RomanHyde
Roman Michna
okres Nový Jičín
Nespisovatel
homepage
email pozpátku: namor (a) studiosolaris.cz
11 bodů
okres Nový Jičín
Nespisovatel
homepage
email pozpátku: namor (a) studiosolaris.cz
11 bodů
Moje komentáře
To, co dýchám (2007)
Film má velký potenciál. Vynikající herci, zajímavý námět, prolínání dějů - mozaika ala Magnolia, Crash, 21. gramů atd... Bohužel téma mi nepříjde příliš zvládnuté. Působí na mne až klipovitým dojmem, herci dostali příliš málo prostoru a klouže se po povrchu. Údernost má spočívat hlavně v "návaznosti", ovšem ta potence není taková, aby to energii navýšilo. Film se dusí v průměrnosti a plytkosti. Místy působí velmi nevyrovnaně a neuhlazeně. Chtělo si to trošku více pohrát se scénářem, klidně by tato "mozaika" snesla o půlhodiny delší stopáž, kterou by byl získán prostor pro budování atmosféry a vtáhnutí diváka do děje... Vždyť podobné snímky nejdou stopáží pod 2 hodiny a tady se to režisér snažil vtlačit do hodiny a půl. Proto je patrně výsledek takový jaký je.. průměrný.
Muži v naději (2011)
Neslaná, nemastná záležitost.. taková nijaká.. Trošku komedie, trošku drama. V hlavní roli sex a vztahy.. jenže jaksi povrchně a to až tak, že by se na tento film dalo koukat jen tak po očku, to když si někdo zapne telku jako kulisu. Okoukaní herci, jejich známé grimasy a to vše se točí kolem prsou a zadku.. Tinto Brass se to alespoň nebál naplno ukázat :)) A přesně do této kategorie, k Tintovi, řadím i tento snímek.. Mne neurazil, ale už vlastně ani nevím, že jsem jej viděl.. Pokud zábavu, tak trošku kvalitnější!!
Tenkrát v Americe (1984)
Epochální epos!!! Leonovsky pomalinku vyprávěný životní příběh "gangstera" , leonovské pohledy do očí, leonovské ticho, leonovské dlouhé nájezdy kamery a Morriconeho skvělá muzika ! Mne osobně se zdály i ty bezmála čtyřihodiny málo a musel jsem dávat hodně pozor, aby mi neunikalo propojení postav a zachytil vše, co se mi v těch nadupaných čtyřech hodinách nabízelo. Velmi rád bych viděl původní desetihodinovou verzi :) Opravdový mistr odchází na vrcholu... stejně jako se Tarkovskij rozloučil "Obětí", Leone si "vysnil" Tenkrát v Americe. Zanechal tak zde dalším generacím jeden z nejzajimavěji vyprávěných filmů, na které prostě nezapomenete a budete jej v sobě nosit celý život - stane se vaši součástí!
Mrtvý muž přichází (1995)
Téma trestu smrti je citlivé. Dodnes jej nemáme vyřešeno. U někoho převládá názor oko za oko a někdo na druhé straně (například já) zastává princip odpuštění,nesouzení, protože jen Bůh (Vesmír, Existence) je jediným a zároveň spravedlivým soudcem. Lidé, kteří dosáhli hlubšího poznání ví, že zde funguje zákon karmický, tedy co zaseju, to sklidím a že veškeré následky mají nějakou svou příčinu a naopak. To dodá člověku hluboký klid a oprostí jej od zášti a nenávisti. A právě tenhle film ukazuje, kam nás zášť a nenávist může dohnat. Stávají se z nás ti samí, které odsuzujeme. Stávají se z nás vrazi.
Město bohů (2002)
Přesto že ve filmu je takový počet mrtvých, nepůsobí odpudivě, ale má naopak kouzlo syrové naturality, tedy přesně takové, jaký je život v těcho slumech. Film se nesnaží šokovat, naopak přiblížuje osudy a podněty, které vedou "hrdiny" k tomuhle způsobu života, nebo vlastně jsou k němu donuceni. Filmařsky je Město Bohů naprosto geniální a nelze vytknout vůbec nic. Na plátně se neustále něco děje a styl vyprávění naprosto pohltí. Film nemá slabého místa a řadím jej mezi špičku daného žánru!!
Pokojný bojovník (2006)
V dnešní době je tento snímek, kromě toho že je to krásný příběh, i velmi aktuální. Téma vědomého zvládnutí "přítomného okamžiku", zbavení se odpadků zanášejících náš rozum, odstřížení se od minulosti (která je mrtvá) a nepřemýšlení nad budoucností (která neexistuje), jsou naprostými základy esoterické (vnitřní) filosofie, která dává lidem svobodu. (Jsou to vlastně i kořeny veškerých náboženství, než byly zmanipulovány). O síle "přítomném okamžiku" hovořil Ježíš, Buddha i Mohamed a právě přítomný okamžík dává svobodu k vědomé tvorbě reality, rozpuštění emocí a bezpodmínečné lásce. Kniha bude patrně mnohem hlubší, ale i tento film mne velmi potěšil. Naprostá většina lidí je bohužel ještě naprosto nevědomých a neuvědomují si dopady svého konání a myšlení. Tvoří si tak třeba nepříliš hezkou realitu a viníka vidí v okolním světě, namísto toho, aby změnili sebe - své myšlenky, slova a činy. Tohle vše tvoří. Změň sebe, změníš svět.. a světů je přesně tolik, kolik je lidí na Zemi. Možná právě skrze tento snímek, dostanou někteří lidé první "dávku" svého poznání, která je nasměruje na tu správnou cestu.
Král rybář (1991)
Krále Rybáře jsem viděl poprvé v roce 1995 a nyní v roce 2012 podruhé. Již tehdy poprvé ve mne zanechal jistou esenci, kterou jsem si nyní znovu a rád připoměl a naplno užil. Když se dva lidi potkají, není to náhoda. Náhody neexistují. Vždy je to osud. Ti dva lidi si mají něco říci, něco se na sobě naučit. A právě o tomhle je Král rybář.
Na dno vášně (1997)
"Ti co nepijí si myslí, že se tím všechno vyřeší" .. zaznělo v tomto filmu. Připíjme si tedy na povedené dílko Almodóvarovo a hezky až do dna. Protože tady se jde opravdu až na dno... a to vášně. Partnerský několikaúhelník, osudové setkání v nepravou dobu na nepravém místě atd... Skvěle výkony od všech zůčastněných milenců - včetně těch zhrzelých.
The Social Network (2010)
Mark Zuckerberg si určitě zaslouži zfilmovat příběh "svého" nápadu. A to že se toho ujal rovnou David Fincher je skvěle. Jsem jeho velkým fanouškem. Sám jsem byl moc zvědav, jak se vypořádá s tímto tématem, které mi nepřišlo "příliš dramatické". Každopádně to bylo způsobeno mou nevědomostí. Vývoj jakékoliv revoluční "myšlenky" je vždy drama a není to jinač ani v tomto případě. Facebook je nástroj, jehož vliv na náš život v globále můžeme vyhodnotit až po letech. Je otázkou zda-li se z něj dokonce nestane "zbraň". Uvidíme. Ani Mark , jak řekl ve filmu, vůbec neví co vytvořil... Každopádně David Fincher natočil další skvělý film!!!
127 hodin (2010)
Přemýšlím, zda-li tohle téma šlo nafilmovat lépe. Skutečný příběh jednoho velkého hrdinství jednoho malého člověka sice "zavání" dokumentární rekonstrukcí, ovšem Boyle využil veškerých uměleckých postupů, aby tomu tak nebylo, jelikož zpracovat tuto látku přesně jinak nelze.. Používá proto skvěle různé střihy, flashbacky, zrychlovačky, ruční kameru,rozdělování obrazu, ale vše velmi citlivě. V zásadních momentech děje, naopak do něj příliš nezasahuje. Film jednoho herce, který vlastně nesleze z plátna, má nebývalý spád a pohltí. V závěru pak již nezbývá, než-li se seznámit se skutečným hrdinou, kterého jeho bolestná zkušenost neodradila od dalších dobrodružství a žíje naplno dál!!
Propast (1989)
Po dvojce Vetřelců si Cameron střihl opět sci-fi, které se však neodehrává mimo Zemi, ale naopak v hlubině oceánu. Jedná se o klasických hollywoodský koncept, ovšem na jedničku zvádnutý. Propast obsahuje vše, co si "klasický divák" přeje vidět.. mix napětí, neotřelých efektů, dobrodružství, občas odlehčeno vtípkem a na pozadí se odehrává i romance. Jo, je to jeden z těch filmů, na které se kdykoliv znovu a rád podívám, odpočinu si u něj a mám pocit, že příliš nestárne a budou se u něj bavit i naše děti stejně dobře, jako synové našich otců :))
Kupec benátský (2004)
Těžko vytýkat "klasice" jistou rozvleklost, když je to klasika a také žánrovou nespecifičnost, kdy vlastně nevíme, zda-li Kupec obsahuje větší esenci dramatu či komedie.. byť tyto "škatulky" mají k sobě daleko, tedy měly by mít.. Radford se patrně snažil být co nejvíce věrný předloze, která je na dnešní dobu pomalejší a velmi pečlivě si vybral herce a lokaci. Herci odváději bravurní práci, vlastně i vše ostatní je téměř dokonalé. Problém mám však s dějem, který místy nudí a toho "důležitého" se dočkáme až v dlouuuuuuho očekávaném "finále" u soudu. Jde tedy o přístup každého jednoho diváka, jak moc má v oblibě klasiky. Já moc ne, proto mě snímek příliš nezaujal, koukal jsem na něj spíše z "povinnosti" :) Každopádně mu neupírám kvality, kdy bych měl objektivně asi hvězdičku přidat, v případě mé větší angažovanosti k dané látce :)
Way, The (2010)
Forma "Cesty" trošku převyšuje obsah. Mám rád pomalé a filosofické snímky, ikdyž toho druhého se nenabízelo až tolik, kolik bych očekával. Putování poutníků známou cestou do Santiaga de Compostela je zachyceno v krásných obrazech, je to trošku "reklama" na tuto pouť. Dokonce mne zaskočilo i neustále krásné počasí bez kapky deště, což si myslím, že v Pyrenejích nebude až tak časté . Poutníci (i herci) hold měli štěstí :) S čím mám trošku problém je to, že postavy jsou vykresleny až příliš povrchně. Tohle téma vybízelo k hlubšímu poznání. Možná je to však záměrem. Emilio Estevez chtěl patrně zůstat přístupný většině diváků a chtěl natočit film, který lahodí oku, má myšlenku, ale nezatěžuje diváka přílišným filosofováním. To se mu povedlo. Proto hodnotím "Cestu" tak jak hodnotím :) I cesta může být cíl.
2001: Vesmírná odysea (1968)
Jsem milovník "humanistických" sci-fi filmů, kde se moc nemluví. Tohle je jeden z nich. Velký důraz je kladen na vizuální a hudební stránku, na naše pocity a naprosto zásadní je myšlenka filmu. Kam až je možno zajít s umělou inteligencí, co vše je schopná nahradit a zda-li nad námi nemůže získat nadvládu... Ridley Scott ve svém jedinečném Blade Runneru tohle téma zvládl naprosto skvěle a přístupněji. Kubrich vsadil na jinou kartu, která však může pro část publika představovat moc těžký oříšek. Forma filmové opery s velmi pozvolným tempem není pro průměrného díváka příliš atraktivní. I proto se zdejší hodnocení pohybují v široké škále. Co nemůžu Kubricovi upřít, je naprosto fantastické vizuální ztvárnění snímku a nadčasovost. Až nemohu uvěřit datu vzniku:) Kubrick prostě svou dobu předběhl o několik desetiletí a dal vzniknout vynikajícímu snímku, který když si pustíte k tělu, tak dokáže pohltit.
Svět podle Mallory (2010)
Sliboval jsem si od tohoto snímku mnohem více. Na přebalu se chlubí účastí na mnoha filmových festivalech, včetně amerického nezávislého Sundance. Svět podle Mallory je malý intimní snímek, který však nejde nijak více do hloubky, jak by se dalo očekávat. Spíše sleduje ústřední trojici trošku více z odstupu. Myslím, že za pár týdnů si ani nevzpomenu, že jsem jej viděl. Film ve mne téměř nic nezanechal.. ani umělecký dojem, ani nerozbouřil mé pocity a emoce.. Možná je to tak trošku zbytečný film. Jak moc, to si udělejte obrázek sami.
Nějak se to komplikuje (2009)
Velmi příjemná oddychovka s pořád krásnou a úžasnou Meryl, která téměř nesleze z plátna. Celý film se točí kolem její postavy, jen se střídají dva nápadníci . Jsem trochu rozpačitý z obsazení Aleca Baldwina, který tak přibral a "opuchl", že téměř nemůže otáčet hlavou. Je celý film jakýsi prkenný a to určitě součástí jeho role nebylo :) Vedle Meryl by prostě slušel někdo jiný. Děj je svižný, zápletka jednoduchá.. Není to sice komedie k popukání, ale rozhodně nelituji času, který jsem s ní strávil.
V žáru noci (1967)
Barevní to měli ve své době v Americe velmi těžké a bylo jedno, na které straně zákona stálí. A o tomhle je toto povedené krimi. Vyšetřování vraždy v časové tísni a pod výhružkami smrtí. Sidney Poitier, co by černošský detektiv, s kamennou tváří a ledovým klidem, čelí těmto útokům a nechává promlouvat svůj profesionální instinkt.
Lepší už to nebude (1997)
Má velmí oblíbená komedie, která stojí na vynikajících hereckých výkonech hlavních představitelů a krásného kukuče malého psa :) Jack Nicholson nesleze z plátna a jeho herecký koncert je podpořen vynikající Helen, která je doprčič v těch červených šatech a střevíčcích tak sexy. Určitě znáte ve svém okolí podobného mrzouta, a teď už víte jak na něj :)
Zvětšenina (1966)
Šumění větru a ticho patří ke Zvětšenině stejně jako barvy veselé a křiklavé kolem černobílých fotografií. Zvětšenina je o kontrastech.. i na první pohled klidné romantické rande uprostřed zeleného parku může mít velmi dramatický podtext.. stejně jako životy nás všech. Někdy se totiž musí i obraz života zvětšit a zaostřit, abychom odkryli pravdu a odhalili hru...
Kokain (2001)
Po druhém shlédnutí přidávám hvězdu. Není to sice čistá čtyři, ale opravdu si ji zaslouží. O drogové tématice byly natočeny lepší filmy, ale tento je přece jen podle skutečné události a to dodává příběhu na síle, stejně jako příjemné obsazení a skvělé výkony Penelope a Deepa. Já si jen kladu otázku, proč to ti lidé dělají pořád dále, když ty konce jsou tak podobné (pokud neskončí vyloženě umrtím). Vždyť už Einstein řekl: "jen blázen dělá to samé pořád dokola a přitom očekává jiný výsledek".
Černá labuť (2010)
Natalie Portman od doby Leona vyrostla, krásná je pořád stejně, křehká také, ale zároveň nepostrádá zarputilost oné malé "uklízečky". Na to vsadil Aronofsky a obsadil ji do role velmi těžké. Rozpolcená schizofrenní osobnost baleríny ji náramně seděla. V její "dětské" nevinné tvářičce se odehrávaly dábelská dramata a místy běhal opravdu mráz po zádech. Hodně běhal také kamaraman, který ruční roztřesenou kamerou výborně přenášel tuto nervózní a neklidnou atmosféru na diváka. A o čem film vlastně je? Je o souboji v nás.. často jsme totiž sami sobě největšími nepřáteli, skrzy naše vnitřní démony, strachy a traumata, která si tak krásně pěstujeme. Každý se s nimi musíme vypořádat sám a po svém. Boj však nikdy nemá vítěze, stimuluje další boj či válku a to musíme pochopit, což nepřijala Nina a o tom vlastně Černá labuť vypovídá. Předchozí film Biutiful, ke kterému jsme psal recenzi, byl vlastně o tom samém, tam si však hrdina vybral cestu správnou - usmíření.. Aronofsky zase vypovídá o cestě utrpení, na kterou nás dovede boj.
Biutiful (2010)
Většina recenzentů zde porovnává s předchozími Iňarritovými filmy. Biutiful nelze srovnat, je úplně někde jinde. Je to film velmi intimní. Nezabývá se osudy několika postav, ale pouze jednou, za to však opravdu do hloubky. Téma hledání smíření na pokraji smrti v prostředí, které vybízí bývalého narkomana spíše k násíli a agresi, nikoliv k přijetí a odpuštění, Iňaritu zpracoval naprosto skvěle. Hlavní postava Uxbal riskuje, dělá vše pro svou rodinu, ale také zároveń nezapomíná na lidi, kteří mu přišli do života a nechce je jen využívat ke svému prospěchu. Ví, že jeho konec se blíží a v omezeném čase musí vše stihnout zařídit a v tom "ruchu a shonu" i přes svou bolest hledá vnitřní usmíření.. Ve mne osobně film zanechal hlubokou stopu. Iňaritu dělá vše proto, aby přenesl tuto nervózní a hutnou atmosféru na diváka.. hojně používá tmavší filtry kamery, naopak téměř absentuje muzika, na kterou dával důraz ve svých předchozích snímcích.. dalo by se říci, že pracuje s tichem.. a právě tohle ticho promlouvá. Biutiful je prozatím nejsilnější a nejosobnější film režiséra. Je určitě hůře koukatelný a náročnější než - li předchozí skvělé tři filmy, které byly divákům přístupnější a "akčnější". Proto rozumím "horším" hodnocením Biutiful.
Temný stín nad L.A. (2002)
3,5 hvězdy, ale přikláním se k vyššímu hodnocení, protože jsem se bavil. Film v nás nezanechá zážitek na celý život, ale dokáže pohltit a z děje na nás nevyskakují klišé a patos bubáci. Je to vcelku zdařilá, tedy dobrá akční práce. Kurtu Russelovi tato role (vlastně tyto role) náramně sedí a tak se v nás při sledování (a to je to zajímavé) mísí pocity, zda-li mu máme fandit či nikoliv, protože on to není vůbec jednoznačně pozitivní hrdina, ale také né vyloženě negativní. Tak jak je to? A to si musí každý posoudit sám :) Každopádně víme, že vybíjení klínu klínem nikam nevede :)
Leon (1994)
LEON je srdcovka, LEON je nazapomenutelný a dnes již klasika. Ano, kdo jej jednou shlédne, tak tomu se vryje do paměti. Ve své hloubi je nesmírně lidský, byť je o zabijákovi a malé "odklízečce", tedy potenciální. Obsazení filmu je nezapomenutelné a dle mého názoru se jedná o nejlepší role daných herců, ať je to Reno, Natalie Portman či Oldman. Také se jedná vedle Magické hlubiny o nejlepší počin Luca Bessona díky němu se u mne stal nesmrtelným. Leon v sobě kloubí akci, napětí, "romantiku" a to vše s nesmírnou lehkostí a bravurností. Film nemá slabého místa a čiší z něj nezapomenutelná atmosféra , řekl bych evropská, byť se odehrává v Americe.. to vše se povedlo Bessonovi do filmu přenést. Výborně!!
Mamma Mia! (2008)
Miluji Řecko, tu atmosféru pohodových ostrúvků, tu pohodu poskrávání OUZA, miluji Meryl Streep, mám rád i písničky Abby, ale méně již mám rád pitomoučké romantické přeslazené komedie.. Tak nějak se ve mě bije to všechno a přesto nemohu Mamma Miu jednoznačně poslat do hlubin romantických braků. Má to prostě něco do sebe, co rozpoznala i úžasná Meryl, která nepotřebuje hrát v podobných typech filmů, ale velmi ráda si před kamerou i zazpívá (a jde ji to skvěle, což mimochodem předvedla i ve výborném snímku Zítra nehrajeme). Je to patrně esence roztomilosti a lehkosti v kombinaci s výzvou muzikálu, který dává hercům možnost projevit se i jinač.. a zvládli to všichni opravdu bravurně. To, že scénáristé píší prvoplánově pro masu, která tohle prostě chce vidět a srkat u toho kolu a křupat popcorn, to je jiná věc.. Mne Mamma Mia prostě neurazila, naopak v některých sekvencích i dobře pobavila.. ale podruhé už bych to opravdu nemusel vidět :) Mamma Mia je dobrá, tzn. za 3 :)
Volání svobody (1987)
Velmi pěkný životopisný snímek. Mne osobně se líbil mnohem více než-li Ghandí, ke kterému Attenborough přistupoval až s přílišnou úctou, možná až božskou. Zde ve Volání svobody vidíme naopak dva muže z masa a kostí, kteří se postavili apartheidu v Jihoafrické republice, kteří bojovali za rovnoprávnost a svobodu černých a kteří se nezalekli výhrůžek. Film, i přes dlouhou stopáž, diváka nenudí a drží se věrně fakt. Dva ústřední herci Kevin Kline a Denzel Washington velmi dobře pasují do rolí a zvládají je velmi uvěřitelně. Kevin Kline, co by otec početné rodiny, redaktor a později uprchlík, je příjemně civilní a zdá se mi, že v lépe padnoucí roli jsem jej neviděl. Attenborough na režisérské stoličce pracuje s napětím, či "krvavými" scénami velmi úsporně, řekl bych pouze tak, jak bylo nutné, nikoliv více. Rozhodně se nesnaží šokovat, což je velké plus a film se tak stává koukatelným i pro lidi, kteří se těmto tématům z tohoto důvodů vyhýbají. Někdy méně opravdu znamená více. Volání svobody je proto moc pěkný a poučný film s morálním přesahem.
Na sever severozápadní linkou (1959)
Nyní již vím, kde brali inspiraci tvůrci Uprchlíka s Harrisonem Fordem :) a ta inspirace je již hooodně fousatá.. Nic však nemění na tom, že je to velmi povedený film, vlastně klasika ve svém žánru. Neprávem obviněný na útěku a zároveń pátrající po vinících.. Hitchcock to zrežíroval naprosto skvěle a také nasnímal, protože je to opravdu velké a barevné "kino". Pravda, je tam pár scén, u kterých musíme přimhouřit oko (opilecká honička v autech), ale ty jsou poplatné své době.. Kristiánovi taky odpouštíme jeho věčné odcházení a přitom se tak rádi na to koukáme znova a znova..
Prázdniny v Římě (1953)
Na tento snímek si musíte udělat dobrou pohodičku, musí vám opravdu sednout. Není to komedie v dnešním slova smyslu. Humor je zde decentní, spíše takový krásně milý.. rozhodně to není gagová komedie, či komedie k popukání. Prázdniny v Římě je tedy skvěle obsazená a citlivě zrežírovaná romantická "pohádka", která těší z kulis krásného města a dvou velmi sympatických herců, hlavně tedy Audrey Hepburn.. Myslím, že to byla jen jedna z mála hereček, kdy stačilo v podstatě jen pustit kameru a nechat ji mrkat jejíma krásnýma velkýma očima.. člověk prostě této osůbce uvěří vše.. :) A to je hlavní trumf tohoto krásného a odlehčeného snímku, aniž bych jej chtěl jakkoliv snižovat :)
Poslední pokušení Krista (1988)
"Stále znovu a znovu budeš sestupovat do měnícího se klína Země, dokud se nenaučíš číst ve světle, že život a smrt jsou jedno a totéž a všechen čas je bez času. Až se složitý řetězec věcí v tobě seřadí do věčně spočívajícího kruhu - tvá vůle bude vůlí světů, v duši se rozhostí ticho - a klid a věčnost." napsal Manfred Kyber... a Martin Scorsese ztvárnil Ježíše jako člověka hříšného, slabého, pochybujícího, který ztrácí víru a hledá.. stejně jako my, kdož máme v sobě veškerou sílu i slabost vesmíru a záleží jen na nás, kterou stránku necháme promluvit a rozkvést, které uvěříme. Vynikající pojetí, obsazení, réžie.. bravoo!!!
Královská hra (2007)
Královská hra není nezajímavá, mnohem zajímavější se však stává až za polovinou, kdy známe identitu střelců, což nás v podstatě i lehce šokuj (probere) a to je to, proč nedám filmu ještě o hvězdu méně. Film nám nastavuje zrcadlo a apeluje na to, kam se řítíme, kam až jsou posunuty hranice výchovy (svobody) našich dětí , díky čemuž slovo "normální" dostává úplně jiný význam.... a plody (důsledky) již sklízíme. Velmi se mi líbily záběry, které korespondovaly s počítačovými hrami, kdy je kamera umístěna na hlavni zbrani a s ní je pohybováno stejně jako u zmíněné pc vyvražďovačky.. Todle jsou nejsilnější scény a dojmy z tohoto snímku. Vedle nich se zde však nachází spoustu "patosu" a místy velmi nelogických míst ve scénáři (konání postav), které diváka vytrhávají z děje a místy se přistihne jak krouti hlavou.. ale dodívá se, protože jej zajímá jak to dopadne.. to je celé kouzlo Královské hry.