eMKo93

Jeden z největších hudebních zážitků vůbec. Koncert, který jde až na dřeň a jeho sledování ve vás vyvolá vlnu nostalgie a frustrace. Alice in Chains byla svého času nejlepší skupinou hrající grunge a podle mě předčila i samotnou Nirvanu, kolem níž se (především kvůli smrti Kurta Cobaina) vytvořila jakási aura nedosažitelnosti. A přitom osudy obou frontmanů byly natolik podobné... Pohled na Layna Staleyho během celého unplugged vám trhá srdce a je s podivem, jak mohl v tomto žalostném stavu předvést tak vynikající výkon, jaký předvedl. Možná však právě díky tomu koncert disponuje jedinečnou, až magickou atmosférou. Závidím všem přítomným, kteří se tohoto masterpiecu mohli osobně zúčastnit, vychutnali si tak skvěle zahrané i zazpívané písně (vokály Jerryho Cantrella jsou naprosto boží), ale zhlédli též autentickou výpověď jednoho muže, který je zcela pohlcován vlastními démony.

Sám režisér Jiří Strach řekl, že s natáčením pokračování oblíbené české pohádky otálel dlouhých 11 let, protože nemá rád „blbé dvojky“. A čekání se opravdu vyplatilo. Anděl Páně 2 je příjemná rodinná podívaná, jež je zasazena do scenérie zasněženého Českého Krumlova, a rozhodně není blbá. Jsem ráda, že tentokrát dali tvůrci daleko větší prostor nebeskému prostředí, kde nebešťané házeli jednu hlášku za druhou (viz hned na začátku: „Včera byl u svatého Silvestra nácvik na Silvestra.“), i když je to možná trochu na úkor chudší zápletky, která se odehrává na zemi. Každopádně celý film je postavený na skvělém humoru, hláškuje se tam o sto šest a všichni diváci se během promítání téměř po celou dobu smáli. Duo Petronel-Uriáš zkrátka funguje. Ivan Trojan údajně řekl, že do natáčení třetího dílu půjde pouze v případě, že dvojku v kinech navštíví minimálně 1 milion diváků. A to je výzva!

Po zhlédnutí několika posledních snímků Jana Hřebejka jsem byla k filmu Učitelka spíše skeptická. Ale musím říct, že jsem byla v kině velmi mile překvapena. Děj se točí kolem jedné třídy základní školy totalitních 80. let, do které přišla nová třídní učitelka. Ta postupně získává moc nejen nad svými žáky, ale i nad jejich rodiči. A ten, kdo se jejímu diktátu nepodřídí, si to šeredně odskáče… Zuzana Mauréry v roli učitelky odvedla skvělý výkon, už dlouho se mi nestalo, že bych hlavní postavu už od začátku tak strašně nenáviděla. Co se týče rodičovských rolí, Csongor Kassai jako empatický otec šikanované dívky neurazil, nicméně na plné čáře u mě vede Martin Havelka. Scénář Petra Jarchovského je také velmi dobrý, přestože má snímek spíše vážné vyznění, najdeme tu i humorné chvilky. Člověk by si myslel, že se snad něco takového ani nemohlo stát (příběh je inspirován skutečností), ale kdoví, kolik takových pedagogů za minulého režimu zničilo nejednu naději na úspěšný budoucí život. A z konce filmu až zamrazí, proto jsem ráda, že toto téma duo Hřebejk + Jarchovský opět připomnělo. Jak je vidět, příběhy zasazené do doby komunismu jim jdou prostě nejlépe. Na závěr bych chtěla ještě dodat, že mě docela potěšilo, když snímek chvílemi evokoval Dvanáct rozhněvaných mužů. A chválím také hudbu.