Ještěřák

The Big Short, opět obskurně přeložený do češtiny, je pravděpodobně nejlepší film, který jsem za posledních 10 let viděl, na ČSFD podhodnocený v přímé úměře k nepochopení a zmatení nad obsahem, který kulometnou rychlostí hustí do průměrného (českého) diváka průměrné inteligence a podprůměrného finančního vzdělání. Prakticky všichni herci jsou zde excelentní, od vyzrálého Pitta nebo Marisy Tomei jsem to očekával, ale přidali se i méně pravděpodobní Gosling s Carellem a jako víno zrající Christian Bale, který z mého pohledu vyrůstá z estrádních, popcornových druhořadých rolí typu Batmani... Opravdu skvostné a relativně obsáhlé dílo, natočené s fantastickou lehkostí (talent neochčiješ), od druhého shlédnutí mi film připadá příliš krátký. Každá druhá scéna je geniální, z filmu bych i přes 130min stopáž nevyndal nic. Je sice pravděpodobně dalek věrného zpracování tematiky hypoteční krize (ve 2 hodinové kinoverzi ani nemůže), ale satiricky a komendiálně je geniální. Skvěle ho v recenzi popsal Fuka na fffilmu - přečtěte si. _____ Q: kdopak zacáluje příští krizi? A: typicky divák, který ohodnotil za 3 a méně hvězdiček.

Když jsem ALIENS po X předchozích shlédnutích onehdá konečně dosmyčil domů na DVD s původním (naivním) cílem "pouze to pro klid v duši mít", neodolal jsem a pustil si kousíček... a pak další... a další... a ještě kousek... jednoduše jsem zjistil, že Vetřelce nedokážu vypnout ani podstopadesáté. Ve zúženém subžánru sci-fi rubanic určitě první a nejklasičtější představitel. Navíc, asi to zní nabubřele, ale je to prostě Alien. _____ DOPLNĚK: dneska (12/2009) jsem zhruba potřetí viděl 155 minutovou verzi a musím říct, že bych ji nekrátil ani omylem, každý záběr, každičký snímek je prostě potřebný. ALIENS jsou pro mě arcidílem, které v sobě schovává látky, jenž by stačila na 10 jiných filmů, a o kterém bych byl schopen popsat stohy papíru. [1] Například se začínám domnívat, že akce - byť většinou inteligentní a dodnes kulervoucí - není paradoxně cílem, ale jenom takovým prostředkem. K srdcím mariňáků, marnému boji vetřelců s lidma, kdy obě strany vždycky jenom prohrajou, k v DIRECTOR'S CUT konečně plně rozvinutému vztahu Elen x Newt... k čemukoliv. Tímto nechci akcičku nijak shazovat, je úžasná a kulisy celkově jsou až mrazivě věrohodné (kdoví, v jakých legračních podmínkách to zase točili). [2] James Cameron skvěle rozumí mariňákům, a i když to byli do jednoho fracečkové, brečel bych pro ně pro všechny. Po jednom. Vyloženě úžasná byla Vasquezová ("Anytime, anywhere.") a Seržant ("Nobody touch nothing.") Nebo to byl Poručík? No to je jedno. Prostě nebylo lehké na to jejich postupné umírání koukat, přestože bylo poměrně logické, že nepřežijí, zatímco Ripleyová jo, neboť často neuměli kontrolovat své emoce/soustředění a celkově nevěděli, proti čemu stojí. [3] ALIENS není jenom nejnadupanější z celé kvadrilogie. Je taky mytologicky nejalienovštější. Myslím, že zavedl věžičky, žluté obslužné roboty, obrněný vůz, královnu, většinu kvérů a další podstatné elementy s přehledem nejlepšího sci-fi univerza, díky kterým je mi ctí jakkoli se do toho prima světa vracet. A to nejsou ostatní počiny žádná ořezávátka. [4] Sigourney Weaver prý za ALIENS dostala $1.000.000 USD, tedy asi třicetkrát více než za jedničku. A doufám, že jí nakonec vyplatili každý cent. [5] Jedinou podstatnější slabinou je podle mě závěr, který zašel moc daleko, neobešel se bez jisté béčkovitosti - i když poměrně příjemné - a hlavně, vetřelčí královnička co si stopne důlní výtah, no uznejte, what the fuck? Ale to je jenom taková malá piha, piha na kráse jinak neuvěřitelně sexy'n'cool filmu. . . . .

MATKO, TOŠ KAJ MAME, DO PĚRUNA, TEHO VETŘELCA?! _____ Poprvé jsem to viděl v předjaří 1998 těsně před naganskym mačem Česko - USA, dodnes se odborníci přou, co byl vlastně větší horor... Vlastně, prý jsem to viděl už jako děcko, ale posral se z toho až za ušima a mazal spát... Gigera totálně chytl fantas, charakteristická ústřední hudba, rivalita mezi samicemi Weaver vs. Cartwright zdaleka nejen na filmovém plátně, alienek klubající se z hrudního koše při maximálním gore, Ash & Matka lžící jak když tiskne, X slintajících řad zubů, nikoli nad kořistí, nýbrž - a to se málo ví - nad éterickýma nožičkama Sigourney Weaver... Kult! _____ Spoiler: valil jsem na ten film voka tak desetkrát, ale až napojedenácté jsem zmerčil toho vetřelca houpat se vysoko v řetězech v "kitty-kitty" scéně, kdy přijde o život mechanik (ten, co není černej). OH, BRINGER OF ACID, I LUV YOU... 100%

KROM SMRTI JE VŠECHNO JEN LEHKÝ ZRANĚNÍ. (Mario Andretti) _____ Když Laudovi na JIPce odsávali z plic dehet neboco, a koukal při tom v bedně na Hunta stojícího na bedně, podíval jsem se na Angličana sedícího po mé levici, fňukal. Pak jsem se podíval na puberťáka, sedícího po mé pravici, a ten fňukal taky. A když jsem se bezprostředně po filmu otočil ze sedadla G17 dozadu, viděl jsem v opadající tmě mraky skleněných světýlek. Jelikož toho dne v bijáku nikdo nevypustil slzák, může to znamenat jediné - Ron Howard, v rámci hollywoodských možností, nakroutil dokonalé porno pro chlapy. (Předpremiéra Ostrava 26.9.2013 | 100%)

Je často spíláno DOORS, že jde o biografii příliš hloupoučkou a úzkoprsou a zároveň vysazenou na frontmana Jima Morrisona, nadaného rockového manekýna posedlého vlastními démony a přirozeně závisláka na třetí. No, asi to, milý angažovaný pane Stone, bude pravda. Ostatně, když jsem si k tomu přisedl poprvé, taky jsem se třískal do čela, k čemu vlastně sledovat neslavný pinožení někoho, kdo - pokud si pán režisér zrovna dneska nevymýšlí - zřejmě jako první ukázal ptáka v nějaký relativně vážný šou a potom třeba ošmátrával fanynku v zákulisí a dostal za to od maníků z LAPD sprejem. _____ DOORS mám momentálně na samotném vrcholu svých nejoblíbenějších filmů proto, že 1) mi otevřel cestu ke skutečnému Morrisonovi, 2) obsahuje spoustu kultovních scén (warholovsko-velveťácké prostřední dobového NY undergroundu, THE END poprvé okořeněný improvizovaným Oidipákem v podání tradičně sjetého Ještěrčího krále aj.), 3) koncerty (někdy tedy spíše bordely, vydávající se za koncerty) jsou neuvěřitelně autentické a tím pádem excelují, 4) Val Kilmer nehraje Jima Morrisona, Val Kilmer je Jimem Morrisonem, 5) kameraman DOORS dělá od začátku do konce neuvěřitelně nadupané věci. No, o skvělé (LA WOMAN), nadčasové (THE END), nebo alespoň zajímavé (FIVE TO ONE) a vyloženě hippie-feťácké (LIGHT MY FIRE) muzice nemluvě. Myslím, že by se měli zbylí přeživší pánové Manzarek a spol. s těmi kritikami trochu zklidnit, protože jim Stone, když už ne se vyloženě poklonil, alespoň skvěle vydělal na hudební důchod.

Režisér Michael Mann je génius, a to beze srandy, avšak ještě mnohem geniálnějšího dělá LAST OF THE MOHICANS překrásná hudba. "Problém na kameni" mezi křehkou ženou a Huronem je pro mě nejvíc emotivní filmovou scénou všech dob. To samé by se dalo říct už o celé závěrečné půlhodině, kdy indiánský staršina žblebtne něco ve smyslu "ať se stane". Prostě něco, co chytne za srdce... a usadí se tam. Mann, po čertech chytrý režisér, z nemastné neslané a velice komorní a nekomplexní předlohy (na rozdíl od DANCES WITH WOLVES, např.) vymačkal naprosté maximum. Je to typický bič upletený z hovna, pseudowesternová limonáda nějakým zázrakem přetavená ve zlatej fond. Možná emočně vůbec nejsilnější biják, co jsem kdy viděl, silný jako modré Gittanesky a černý kafe dohromady.

Přiznávám se, že "Srdce" je mou srdcovou záležitostí. Zvláště mám rád toho střeleného "Žádnej strach. Írsko je MŮJ ostrov." Ira. Ještě teď si někdy u scény, kdy malý W. Wallace pohřbí svého otce a dostane od Marn / Murron kvítek, chlapsky ufňuknu. I když chlapsky, kdoví, jestli... Masterpiece.

Tííí vado, to byl ale rokenrol - a snesl bych i delší. Je to asi trochu paradox, že mě z celého filmového panoptika pro rok 2008 nebral nejvíc přechytralý okatý přičmoudlík z chatrče, ani Angelina Jolie s obrklóbrcem přes dvě třetiny hlavy, ba ani Clint Eastwood co vyměnil andaluského hřebce za hřebečka od firmy Ford, nýbrž trio papírových nicek: na všem možném závislý strejc-wrestler, pravá americká kurtizána, co už asi krásnější nebude, a úsměvně tvrdohlavá dcerka. Což je mimochodem trio, kde jsem se s každým dokázal aspoň trošku ztotožnit, protože sám sebe huntuju monumentálně, k vlastnímu otci se chovám navlas stejně a ve svý práci jsem taky tak trochu děvka. Jsem rád, že do toho nešli Cage se Slyem, jak je nahoře proklamováno uživatelem Don Corleone, protože jsem přesvědčen, že by tím WRESTLER ztratil hodně ze své autentičnosti (čti: zšaškárnovatěl a zpatetičněl by). Mimoto WRESTLER opět potvrzuje, že ty největší majstrštyky často vzejdou z pravého finančního bahna Hollywoodu (upřímně doufám, že Mickey Rourkemu nakonec vyplatili každý slíbený dolar) a nemají na sobě cenovku. ___ EDIT 06/2009___ tak mám kýženého WRESTLERA konečně na DVD. Moje nedávné juchání se tímto ještě více ztvrdilo, tento film sype jako voda a v podstatě nemá jediné průměrné, neřkuli přímo slabé místo. Ten film se musí potkat s mojí zelenoještěří TOP TEN, mmmuc!

V nejlepším českém filmu, co jsem kdy viděl, jsou i (před)normalizační léta snesitelná, díky zvolenému hereckému ansámblu jako kdybychom tam s nimi byli. Vždycky jsem měl chuť film předhazovat svým zahraničním přátelům, zajímá mě, co by si o Pelíškách asi pomysleli.

Měl jsem jako děcko základ v češtině na VHSce už v devadesátkách, teď mám doma Ulysses Cut s perfektním zvukem a pořád to žeru :-) Konec je furt stejně pitomý a z děje furt okatě čouhá rozpolcenost vývoje Costnerova charakteru, vyplývající z konfliktu mezi Costnerem a Reynlodsem, jinak ale Ulysses Cut lépe vysvětluje mnoho věcí díky přítomnosti spousty vystříhaných drobností a je zde dovysvětlených i pár relativních nesmyslů. Zastávám názor, že takto výpravné celovečeráky by se měly buďto vypouštět s pekelnou stopáží, nebo raději netočit vůbec, protože bývají střihem pěkně dokaličené a scénárista pak vypadá jako hňup. Z UC např. vyplývá, že se Costner snažil obě baby ještě daleko za půlkou filmu prodat do otroctví a proto je tedy nikdy nešustl přes palubu, i když si samy několikrát nasedly na lopatu :-) Dále rozvádí minulost Tripplehornky (která je neuvěřitelně hot) a Enoly a pitomá náboženství Čmoudů i na Atolu. Jedná se o jeden z posledních nedigitálních drahých akčních filmů, "analogové" kaskadérské kousky na plátně doslova bolí. Skoro vše je viditelně "analogové", oněch pár digitálních triků (obří ryba) je zpětně naprostá hrůza, Costnerův podvodní dvojník vůbec nevypadá jako Costner :-) Natáčelo se na nějakém havajském ostrově s problematickým zásobováním, problém střídal problém a Havajci štáb finančně doslova sdírali z kůže. Film bylo logicky potřeba natočit prakticky celý na vodě a podle toho natáčení taky vypadalo a dopadlo... Atol byl postavený hned dvakrát, protože Atol č. 1 tuším odnesl tajfun a jednou jim zmizel i Trimaran s Costnerem na palubě :-) Škoda, že Vodní svět nenatočili víc jako filosofické surrealistické post-apo drama a míň jako madmaxistickou drahou béčkovku s komiksovými záporáky. Lore světa je úžasný a připomíná Fallout na vodě. Začátek, kdy Costner recykluje chcanky ("budeme ji brát jako čistou hydro"), divně se pohybuje v prapodivných hadrech a potkává divnolidi, je vůbec nejlepší. Také umírající Atol (podrobnosti jsou opět dostupné v UC) plný hloupých, pseudonábožensky vypatlaných rigidních vidláků je skvěle natočený. Pro někoho skvělý film, který mohl být zároveň i hollywoodskou klasikou, nebýt problematického natáčení, velmi křehkých vztahů mezi hlavní hvězdou a režisérem a (i přes komplikovaný scénář) velmi brakovitému konci. Pozornost do konce však udrží skvělí herci (minimálně ti tři na Trimaranu). Film je bulvárně označován za umělecký průser a finanční propadák, ale to je nepřesné, protože po vedení v Evropě naopak celkově dost vydělal a dobře se posléze prodával i na VHS apod. Což už vám murdlanti neřeknou, žejo.