claudel

Horor smíchaný s baletem a prakticky tím nejslavnějším? To je pro mě výborná kombinace. Když se k tomu přidá pár zvratů, celkem povedená skupina osob a další výborná doprovodná hudba, převládá u mě spokojenost. Tou neotřásla ani slabší závěrečná třetina, jež možná tlačí moc na pilu.

Je mi to velmi líto, avšak nemohu jinak. První díl mě nadchl, následně jsem si s odstupem času přečetl knihu a zopakoval první díl. Byl jsem unesen tím, jak se podařilo převést snad 90 procent z knihy velmi věrohodným způsobem do filmu a byl pln očekávání, jak se druhá a kratší část knihy povede s nataženou stopáží. A někdy kolem první hodiny jsem si kladl otázku - četl jsem jinou knihu, na jaký film se sakra dívám, jak je možné, že po tak povedené jedničce se podaří ve dvojce zničit a zprasit prakticky cokoli? Vztahy mezi hlavními postavami, ignorování některých zajímavých vedlejších postav i těch, které se ve filmu v jedničce objevily, nepochopitelné pojetí Paulovy sestry, navíc zcela zbytečně a mohl bych pokračovat dál a dál. Nadále si velmi cením, že se Denis Villeneuve pustil do tak těžké látky a nechci ho tak moc kritizovat. Nechápu však, proč měl tu potřebu téměř vše změnit, když se v prvním díle tak důsledně literární předlohy držel. Tak aspoň pochvala za výběr Florence Pugh, působivou hudbu a atraktivní vizuál.

Číňané dokáží také natočit pěkný animovaný snímek. K drakům a jejich magii mají co sdělit přece jen výrazně více než celý západ dohromady. S útlocitností nebo přecitlivělostí některých dětí si hlavu nelámou...

Nehodnotitelný bizár roku. Odpovídá tomu návštěvnost - v Cinema City Flora jsme ji zajistili během dvou dnů pouze já a my tři kamarádi, z nichž dva to prospali. Ethan Coen se asi zfetoval nebo něčeho načichal a natočil svoje halucinogenní vize a lesbické sexuální fantazie. Párkrát jsem se zasmál, ale byl to smích tragikomický z filmu, kontextu i celkového rozpoložení. Film namixovaný z bláznivostí, lesbických hrátek a nudných dlouhých dialogů. Margaret Qualley to nějak moc nesluší jako obvykle, přitom ten film táhne, Matt Damon potěší a Pedro Pascal se snad nikde neobjevil tak, že by hrála prakticky jen jeho hlava. Miley Cyrus podtrhuje celkovou bizarnost. Je to špatné nebo dobré? Viděl bych to na celosvětový propadák, jenž se ale stane kultem na večírcích filmových fandů, kde se pouští jen špatné filmy, u nichž se všichni baví s notnou dávkou alkoholu a drog.

Lékař, učitel, popelář, pekař nebo MMA zápasník, každý milující tatínek bez ohledu na povolání by utíkal přes celý Berlín, Prahu, Paříž, aby stihl za tak vypjatých okolností narozeninovou oslavu svojí dcery. Ovšem pouze poslední jmenovaný má největší naději na úspěch, když mu jdou po krku drsní týpci, kteří mu chtějí ublížit. Žádné filmové veledílo, ale povedená německá oddechovka.

Benu Affleckovi a Mattu Damonovi to i po letech spolu pořád ladí. Přátelé a kolegové, kteří za sebou nechali pár povedených filmových kousků. Air není jednoduché co do tématu v celosvětovém rozsahu. Je to film primárně pro USA a diváky v USA, mají rádi tento typ příběhu, kde máte losery, outsidery, ponížené a uražené, z nichž se stanou hrdinové, černošskou rodinu, jíž vládne matka atd. atd. Samozřejmě nesmí chybět v jisté fázi filmu, ideálně na konci mohutný potlesk, bez něho bychom asi nemohli vidět téměř žádný americký film. Dost bylo negativ, teď ta pozitiva - navzdory celkem plochému tématu nenudí i při delší stopáži, Viola Davis září jako vždy, Chris Tucker hláškuje ostošest a košíková pro mě vždy byl a bude atraktivní sport. Tak silný Dream Team z Olympiády v Barceloně se ale už těžko někdy poskládá, bude mu vždy chybět ten výjimečný Michael Jordan...

Jako náruživý čtenář detektivek vždy upřednostňují jasně schéma - zločin, oběť, pátrání, vyšetřování, klidně co nejvíce zvratů a závěrečné vysvětlení nejlépe s posledním zvratem a šokujícím překvapením. Věděl jsem, že v Anatomii pádu mě toto schéma nečeká a ani vlastně nejde o to, kdo co spáchal a nespáchal. Především jde o důkladnou analýzu jedné rodiny, jež se dlouhodobě potýká s řadou překážek, jímž někteří její členové nedokáží čelit. Tuto skutečnost nejlépe vystihuje dle mého soudu nejlepší scéna celého filmu - gradující manželská hádka. Justine Triet na základě zatím dvou zhlédnutých filmů považuji za svéráznou autorku, netočí standardní podívanou. Sandra podává senzační výkon, o tom nemůže být sporu. Není možné nezmínit, a hlavně nezdůraznit výkon dětského herce, pro něj natáčení muselo být extrémně náročné! Zlaté glóby zasloužené.

Po výborném martyisdead jsem šel asi mezi prvními po premiéře na annaismissing. Sál v multikině jsme si se třemi podobnými nadšenci rozdělili přesně na čtvrtiny. Očekávání nezklamala, naopak celovečerní stopáž snímku jen prospěla a posunula laťku zase o něco výš. Mrazivý thriller je příhodné přirovnání a žánr je naplněn do puntíku přesně včetně dostatku servírovaných zvratů a překvapení. Vystupuje zde již více známých herců a hereček a pozorný divák si všimne propojení s martym. Vše odpovídající dnešní době, komunikaci, zhoubě virtuálního světa, genderové korektnosti. Snímek se opravdu povedl, tleskám vestoje.

Utvrdil jsem se v jedné skutečnosti - Wes Anderson mě dokáže neskutečně bavit a současně mě dokáže v jiných případech neskutečně nudit. Asteroid city spadá do druhé skupiny. Kdyby sto minut Jason Schwartzman fotil Scarlett Johansson oblečenou či nahou, přinese to smysluplnější zážitek.

1. zhlédnutí - Barbie mi sedla do nálady, i když mně by v daný den do nálady asi sedlo cokoli, abych přišel na jiné myšlenky. Nevěděl jsem, do čeho jdu a asi jsem jako řada diváků očekával něco jiného. Na mě film působil tak, že obsahuje spoustu výborných jednotlivých prvků, které ale když se poskládají v celek, tak vyznívají divně a nefungují. Rozhodně neprospěla žánrová roztříštěnost a časté střídání tempa a nálady. Margot Robbie a Ryan Gosling splnili vše, tak jak měli a zahráli to výborně. Gretu Gerwig nebudu mít ale s Barbie na první dobrou spojenu, na to se mi až příliš líbila Lady Bird. Snad nám tedy aspoň zachrání Holywood, jak psal Reflex - mimochodem marketingový tah Barbenheimmer se mi naopak moc líbí. Nevím, jestli si navždy v souvislosti s Barbie nebudu pamatovat, že jsem celou dobu stopáže měl v úrovni svých očí nohy půvabné Veroniky Biasiol, jež seděla na předpremiéře na schodech vedle mojí sedačky... 2. zhlédnutí - Rozhodně jsem nezamýšlel jít na Barbie podruhé, nicméně moje šestiletá dcera tak ustavičně prosila a naléhala, přestože jsem ji všemi nejracionálnějšími argumenty vysvětloval a přesvědčoval ji, že to není film zrovna pro šestileté holčičky. Podlehl jsem, a když nechtěla maminka, musel do kina tatínek. Nakonec jsem tomu rád, protože se ty jednotlivé výborné prvky, které se mi napoprvé moc líbily a nehrály spolu, napodruhé pěkně spojily, všiml jsem si nyní více drobností, odkazů, narážek a myšlenek, které jsem poprvé nezachytil. Margot i Ryan se mi líbili ještě o něco víc než poprvé a při svém prvním komentáři jsem zapomněl na svého oblíbeného Michaela Ceru, jenž sice hraje hodně vedlejší postavu, avšak tradičním originálním způsobem. Barbie ten celosvětový úspěch přeji, ale musím se konečně vypravit i na toho Oppenheimera.