teacher

Tento film jsem poprvé viděl ve třinácti v kině. Nebyl tam po skončení nikdo, kdo by nebrečel nebo si alespoň kapesníkem neutíral slzy. Jak je možné, že s každým dalším zhlédnutím se mi tento film narozdíl od jiných líbí víc a víc? Mám pocit, že je to tím, že jak člověk stárne, líbí se mu pokaždé jiná část filmu (přiměřená jeho věku). Také to bude asi i osobou charismatického Toma Hankse, který už rok předtím zářil ve Philadelphii. Myslím, že další dvacet třicet let se nestane to, aby herec v hlavní roli získal dva roky po sobě Oskara... Mimochodem, koukněte na "jutubíčku" na předávání Oskarů 1993 a 1994 T.H. - spontánní potlesk za Forresta a jeho pláč při vlastním projevu jakoby jen dokreslovaly to, že už tenkrát (pár měsíců po premiéře) lidé věděli, o ajk výjimečnou filmovou událost jde...

Narozdíl od některých jiných já hodnotím jen a jen kladně. Počínaje výbornými výkony ústřední dvojice, hudbou, která jako by byla psána zároveň s filmovým scénářem a konče originálním (v tom pozitivním slova smyslu) koncem, kdy místo dýky Julie použije... však vy víte! Přiznávám, ač muž, mám slabost pro DiCapria, a co se týče Claire Danes - takhle nějak jsem si představoval ve svých myšlenkách Julii, když jsem poprvé četl knihu...