Randy_Marsh

Fikční svět, jehož premisy jsou, že člověk je materiální bytost, určená výrobou předmětů uspokojujících jeho potřeby. Na mytologickém úsvitu dějin každý jednotlivec vlastnil svoje výrobní prostředky, ale byl zoufale neefektivní. Postupem času s dělbou práce a s diferenciací soukromého vlastnictví se jeho výroba zefektivňovala, ale většina vyrábějících lidí přišla o vlastnictví výrobních prostředků. S čím dál větší komplexností hospodářského systému a technologickou vyspělostí se zvětšovala i mezera mezi vyrábějícím a konečným produktem. Vyrábějící čím dál méně rozuměl svojí práci a tomu co vyrábí. Došlo k ODCIZENÍ. V posledním stádiu hospodářského systému se objevila sociální skupina živicí se tvorbou obrazů, jejichž výrobním prostředkem jsou oni sami a to včetně jejich těl, životů a celého volného času. Velká část z nich si v určitém smyslu vůbec nepatří. Pokud se chce jeden z nich osvobodit skrze likvidaci výrobního prostředku, jedná sice patologicky, ale v zásadě opravdu svobodně.

Ano, potřebujeme víc branné výchovy, víc chlapáků, kteří umějí bez ptaní poslouchat. Potřebujeme víc oddaných žen střežících rodinný krb. Potřebujeme též více národní perspektivy, která se hrdě postaví proti nadnárodním závazkům a dekadentnímu mezinárodnímu právu. S rozpadem unie nastane zlatý čas znovunabyté národní suverenity evropských zemí, tak jako za Vestfálského míru, Koncertu velmocí nebo Trianonské smlouvy. A Češi znamenití válečníci opět vzkvetou při svém vítězném pochodu dějinami. Slovutný národ jdoucí od vítězství k vítězství jehož průměrná bitva trvá méně času než bys řekl: „Jan Tesař“

Navrhuji vyhlásit desetileté moratorium na slovo na H. Slovo se používá v mnoha protichůdných významech, kontextech. Jako analytická kategorie je k ničemu, označuje všechno a nic. Někdy se používá téměř synonymně s pozérem. Někdy se používá pro velmi povrchní sadu estetických znaků - účes, brýle apod. Někdy jde o označení nekritické konzumní mládeže, jindy jde zase o levicové aktivisty. Někdy se mluví o eklektickém subkulturním přístupu, jinde jde anarchistickou veganskou hc subkulturu, jindy o ukníkané lo-fi písničkářství. Uznávám, že tak vágní pojem je skvělou kategorii pro všechny poslední slušné generace, ty do něj pak mohou kanalizovat svoje irelevantní výkřiky o nespokojeností stavu světa. Děti teď tráví čas před počítačem (zařízení s CPU, RAM, apod. ne nutně desktop), nelezou po stromech, nedokážou se soustředit na jednu věc, úplně před tím počítačem zdebilní. Pomalu však roste sebevědomější generace s většími kognitivními schopnostmi než předchozí. Nebezpečí jsou, ale ty jsou vždycky...

Autorka se dostala k Václavu Klausovi a skočila mu do řeči na přednášce na AVU a že to byla řeč. Pan profesor obecenstvo na přednášce poučil, jak je ekonomie na rozdíl od umění exaktní disciplína. Ten starý naiva si asi vážně myslí, že je vědec, ale přitom za celý život nestihl ani pochopit, co je předmětem jeho oboru - tím je člověk (a proto tedy pokud není exaktní antropologie, nemůže být ani ekonomie) a také obecenstvo oblažil úvahou na téma jak Bohuslav Sobotka, celý život politikem, nikdy nedělal normální práci (jako třeba teoretického makroekonoma). Co je to normální práce? Jak se dá definovat? Spálenými kilojouly? Potom tedy noční hlídač udělá míň práce než vrcholový politik, ale pornoherec udělá zase mnohem víc než oba dva dohromady. Nedá se definovat příjmem? Potom tedy teoretický ekonom vykoná více práce než člověk, který pečuje o umírající v hospicu a ten zase udělá víc práce, než ten kdo pečuje o umírající rodiče sám v domácnosti. Promluva o nenormální práci Bohuslava Sobotky zazní v dokumentu-koláži ještě jednou a v téměř stejném znění na fašistické demonstraci. Promluvy se kopírují jako celé bloky, nevytvářejí se z jednotlivých segmentů-slov individuálně v hlavě mluvčího. Jinde jsou v dokumentu podobné promluvy zasazené do ostrého významového kontrastu. Tomáš Halík mluví o identitě Evropy a fašisti mluví o identitě Evropy, promluva je podobná, ale význam jiný. Performer Kohout je zábavný šašek, mluví o toleranci a katolíky přitom důsledně označuje: "prcičkáři". Nevím jestli je jen hloupý, nebo i zlý, ale pokud je tvář, kterou v dokumentu ukazuje pravdivá, naprosto nerozumí světu ve kterém žije (ale pobaví :)). I Karel Floss má své limity, vždy skončí u Boha. Ostatně všichni mají své limity, jejich myšlení začíná, variuje a někde končí a za touto hranicí je téměř nemožné se s někým potkat. Přesto se však můžeme bavit o vnitřní konzistenci jednotlivého myšlení.

Že se mi film bude až takhle líbit jsem nečekal. Po Mamonu jsem si neuměl představit přesně hrajícího Matěje Hádka, ale jako „vychcaná ambiciozní socka“ je přesný. A kromě něho je tu přesné téměř všechno, což je v naší po právu kritizované kinematografii neobvyklé. Je tu odvaha používat správně jazyk „smažek, lůzrů“. Jako drobná nepřesnost mi přijde prázdné nákupní centrum v dvacetitisícovém městě, jako by to odkazovalo do jiné doby, jen nevím do jaké. Další drobounká nepřesnost je v tom, že Kobra pervitin šňupe, myslím, že pro vykreslení situace podobného člověka by bylo přiléhavější ukázat nitrožilní aplikaci. Většinu sledování jsem se bavil skvěle odpozorovaným prostředím, ale pořád mi něco chybělo. Nějaký kontakt s postavami, důvod proč s nimi soucítit, otázky které bych s nimi (ne)chtěl řešit, ale posledních několik minut filmu mi několik otázek poskytlo. Přijetí vlastní role, přijetí zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí, člověk jako produkt vnějších okolností a vlastní svobody zároveň. PS Svoboda je poznaná nutnost PPS v dalším záběru po titulkách řekne Tomáš: „Ano“

V něčem mají bojovníci proti politické korektnosti pravdu. Opravdu se dnes chodí okolo horké kaše a jazyk zastírá řadu věcí. Místo slova fašista se používá protiislámský aktivista, kontroverzní politik apod., místo naprostý akademický diletant se říká politolog Robejšek, místo vypatlané šovinistické hovado se říká novinář Jiří Doležal. A to nemyslím jako urážky, které z definice znemožňují diskuzi, to je naopak snaha o cizelování jazyka a snaha o umožnění diskuze vyloučením trollů. Jak to myslím? Jde mi o to, abychom se nedostali do bodu, kde norma vyvážené diskuze bude pozvat jednoho rasistu a jednoho ne-rasistu. Fascinace hledání střední polohy dle mého legitimizuje nepřijatelné. V tomhle úhlu pohledu je DVTV naprosto vyosená směrem k lidovému hnědnutí. Označovat DVTV jako nestrannou publicistiku je jako, označovat tyhle noviny http://www.afed.cz/text/6328/a3-planeta-jako-korist jako umírněné středolevé, prostě zastírání. Pochopitelně s důležitým vědomím, že levopravá osa je reprezentace systému, který v realitě nejen, že neexistuje, ale je poziční v tom smyslu, že levé nebo pravé je ve vztahu k něčemu. Tzn. že není místo na mapě, kde by byla levice a pravice, ale že se vzájemný vztah v průběhu času upravuje. A také pokud se podíváme řezem synchronní perspektivy, tak záleží odkud se díváme a jakou pojmovou soustavu používáme. Tzn. stejné místo může být levicí i pravicí. Voliči, média, osobnosti, politici řeší migraci. Není den, kdy by se nás nevalili zprávy o islámu, uprchlících apod. Hodně lidí má pak pocit, že je to hlavní problém a mají tendenci ostatní témata přehlížet. Já myslím, že je to hodně nebezpečné, protože to odvádí pozornost od tradičních problémů, které má politika řešit. A má to, nebo to může mít několik důsledků: 1) posun tradiční osy politického konfliktu - mezi stranami hájící pracující lidi a stranami hájící kapitál - směrem ke konfliktu mezi nacionalismem a standardním občanstvím 2) klid na práci klientelistickým, oligarchickým skupinám díky většímu nezájmu voličů o hospodářská témata. Dobrým příkladem nezájmu o ekonomická témata je popularita ANO. 3) Ekonomická témata se dostávají mimo demokratickou kontrolu, do rukou odborníků konajících z "objektivních" důvodů a politikům zbývají místo ekonomických témat, která reálně určují kvalitu života, abstraktní chiméry jako obrana tradičních hodnot, národních a jiných nesmyslů. Pěkným příkladem je naprosté mediální ticho okolo vyjednávání TTIP. Jednání o TTIP probíhá částečně za zavřenými dveřmi a přitom je dost dobře možné, že posílí moc korporátního sektoru na úkor jednotlivých států (např. ve formě arbitráží). TTIP svými důsledky může ovlivnit životy Evropanů mnohem víc než imigrace, která nás v příštích několika letech čeká, ale mediální pokrytí je přitom minimální. (viz stížnost na ČRo, http://denikreferendum.cz/clanek/21860-rada-ceskeho-rozhlasu-cro-selhava-v-informovani-o-ttip)

Z filmu jsem nejdřív nijak nadšený nebyl, ale po více než roce od projekce se mi vybavuje děj i emoce a to se mi často nestává. Trochu problematické pro mě bylo, jak mám soucítit s hlavní hrdinkou z „dělnické“ třídy, které mimo jiné hrozí, že přijde o velký dům. Zvlášť když jsem ze země, kde je střední třída často spokojená v panelovém bytě 3+1. Možná to byla, ale chytřejší volba než udělat další sociální drama z prostředí úplně vyloučených, popást se na obrazech lidí bez budoucnosti a ukázat na kapitalismus a krizi. Status ve společnosti je totiž relativní, tzn. vztahuje se k něčemu. Zemljanka může být někdy výsadou baronů a jindy byt na předměstí totální noční můrou. Majetek nestojí mimo hodnoty, významy a kontext, a i když z hlediska celého lidstva patříte k těm bohatším, neznamená to že nejste extrémně zranitelní. Máte luxus bydlení, solidní práce, volného času, psychiatra z veřejného pojištění, ale při představě, že klesnete se hroutíte. Nemáte Boha, stojíte úplně mimo vlastní duchovní dějiny, jste děti osvícenství, děti republiky, děti školy a jazyka, váš dům a udržování vašeho statusu jsou vaše hodnoty. Nemůžete nebo nevíte jak žít jinak a samozřejmě jste u toho jedineční a svobodní.

Jižní Dakota, boj o přežití na řece Missouri a kolem jsou dvoutisícové hory a krajina odpovídající subarktickému pásmu. Chápu, že se příliš nepočítá s divákem, který má v hlavě topografii planety, ale opravdu to musí filmaři dělat? Naposledy mě to rušilo, když se ve filmu Walter Mitty místa v Himalájích natáčely na Islandu. Realistický film není ani v jednotlivých překážkách, které před Glassem stojí. Pokud bych si měl vsadit na Vesnu Vulovičovou a její legendární pád z letové výšky nebo na Glasse, vsadím na Vesnu. Medvěd, vodopád, zase pád, podchlazení, omrzliny apod., to se prostě nedá tímhle způsobem přežít. To všechno mě rušilo natolik, že mně byl osud hlavní hekající postavy lhostejný. Tramp ve mně byl však uspokojen obrázky z hezkého výletu, jen bych ocenil nějaké opravdovější tipy na přežití. Koně na vandrech netahám, tak se ani nemůžu v jejich útrobách ohřát. Kromě krásného nerealistického boje o přežití mi pak už jen chybělo nějaké téma. Jak ty obrázky pospojovat? Šlo o pokus o meditaci o životě ve stylu člověk, člověku vlkem? Místo pokusu o přesah bych asi víc ocenil minimalistické tramp porno.

Šmarjá, to je tak bezkrevné, všichni tam huhlají, kuňkají a Michala Dlouhého snad i někdo dabuje. Naštěstí série nabízí dost poučení, a to především o tom, že Češi vyhodili jeleny vyletované pájkou do dřeva, přestali pít presíčka, vyrazili do Ikei a zařídili si byty jako márnice, začali u soudu skládat kauce (bez ohledu na svojí legislativu). Pak je tu precizní návod na privatizaci: "Prostě jako odleješ peníze do zahraničí, pak to tam jako proženeš přes pár firem a doma si za to koupíš tu firmu ze, který si to ulil." Wow, to je přesný, snad to podle toho nikdo nezopakuje. A ta psychologie zločinu. Tajemná aliance kolem biblického symbolu, tak mocného, že si ho gangsteři lepí jako poster nad postel, dávají jako vyzvánění do mobilu, jako heslo k celému majetku a neváhají ho vyřvávat během skvěle načasovaných sebevražd. A už chápu, proč se mi v DOXU nikdy nelíbilo, není to totiž jen obyčejná galerie. Lundová prý měla na natáčení zapůjčit nějaké svetry, ale pak musela na rychlo odjet přes Island do Jižní Ameriky, tak z toho bohužel sešlo. Pár svetrů by tomu mohlo pomoct...

Škoda, téma je super, ale to zpracování je strašně tendenční. John Pilger tlačí na pilu až moc a tváří se u toho, jako by odhaloval nějakou konspiraci, jeho slovy skrytou zamlčovanou historii. Věřím, že je to nebezpečný pohled. Kdejaký liberálně konzervativní pedagog vám v prváku na politologii bez uzardění vyloží o podpoře Pinochetovy diktatury ze strany USA a spoustě dalších krvavých důsledků jejich politických doktrín. No a proč ne? Pokud zastávám nějaký světonázor, přece nemůžu předpokládat, že vše s ním spojené je inherentně dobré? S tímhle přístupem pak debata hloupého konzervativce a hloupého socialisty může probíhat v rámci vzájemného přebíjení úspěchů, počítání mrtvých, vršení zločinů a chyb, spojování nespojitelného s absencí metodologie i měřítka. A pak vznikne jakýsi utopos (to si půjčuju z Order of things), kde vedle sebe stojí na jedné straně Lenin, přídavky na děti, bezplatné školné, Rusko, Pol Pot, snowboard a na druhé straně stojí Kolonialismus, Královská botanická zahrada, iPhone, Havel, Atlasova vzpoura nebo cokoli dalšího. Pokud přemýšlím o institucích je dobré o nich přemýšlet, jako o institucích (hluboké, že? :)) a ne jako o lidech. Na to může pomoct malý myšlenkový experiment, zkuste si představit sebe, jak v různých situacích jednáte za svoji instituci (ať jste technik na stavbě, nebo vš pedagog, pravděpodobně máte po čase působení ve své instituci sadu pravomocí), máte shodné zájmy se svou institucí (de facto se stáváte institucí, když jejím jménem jednáte)? Nebo máte řadu dalších motivů jednání o, kterých jiné části instituce nevědí, jsou v rozporu s cíli apod.? Mezitímco část vedoucích institucí podílejících se na nadinstituci zvané USA, v zahraniční politice skutečně kalkuluje s přírodním bohatstvím, a s tím, co z toho budou mít, tak "smutnou" pravdou o zahraniční politice USA je, že je často vedená idealistickými strategiemi. A když je dnes v roce 2015 někomu jasné, že politika vývozu demokracie v posledních letech nemohla fungovat, ať se zkusí zamyslet nad povalečným hospodářským zázrakem Japonska a Německa. Nevyšla jim tehdy poválečná obnova velmi dobře? Nezůstala tahle zkušenost součástí jejich představ o zahraniční politice? Samozřejmě nepopírám zločiny, kterých se USA dopustily, ale moc dobře vím, že státy páchají zločiny z definice. Mít svůj oblíbený stát, kterému budu bez výhrad věřit a podporovat ho za každých okolností je bezbřehá naivita. Tím nechci nabádat k nějakému cynickému pragmatismu. Vražda je vždycky vražda a je potřeba ji kritizovat, bojovat a chtít lepší svět. Jen je dobré si uvědomit, že žijeme v reálném světě a s institucemi - které ve chvíli, kdy dosáhnou určité komplexity a nemohou nebýt v nějaké míře zločinné - je třeba také spolupracovat. Hugo Chavez a témata s ním spojená si jistě zaslouží kvalitní zpracování, pravděpodobně i revizi převládajícího obrazu. Myslím však, že politika, která by byla realizovaná na půdorysu kolektivního prohlédnutí USA jako zlého zavrženíhodného impéria by byla minimálně kontraproduktivní, když ne vyloženě nebezpečná. Zlo je něco mnohem hlubšího než jeden stát. PS ten rozhovor Pilgera a Chaveze (cca kolem 12 minuty) musel být skutečně udělán, tak že to vypadá, že spolu nejsou v jeden čas na stejném místě? Když Vám tvůrce "lže" v tomhle, proč by vám nelhal v...