KeskarM

Pokud je nějaký film mojí srdeční záležitostí, je to právě Společenstvo prstenu. Jsem "tolkienofil" a nijak se tím netajím. Knihy jsem přečetla v rozmezí několika dnů a nocí, následoval Silmarillion, Nedokončené příběhy, Písně a Povídky a samozřejmě i Hobit, dále psaní vlastní fanfiction, toulání se mytologií i Středozemí a snaha naučit se elfsky. I z tohoto důvodu nebude mé hodnocení nikdy zcela objektivní, každopádně z celé Jacksonovy trilogie je právě první díl pro mne tím kouzelným zážitkem, jenž mi otevřel cestu jak k literární, tak i k filmové fantasy. Dosud nebyl ničím překonán, po celých 14 let a to už o lecčems svědčí.

Jeden z nejkrásnějších filmů o osudové lásce, co jsem kdy viděla. Pokud jsou si dva lidé souzeni, ani vymazání vzpomínek na toho druhého jim nezabrání se znovu setkat. Téma mluvící mi z duše ohledně "nahodilosti" všech událostí a směru, kterým jdeme životem pod vlídným vedením... Jak řekl už Seneca: "Toho, kdo chce jít, osud vede, toho, kdo nechce, osud vleče."

Jsou nejlepší kamarádi, jsou queer a retro, jen tu platonickou lásku si mohli najít každý jinou... Dolanova cinefilní pohádka o lži, zamilovanosti a síle pravého přátelství místy ironizující sebe samu. Úžasná vizuální stránka, mám slabost pro barevné filtry a chytlavý hudební podkres. Jsem zřejmě artový pozér, ale Dolana vážně žeru.

Moje první setkání s Jarmuschem. Definitely in love. Tildu Swinton jsem měla doteď spojenou s depresivním We Need to Talk About Kevin, Toma Hiddlestona s iritujícím Lokim a jsem ráda, že mne to neodradilo. Jarmusch natočil tu nejromantičtější upírskou variaci posledních let. Skvělý soundtrack, retro nálada, knihy everywhere... čas a láska plynoucí v kruhu. Yeah, I'm definitely in love with these lovers!

"Krásné verše, od koho to je?" "Ode mne." // "Vy jste velký svůdník!" "Nevím o tom." // "Sežral ho žralok, když telefonoval." // "Ta krysa má vzteklinu!!" "Opět jste prohrál Karpofe, proti vzteklině jsem očkován!"

Dokonalá romantická komedie pro nové začátky. Dlouho jsem ji odkládala, ale stála za to. Velké plus za úžasný soundtrack "She", "Aint No Sunshine", "You've Got a Way"... a navíc Hugh Grant a romantická komedie je neoddělitelná dvojka.

Moje oblíbené retro, které se ve své druhé polovině mění z teenagerovské komedie o přenosu uvolněné morálky 90. let do let padesátých v alegorické podobenství o netolerantnosti v mnoha jejích podobách („mccarthismus“ 40. a 50. let. v USA, situace Afroameričanů a jejich boj za samostatnost). Všechno "pleasant" není na druhý pohled tak idylické, jak by se mohlo zdát. Snímek lze interpretovat rovněž jako biblickou alegorii o ztrátě nevinnosti a následcích prvotního hříchu, v některých místech velmi urážlivou alegorii. Vyniká svou symbolikou, ať už se jedná o citace Bible (hořící strom, jablko poznání, déšť a duha) či výtvarného umění (Massaccio, Rembrant, Titian, Turner, Monet, van Gogh, Picasso,...). Narativní linie pak sleduje přeměnu původní utopické černobílé společnosti ve společnost pluralitní a barevnou. Ani jeden z paralelních světů však není zobrazen jako lepší než ten druhý. V personifikaci je to i Betty, která nemůže rozhodnout, který z nich zvolit. Na lavičce v závěru snímku mohla zůstat jak s Georgem, symbolem konzervativní minulosti, tak s Billem, symbolem pokroku.

Trochu bláznivá komedie, jejíž styl humoru asi nesedne jen tak každému. Pro mne velmi zábavné a místy správně ujeté. Anotace z LFŠ to vystihla dokonale "Prvky romantické i černé komedie, kriminálního thrilleru, muzikálu či pohádky ve filmu nepředvídatelně koexistují třeba i v rámci jedné jediné scény."