claudel

Obsazení atraktivní dvojice Stacy Martin - Pierre Niney a opuchlého, zestárlého Magimela bylo určitě tou správnou volbou. Rozdělení příběhu do tří částí podle místa působilo také dobře. Celkově mi ale ke spokojenosti něco chybělo - málo napětí, málo nápaditosti, málo sexu, málo povedených dialogů, více postav...? Nevím, proto jsou z toho čisté tři hvězdičky.

Emerald Fennell se zaskvěla již svým debutem, díky němuž posbírala řadu cen. A jak víme, potvrdit úspěch a dosažení nějakého cíle bývá mnohdy mnohem složitější. Jí se to evidentně povedlo, byť těch cen Saltburn neposbíral. Nabídl však neotřelý, nekonvenční, místy dekadentní filmový zážitek pro filmové fajnšmekry. V první polovině jsem se nestíhal smát nad salvou odzbrojujících vtipných hlášek. Film hlavně funguje jako perfektní celek - rafinovaný scénář, skvělá kombinace humoru i vážnosti, střih, kamera, kostýmy a v neposlední řadě bravurní herecké výkony. Barry Keoghan tyhle role umí a zvládá na výbornou, Jacob Elordi potvrzuje kvality silné party z Euforie, kde patřil hned k mým oblíbencům a Rosamund Pike opět září. Nerad bych samozřejmě opomenul většinou vždy distingovanou Carey Mulligan, již jsem tady téměř nepoznal. Možná časem zvýším na plný počet. A k závěru - nějak se nám s tím tancováním roztrhl pytel - začal to Mads v Chlastu, pokračovala Laia Costa v Un amor a Barry Keoghan laťku zase zvedl a povýšil na jinou úroveň...

Čekal jsem, že to bude velmi špatné, ale nakonec jsem byl příjemně překvapený. Nenáročná oddechovka, u níž přece jen převládá více povedených vtipů než těch trapných. Jen nechápu, že stále existuje poptávka po tom, aby Jakub Prachař předváděl pořád dokola tutéž postavu jen v minimální obměně. Vždyť už ho to samotného musí štvát. Všichni ostatní víceméně v pohodě, nejlepší výkon podala Chiara Steiner :-)

Povedených thrillerů se neválí na žádné platformě dostatek. Deep Water mě chytl už od začátku. Vždy jsem měl rád Bena Afflecka a nepatřil ke křiklounům, že by měl přestát hrát a jen režírovat. Ana de Armas nemohla dostat lepší roli a dovedu si představit jen velmi málo hereček, jež by to zvládly stejně přesvědčivě, náruživě a vypadaly u toho tak sexy. Známými jmény a tvářemi se to ve filmu jen hemží, avšak ústřední duo dominuje. Adrian Lyne si dal sakra dlouhou pauzu. Ve spojení se Samem Levinsonem to stálo za to.

Pozoruhodný příklad a ukázka toho, jak může vzniknout hluboké přátelství a sympatie mezi dvěma lidmi z opačné strany barikády. Benedict Cumberbatch si střihl poměrně náročnou roli, kvůli níž musel asi leccos obětovat. Jessie Buckley hraje všude dobře, kde jsem ji zatím viděl.

Velmi studený film a citelně lze poznat, že jej natočila dokumentaristka. Vyžívá se v dlouhých záběrech a de facto nás informuje o třech etapách života nadějné sportovkyně. Jsem rád, že té poslední bylo věnováno nejméně času. Film ve mně nevyvolal žádné emoce, ačkoli by zákonitě měl. Nemastné, neslané, zapomenutelné.

Nečtu knihy od Jojo Moyes, opravdu nepatřím k cílové skupině, avšak tenhle příběh mě vtáhl a nesmírně zaujal, až mě z něj bolelo u srdce. Shailene Woodley jako vždy na jedničku s hvězdičkou a nevadil mi ani potřeštěný výkon Felicity Jones. Pěkný příběh, jenž nemůže nikoho urazit.

Troufnu si tvrdit a klidně bych se vsadil, kdyby sto lidí vidělo Mongoloida s kytarou a Trojúhelník smutku neznaje reálie, že by nanejvýš jeden člověk z té stovky prohlásil, že oba filmy natočil stejný režisér. Mně to nejvíce připomínalo V moci davu, avšak bez jednoho pojícího tématu. Pro mnohé nekoukatelné, pro mě snesitelné.

Nehodnotitelný bizár roku. Odpovídá tomu návštěvnost - v Cinema City Flora jsme ji zajistili během dvou dnů pouze já a my tři kamarádi, z nichž dva to prospali. Ethan Coen se asi zfetoval nebo něčeho načichal a natočil svoje halucinogenní vize a lesbické sexuální fantazie. Párkrát jsem se zasmál, ale byl to smích tragikomický z filmu, kontextu i celkového rozpoložení. Film namixovaný z bláznivostí, lesbických hrátek a nudných dlouhých dialogů. Margaret Qualley to nějak moc nesluší jako obvykle, přitom ten film táhne, Matt Damon potěší a Pedro Pascal se snad nikde neobjevil tak, že by hrála prakticky jen jeho hlava. Miley Cyrus podtrhuje celkovou bizarnost. Je to špatné nebo dobré? Viděl bych to na celosvětový propadák, jenž se ale stane kultem na večírcích filmových fandů, kde se pouští jen špatné filmy, u nichž se všichni baví s notnou dávkou alkoholu a drog.

Je mi to velmi líto, avšak nemohu jinak. První díl mě nadchl, následně jsem si s odstupem času přečetl knihu a zopakoval první díl. Byl jsem unesen tím, jak se podařilo převést snad 90 procent z knihy velmi věrohodným způsobem do filmu a byl pln očekávání, jak se druhá a kratší část knihy povede s nataženou stopáží. A někdy kolem první hodiny jsem si kladl otázku - četl jsem jinou knihu, na jaký film se sakra dívám, jak je možné, že po tak povedené jedničce se podaří ve dvojce zničit a zprasit prakticky cokoli? Vztahy mezi hlavními postavami, ignorování některých zajímavých vedlejších postav i těch, které se ve filmu v jedničce objevily, nepochopitelné pojetí Paulovy sestry, navíc zcela zbytečně a mohl bych pokračovat dál a dál. Nadále si velmi cením, že se Denis Villeneuve pustil do tak těžké látky a nechci ho tak moc kritizovat. Nechápu však, proč měl tu potřebu téměř vše změnit, když se v prvním díle tak důsledně literární předlohy držel. Tak aspoň pochvala za výběr Florence Pugh, působivou hudbu a atraktivní vizuál.