film, jsem se dostala ke knižní předloze, která mě velice upoutala především svým příběhem, který vypráví život skutečného člověka až s neuvěřitelnou lehkostí ale leckdy i s velkým mrazením v zádech. Právě proto jsem byla velice zvědavá, jak se Romanu Polanskému podařilo právě tot dílo převést na plátno. Myslím si, že ani tentokrát nás režisér nezklamal a opravdu divákovi přináší skvělý zážitek spolu s vynikajícím obsazením především Adriena Brodyho, který se role zhostil opravdu bravurně, o čemž svědčí také jeho zisk Oscara. Abych tento film zas až tolik nepřechválila, tak musím říci, že jediné, co mi zde chvílemi vadilo, byly právě filmové kulisy - především budov a zničeného města, kdy mi v určitých okamžicích připadaly trochu umělé až ztrnulé...

  • poster

    Mary a Max (2009)

    Mary a Max je nejhezčí animovaný film, který jsem do dnešní doby měla možnost vidět. Po zhlédnutí filmu jsem byla opravdu nadšená, každý záběr by mohl být použitelný jako obraz, který má svůj vlastní příběh. Ne všechny animované filmy musí být nutně veselé a v každé minutě hýřit vtipem, tento snímek je toho pravým důkazem. I na občas depresivním základě lze založit příběh, u kterého se budete velmi často usmívat, jak umí i tragédii proměnit v ironii. Mary a Max jsou postavičky, které jsou tak moc rozdílné, přesto si mohou být svým způsobem velmi podobné. Osobně mě nejvíce zaujalo grafické zpracování samotného New Yorku, občas mi mohly "vypadnout oči z důlků", jak jsem byla nadšená. Při rozhodování o hodnocení jsem ani minutu neváhala, byla jsem rozhodnutá už od prvních okamžiků filmu a s postupem děje se můj názor jen utvrzoval. Tato melancholická tragikomedie by rozhodně neměla zůstat Vaším pohledům skryta...

  • poster

    Osvícení (1980)

    Jsem kulturní, potažmo filmový barbar, jinak si nedokážu vysvětlit skutečnost, že mi takovéto filmové klenoty zůstávaly do dnešní doby skryty. Teda, oni nebyly skryty, jen já nebyla ochotna (jinými slovy - byla jsem líná) je zhlédnout. Málokdy si čtu obsah filmu před tím, než si jej jdu pustit, stačí mi si prohlédnout pouze galerii a ani tento snímek nebyl výjimkou. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Už od první minuty mi bylo jasné, že se jedná o skvostné dílo. Hudba, kamera, střih - všechny články pracovaly jako dobře seřízený stroj. Atmosféra postupně gradovala, jednotlivé záběry na mě působily jako malířská plátna, která by se hezky vyjímala v nějaké galerii. Nepatřím zrovna mezi vyznavače hororů, ale kdyby každý horor dokázal vykouzlit podobnou atmosféru, byla bych jejich velkým fanouškem. Jak jsem četla v komentářích, mnoho lidí zde uvádí, že podle nich Jack Nicholson šíleně přehrával, mně je to upřímně jedno. Otázka je, jak moc dokáže vyšinutý člověk přehrávat - co je správně a co je zde vlastně navíc. Podle mě Nicholson předvedl vynikající herecké představení, před jeho výkonem smekám klobouk dolů. Osvícení je opravdu velmi vydařený snímek, který si ráda kdykoliv pustím znovu.

  • poster

    Trainspotting (1996)

    Znáte ten pocit, kdy už od první minuty filmu tušíte, že toto byla trefa do černého, a že jste svou volbou tentokrát nepřestřelili? Přesně takovéto myšlenky mě napadaly hned v úvodu snímku a jsem velice ráda, že se po celý jeho děj nezměnily. Jak už bývá mým zvykem, k opravdovým lety prověřeným filmovým klenotům se dostávám až o mnoho let později (není výjimkou, že to bývá i více jak desetiletí - jako v tomto případě). Tyto filmy mě v době svého zvyku obvykle úplně minuly a já až poslední dobou začínám zjišťovat, o co jsem byla ochuzena. Danny Boyle dokázal skvělým (a pro mě někdy až geniálním) způsobem zachytit všechny stavy, které s sebou drogy přinášejí. Ukázal, že i když některé věci považujeme za hnusné, za věci, od kterých je nejlepší dát ruce hned pryč, i přesto mohou být snímané s citem a záběry v konečné fázi jsou opravdu krásné. Ewan McGregor je pan herec a v tomto snímku tomu nebylo jinak.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace