Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Dokumentární
  • Drama
  • Akční
  • Krimi

Oblíbené filmy (10)

Vykoupení z věznice Shawshank

Vykoupení z věznice Shawshank (1994)

Vykoupení z věznice Shawshank je moje filmová láska na první pohled. Když jsem to viděl poprvé, ještě jsem byl základní školou povinný junák, a přesto už mě to dostalo. Tohle je totiž film, který má výraznou uměleckou hodnotu, ale zároveň si ho maximálně vychutná i ten nejvíce mainstreamový divák. Hodnocení zde budiž důkazem. Darabont dokázal vyladit i ty zdánlivě největší banality do takových detailů a konečné preciznosti, že to jako celek působí mimořádně komplexně a v podstatě bezchybně. Jak už jsme se mohli přesvědčit u mnoha jiných filmů, tak převést knihy Stephena Kinga na stříbrné plátno je strašně složitý úkol, pro většinu tvůrců v podstatě nadlidský, ale Darabont se toho zhostil dvakrát s až překvapivou lehkostí. Samozřejmě tady se potvrzuje ona teze, že novelku o 300 stranách převedete snadno, ale klasické Kingovy romány, které mají kolem 1000 stran, už jen velmi složitě, protože na to by byla potřeba tak desetihodinová stopáž, a i tak by to bylo ještě značně osekané. Každopádně v Shawshanku si sedlo vše naprosto perfektně. Počínaje elekcí herců, kde Tim Robbins potvrzuje své nesporné kvality a Morgan Freeman to, že patří do nejužší špičky Hollywoodu, přes fantastický scénář, který se povedlo pro účely filmu vhodně upravit, až po neopakovatelnou atmosféru jediné věznice, ve které byste si přáli být zavření. Ona těžká otázka, co že je ten nejlepší film všech dob, je ve své podstatě nesmyslná. Filmy každý vnímá subjektivně, a tak je prakticky nemožné, aby širší okruh lidí došel k jednomu konsenzu, ale každý máme ten svůj a pro mě to je - a předpokládám, že už také navždy zůstane - Vykoupení z věznice Shawshank. __ „Posílají nás sem na celý život, a tím nám ten život vezmou."

Profesionál

Profesionál (1981)

První den Bůh stvořil nebe a zem. Země se mu však zdála prostá a tma se nad ní vznášela, tak stvořil světlo. Světlo pojmenoval dnem a tmu nocí. Druhý den Bůh přikázal „buď obloha uprostřed vod“ a toto Bůh nazval oblohou a nebem. Třetí den Bůh stvořil zem, trávu, byliny a stromy. Čtvrtý den Bůh stvořil dvě světla, jedno ve dne – slunce, druhé v noci – měsíc. Pátý den Bůh stvořil zvířata, ve vodě ryby a ve vzduchu ptactvo. Šestý den Bůh stvořil zbytek zvířat a také stvořil ženu a muže. Přikázal jim, rozmnožujte se. Sedmý den Bůh pohleděl na svět a pochválil se, že se mu to dílo povedlo. (Jsem nevěřící Tomáš, takže děkuji studentovi osmé třídy za tento vkusný a fakticky přesný výcuc z dětské bible, aleluja.) __ A kdyby měl Bůh příležitost, tak by sedmý den nejen lelkoval a chválil své počiny dnů předešlých, ale taky by si otevřel nejedno orosené, pohodlně se usadil a zrakem spočinul na umu největšího frajera, jakého kdy filmové plátno poznalo, a zároveň největšího gentlemana, jemuž by i ta nejvíce frigidní žena na první dobrou padla do náručí. Belmondo má bez přehánění přes třicet skvělých filmů, ale Profesionál je pro mne tím nejlepším, respektive nejoblíbenějším. Bébelovo ladné našlapování na pokraji života a smrti, stále lámajíc srdce spanilých dívek a žen, s úsměvem na rtu a vlídným slovem v ústech, a do toho ve jménu zmrzlinářských odborů a společnosti za zdravé osvěžení našich ratolestí během dnů horkých i studených, nejeden nos a mužskou důstojnost. Při souboji s komisařem Rosenem, a za zvuků Chi Mai od největšího filmového skladatele všech dob, zatají dech snad každý, kdo někdy cítil něco jako čest, hrdost, říkejte si tomu jak chcete, pokud jste ten pocit zažili, víte, a pokud ne, je mi vás líto, ale víte hovno. Třešničkou je scéna závěrečná, což bylo poprvé a skoro naposledy, kdy jsem jako malý kluk u filmu brečel. Tak totiž odchází idol z největších, jako čestný muž nesoucí své ideály až do konce dechu. Film téměř atakující první příčku v mém seznamu. __ "Ano?" "Pan Volfoni? Limonády, zmrzliny?" "Jistě." "Joss Beaumont. Špehování a nakládačky."

Postřižiny

Postřižiny (1980)

Nádherný poetický film, který je oslavou piva, ženské krásy a dobrého jídla, což jsou ty nejslastnější kratochvíle, jež na tomto světě můžeme okusit. Další z brilantních adaptací Bohumila Hrabala a další český film, který díky každodenním citacím opravdu zlidověl, a to hesly typu: „Vaše podlomené zdraví, pivo upevní a spraví!“. Což je mimochodem heslo, jímž se řídím již od útlého mládí. Dále tu máme výborné herecké výkony, kde září hlavně Jiří Hanzlík coby Pepin a samozřejmě Magda Vášáryová v době, kdy ještě dělala to, co opravdu umí, tedy herectví, a srala na to, co opravdu neumí, tedy politiku. Tenhle film se asi nikdy neomrzí, neb je prostě oslavou hédonistického života, a života jako takového, což byl prvek typický pro hospodářský boom let dvacátých (neidealizovaně – typický pro umění a vyšší třídu), kdy lidé poprvé okusili trochu toho frivolního přístupu, ale rozhodně ne pro období normalizace, pro které bylo typických mnoho věcí, avšak oslava a propagace požitkářství, jakožto právě prvku odporujícímu samému základu jakéhokoli socialismu, tam rozhodně nepatřila, a proto byly v té době tolik potřebné filmy typu Postřižin, jenž se staly metaforou snů ztracené generace v období totality, kdy si museli lidé strasti života vyvažovat slastmi prostřednictvím filmového plátna a přáním, že bude líp. Ale samozřejmě tenhle film bude svým kouzlem oslňovat asi v jakékoli době. Sluší se taktéž dodat, že jde o další skvělou knižní adaptaci, jež se ve všem vyrovná své předloze, a dokonce ji v lecčem dokáže překonat. A to je disciplína, ve které jsou Češi prostě nedostižní. A já to nikdy nezapomenu připomenout, neb mě to velmi těší. __ „Kdybych nebyl předsedou správní rady pivovaru, chtěl bych být jeho správcem.“

Smrtonosná zbraň

Smrtonosná zbraň (1987)

Jestli na nějaký film sedí označení srdcová záležitost, tak je to v mém případě Smrtonosná zbraň. Ani si nepamatuji, kdy jsem to viděl poprvé, ale díky staršímu sourozenci a v té době velké moderní vychytávce, videu, to muselo být v době, kdy jsem si ještě s chutí šel stavět bábovičky, a vrcholem pro mě bylo to, když mě máma vzala domů po "O". Smrtonosná zbraň je typická buddy movie, která velkou měrou definovala celý tento subžánr a kterou už nikdy nikdo nepřekonal a nepřekoná. Kvalitní kriminální zápletka, skvělé herecké obsazení a hlavně drsné hlášky, jež jsou dávkované v maximální povolené míře, to vše dělá z tohoto filmu něco tak dokonalého, že i kdybych si pamatoval každé slovo ze scénáře, tak se stejně budu těšit na další projekci jako by to bylo poprvé a já měl sledovat na doporučení všech známých film, jenž se mi dle jejich slov na 100% bude líbit. Film mojí top 5, který si velmi často dopřávám. To, že si ho pamatuji po scénách, je mi úplně jedno, tak třeba se někdy dostanu i k těm dialogům. __ „Zkrať ty kecy. Oba víme, proč mě přeložili. Lidi si myslí, že mám sebevražedný sklony, takže jsem v prdeli a nikdo se mnou nebude dělat. Nebo si myslí, že to předstírám, abych dostal důchod. Takže jsem zase v prdeli a nikdo se mnou nebude dělat. V prdeli jsem tak jako tak."

Tahle země není pro starý

Tahle země není pro starý (2007)

Tenhle film není pro mladý aneb Coenové v životní formě. Tohle je ta pravá Amerika. __ "The night they drove old Dixie down, And the bells were ringing, The night they drove old Dixie down, And all the people were singing" __  Atmosféra hrubší než prašné pláně na sever od čáry, dialogy preciznější než poprsí miss Arizona ´65 a herecké výkony šťavnatější než ten nejvíc bloody steak v celým Státě osamělý hvězdy. Tahle jízda se musí stále opakovat, neb filmových i životních kovbojů nám už povážlivě ubývá. __ "Kdybys mi řekl před dvaceti lety, že uvidím děcka chodit po ulicích texaskejch měst se zelenýma vlasama, kostma v nose, tak bych ti nevěřil ani slovo."

Tenkrát v Americe

Tenkrát v Americe (1984)

Epická freska mistra Leoneho, ten nejgrandióznější epitaf filmové historie a konečná determinace jeho filmového božství. Brilantně vystavěný příběh o přátelství, jež ani smrt nerozdělí, a o lásce, jíž i mafiáni s absencí elementární morálky podlehnou. Leonemu se povedla naprosto neskutečná implementace snu každého slušnějšího režiséra o filmu, který překlene více generací a hlavně se stane normativním prvkem budoucích děl svého subžánru jako takového. Smekám pomyslný klobouk, odhazuji ho v širou dál a dojetím zamačkávám slzu. V Tenkrát v Americe si sedlo vše takovým způsobem, že si až začínám myslet, že nejenže nosil Leone celý scénář v hlavě, scénář, na kterém pracoval dvanáct let, ale že snad i od první chvíle věděl, koho do jaké byť sebemenší role obsadí, který z komparzistů kdy projde před kamerou, nebo po kterém záběru bude pauza na oběd. Vše je prostě tak explicitně vysoustružené do sebemenších detailů, že jiný pocit z tohoto filmu ani mít nemůžete. Co se týče narativní stránky, tak vůbec nevadí, že střídání doby není nijak obrazově zvýrazněno, neboť tu máme génia Ennia a jeho nesmrtelnou hudbu. Musím se přiznat, že napoprvé se mi to strašně líbilo, ale úplně mě to neohromilo, až při dalších projekcích mě to začalo pohlcovat čím dál víc, objevoval jsem stále nové struktury příběhu, a nakonec se to pevně usadilo v mojí top 10 a v mém srdci filmového fanouška, a dostal jsem se až do dnešního stavu naprostého odevzdání. Jedinou slabinou tohoto mistrovského díla je ta strašně krátká stopáž, neb ty čtyři hodiny utečou jako nikdy. Závěrem bych se chtěl omluvit za tento expresivní komentář, ale dle mého názoru se jedná o jeden z pěti nejlepších filmů historie, o čemž bych se snad i hádal, a tak jsem se „rozněžnil“. __ „Víte, pane ministře, já mám taky jeden příběh. Je trochu jednodušší než ten váš. Před mnoha lety jsem měl přítele. Udal jsem ho, abych mu zachránil život. A oni ho zabili. Jenže on to tak chtěl. Bylo to skvělý přátelství. Dopadlo to s ním špatně a špatně to dopadlo i se mnou... Už spoustu let jsem neměl v ruce pistoli. Nemám zrovna nejlepší oči. Třesou se mi ruce. A já bych vás nerad minul."

Stůj při mně

Stůj při mně (1986)

Stephen King označil Stůj při mně za nejlepší zpracování jeho knihy, máme tu Shawshank, Zelenou míli, Osvícení a mnoho dalších skvělých adaptací, ale upřímně, a se vší úctou ke všem výše zmíněným a dalším, zdravím pana Darabonta, může se mu někdo divit? Tuhle epesní odyseu z let dětských do let dospělých jsem poprvé viděl někdy před pěti lety a jsem za to rád, protože tím, čím jsou Páni kluci, potažmo Tom Sawyer pro děti, tím může být a je Stůj při mně pro dospělé. Slovy těžko popsatelné, nostalgické, ale ne plačtivé, prostě lidské, jednoduché a s takovou dávkou životní energie, že se budete chtít do Castle Rocku vracet a znovu a znovu absolvovat těch pár okamžiků čiré filmové radosti. Musím říct, že filmový konec mi sedí o mnoho více než knižní. Tuhle větu vskutku moc často nepoužívám. __ Jinými slovy to nejryzejší klukovské dobrodružství, jaké si dovedete představit, o kterém snil snad každý dospívající špunt, a na jaké se slzou na krajíčku vzpomíná každý dospělý muž, protože "Nikdy potom už jsem neměl takové kamarády jako tenkrát, když mi bylo dvanáct. Bože, je to u někoho jiné?"

Poslední skaut

Poslední skaut (1991)

Pocta americké drsné škole, perfektní neo-noir atmosféra a naprostá nutnost vidět s dokonale nedokonalým VHS dabingem v čele s Pavlem Soukupem, to jsou základní charakteristiky tohoto skvostu. __ Kontrast hlavních postav bělocha s černochem fungoval v té době skvěle na všech frontách, na rozdíl od těch nových multikulturních bezpohlavních paskvilů, a zatímco jiné filmy se dobře rozjedou a následně chřadnou, tak Poslední skaut jede na plný koule po celou svou zasranou stopáž, jak by pravil Joe. __ Naprostý Olymp kariéry Tonyho Scotta, a i když pak měl další dobré filmy, tak je velká škoda, že v té jeho JoJo filmografii se už nikdy ani nepřiblížil tomuto majstrštyku. Holt Shane Black byl jen jeden. À propos když se tak zamýšlím, musím konstatovat, že se v mnoha ohledech považuji za Posledního skauta dnešní doby.... __ Závěrem zmíním ještě jednu věc, jež mě lehce vykolejila, a to, že pod přezdívkou Poslední skaut vystupuje na Twitteru nějaká levicově orientovaná osůbka, jež by patřila přesně k těm, které by Joe sejmul jako první. Nejprve slovně, pochopitelně. A když vezmu v potaz fakt, že má přes 110K sledujících, tak na mě jdou mdloby, neboť odkaz tohoto filmu mladší generaci, notabene v časech "kulturní války", jaké zažíváme nyní, by měl být přímo posvátný a zákonem chráněný, čili ne kdekým przněný a překroucený.  __ "Jistě, jistě, jenom se to tak stalo. Prostě jsi otevřel dveře a vrazil ptáka do mojí ženy. Jé, promiňte, paní H., tenhle tejden mám samou smůlu."

Mechanický pomeranč

Mechanický pomeranč (1971)

Nejlepší polemika o morálním kódu lidské rasy, jaká kdy spatřila světlo světa. __ Násilí nás provází od samého počátku, na násilí byla vybudována celá naše společnost a násilí je i prostředkem k tomu, aby se nerozpadla. Může nám ho někdo vzít, může někdo popřít podstatu sebe sama? Co je to vlastně morálka, jež se v průběhu dějin stále vyvíjí, mnohdy vrací a vlastně točí v kruhu, a může být jedinec nadřazen celku? __ Abstraktní výlet do filmového nebe a pořád se nemohu rozhodnout, zda-li je tohle v konkurenci Olověné vesty nejlepší Kubrick. Každopádně jistě můj nejoblíbenější. __ "I see what is right and approve, but I do what is wrong."

Tenkrát v Hollywoodu

Tenkrát v Hollywoodu (2019)

Ipsace jádrového pudla (s kadencí rotačního kulometu a objemem 'muscle cars from old good Dixie times') zrcadlená ve tváři moderního Hollywoodu a dnešní společnosti. Vše umně zastřené starým hávem. Nutno vidět vícekrát a stejně to bude málo.

Ovládací panel
6 bodů