HanaZ

Výrazný filmový počin, který se nebojí postavit všem vzlykajícím melodramatům po tragické nehodě a smrti snad blízkého člověka... Mladý vdovec se rozhodne svoji ztrátu nejprve rozebrat (doslova) a pak vše, co zbylo, zdemolovat... A protože ho hraje Jake Gyllenhaal, činí tak skutečně přesvědčivě a vy s každým záběrem čekáte, kam až ten průser dovede... Spoiler: Katarze je tak účinná, že mnozí přehlédnou happy end, a to je dobře. Každému holt není dáno... Dalším postavám snímku naštěstí ano, všechny zúčastněné přiměje vykolejený truchlící vytáhnout své vlastní kostlivce, aby je mohli nakonec pietně (a konečně) uložit, nebo s nimi skončit či veřejně žít... Dvě hodiny po zhllédnutí zvedám na plný počet, protože odvaha k pravdě se s postupujícím časem cení..

Tak tohle je "majstrštyk", kterým se neschopným autorkám podařilo znovu zabít odkaz skutečně krásné a nadané osobnosti, která ve skutečnosti nikdy feministkou nebyla, protože neodešla ani z manželství (žádost podal a vzal zpět Němec), během kterého se paralelně házela na krk každému muži, u kterého doufala v citovou náklonnost: Samostatného života by patrně nebyla schopná ani v dnešních časech, ale to jí nikterak nedohestuje její odkaz, do posledního tahu perem využitého talentu, kdy vážně nemocná a sežíraná rakovinou, čekala na lásku...Kdyby se autorky obtěžovaly načíst Seifertovu báseň, možná by pochopily, o kom vlastně točí... Byla to touha po vzájemnosti a jediným důvodem. proč tuhle sérii vidět, je postava Josefa Němce v podání skvělého Jana Hájka, který všechny čtyři díly táhl tak, jako skutečný Němec domácnost: Vedle deklamujících literátů (zmršit takovým způsobem pokrokové literární a politické osobnosti, dokonce i z přímočarého a břitkého Borovského udělat pindajícího panáka, je něco) vyšel jako jediný chlap, který Barboru - Boženu miloval a chápal byť měla auotrky potřebu do závěrečných titulků napsat opak. Obsazení obou hereček v hlavních rolích je ale průser největší: Kameníková možná někdy v dětství viděla Babičku, ale jinak se do knihovny zjevně neobtěžovala. Inteligentní spisovatelku deklamuje jakó parodující ochotnice, která si před kameru odskočila z pařby a přesvědčivá je pouze v nechuti rodit děti, což tato nevyspělá osoba ráda do rozhovorů říká. Geislerové to na kameře pořád jde, klidně mohla být obsazená ve všech čtyřech dílech (to, že se u ostatních obsazení neměnilo, se v sérii dost tluče), ale s postupujícím věkem se u Anny Geislerové projevuje jiný, než fyzický nedostatek: Nikdy nevystudovala hereckou, ani jinou školu, kde by se naučila mluvit, drmolí, systematické vzdělání jí chybí stejně jako Kameníkové a po čtyřicítce to už přirozeným projevem oprsklé holky prostě nedožene.

Soukeníkův syn (skutečně) musel školní vzdělání ukončit ve 14 letech, nicméně to ho od další touhy po vzdělání neodradilo a při získávání poznatků si jen tak mimochodem osvojil snad dvanáct jazykových dovedností... Není divu, že s takovým samoukem museli být školometi v Oxfordu na štíru a sestavení slovníku mu někteří z nich svěřili jen proto, že oni na to přes svoje prestižní posty nemlěi potřebnou páru... Biografie profesora Murraye by byla zajímavá i bez jeho setkání s doktorem Minorem, jehož životní pouť vygradovala v duševní nemoc a tragédii, po které skončil v ústavu pro duševně choré zločince. Takové setkání se stalo tématem pro román i film, na které si mel pojistilo práva už v roce 1998 a splnili si tak další skotskou misi: Tentokrát badatelskou, obklopen funkční rodinou, která ostře kontratuje o osaměním soužených myslí... Všechny ale touží po lásce, poznání, jehož přesah lidská mysl nedohlédne a smysl zůstává v cestě za ním.