Disk

Nadšen určitě zase moc nejsem, ale nejsem ani zklamán. Čekat další Desatero přikázání je samozřejmě hloupost, ale Ridley Scott natočil hodně dobrý film se vším, co k tomu patří. Bohužel emočně je Exodus: Bohové a králové dost nevyrovnaný, i když naštěstí postrádá plakátový barvotisk, jak bylo běžné u podobných látek, které se natáčely v 50. letech minulého století. Ovšem klíčové scény (egyptské rány, smrt prvorozených, přechod přes Rudé moře) jsou bez debat výborné. Herci odvádějí svůj standard, ale o nějakých výjimečných výkonech nemůžu úplně hovořit. V každém případě není Ridleyho Exodus žádnou prohrou.

Netušil jsem, že mi může k srdci přirůst seriál o jedné zadlužené švýcarské farmě a rodině, jejíž členové a členky jsou všechno, jenom ne tou rodinou, kde všichni drží pohromadě. Nové výšiny aka Neumatt působí na první pohled jako seriál, který běžně sledujete někdy odpoledne na Primě, ale tady se hraje vyšší liga. Nové výšiny nejedou na první signální a k jednotlivým postavám je velmi těžké vytvořit si bližší vztah, nicméně casting je neskutečně trefný a jednotlivé herecké výkony hodně přesné. Stejně tak i technická stránka se švýcarskou precizností. Proniknout do této farmy není nijak snadné, ale pokud dáte Novým výšinám šanci, můžete se dočkat nevšedního diváckého zážitku. A ten se aspoň v mém případě dostavil.

Poláci mě svou filmografií pokaždé překvapí. Snímek Hyacint mě úplně dostal především naprosto autentickou atmosférou 80. let minulého století a skvělou kamerou. Ta úžasným způsobem pracuje se světlem a stínem a díky tomu se tísnivost celého filmu přenáší i na diváka. Hyacint byl název operace polské Státní bezpečnosti proti lidem z queer komunity, kteří si nejen v komunistickém Polsku nemohli být jisti svým životem. Vše začíná vraždou jednoho gaye, která ale pro mladého policistu Roberta není uspokojivě vyřešena, tudíž se rozhodne zjistit pravdu na vlastní pěst. Hyacint je silné drama, které se vám zaryje pod kůži a nedá vám vydechnout až do konce. V porovnání s českými filmy o této éře rozhodně.

Mexický historický snímek Párty pro 41 o ženatém kongresmanovi, který se zamiluje do svého kolegy. Zápletka je samozřejmě ohraná, i když je v tomto případě inspirovaná skutečnou událostí. Ale ten snímek má fantastickou kameru a výpravu, na kterou bylo radost pohledět. O fantastickém kontrastu světla a stínu ani nemluvě. A celé to podtrhuje hudba z Bizetovy Carmen. I když vám samozřejmě musí být jasné, jak to asi skončí, Párty pro 41 je nádherným diváckým zážitkem, který vám nějakou dobu bude rezonovat v paměti.

Skvělé komorní drama o člověku, který se celých třicet let skrýval před Frankovým fašistickým režimem. Hodně silná sonda do duše člověka, který prakticky třetinu života nemohl opustit vlastní dům. Některé příběhy píše sám život.

Z Legendy o Aangovi mám radost. Skutečně skvělý fantasy seriál. Není to vůbec směšné, naopak je to hodně působivé. Obrovský rozpočet je na tom vidět a každý díl jsem si bezprostředně užíval. Být mi takových dvanáct let, jsem totálně happy.

Touha po lásce, vlastním životě a svobodě versus rodinou sešněrované indické tradice. Skvělý poetický snímek s nádhernými melodiemi a nádhernou kamerou. Není úplně jednoduché v pomalém tempu plynoucí Kobaltovou modř sledovat, ale vnímaví lidé jí budou přímo okouzleni.

Pokud chceme vidět kvalitní a zároveň napínavé drama, není třeba jezdit moc daleko. Stačí si to namířit k našim sousedům do Polska. Minisérie Naprostí začátečníci vás o pravdivosti těchto slov brzy přesvědčí a zcela jistě si vás podmaní. Zápletka je možná klišovitá, ale zpracování je výborné. Naprosto přirozená chemie mezi jednotlivými herci a herečkami, perfektní dialogy, autentická kamera a výprava. Ústřední trojlístek to celé táhne dopředu a vás bude až do konce zajímat, jak to celé skončí. Přál bych si něco podobného a otevřeného i v české produkci.

"Aby nás čas a prostor nerozdělily." Režisér Ferzan Ozpetek je v evropské queer kinematografii pojmem a ani jeho zatím poslední snímek se nedrží zkrátka. Tentokrát slavný tvůrce nabízí nádherné melodrama o dvou mladících, kteří se se do sebe zamilují, ale čas a prostor je na dlouhá desetiletí skutečně rozdělily. Nový Olymp je výjimečným diváckým zážitkem plný emocí, jak to umí kromě Ozpeteka snad jenom Pedro Almodóvar, který by z Nového Olympu měl jistě velkou radost. Oba hlavní představitelé - ač prakticky začátečníci - jsou ve svých rolích úžasní a chemie mezi nimi je i na těch pár chvil fantastická. Skvěle jim sekunduje další osazenstvo, ale také pečlivá dobová výprava, kamera a hlavně hudba, protože správné melodrama dělá přesně znějící soundtrack. Nový Olymp je skvělým filmem nejen na rande, ale také pro osamělé duše, které se chtějí dojímat. Perfektní hra s kýčem, která nikdy nepřekročí pomyslnou hranici.

Svěží seriál s jiskřivými dialogy, fantastickým hereckým osazenstvem, emocemi a dojetím. A navíc z univerzitního prostředí. Sedlo mi to a věřím, že něco podobného na mě ještě vykoukne. A filosofie není mrtvá, právě naopak.