Na rok 1980 v ČSSR je film se zpracováním takovéto tématiky těžce nadprůměrný, navíc s talentovanými dětskými hrdiny. Totální destrukce spokojenýho dětsví aneb " Za flašku rumu, šel bych světa kraj" - slovy toho malýho kluka v narážce na věčně ožralou matku. Můj souhlas s postřehy v komentářích u uživatelů: Phobia, NinonL,
Rozdělil bych to na tři třetiny, jak v hokeji. První třetina - nuda, nemá to ksicht, neznámí hráči. Druhá třetina - začíná mě to zajímat, hlavní hvězda to táhne, jeden gól (hvězdička). Třetí řetina už má koule, přibyly tři góly a já jsem spokojenej i bez klobásky a zteplalýho píva v kelímku.
Průser je, že za šest dní jdu po patnácti letech k zubaři. Ale ať už budu mít vymletou držku jak Dustin Hoffman či nikoli, nezměním nic na svém tvrzení, že na tenhle film se prášit nebude.
Skálopevně jsem přesvědčenej, že režisér dostál svému příjmení (nebo uměleckýmu jménu) a podle toho zvolil tempo filmu. O jeho křestním jméně (nebo uměleckýmu jménu) už lze, vzhledem ke kvalitě díla, těžce pochybovat. A jestli se jedná o umělecký jméno, tak to mě teda poser dvakrát.
Takřka čirá zoufalost. Do JZD přibude novej (zápaďáckej) počál a družstevníci z toho uchcávaj do trenek o sto šest. Budiž, v té době to mohl být malý zázrak, ale na mozek mi nejde, proč se kolem toho dělal takovej tyjátr, kdy ze sebe museli dělat nesvéprávný truhlíky i jinak vysoce uznávaní herci..
Nechutně prachatej Nicholas Van Orten kývne na dobrodružsví v podobě jakýsi hry s klíčema a rázem se sebou nechává vydrbávat jak s malým smradem, až jde ve finále o holej kejhák. Docela zajímavý film.
Je to jak exkurze do Bohnic. Neříkám, že se řežu při každým pokusu o vtip, ale některý tě polžej a dorazej. A třeba díl s bombou v pokoji je bomba větší než obvykle. Navíc téměř každý díl obohacený o nějakou hudební legendu či jiného zvláštního hosta (Motorhead, Maddnes, Ramones, Bob Dylan, Hugh Laurie.....)
Nejhorší na tom je, že když si o půlnoci projdete Národní, obkroužíte Václavák a fiknete to přes "pražský Sherwood" až do Fantovy kavárny, tak (pokud vůbec vyjdete celí) můžete nasbírat materiálu (teď myslím toho filmovýho), že Ordinace v růžový zahradě bude zatraceně krátkej seriál.
Prudce úsměvnej scénář s maximální dávkou iracionálního, naivního, dětinskýho chování většiny hrdinů. Ohrožená osamocená dívka obvolává a budí uprostřed noci polovinu republiky, místo toho aby vytočila prosté 158. Loupežník Matásek předvádí mnohaminutové akrobatické kejkle, jen aby se za každou cenu dostal do bytu oknem. Mataka na slučáku hovoří o svých kariérních a rodinných úspěších, jako by to byl nějakej zásadní projev královny Alžběty, nikdo z bývalých spolužáků si netroufá ani prdnout a čumí na ní, jak na zjevení. O nějakou hodinku poději se večírek přesune do stádia, kdy by soudnej člověk hádal, že se jedná o totálně ožralý žactvo třetího ročníku ZŠ. Nakonec ze všeho vyjde nejlíp hláška, když dívence zazvoní "neznámý" člověk: "Kdo je to?" ..."Tady telefonní ústředna...jak máte dlouhý kabel od telefonu?"..." Asi metr a půl"...."No vidíš , to ti na oběšení stačí".
Přesně tak jsem si po přečtení knihy "Dva proti říši" představoval tu přestřelku v kostele. Film i z hlediska historických faktů téměř dokonalost. Akorát, když už byla v závěru ta řežba tak výborně ztvárněná, měli tam zasadit i scénu, kdy skupinka parašutistů z krypty kosila jednoho nácka za druhým. Ze začátku jsem se taky trochu nedokázal zorientovat, kdo je Opálka, kdo Kubiš, kdo Gabčík (jen Čurda byl jasnej, ještě než vyskočil z letadla). To ale postupně vykrystalizovalo, takže všechno v pohodě.
Otřesný kulisy, který by líp vyrobila i výtvarně nulově nadaná banda harantů z jeslí, mrví celou inscenaci. Dalším zabijákem tohoto kousku je vrcholně trapnej gladiátorskej souboj, kde (především díky scénáři) musí ze sebe, jinak vynikajicí Poncius Munzar, udělat totálního debila (coby fanda, kverulant a rozhodčí v jedný osobě). Stálo za to sledovat příběh jako takový a vidět opravdový herce, jmenovitě Munzar, Vetchý, Zahajský, Švehlík.
Natalie Portman je u mě od teď o hereckej level výš, než všechny její hollywoodské kolegyně. Balet je zas v mým žebříčku toho, co mě v životě zajímá, někde mezi předposledním a posledním místem, ale tady tou atmosférou se do mě Aronofsky docela ai strefil. Jenom jedno proti - trochu mi to připomínalo tu z Wrestlera, tu z Requiem za sen,.. ...tak doufám, že příště zas trochu jinak.
Hezky se na to dívalo, ale na druhou stranu, příběh je taková haluz, že si to vyžaduje 100%ní pozornost, zápisník s tužkou, plechovici Red Bullu a neustálý stopování a přetáčení dozadu. A na to já seru, já si chci film užít. No, třeba to po dalším shlédnutí ještě přehodnotím. Navíc pro mne osobně zbytečně dlouhý. Jinak pěkná atmosféra, efekty a vůbec takový ty parády nové doby.
Prvních deset minut jsem měl fakt v kalhotách, jestli to nebude zas nějaká princezna bojovnice, co na potkání oddělá i frajera, kterej si dal k večeři šerifa. Naštěstí ne (nebo ne až tak). Největší masér večera byl jednoznačně Jeff Bridges, kterýho si zamilovalo snad cený kino. Za zapamatování stojí i setkání s dentistou, vohozeným do komplet medvěda a vůbec plno dalších vtipných scén. Jelikož jsem v pátek jak po výplachu mozku, tak mi přímočarej, možná až jednoduchej děj vůbec nevadil. Na druhou stranu bych od bří Coenů čekal něco víc, nota bene když šlo o remake. Peace!
Koprodukce Francie / Švícarsko nevěstilo zas tak nic moc dobrýho. Snad nějakou hloupoučkou povídku, jak někdo někoho přetáhl bagetou přes hlavu a okradl ho o luxusní hodinky. Zdálo se mi, že tam bylo příliš mnoho náhod na příliš malém místě. A tu "za minutu dvanáct", jak v závěru odřežou přioběšenýho tlusťocha, to si mohli odpustit. Ale hlavně, že nenudilo.
Každej jsme tak trochu Evžen. Absolventský trezorový snímek, kterej docela připomíná dnes tzv. nezávislý film. V prudce normalizačním Československu slušnej kousek. Zajímavé je, že dosud žijící legenda Josef Somr, hrál už před TŘICETI lety důchodce. Nějaký mouchy to však ještě má.
Říkal kamarád, že bitvu u Hradce sledovala v přímém přenosu jeho praprababička ze střechy městskýho domu. Společně se všemi sousedy. Rád bych znal její komentář a hodnocení.
Nebojím se prohlásit, že naprostá většina seriálů na stanici Nova stojí za úplný hovno. Ale toto je koukatelný. Konečně jsou pryč ty debilní dialogy Růžových ohrad , Pojiš'toven pěstí. atp. Poprvé v životě mám možnost Luďka Sobotu mluvit bez zmutovanýho hlasu, Vetchýmu padla role jak ušitá a lékájníkovy pjima hlášky taky ujdou. Co do příběhu: jeden díl výbornej, druhej obstojnej a další stojící třeba za prd. Ale celkově - dající se.
Michaelův otec mi zjevem připomínal Zdeňka Svěráka v "Obecné škole". Matka Michaela mi nepřipomínala nikoho. Zato však mohu říct, že takovouhle nestvůru bych nepožádal o krátkej tanec (kdyby na to mělo nějakým způsobem dojít) ani na dálku dvou kilometrů a oblečenej do skafandru. Samotnej Michael nebyl o moc divnější, než jeho rodiče. Akorát odmítal (a to je správný :)) ty jejich delikatesy, v podobě smaženejch lidskejch útrob (možná, že to s osmahlou zeleninkou a dobrou marinádou nechutná tak špatně), ale zkoušet to nebudu. A konečně děj : bizarní, nudnej a zajímavej zároveň.
Proslýchá se, že v jedný vesnici poblíž Chrudimi budou zavírat jatka. A nových dřevorubců není potřeba, nejsou peníze. Takže držím palce (hlavně tamním týnejdžrům)
Už jen nápad narvat co největší množství nejnařvanějších bouchačů z osmdesátejch a devadesátejch let do jednoho filmu, je skvělej. Další nápad - dělat si ze sebe hlínu a občas to pocukrovat náznaky na předchozí legendární snímky jednotlivých hrdinů - zase trefa do černýho. Škoda jen , že čas kdy se na plátně objeví Willis a Schwarzenegger, je krátkej jak počasí na Nově. Zkrátka a dobře: přímej tah na branku, žádný sraní, nekonečný zásobníky, výbuchy, co by srovnaly polovinu Ostravy a dějově v podstatě prodlouženej klip k písni "She builds quick machines" od Velevet Revolver....a psina, jak řemen.
Moje komentáře
Dívka s mušlí (1980)
Na rok 1980 v ČSSR je film se zpracováním takovéto tématiky těžce nadprůměrný, navíc s talentovanými dětskými hrdiny. Totální destrukce spokojenýho dětsví aneb " Za flašku rumu, šel bych světa kraj" - slovy toho malýho kluka v narážce na věčně ožralou matku. Můj souhlas s postřehy v komentářích u uživatelů: Phobia, NinonL,
Pouta (2009)
Rozdělil bych to na tři třetiny, jak v hokeji. První třetina - nuda, nemá to ksicht, neznámí hráči. Druhá třetina - začíná mě to zajímat, hlavní hvězda to táhne, jeden gól (hvězdička). Třetí řetina už má koule, přibyly tři góly a já jsem spokojenej i bez klobásky a zteplalýho píva v kelímku.
Maratónec (1976)
Průser je, že za šest dní jdu po patnácti letech k zubaři. Ale ať už budu mít vymletou držku jak Dustin Hoffman či nikoli, nezměním nic na svém tvrzení, že na tenhle film se prášit nebude.
Smrtící skály (2004)
odpad!Skálopevně jsem přesvědčenej, že režisér dostál svému příjmení (nebo uměleckýmu jménu) a podle toho zvolil tempo filmu. O jeho křestním jméně (nebo uměleckýmu jménu) už lze, vzhledem ke kvalitě díla, těžce pochybovat. A jestli se jedná o umělecký jméno, tak to mě teda poser dvakrát.
Zombies (2006)
Klišé jak prase, a to stokrát provařený prase! Jednu hvězdičku za to, že jsem to (kdoví proč) dokoukal do konce.
Mladé víno (1986)
Takřka čirá zoufalost. Do JZD přibude novej (zápaďáckej) počál a družstevníci z toho uchcávaj do trenek o sto šest. Budiž, v té době to mohl být malý zázrak, ale na mozek mi nejde, proč se kolem toho dělal takovej tyjátr, kdy ze sebe museli dělat nesvéprávný truhlíky i jinak vysoce uznávaní herci..
Hra (1997)
Nechutně prachatej Nicholas Van Orten kývne na dobrodružsví v podobě jakýsi hry s klíčema a rázem se sebou nechává vydrbávat jak s malým smradem, až jde ve finále o holej kejhák. Docela zajímavý film.
Mladí v partě (TV seriál) (1982)
Je to jak exkurze do Bohnic. Neříkám, že se řežu při každým pokusu o vtip, ale některý tě polžej a dorazej. A třeba díl s bombou v pokoji je bomba větší než obvykle. Navíc téměř každý díl obohacený o nějakou hudební legendu či jiného zvláštního hosta (Motorhead, Maddnes, Ramones, Bob Dylan, Hugh Laurie.....)
Katka (2009)
Nejhorší na tom je, že když si o půlnoci projdete Národní, obkroužíte Václavák a fiknete to přes "pražský Sherwood" až do Fantovy kavárny, tak (pokud vůbec vyjdete celí) můžete nasbírat materiálu (teď myslím toho filmovýho), že Ordinace v růžový zahradě bude zatraceně krátkej seriál.
Králova řeč (2010)
Dneska by to Jirka 6 vrznul na playback a posmívající se lid by měl po prdeli.
Sama uprostřed noci (TV film) (1989)
Prudce úsměvnej scénář s maximální dávkou iracionálního, naivního, dětinskýho chování většiny hrdinů. Ohrožená osamocená dívka obvolává a budí uprostřed noci polovinu republiky, místo toho aby vytočila prosté 158. Loupežník Matásek předvádí mnohaminutové akrobatické kejkle, jen aby se za každou cenu dostal do bytu oknem. Mataka na slučáku hovoří o svých kariérních a rodinných úspěších, jako by to byl nějakej zásadní projev královny Alžběty, nikdo z bývalých spolužáků si netroufá ani prdnout a čumí na ní, jak na zjevení. O nějakou hodinku poději se večírek přesune do stádia, kdy by soudnej člověk hádal, že se jedná o totálně ožralý žactvo třetího ročníku ZŠ. Nakonec ze všeho vyjde nejlíp hláška, když dívence zazvoní "neznámý" člověk: "Kdo je to?" ..."Tady telefonní ústředna...jak máte dlouhý kabel od telefonu?"..." Asi metr a půl"...."No vidíš , to ti na oběšení stačí".
Atentát (1964)
Přesně tak jsem si po přečtení knihy "Dva proti říši" představoval tu přestřelku v kostele. Film i z hlediska historických faktů téměř dokonalost. Akorát, když už byla v závěru ta řežba tak výborně ztvárněná, měli tam zasadit i scénu, kdy skupinka parašutistů z krypty kosila jednoho nácka za druhým. Ze začátku jsem se taky trochu nedokázal zorientovat, kdo je Opálka, kdo Kubiš, kdo Gabčík (jen Čurda byl jasnej, ještě než vyskočil z letadla). To ale postupně vykrystalizovalo, takže všechno v pohodě.
Pilát Pontský, onoho dne (TV film) (1991)
Otřesný kulisy, který by líp vyrobila i výtvarně nulově nadaná banda harantů z jeslí, mrví celou inscenaci. Dalším zabijákem tohoto kousku je vrcholně trapnej gladiátorskej souboj, kde (především díky scénáři) musí ze sebe, jinak vynikajicí Poncius Munzar, udělat totálního debila (coby fanda, kverulant a rozhodčí v jedný osobě). Stálo za to sledovat příběh jako takový a vidět opravdový herce, jmenovitě Munzar, Vetchý, Zahajský, Švehlík.
Dokonalý trik (2006)
Ten konec mě regulérně nasral. Jinak pěkný.
Všemocný (2011)
Tu zázračnou lentilku a Lindy bych docela chtěl. Jinak z tohoto filmu už nic jinýho. Na odpočinek dobrý, ale tím to končí.
Černá labuť (2010)
Natalie Portman je u mě od teď o hereckej level výš, než všechny její hollywoodské kolegyně. Balet je zas v mým žebříčku toho, co mě v životě zajímá, někde mezi předposledním a posledním místem, ale tady tou atmosférou se do mě Aronofsky docela ai strefil. Jenom jedno proti - trochu mi to připomínalo tu z Wrestlera, tu z Requiem za sen,.. ...tak doufám, že příště zas trochu jinak.
Počátek (2010)
Hezky se na to dívalo, ale na druhou stranu, příběh je taková haluz, že si to vyžaduje 100%ní pozornost, zápisník s tužkou, plechovici Red Bullu a neustálý stopování a přetáčení dozadu. A na to já seru, já si chci film užít. No, třeba to po dalším shlédnutí ještě přehodnotím. Navíc pro mne osobně zbytečně dlouhý. Jinak pěkná atmosféra, efekty a vůbec takový ty parády nové doby.
Opravdová kuráž (2010)
Prvních deset minut jsem měl fakt v kalhotách, jestli to nebude zas nějaká princezna bojovnice, co na potkání oddělá i frajera, kterej si dal k večeři šerifa. Naštěstí ne (nebo ne až tak). Největší masér večera byl jednoznačně Jeff Bridges, kterýho si zamilovalo snad cený kino. Za zapamatování stojí i setkání s dentistou, vohozeným do komplet medvěda a vůbec plno dalších vtipných scén. Jelikož jsem v pátek jak po výplachu mozku, tak mi přímočarej, možná až jednoduchej děj vůbec nevadil. Na druhou stranu bych od bří Coenů čekal něco víc, nota bene když šlo o remake. Peace!
London (2005)
Sesmahnutej Jason Statham ze sebe sype hlášky jak pohádkovej oslík peníze.
Smrt na ostrově (TV film) (2008)
Koprodukce Francie / Švícarsko nevěstilo zas tak nic moc dobrýho. Snad nějakou hloupoučkou povídku, jak někdo někoho přetáhl bagetou přes hlavu a okradl ho o luxusní hodinky. Zdálo se mi, že tam bylo příliš mnoho náhod na příliš malém místě. A tu "za minutu dvanáct", jak v závěru odřežou přioběšenýho tlusťocha, to si mohli odpustit. Ale hlavně, že nenudilo.
Evžen mezi námi (1981)
Každej jsme tak trochu Evžen. Absolventský trezorový snímek, kterej docela připomíná dnes tzv. nezávislý film. V prudce normalizačním Československu slušnej kousek. Zajímavé je, že dosud žijící legenda Josef Somr, hrál už před TŘICETI lety důchodce. Nějaký mouchy to však ještě má.
Zářijové noci (1957)
Ve své době relativně odvážnej film. Vynikající obsazení.
Puls (2006)
Slabý, strašně slabý,....ale špatně osvětlený veřejný hajzly stále fungujou a pumpičku v hrudním košíčku pěkně procvičí.
Zelené peklo (2003)
Jedna velká habaďůra na náčelnici Osbornovou a milony diváků. Ani nechci přemýšlet jestli to dávalo nakonec smysl nebo ne.
Post Bellum (TV film) (2009)
Říkal kamarád, že bitvu u Hradce sledovala v přímém přenosu jeho praprababička ze střechy městskýho domu. Společně se všemi sousedy. Rád bych znal její komentář a hodnocení.
Okresní přebor (TV seriál) (2010)
Nebojím se prohlásit, že naprostá většina seriálů na stanici Nova stojí za úplný hovno. Ale toto je koukatelný. Konečně jsou pryč ty debilní dialogy Růžových ohrad , Pojiš'toven pěstí. atp. Poprvé v životě mám možnost Luďka Sobotu mluvit bez zmutovanýho hlasu, Vetchýmu padla role jak ušitá a lékájníkovy pjima hlášky taky ujdou. Co do příběhu: jeden díl výbornej, druhej obstojnej a další stojící třeba za prd. Ale celkově - dající se.
Moji rodiče (1989)
Michaelův otec mi zjevem připomínal Zdeňka Svěráka v "Obecné škole". Matka Michaela mi nepřipomínala nikoho. Zato však mohu říct, že takovouhle nestvůru bych nepožádal o krátkej tanec (kdyby na to mělo nějakým způsobem dojít) ani na dálku dvou kilometrů a oblečenej do skafandru. Samotnej Michael nebyl o moc divnější, než jeho rodiče. Akorát odmítal (a to je správný :)) ty jejich delikatesy, v podobě smaženejch lidskejch útrob (možná, že to s osmahlou zeleninkou a dobrou marinádou nechutná tak špatně), ale zkoušet to nebudu. A konečně děj : bizarní, nudnej a zajímavej zároveň.
Deník doktorky (TV seriál) (2008)
Dobrej seriál. Německej!
Texaský masakr motorovou pilou (2003)
Proslýchá se, že v jedný vesnici poblíž Chrudimi budou zavírat jatka. A nových dřevorubců není potřeba, nejsou peníze. Takže držím palce (hlavně tamním týnejdžrům)
Expendables: Postradatelní (2010)
Už jen nápad narvat co největší množství nejnařvanějších bouchačů z osmdesátejch a devadesátejch let do jednoho filmu, je skvělej. Další nápad - dělat si ze sebe hlínu a občas to pocukrovat náznaky na předchozí legendární snímky jednotlivých hrdinů - zase trefa do černýho. Škoda jen , že čas kdy se na plátně objeví Willis a Schwarzenegger, je krátkej jak počasí na Nově. Zkrátka a dobře: přímej tah na branku, žádný sraní, nekonečný zásobníky, výbuchy, co by srovnaly polovinu Ostravy a dějově v podstatě prodlouženej klip k písni "She builds quick machines" od Velevet Revolver....a psina, jak řemen.