Tradiční road movie s netradiční ústřední dvojicí. Optimistické ladění, nadhled i atmosféra lehkosti, pozitivismu. Úhel pohledu některých lidí na obyčejný život, který je plný zajímavých i šílených lidí, ale také plný vzájemného pochopení a osobitého humoru. Tenhle snímek Sama Mendese není pro každého, ale myslím, že byl točen už se záměrem jisté nekomerečnosti. Příjemný oddech s poselstvím, že se každý stejně vrací ke svým kořenům a ne každému vyjde to, o čem sní. A někdy stačí ke štěstí míň než si myslíte. Někteří jsou trhlí, jiní šílení, někteří zvláštní, vždy záleží na úhlu pohledu a pováhách. Život jaký je. Nádherná poetika obyčejně krásných životů. 90% "Berte, jsme zoufalci? - Nejsme. - Myslím, že jsme zoufalci. - Nejsme zoufalci. - Máme v okně lepenku." (debatují o tom, kde žít) "Co třeba Aljaška? - Páni, myslel jsem, že se lidem platí, aby žili na Aljašce."
Já vím, že to není dokonalý film. Ale co je dokonalé? Život to není a tenhle film je o životě. Přiznávám se, že mě tenhle snímek dostal - od prvního zhlédnutí jsem ho viděla už hodněkrát. Má zvláštní poetiku, poetiku obyčejného života- radostí, smutků, úspěchů, pádů... Líbí se mi, že z toho filmu dýchá kniha - cítíte z nich tu vůni tiskářiny, kterou voní každá knížka. Ta nádherná opojná vůně, co vás očaruje a podmaní si vás. Tenhle film si nenechám pomluvit, říkejte si co chcete, ale Jeden den je moje srdeční záležitost. A aspirant do mé top desítky. 100%
Hlášek je tu tolik, že byste si tím klidně mohli vytapetovat ložnici a ještě by zbylo na obývák. Perla akčních filmů a jedinečná dvojice Willis-Wayans. "Zabiju vás oba. No, tak to si budeš muset stoupnout do fronty." 100%
Je libo rychlokurz, jak naskládat pár zákeřných týpků do plastové popelnice? Nebo snad dáte přednost rychlokurzu se slevou, jak odstranit elegantně bombu z podvozku auta a ještě si přitom skočit saltíčko s autíčkem? A nebo raději, chcete umět jízdu na střechách dvou budov současně? Dělám si legraci, ale dvojka je takovým docela zklamáním. Možná, že je po řemeslné stránce udělaná možná i o trochu lépe, ale nemá to šmrnc ani atmosféru jedničky. Akční scény dohromady dává jen slepenec pochybné dějové linky. Proč je Kate Nauta pořád slečená nechápu, myslím, že jako oblečená by měla úplně stejnou funkci. Jediný vtipný potenciál představuje Francois Berléand, který zároveň tvoří vlastně jedinou spojitost mezi jedničkou a dvojkou. Samozřejmě až na Franka alias Stathama, který lítá vzduchem stejně jako v jedničce, ba přidá i rozcvičku na hrazdě. Ale jako celek to prostě není ono. 50%
Komorní atmosféra až divadelního rázu. A jistá dávka suchosti, protože mnohé věci, co by se v kdejakém thrilleru řešily jako hlavní bod filmu, jsou tady brány jako samozřejmosti nad kterými se nikdo příliš nepozastavuje a jiné jsou zase utlumeny v pozadí vyprávění. A přestože film všude prezentují jako thriller, já bych ho spíše nazvala komorním dramatem o duši jedné dospívající slečny s neobvyklým osudem. 80%
Hodinu a půl trvající spot na propagaci Moravy. Což mně nevadí, já mám Moravu ráda. Zato nemám ráda tenhle film. Na komedii mi to přišlo málo vtipný a na cokoliv jinýho příliš suchý. Náznaky vtipu zprostředkuje červené autíčko známé značky a Lukáš Langmajer. Svižně to uplyne, ale nic moc to nenabízí - až na to víno, ale to osobně radši ochutnávám než se na něj dívám. Slabších 60%
Skvost to není, ale díky Vlastovi Burianovi je to opravdu komedie a ne jen pokus o ni. Trochu mi ale vadilo, že to má hodně useknutý konec, ještě pět minut před koncem by vás nenapadlo, že to tvůrci vezmou takhle hopem. Konec má gradaci přímo nadzvukové rychlosti. 60%
Pro všechny věkové kategorie s lidskými problémy. V jedné desetinně komedie a ve zbytku drama na způsob Hollywoodu asi z 80%. Vyznění filmu je jednoznačné, ale forma kterou to tvůrci natočili je poněkud roztržitá. Myslím, že hlavní zásluhu na pointě filmu má střihač, protože režisér skáče mezi dramatem, komedií a pseudoproblémy, které by v reálném světě nastaly, bez plynulosti. Každý takovýhle "přeskok" místo černohumorného vyznění má tendenci spíše k nucenému "znásilňování" předchozího. Vůbec mám pocit, že děj neplyne moc samovolně, jako kdyby ho někdo tlačil jak čtyřicet let starého trabanta, kterému cestou do kopce upadlo kolo. Přes pár skvělých dojemně hlubokých momentů a pár scén, kdy vám vyletí koutky úst nahoru, je to nuda. Nepromyšlený film, jehož hlavní devízou jsou herecké výkony v čele s výborným Ryanem Goslingem, díky němuž jeho postavě nakonec rozumíte zdaleka nejvíce. Zmatený film, který zalili hollywoodskou omáčkou (použitelnou pro každou příležitost, něco jako uho - unvierzální hnědá omáčka - ve školní jídelně), aby držel při sobě a který bloudí stejně jako jeho hrdinové. U toho filmu, na rozdíl od postav, to ale asi předem nikdo neplánoval. 60%
Je fakt, že Zkažená úča nejede v zaběhlém schématu romantických komedií a neřídí se podle předem dané osnovy. V mnoha směrech je to netradiční komedie... Diaz je rebelka a její postava stejně jako postava Timberlakea a Segela není plochá naopak hýří barvami. Ač postava Diaz nenabízí zase až tak vtipný potenciál je spíše zábavně nekonvenční. Postava Lucy Punch je zápornou postavou, jež nenabízí ale nic - je plochá a samoúčelná. Na tenhle snímek jde dokonale použít spojení osobitá klišovitost - netradičnost spojená s do očí bijící samoúčelností. Rozpaky a to velké, jedna z mála současných komedií, která měla našlapnuto stát se zapamatovatelnou. A kde mě doopravdy mrzí, že tvůrci nešli až na dřeň a vlastní vizi utopili v komerečnosti. 60%
Ptáci v trní jsou poněkud sladkobolně točeny. A zdůrazňuji točeny, protože původní knižní předloha Colleen McCullough má sice typické atributy romantického románu, ale ve spoustě věcí je zcela objektivní a dotýká se skutečného života obyvatel Austrálie, kteří hospodařili na farmách a obrovských plochách zemědělské půdy. A jejich denním chlebem byla drsnost a práce do úmoru. A právě v tomhle je obrovský nedostatek seriálu - bere si z knihy jen to hlavní - romantickou linku a odstřihává hlubší líčení obyčejného života a celou plejádu sourozenců Meggie (počínaje nejmladšími sourozenci - dvojčaty - skrze niž - jakožto povinné brance - byla vystižena nálada Australanů v době druhé světové války), atd. Bohužel to ubírá seriálu na důvěryhodnosti a celkové reálnosti. A možná právě proto, že romantická linka není ničím odlehčena jeví se poněkud rozvlekle. Ač seriál co do kvality má, do dnes již kultovní románové předlohy, hodně daleko a podává poněkud zkreslený pohled, přesto je důstojnou adaptací a může se pochlubit vynikajícími hereckými výkony. 70%
Na rozdíl od štědrovečerní Micimutr je Tajemství staré bambitky opravdu pohádka s pravými pohádkovými motivy. Dobrými a zlými skutky. A nutno podotknout, také se spoustou narážek na dnešní politiku. Princ v podání Tomáše Kluse je mile roztržitý a sympaťak ve všech ohledech. Díky bohu tu nikdo nepřehrává jako v Micimutr (tam to Dykovi teda pořádně nesedlo...). Kdybych mohla volit, jako štědrovečerní pohádku bych si pro tento rok 2011 bez váhání vybrala Tajemství staré bambitky před Micimutr. Na staré pohádky to sice nemá, ale mezi těmi novými patří mezi to lepší. 60%
Jestli si dobře pamatuji, tak styl psaní Johna Fanteho - autora knížky Zeptej se prachu (vyšla jako druhá v pořadí tetralogické série, kde je hlavním hrdinou Artur Bandini) obsahuje hloubku bez sentimentality, bez kýčovisti a především jeho nedílnou součástí je humor. Úskalí této poněkud pozměněné adaptace je v tom, že nezachovává základní předpoklady díla - bere si z knížky jen něco a dělá z toho v prv řadě romantiku se sladkobolnou příchutí, kde v zásadě není vystižena ani pravá tvář vztahu mezi Arturem a Camillou. Netvrdím, že je nutné držet se románové předlohy zuby nehty, ale pak musí přijít schopný režisér a scénarista s vlastní vizí, inovací. Jenže ta tady evidentně nepřišla. Vznikl tak hollywoodský kleštěnec bez hlubších emocí s unyle až jaksi nezúčastněně hrající Salmou Hayek (proč sakra nepředvedla herecký výkon jako ve Fridě?) - hraje osudovou vášnivou ženu. Až na to, že je vášnivá a žhnoucí stejně jako kamna v srpnu - místo, aby žhnula, je chladná, místo, aby stejně vášnivě milovala a nenáviděla, je jí to víceméně jedno. Do tohodle filmu by se hodily vnitřní vtipné monology hlavního hrdiny (obdobně jako v knize jsou sledovány jeho vnitřní pochody) - odlehčily by tak těžkopádnost snímku, který ve výsledku strašně dusí svojí šablonovitou touhou po opravdovosti prožitku, hloubky a emocí alá Hollywood. 40%
Po všech stránkách milý film, pohlazení po duši, že ve spoustě šlamastyk nejste sami. Přes všechny možné romantické i neromantické linky preferuji vztah mezi Winslet a Wallachem. Vztah vysloužilého scénaristy, starého milého pána a mladé smutné, ale energické slečny z Anglie mezi kterými vznikne neobvyklé přátelství. Nejlepší bod celého filmu. Před Kate Winslet smekám herečka, která umí zahrát prakticky cokoli. A Eli Wallach je pořád tím skvělým hercem, jakým býval. Diaz byla docela dobrá, jen ten začátek, kdy se rozchází s přítelem ji nešel zahrát moc věrohodně. Jinak spokojenost, má to chyby, ale i vnitřní kouzlo, které u filmu hledám především. 80%
Takovéhle romantické komedie se už dneska bohužel netočí. Jedna z klasik žánru. Vynikající scénář s úžasnými hláškami a výbornými herci. Jeden z mých filmů z poličky srdeční záležitosti. 100%
No chvíli mi trvalo než jsem se téhle atmosféře dostala na chuť, ale pak už to bylo docela jiné kafe. Na české poměry velice nezvyklé a průkopnické a ač má Jirka Strach za sebou již první vlaštovku v žánru český thriller Ďáblovu lest, tohle je tak trochu jiný styl. A mně upřímně řečeno tak trochu připomínal filmy podle knih Dana Browna (z místa A na místo B a pak podle dalších indícií na místo C a sem tam se seknu), což nemyslím jako výtku jen jako přirovnání. Původní knihu Miloše Urbana jsem nečetla takže porovnávat nemůžu. Každopádně oceňuji bombastickou vizuální stránku - takle vynikající kameru jsem v českých vodách od dob Kytice neviděla. Vizuální stránka, režie vytvářející jedinečnou atmosféru, snad jen by to vyznění bylo lepší, kdyby se to trochu "natáhlo" dvoudílný film by nebyl tak mírně zběsilý. Líbilo se mi to, akorát se přiznávám ten konec, tomu něco chybělo - myšlenku to mělo úžasnou, to vyznění, ale jakoby to tak trochu postrádalo na samém konci to pravé vyvrcholení postupné gradace, tolik potřebné pro thriller s mysteriózními prvky. 70%
Bruce Willis je tu úžasný (ostatně jako vždy), ale moc mě to nebavilo. Nemá to spád ani ten správný náboj, který i z průměrných seriálů dělá kultovní záležitosti. Příliš se tady mluví, ale vtipný to není. Hlášek tu je taky poskrovnu a díly, které řešily vztah mezi Cybillou a Brucem byly nesnesitelné svojí rozvleklostí. Oproti Profesionálům nebo i proti Dempseymu a Makepeaceové hodně slabý odvar, asi jako dvacetkrát louhovaný čaj. 55%
Stupidní název odkazující spíš na pseudorodinný film než k... no, k čemu vlastně? Tenhle snímek se totiž nedá zařadit ani vzdáleně snad nikam, jakoby tvořil svůj vlastní svébytný žánr. Ovšem v tomhle případě to zrovna není pochvala. Zpočátku jsem si říkala, že to nikam nespěje, pak přišel dějový zvrat, který byste opravdu nečekali a pak pár vydařených černohumroných scén, které se nebojí jít na doraz. Zbytečné sexuální scény, které sem vůbec nepasují. A pak hodně smíšený pocity, tvůrci se vám celou dobu snaží říct, jak je tenhle svět povrchní, jak bychom se měli vrátit k vlastním hodnotám, že se přetvařujeme a většina okolního je jen pozlátko. Jenže tenhle film je v podstatě přesně tím, co odsuzuje. A jestli to měl být útok na hloubku podvědomí, pak je to film příliš mělký, který na dřeň nejde ani omylem. Ve výsledku filozofování po americku - ne moc náročné a klouže jen po povrchu. Agresivní způsob útočící na diváka ve stylu: "Přiznej se, jsi blbej nebo ne, jsi dav nebo jsi jako Williams?" -není také to pravé ořechové a osobně dávám přednost intelektuálnějšímu způsobu podání, které útočí myšlenkou a ne mělkým podaním s lehce vulgarním charakterem. Zvláštní film ve všech směrech - geniální ve své hlouposti nebo hloupý ve své genialitě, nebo prostě jen hloupý? 50%
Na české poměry je způsob točení i akce (to je snad poprvé, co lze napsat slovo akce s českým filmem) až neskutečně věrohodná a strhující. Má to atmosféru. A ačkoliv akce připomíná 90. léta v amerických filmech s nižším rozpočtem, tak na to kašlu, protože ačkoliv je patrný vliv západního způsobu točení neztrácí to zároveň šmrnc vlastního pohledu a způsobu točení. Na české poměry absolutní pecka. 80%
Záhady a mysteriózní případy mě nikdy nějak extra nebraly, ale Akta X jsou právem jedním z nejoblíbenějších seriálů. Jejich atmosféra je na televizní seriál nevídaná a směle může konkurovat těm nejpovedenějším mysteriózním filmům. Stejně tak David Duchovny s Gillian Anderson jsou těmi pravými pro své role. Milovat záhady dám plný počet. 80%
Simon Baker je sympaťák, ale jinak průměr. Hlavní hrdina předvádí své schopnosti sice v každém díle, ale tak nějak rozmělněně. Lepší díl střídá horší. Dějová linka patří mezi ty průměrné. Ale na podvečer v televizi, kdy člověk musí naškrábnout nějáké ty domácí úkoly to je naprosto ideální. 60%
Podprůměr, ale v případě tohodle snímku to zamrzí - měl potenciál - solidní náměť, vedlejší postavy a lidi chovající se normálně. Trapné to nebylo, ale chvílema docela nudné, což je u romantické komedie krapet na závadu. 40%
Rugby hraje druhé housle Jakožto fanynka rugby mi to trochu vadí, ale jsem ochotna to překousnout (ačkoliv teda, kdo ví jak vypadá haka ve skutečnosti v podání All Blacks, ten bude dělat stejně jako já, že to co se předvádí v tomhle filmu neviděl). Příběh, který je vystaven na hraně klišé, řemeslné rutiny a pravdivé události. Nemůžu se zbavit dojmu, že tenhle film mi lže do očí - ty postavy tam zapadají jak pozadí do záchodového prkýnka a to mi leze na nervy a pořádně (vlastně všechny jsou tak ve skrze pozitivní). Filmová pravda je vlastně vždycky lež zastřešující se jen větou - "podle skutečné události." Ale tady mi to nesedí. Nejsem ochotna přistoupit na notu Clinta Eastwooda a především nechci téhle pohádce uvěřit, ne po dějové stránce, po vlastenectví, po sjednocení, ale po stránce charakterů, postav a způsobu vyprávění. V mnoha směrech je to toiž americká šablonovitá rutina bez inovace, vymykající se pouze dobrými hereckými výkony a slavným jménem pana Mandely. 60%
Zklamaní? To ne. Ale přes veškerou snahu tvůrců vykazují Těžká rozhodnutí typicky ohrané sladkobolné i jen prostě scény, tolik typické pro americká dramata obdobného (i neobdobného) rázu. Ford ke své škodě hraje doktora sice charismatického, ale dějová linka mu nabízí jen poněkud jasně načrtnutou postavu, sympatickou, ale jasně čitelnou, podřizující se scénaři v každém ohledu. Co mě štve, je ten háv té "americké správnosti", který vás vzdaluje nejen realitě, ale i filmu. Více syrové reálnosti by nejen tenhle film (ale i většina amerických dramat hrajících na city diváka) nutně potřeboval. Takhle je to jen další film podle šablony s danou dějovou linkou - boje za něco, které po mnoha peripetiích končí vítězstvím. Neberu filmu ten dobrý konec, ale stokrát viděné vás k dojetí nepřivede. 55%
Moderně, nereálně a především pro děti, které počítačová doba zasáhla na maximum. Ale aby bylo jasno, já to filmu nevyčítám, pouze konstatuji. Protože ono natočit Julese Verna podle předlohy není žádná legrace. Slušná oddechvoka u které jsem ochotna zapomenout na knižní předlohu i moderní háv zpracování, protože snaha tam je, Fraser je sympaťák a pár dobrých momentů se tam sem tak taky najde. Pobaví a neurazí. 60%
Naprosto čistý průměr ve všech ohledech. Takže taky docela rozvleklá nuda. Neurazí, nerozesměje a co hůř vlastně ani moc nepobaví - americký romantický standard Hollywoodu - jeden z mnoha stovek ne-li tisíců. 50%
Jude Law je charizmatický chlapík a bez debat dokáže utáhnout herecky celý film. Jestliže první půlka filmu je mile vtipná, ta druhá začíná hrát na struny temnější stránky života. Někomu může možná trochu vadit, že Alfie je filmem, který vlastně nikam nejde, nemá rozuzlení, stejně jako nemá pořádnou zápletku. Ale musí mít určitá lidská etapa vůbec nějakou zápletku? I tak vás to může posunout někam dál anebo taky níž. Přednost Zlatíčka je v opravdu dobře napsaných postavách - žádná z nich není plochá, každá má svojí hloubku, svoji reálnost - bez pozlátek. Takže i hlavní hrdina je tak trochu sympatický mizera až pikareskního rázu. Přesto, že se mi líbila na americké poměry netradičnost snímku, přeci jenom poslední půlka má občas scénaristické trhliny a sem tam to zaskřípe, i když konec je tak trochu netradiční. 70%
Pohlazení po duši lehce fataskními prvky, mocnou aurou Paříže, jemným humorem, optimistickým laděním celé atmosféry a vůní historie. Díky bohu, že je na této planetě stále dost snílků, kterým současná realita nestačí. Owen Wilson je v Půlnoci v Paříži převtělením Woodyho Allena do mladší verze, zatímco Rachel McAdams je přesně ten typ ženy, který v reálu jako ženská nesnáším. Oproti tomu Marion Cotillard je živelná bytost - duší pravá umělkyně se všemi klady i zápory. Zatímco postava soukromého detektiva a jeho minipříběh je upomínka na raná díla Woodyho Allena. Možná to není nejpropracovanější a nejvtipnější scénář Woodyho Allena, ale má všechny atributy pro to, abych si Půlnoc v Paříži zamilovala, protože snovost s nádechem historie a poetikou duše je už sama o sobě opojně nádherná. 100% "Jsem surrealista. - Ale já jsem normální člověk." "Dal jsem ho sledovat soukromým detektivem. A co zjsitil? Těžko říct, od té doby je nezvěstný."
Nablýskaná výprava s obrovským komparzem, slušní herci a tím to končí. Přes veškerou snahu tvůrců je to mdlé, nemá to atmosféru, jen výpravu potaženou třpytem bez jakékoliv účelnosti. Nevadilo by překreslení příběhu do vlastní vize, nevadí, že v popředí je milenecký vztah a intriky, ale nesmí to drhnout - dialogy jsou přes veškerou svojí nabubřelsot myšlenkově zcela prázdné, kamera se může pochlubit jen nadprůměrnými záběry paláce, režisér nedokáže využít prostor paláce ani komparzisty, proto všechny scény působí unyle a nakonec vůbec ne výpravně. 40%
Na rozhraní komedie s nadhledem a romantického dramatu se nachází Láska a jiné závislosti. A možná z tohodle hlediska je to tak trochu zvláštní film s netradiční atmosférou a střídáním poloh - smutno / smích. Ale lidsky milý, s ústřední dvojicí mezi kterou to jiskří a dobře napsanými postavami (snad jen ten bratr Jamieho byl občas na hranici únosnosti). Slabších 80%, protože na konci to trochu zaskřípalo.
Moje komentáře
Všude dobře, proč být doma (2009)
Tradiční road movie s netradiční ústřední dvojicí. Optimistické ladění, nadhled i atmosféra lehkosti, pozitivismu. Úhel pohledu některých lidí na obyčejný život, který je plný zajímavých i šílených lidí, ale také plný vzájemného pochopení a osobitého humoru. Tenhle snímek Sama Mendese není pro každého, ale myslím, že byl točen už se záměrem jisté nekomerečnosti. Příjemný oddech s poselstvím, že se každý stejně vrací ke svým kořenům a ne každému vyjde to, o čem sní. A někdy stačí ke štěstí míň než si myslíte. Někteří jsou trhlí, jiní šílení, někteří zvláštní, vždy záleží na úhlu pohledu a pováhách. Život jaký je. Nádherná poetika obyčejně krásných životů. 90% "Berte, jsme zoufalci? - Nejsme. - Myslím, že jsme zoufalci. - Nejsme zoufalci. - Máme v okně lepenku." (debatují o tom, kde žít) "Co třeba Aljaška? - Páni, myslel jsem, že se lidem platí, aby žili na Aljašce."
Jeden den (2011)
Já vím, že to není dokonalý film. Ale co je dokonalé? Život to není a tenhle film je o životě. Přiznávám se, že mě tenhle snímek dostal - od prvního zhlédnutí jsem ho viděla už hodněkrát. Má zvláštní poetiku, poetiku obyčejného života- radostí, smutků, úspěchů, pádů... Líbí se mi, že z toho filmu dýchá kniha - cítíte z nich tu vůni tiskářiny, kterou voní každá knížka. Ta nádherná opojná vůně, co vás očaruje a podmaní si vás. Tenhle film si nenechám pomluvit, říkejte si co chcete, ale Jeden den je moje srdeční záležitost. A aspirant do mé top desítky. 100%
Poslední skaut (1991)
Hlášek je tu tolik, že byste si tím klidně mohli vytapetovat ložnici a ještě by zbylo na obývák. Perla akčních filmů a jedinečná dvojice Willis-Wayans. "Zabiju vás oba. No, tak to si budeš muset stoupnout do fronty." 100%
Kurýr 2 (2005)
Je libo rychlokurz, jak naskládat pár zákeřných týpků do plastové popelnice? Nebo snad dáte přednost rychlokurzu se slevou, jak odstranit elegantně bombu z podvozku auta a ještě si přitom skočit saltíčko s autíčkem? A nebo raději, chcete umět jízdu na střechách dvou budov současně? Dělám si legraci, ale dvojka je takovým docela zklamáním. Možná, že je po řemeslné stránce udělaná možná i o trochu lépe, ale nemá to šmrnc ani atmosféru jedničky. Akční scény dohromady dává jen slepenec pochybné dějové linky. Proč je Kate Nauta pořád slečená nechápu, myslím, že jako oblečená by měla úplně stejnou funkci. Jediný vtipný potenciál představuje Francois Berléand, který zároveň tvoří vlastně jedinou spojitost mezi jedničkou a dvojkou. Samozřejmě až na Franka alias Stathama, který lítá vzduchem stejně jako v jedničce, ba přidá i rozcvičku na hrazdě. Ale jako celek to prostě není ono. 50%
Děvčátko, které bydlí na konci ulice (1976)
Komorní atmosféra až divadelního rázu. A jistá dávka suchosti, protože mnohé věci, co by se v kdejakém thrilleru řešily jako hlavní bod filmu, jsou tady brány jako samozřejmosti nad kterými se nikdo příliš nepozastavuje a jiné jsou zase utlumeny v pozadí vyprávění. A přestože film všude prezentují jako thriller, já bych ho spíše nazvala komorním dramatem o duši jedné dospívající slečny s neobvyklým osudem. 80%
Bobule (2008)
Hodinu a půl trvající spot na propagaci Moravy. Což mně nevadí, já mám Moravu ráda. Zato nemám ráda tenhle film. Na komedii mi to přišlo málo vtipný a na cokoliv jinýho příliš suchý. Náznaky vtipu zprostředkuje červené autíčko známé značky a Lukáš Langmajer. Svižně to uplyne, ale nic moc to nenabízí - až na to víno, ale to osobně radši ochutnávám než se na něj dívám. Slabších 60%
Hrdina jedné noci (1935)
Skvost to není, ale díky Vlastovi Burianovi je to opravdu komedie a ne jen pokus o ni. Trochu mi ale vadilo, že to má hodně useknutý konec, ještě pět minut před koncem by vás nenapadlo, že to tvůrci vezmou takhle hopem. Konec má gradaci přímo nadzvukové rychlosti. 60%
Bláznivá, zatracená láska (2011)
Pro všechny věkové kategorie s lidskými problémy. V jedné desetinně komedie a ve zbytku drama na způsob Hollywoodu asi z 80%. Vyznění filmu je jednoznačné, ale forma kterou to tvůrci natočili je poněkud roztržitá. Myslím, že hlavní zásluhu na pointě filmu má střihač, protože režisér skáče mezi dramatem, komedií a pseudoproblémy, které by v reálném světě nastaly, bez plynulosti. Každý takovýhle "přeskok" místo černohumorného vyznění má tendenci spíše k nucenému "znásilňování" předchozího. Vůbec mám pocit, že děj neplyne moc samovolně, jako kdyby ho někdo tlačil jak čtyřicet let starého trabanta, kterému cestou do kopce upadlo kolo. Přes pár skvělých dojemně hlubokých momentů a pár scén, kdy vám vyletí koutky úst nahoru, je to nuda. Nepromyšlený film, jehož hlavní devízou jsou herecké výkony v čele s výborným Ryanem Goslingem, díky němuž jeho postavě nakonec rozumíte zdaleka nejvíce. Zmatený film, který zalili hollywoodskou omáčkou (použitelnou pro každou příležitost, něco jako uho - unvierzální hnědá omáčka - ve školní jídelně), aby držel při sobě a který bloudí stejně jako jeho hrdinové. U toho filmu, na rozdíl od postav, to ale asi předem nikdo neplánoval. 60%
Zkažená úča (2011)
Je fakt, že Zkažená úča nejede v zaběhlém schématu romantických komedií a neřídí se podle předem dané osnovy. V mnoha směrech je to netradiční komedie... Diaz je rebelka a její postava stejně jako postava Timberlakea a Segela není plochá naopak hýří barvami. Ač postava Diaz nenabízí zase až tak vtipný potenciál je spíše zábavně nekonvenční. Postava Lucy Punch je zápornou postavou, jež nenabízí ale nic - je plochá a samoúčelná. Na tenhle snímek jde dokonale použít spojení osobitá klišovitost - netradičnost spojená s do očí bijící samoúčelností. Rozpaky a to velké, jedna z mála současných komedií, která měla našlapnuto stát se zapamatovatelnou. A kde mě doopravdy mrzí, že tvůrci nešli až na dřeň a vlastní vizi utopili v komerečnosti. 60%
Ptáci v trní (TV seriál) (1983)
Ptáci v trní jsou poněkud sladkobolně točeny. A zdůrazňuji točeny, protože původní knižní předloha Colleen McCullough má sice typické atributy romantického románu, ale ve spoustě věcí je zcela objektivní a dotýká se skutečného života obyvatel Austrálie, kteří hospodařili na farmách a obrovských plochách zemědělské půdy. A jejich denním chlebem byla drsnost a práce do úmoru. A právě v tomhle je obrovský nedostatek seriálu - bere si z knihy jen to hlavní - romantickou linku a odstřihává hlubší líčení obyčejného života a celou plejádu sourozenců Meggie (počínaje nejmladšími sourozenci - dvojčaty - skrze niž - jakožto povinné brance - byla vystižena nálada Australanů v době druhé světové války), atd. Bohužel to ubírá seriálu na důvěryhodnosti a celkové reálnosti. A možná právě proto, že romantická linka není ničím odlehčena jeví se poněkud rozvlekle. Ač seriál co do kvality má, do dnes již kultovní románové předlohy, hodně daleko a podává poněkud zkreslený pohled, přesto je důstojnou adaptací a může se pochlubit vynikajícími hereckými výkony. 70%
Tajemství staré bambitky (TV film) (2011)
Na rozdíl od štědrovečerní Micimutr je Tajemství staré bambitky opravdu pohádka s pravými pohádkovými motivy. Dobrými a zlými skutky. A nutno podotknout, také se spoustou narážek na dnešní politiku. Princ v podání Tomáše Kluse je mile roztržitý a sympaťak ve všech ohledech. Díky bohu tu nikdo nepřehrává jako v Micimutr (tam to Dykovi teda pořádně nesedlo...). Kdybych mohla volit, jako štědrovečerní pohádku bych si pro tento rok 2011 bez váhání vybrala Tajemství staré bambitky před Micimutr. Na staré pohádky to sice nemá, ale mezi těmi novými patří mezi to lepší. 60%
Zeptej se prachu (2006)
Jestli si dobře pamatuji, tak styl psaní Johna Fanteho - autora knížky Zeptej se prachu (vyšla jako druhá v pořadí tetralogické série, kde je hlavním hrdinou Artur Bandini) obsahuje hloubku bez sentimentality, bez kýčovisti a především jeho nedílnou součástí je humor. Úskalí této poněkud pozměněné adaptace je v tom, že nezachovává základní předpoklady díla - bere si z knížky jen něco a dělá z toho v prv řadě romantiku se sladkobolnou příchutí, kde v zásadě není vystižena ani pravá tvář vztahu mezi Arturem a Camillou. Netvrdím, že je nutné držet se románové předlohy zuby nehty, ale pak musí přijít schopný režisér a scénarista s vlastní vizí, inovací. Jenže ta tady evidentně nepřišla. Vznikl tak hollywoodský kleštěnec bez hlubších emocí s unyle až jaksi nezúčastněně hrající Salmou Hayek (proč sakra nepředvedla herecký výkon jako ve Fridě?) - hraje osudovou vášnivou ženu. Až na to, že je vášnivá a žhnoucí stejně jako kamna v srpnu - místo, aby žhnula, je chladná, místo, aby stejně vášnivě milovala a nenáviděla, je jí to víceméně jedno. Do tohodle filmu by se hodily vnitřní vtipné monology hlavního hrdiny (obdobně jako v knize jsou sledovány jeho vnitřní pochody) - odlehčily by tak těžkopádnost snímku, který ve výsledku strašně dusí svojí šablonovitou touhou po opravdovosti prožitku, hloubky a emocí alá Hollywood. 40%
Prázdniny (2006)
Po všech stránkách milý film, pohlazení po duši, že ve spoustě šlamastyk nejste sami. Přes všechny možné romantické i neromantické linky preferuji vztah mezi Winslet a Wallachem. Vztah vysloužilého scénaristy, starého milého pána a mladé smutné, ale energické slečny z Anglie mezi kterými vznikne neobvyklé přátelství. Nejlepší bod celého filmu. Před Kate Winslet smekám herečka, která umí zahrát prakticky cokoli. A Eli Wallach je pořád tím skvělým hercem, jakým býval. Diaz byla docela dobrá, jen ten začátek, kdy se rozchází s přítelem ji nešel zahrát moc věrohodně. Jinak spokojenost, má to chyby, ale i vnitřní kouzlo, které u filmu hledám především. 80%
Kaktusový květ (1969)
Takovéhle romantické komedie se už dneska bohužel netočí. Jedna z klasik žánru. Vynikající scénář s úžasnými hláškami a výbornými herci. Jeden z mých filmů z poličky srdeční záležitosti. 100%
Santiniho jazyk (TV film) (2011)
No chvíli mi trvalo než jsem se téhle atmosféře dostala na chuť, ale pak už to bylo docela jiné kafe. Na české poměry velice nezvyklé a průkopnické a ač má Jirka Strach za sebou již první vlaštovku v žánru český thriller Ďáblovu lest, tohle je tak trochu jiný styl. A mně upřímně řečeno tak trochu připomínal filmy podle knih Dana Browna (z místa A na místo B a pak podle dalších indícií na místo C a sem tam se seknu), což nemyslím jako výtku jen jako přirovnání. Původní knihu Miloše Urbana jsem nečetla takže porovnávat nemůžu. Každopádně oceňuji bombastickou vizuální stránku - takle vynikající kameru jsem v českých vodách od dob Kytice neviděla. Vizuální stránka, režie vytvářející jedinečnou atmosféru, snad jen by to vyznění bylo lepší, kdyby se to trochu "natáhlo" dvoudílný film by nebyl tak mírně zběsilý. Líbilo se mi to, akorát se přiznávám ten konec, tomu něco chybělo - myšlenku to mělo úžasnou, to vyznění, ale jakoby to tak trochu postrádalo na samém konci to pravé vyvrcholení postupné gradace, tolik potřebné pro thriller s mysteriózními prvky. 70%
Měsíční svit (TV seriál) (1985)
Bruce Willis je tu úžasný (ostatně jako vždy), ale moc mě to nebavilo. Nemá to spád ani ten správný náboj, který i z průměrných seriálů dělá kultovní záležitosti. Příliš se tady mluví, ale vtipný to není. Hlášek tu je taky poskrovnu a díly, které řešily vztah mezi Cybillou a Brucem byly nesnesitelné svojí rozvleklostí. Oproti Profesionálům nebo i proti Dempseymu a Makepeaceové hodně slabý odvar, asi jako dvacetkrát louhovaný čaj. 55%
Táta šampión (2009)
Stupidní název odkazující spíš na pseudorodinný film než k... no, k čemu vlastně? Tenhle snímek se totiž nedá zařadit ani vzdáleně snad nikam, jakoby tvořil svůj vlastní svébytný žánr. Ovšem v tomhle případě to zrovna není pochvala. Zpočátku jsem si říkala, že to nikam nespěje, pak přišel dějový zvrat, který byste opravdu nečekali a pak pár vydařených černohumroných scén, které se nebojí jít na doraz. Zbytečné sexuální scény, které sem vůbec nepasují. A pak hodně smíšený pocity, tvůrci se vám celou dobu snaží říct, jak je tenhle svět povrchní, jak bychom se měli vrátit k vlastním hodnotám, že se přetvařujeme a většina okolního je jen pozlátko. Jenže tenhle film je v podstatě přesně tím, co odsuzuje. A jestli to měl být útok na hloubku podvědomí, pak je to film příliš mělký, který na dřeň nejde ani omylem. Ve výsledku filozofování po americku - ne moc náročné a klouže jen po povrchu. Agresivní způsob útočící na diváka ve stylu: "Přiznej se, jsi blbej nebo ne, jsi dav nebo jsi jako Williams?" -není také to pravé ořechové a osobně dávám přednost intelektuálnějšímu způsobu podání, které útočí myšlenkou a ne mělkým podaním s lehce vulgarním charakterem. Zvláštní film ve všech směrech - geniální ve své hlouposti nebo hloupý ve své genialitě, nebo prostě jen hloupý? 50%
Kajínek (2010)
Na české poměry je způsob točení i akce (to je snad poprvé, co lze napsat slovo akce s českým filmem) až neskutečně věrohodná a strhující. Má to atmosféru. A ačkoliv akce připomíná 90. léta v amerických filmech s nižším rozpočtem, tak na to kašlu, protože ačkoliv je patrný vliv západního způsobu točení neztrácí to zároveň šmrnc vlastního pohledu a způsobu točení. Na české poměry absolutní pecka. 80%
Akta X (TV seriál) (1993)
Záhady a mysteriózní případy mě nikdy nějak extra nebraly, ale Akta X jsou právem jedním z nejoblíbenějších seriálů. Jejich atmosféra je na televizní seriál nevídaná a směle může konkurovat těm nejpovedenějším mysteriózním filmům. Stejně tak David Duchovny s Gillian Anderson jsou těmi pravými pro své role. Milovat záhady dám plný počet. 80%
Mentalista (TV seriál) (2008)
Simon Baker je sympaťák, ale jinak průměr. Hlavní hrdina předvádí své schopnosti sice v každém díle, ale tak nějak rozmělněně. Lepší díl střídá horší. Dějová linka patří mezi ty průměrné. Ale na podvečer v televizi, kdy člověk musí naškrábnout nějáké ty domácí úkoly to je naprosto ideální. 60%
Rande v Římě (2010)
Podprůměr, ale v případě tohodle snímku to zamrzí - měl potenciál - solidní náměť, vedlejší postavy a lidi chovající se normálně. Trapné to nebylo, ale chvílema docela nudné, což je u romantické komedie krapet na závadu. 40%
Invictus: Neporažený (2009)
Rugby hraje druhé housle Jakožto fanynka rugby mi to trochu vadí, ale jsem ochotna to překousnout (ačkoliv teda, kdo ví jak vypadá haka ve skutečnosti v podání All Blacks, ten bude dělat stejně jako já, že to co se předvádí v tomhle filmu neviděl). Příběh, který je vystaven na hraně klišé, řemeslné rutiny a pravdivé události. Nemůžu se zbavit dojmu, že tenhle film mi lže do očí - ty postavy tam zapadají jak pozadí do záchodového prkýnka a to mi leze na nervy a pořádně (vlastně všechny jsou tak ve skrze pozitivní). Filmová pravda je vlastně vždycky lež zastřešující se jen větou - "podle skutečné události." Ale tady mi to nesedí. Nejsem ochotna přistoupit na notu Clinta Eastwooda a především nechci téhle pohádce uvěřit, ne po dějové stránce, po vlastenectví, po sjednocení, ale po stránce charakterů, postav a způsobu vyprávění. V mnoha směrech je to toiž americká šablonovitá rutina bez inovace, vymykající se pouze dobrými hereckými výkony a slavným jménem pana Mandely. 60%
Těžká rozhodnutí (2010)
Zklamaní? To ne. Ale přes veškerou snahu tvůrců vykazují Těžká rozhodnutí typicky ohrané sladkobolné i jen prostě scény, tolik typické pro americká dramata obdobného (i neobdobného) rázu. Ford ke své škodě hraje doktora sice charismatického, ale dějová linka mu nabízí jen poněkud jasně načrtnutou postavu, sympatickou, ale jasně čitelnou, podřizující se scénaři v každém ohledu. Co mě štve, je ten háv té "americké správnosti", který vás vzdaluje nejen realitě, ale i filmu. Více syrové reálnosti by nejen tenhle film (ale i většina amerických dramat hrajících na city diváka) nutně potřeboval. Takhle je to jen další film podle šablony s danou dějovou linkou - boje za něco, které po mnoha peripetiích končí vítězstvím. Neberu filmu ten dobrý konec, ale stokrát viděné vás k dojetí nepřivede. 55%
Cesta do středu Země (2008)
Moderně, nereálně a především pro děti, které počítačová doba zasáhla na maximum. Ale aby bylo jasno, já to filmu nevyčítám, pouze konstatuji. Protože ono natočit Julese Verna podle předlohy není žádná legrace. Slušná oddechvoka u které jsem ochotna zapomenout na knižní předlohu i moderní háv zpracování, protože snaha tam je, Fraser je sympaťák a pár dobrých momentů se tam sem tak taky najde. Pobaví a neurazí. 60%
27 šatů (2008)
Naprosto čistý průměr ve všech ohledech. Takže taky docela rozvleklá nuda. Neurazí, nerozesměje a co hůř vlastně ani moc nepobaví - americký romantický standard Hollywoodu - jeden z mnoha stovek ne-li tisíců. 50%
Shrek Třetí (2007)
Jako pohádka ucházející, ale nic víc nečekejte, natož pak humor... 60%
Zlatíčko (2004)
Jude Law je charizmatický chlapík a bez debat dokáže utáhnout herecky celý film. Jestliže první půlka filmu je mile vtipná, ta druhá začíná hrát na struny temnější stránky života. Někomu může možná trochu vadit, že Alfie je filmem, který vlastně nikam nejde, nemá rozuzlení, stejně jako nemá pořádnou zápletku. Ale musí mít určitá lidská etapa vůbec nějakou zápletku? I tak vás to může posunout někam dál anebo taky níž. Přednost Zlatíčka je v opravdu dobře napsaných postavách - žádná z nich není plochá, každá má svojí hloubku, svoji reálnost - bez pozlátek. Takže i hlavní hrdina je tak trochu sympatický mizera až pikareskního rázu. Přesto, že se mi líbila na americké poměry netradičnost snímku, přeci jenom poslední půlka má občas scénaristické trhliny a sem tam to zaskřípe, i když konec je tak trochu netradiční. 70%
Půlnoc v Paříži (2011)
Pohlazení po duši lehce fataskními prvky, mocnou aurou Paříže, jemným humorem, optimistickým laděním celé atmosféry a vůní historie. Díky bohu, že je na této planetě stále dost snílků, kterým současná realita nestačí. Owen Wilson je v Půlnoci v Paříži převtělením Woodyho Allena do mladší verze, zatímco Rachel McAdams je přesně ten typ ženy, který v reálu jako ženská nesnáším. Oproti tomu Marion Cotillard je živelná bytost - duší pravá umělkyně se všemi klady i zápory. Zatímco postava soukromého detektiva a jeho minipříběh je upomínka na raná díla Woodyho Allena. Možná to není nejpropracovanější a nejvtipnější scénář Woodyho Allena, ale má všechny atributy pro to, abych si Půlnoc v Paříži zamilovala, protože snovost s nádechem historie a poetikou duše je už sama o sobě opojně nádherná. 100% "Jsem surrealista. - Ale já jsem normální člověk." "Dal jsem ho sledovat soukromým detektivem. A co zjsitil? Těžko říct, od té doby je nezvěstný."
Noc s králem (2006)
Nablýskaná výprava s obrovským komparzem, slušní herci a tím to končí. Přes veškerou snahu tvůrců je to mdlé, nemá to atmosféru, jen výpravu potaženou třpytem bez jakékoliv účelnosti. Nevadilo by překreslení příběhu do vlastní vize, nevadí, že v popředí je milenecký vztah a intriky, ale nesmí to drhnout - dialogy jsou přes veškerou svojí nabubřelsot myšlenkově zcela prázdné, kamera se může pochlubit jen nadprůměrnými záběry paláce, režisér nedokáže využít prostor paláce ani komparzisty, proto všechny scény působí unyle a nakonec vůbec ne výpravně. 40%
Láska a jiné závislosti (2010)
Na rozhraní komedie s nadhledem a romantického dramatu se nachází Láska a jiné závislosti. A možná z tohodle hlediska je to tak trochu zvláštní film s netradiční atmosférou a střídáním poloh - smutno / smích. Ale lidsky milý, s ústřední dvojicí mezi kterou to jiskří a dobře napsanými postavami (snad jen ten bratr Jamieho byl občas na hranici únosnosti). Slabších 80%, protože na konci to trochu zaskřípalo.