Adasin

Tuhle recenzi píšu z pozice skalního fanouška, který původní seriál miluje už léta. Nesdílím nadšení, které se objevuje ve fanouškovských reakcích ve skupinách např. na Facebooku. Nová adaptace od Netflixu mi nepřijde zdaleka tak super jako jim, mám k ní dost výhrad. Začnu ale tím pozitivním: ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Audiovizuál: Vizuálně je tahle adaptace opravdu povedená. Co do lokací a jejich následném vyrenderování, tam si v podstatě není na co stěžovat, kdo se těšil, že uvidí určité lokace ze seriálu v live-action (např. Omashu), tady bude spokojen, výprava je tu úplně někde jinde, než u té parodie z roku 2010 (tam se o výpravě vlastně ani mluvit nedá). Kostýmy jsou asi taky to, co byste si představili, kdybyste si u animáku řekli, jak by to mohlo „v reálu“ vypadat. Až na ten účes Yue a celkově Yue, která mi spíš připomíná někoho z Mrazíka než z Avatara :(. Appa mi přijde v pohodě, zato Momo mi teda vůbec nesednul, upřímně mi přišel i celkem hnusný a já se nedivím, že za celou sérii moc prostoru na obrazovce nedostal. Ovládání elementů taky v pohodě, tak jak by to asi „v reálu“ mohlo fungovat. Naštěstí tady nedochází k podobným „omylům“ jako že vládci ohně potřebují externí zdroj ohně nebo že je potřeba šest vládců země ke zvednutí jednoho kamínku. Akorát u ovládání vody, když ji vládce zvedne do vzduchu, tak mu z ní pořád něco kape, což se v originále nedělo – slyšela jsem názor, že je to nedostatečnými triky, ale James Cameron ve filmu Propast z roku 1998 přece měl pohybující se masu vody a nic z ní nekapalo. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Postavy/změny charakterů: Osobně mi většina herců na jejich postavy nesedla. Rozhodně to není tím, že bych trvala na tom, aby vypadali úplně přesně jako jejich předloha, to snad ani není fyzicky možné, ale v mnohých případech je mohli aspoň (!) připomínat – ať už vzhledově, horší je to ale charakterově. Charakterově mi původní postavy připomínalo jenom pár z nich a když už, tak u nich se pokazilo něco jiného (např. jejich vývoj nebo příběh). Všimla jsem si, že zpočátku se u mnoha postav zapomnělo (nebo se vynechaly) některé charakterové vlastnosti/zvláštnosti, aby se pak tyto vlastnosti náhodně objevily uprostřed nebo skoro až na konci série. Pak se stane, že postavy na takovou vlastnost zareagují, ale divák neznalý předlohy vůbec netuší, odkud se to vzalo, jelikož se tak postava předtím nikdy neprojevila. Příklad za všechny – někdy v posledních dvou epizodách Katara pronese poznámku ve stylu, že Sokka moc jí – i když předtím, nebylo nikdy ukázáno, že by nějak moc lpěl na jídle. Objeví se to jako blesk z čistého nebe a divák se tomu najednou má zasmát? Některé odebrané nebo naopak předčasně přidané vlastnosti pak vyloženě škodí vývoji postav. Např. u Aanga jaksi chybí nějaká hravost, dětskost, snaha utéct od všech povinností. Jak si pak ale má projít nějakým vývojem a dospět? Zuko je zase hned od začátku jen nepochopený, vlastně hodný princ, který je ke všemu jen nucen otcem a smýšlením svého národa. Přitom v původním seriálu na začátku vůbec netušíme, jaký je a působí čistě jako záporák. Jeho kladné vlastnosti se objevují až v průběhu příběhu. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho, snad jen zmíním, že něco podobného se stalo u Sokky, když se tvůrci téhle adaptace rozhodli utlumit jeho sexismus. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Způsob vyprávění: Zaznamenala jsem komentáře, že tahle verze je moc dětská, což je úsměvné vzhledem k tom, jak se snaží být „dospělá“. Pod tím „dospělá“ si Netflix zřejmě představuje to, že explicitně ukáže upálení vzdušného nomáda apod. To v originále pochopitelně nebylo, jelikož originál je mířený na mladší publikum. Originál je ale důkazem, že to jde i bez toho. Navíc když divák vidí explicitní násilí až moc často, jednoduše si na ně zvykne, otupí, a pak pokud tvůrci budou chtít takhle něco zdůraznit, nebude to fungovat a celkově bude pak těžší zdůraznit dopad podobných událostí. (U původního seriálu má dopad třeba jenom objevení trosek vzdušného chrámu. Předtím totiž diváci v seriálu nic napřímo neviděli a tím víc to na ně zapůsobí.) Daleko horší mi ale přijde, že tvůrci téhle verze si asi myslí, že diváci jsou úplně blbí a je potřeba jim všechno doslovně a nejlépe několikrát zopakovat, aby to pochopili. Je tu příliš mnoho expozice, napřímo je řečeno všechno, co řečeno být může a nezbývá tu žádný prostor pro to, aby si divák mohl něco domyslet. Vlastně ani nemá moc prostoru se nad něčím zamýšlet. Všechny postavy pořád dokola opakují své motivace a pocity, jako by si tím sami nebyli jistí – navíc je to všechno podané v ne moc kvalitních dialozích. Postavy (a jejich motivace) a i dobře napsané dialogy jsou jednou ze zásadních věcí, které v originále příběh ženou dopředu a když to pak vypadá jako v téhle adaptaci, není divu, že mě to (a určitě nejenom mě) brzo přestalo bavit. A určitě nejsem jediná, kdo opravdu nemá rád, když z něho tvůrci dělají blbce. A taky se musím zeptat – když to před lety fanoušci původního animovaného seriálu pochopili i bez doslovného výkladu, proč by to teď nemohli pochopit i noví diváci? První série původního seriálu brala vše (i válku) spíše z toho dětského pohledu a postupně to dětskému divákovi odhalovala. Tato adaptace míchá tento přístup s doslovným výkladem, přičemž ten doslovný výklad má přednost. Nic z popisovaných věcí pak divák reálně nepocítí, protože se o tom jenom mluví (např. u Bumiho) a herci to neumí prodat nebo jim to scénář/režie ani nedovoluje. Je zajímavé, že tvůrci na rozdíl od jistého nejmenovaného filmu měli téměř stejný časový prostor jako originál, přesto spoustu důležitých věcí vynechali, míchali několik dějových linek do sebe a zkracovali. Podle mě byly takové úpravy zbytečné – chápu, že nechtěli dělat jedna ku jedná adaptaci, ale tady si tím spíš sami zavařili. Je vidět, že rozložení na menší příběhové úseky příběhu sedělo víc, příběh lépe utíkal, byl dynamičtější, v podstatě ani nešlo se u něj nudit, i když to byl třeba filler. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Změny loru/příběhu: Pár věcí navíc bylo zajímavých (třeba ukázání genocidy vzdušných nomádů), ale celkově snad u žádné příběhové změny jsem si neřekla, že je to fakt super, že se mi to líbí víc než u originálu. Hezké je, že se tvůrci snaží přidávat drobnosti jako jsou detaily z komiksů, které navazují na původní seriál a z dalšího přidaného materiálu, ale k čemu to je, když jinak spoustu dalších a mnohem důležitějších věcí pozmění (v negativním slova smyslu)? Hodně událostí, které se v původním seriálu staly až v dalších knihách (= sériích), tady tvůrci nacpali už do téhle série. Jenže to podle mě udělali způsobem, kterým tyto události dopředu pohřbili – nevím, jak to pak chtějí vyřešit, ale myslím, že nic dobrého to nepřinese, akorát si tím sami podrážejí nohy.  Dost podle mě důležitých věcí pro další vývoj příběhu zase vynechali, z mnou nepochopitelných důvodů. Pár příkladů změn příběhu, které se mi nelíbily: změna důvodu, proč Aang odletěl a ztratil se v bouři, způsob, jakým Katara získala svitek o ovládání vody, setkání Aanga s Bumim, předčasné představení Ozaie, Azuly, vynechání jakékoliv romantiky mezi Katarou a Aangem, vynechání setkání s Jeong Jeongem atd.). ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Závěr: Nová hraná adaptace seriálu Avatar: The Last Airbender je někde mezi geniálním původním seriálem a jistým filmem, o kterém se ve slušném fandomu nemluví. Snad nikdo ale nečekal, že by to mohlo být ještě horší než ten film. Začátečníkům bych jako vstup do tohohle fiktivního světa pořád doporučila podívat se nejdřív na původní animovanou verzi – časově vychází v podstatě stejně jako nová hraná verze od Netflixu, je toho v ní ale mnohem víc snad ve všech směrech (hlavně co se týče příběhu, postav, wordbuildingu). Skalním fandům jako jsem já bych tuhle verzi nedoporučila už vůbec. Osobně si myslím, že to čekání za to nestálo. Nečekala jsem adaptaci jedna ku jedné, která by byla zbytečná, ale změny, které tvůrci nové verzi provedli, se za mě nepovedly a nedovedly zachytit to, co dělá původní seriál tak výjimečným.---------------------------------------------- Celkové hodnocení 5/10. --------------------------------------------------------------------------------------------------------- -------P.S.: Vzhledem k příběhovým a charakterovým změnám u postav se vůbec nedivím, že původní autoři (Brian Konietzko a Michael Dante DiMartino) od netflixovského projektu v průběhu produkce odešli a distancovali se od něj – na jejich místě bych udělala to samé. A bohužel musím poznamenat, že mé obavy z dříve oznámených charakterových změn se potvrdily.

Na první pohled tahle animace není úplně můj styl, ale k tomuhle příběhu sedla a na vizuální ztvárnění přeměn vlkochodců se obzvlášť hodila. (Btw. chození a navigace podle pachu mi připomínala seriál Avatar: The Last Airbender, kde se jedno zvíře orientovalo úplně stejně - nedivila bych se, kdyby se tvůrci Vlkochodců inspirovali zrovna tam).  Námět a příběh mi zase dost připomínaly Princeznu Mononoke, ale jsem ráda, že to nebyla vyloženě kopie.   Jsem ráda za každý animák, kde není přehnaný humor sestávající z mlácení a řvaní a který má silný příběh, který si užijí jak děti tak i dospělí. Obě skupiny si tam najdou to svoje a ani jedna nebude při sledování nějak trpět. 9/10

Přesně tenhle typ humoru, kdy je všechno přehnaný až na půdu a furt se řve, nemám ráda. Celé to působí jako hrací pole pro animátory, kteří tu můžou dělat věci, co by u hraného seriálu neprošly. Animace prostředí apod. je celkem pěkná, ale nelíbí se mi tenhle styl kresby postav – a nelíbil se mi ani nikde jinde – zvlášť v kontrastu s tím, jakou práci si evidentně dali s pozadím – to by si zasloužilo určitě hezčí postavy. Zaměření na Lower Decks je určitě fajn, ale vážnější pojetí, jež se objevilo v TNG je mi bližší. Plus Cerritos je upřímně celkem hnusná loď a i mi přijde, že ten design moc nedává smysl (i pro člověka, co jinak ve sci-fi podivnosti toleruje). Postavy by byly i víc fajn, kdyby nebyly hnané do extrémů ve stereotypech a do věcí, které by si v hraném pojetí třeba vůči nadřízeným nedovolily nebo by takoví lidé z Flotily prostě odešli/byli by propuštěni. -------------------------------------------------------------------------------------------------- Ve druhé sérii došlo k jistému zlepšení - pořád místy značně přepálené, ale už se objevují i rozumnější ne tolik uber-nerdovské dialogy a občas se naťukne ta vážnější nota – víc asi už chtít nemůžu. Takže nejvíc záleží na námětech jednotlivých epizod. V druhé půlce druhé série se i postavy stávají snesitelnějšími a vůbec celkově sympatičtější a propracovanější. ------------------------------------------------------------- Třetí série jede na podobné vlně jako druhá, ale stává se, že se objeví epizoda zpočátku o ničem, ale pak se to vyvine mnohem zajímavěji. ------------------------------------------------------------------------------------ Čtvrtá série je už poněkud slabší, takové „klasické“ již mnohokrát viděné náměty jak v ST tak obecně, jak kdyby scénáristi stávkovali už tehdy, protože z většiny je to recyklát a vytahování více či méně zapomenutých druhů hlavně z Nové generace, klesla nám i vtipnost ale i otravnost – sklouzlo to do takové fádnosti, kdy se to hodí tak akorát na pozadí třeba k úklidu atd. Až v závěru se zase kvalita zvedá, ale k čemu to, když lidi předtím odežene fádnost předchozích epizod? ----------------------------------------- Celkově asi seriál, který není nutné vidět, asi možná jenom kvůli jedné epizodě ze Strange New Worlds. Jinak je to pro znalé, co pochopí všechny narážky na předchozí ST seriály. Kdo nemá rád tenhle typ humoru, tomu bych to spíš nedoporučovala. 6/10

Road movie jinak moc nemusím, ale zase mám jistou slabost pro příběhy o pomstě a tady mě zaujalo i spojení s tématem nacismu a přeživších z Osvětimi. ------------- Jeden z těch filmů, kde konec úplně změní vyznění celýho filmu a po tom, co jste viděli finální zvrat, už na ten film nikdy nebudete moct koukat stejně. Tady se vyplatí počkat na konec. Já ho vůbec nečekala, naopak se režisérovi dařilo mě celou dobu vodit za nos. Zezačátku mi to přitom přišlo jako jeden z těch filmů, který mě za chvíli přestanou bavit a přeskočím je. Naštěstí tempo postupně zrychluje a napětí stoupá, takže to čekání na konec nebylo nějak úmorný. Určitě je třeba ocenit i Plummerův výkon. Zase ale než se k tomu konci dojde, občas scénář hlavnímu hrdinovi až moc nahrává. 7/10

To, že u nás něco takového udělat nejde, byly opravdu jen kecy, protože vizuálně je ten film opravdu nádherný, obzvlášť, když si vezmete ten ne zrovna velký rozpočet. I zvukově, zejména soundtrack, který fakt místy připomíná toho Zimmera. Akorát ty postsynchrony jsou zase mimo, fakt by zajímalo, čím to je, protože je to snad u každého nového českého filmu. Tady to ještě trošku podtrhuje slabší dialogy - ty šustí papírem, jsou celkem klišovité a ještě k tomu zní divně. Vzkazky o tom, že příběh je klasická detektivka se vším, co k ní patří - se všemi klišé, dějovými zvraty a typickými postavami - je bohužel pravda. Člověk si pak řekne, že když už putovalo tolik snahy do vymyšlení toho světa, jeho zákonitostí (což mi všechno přijde fakt super) a vůbec do jeho realizace ve filmu, proč si tvůrci nedali práci i s tím příběhem? Trochu škoda, ale i proto bych bych byla ráda za pokračování, kdy už by tvůrci měli základ v podobě toho světa a mohli se víc soustředit na jeho rozvíjení a na vymyšlení lepšího příběhu. ----------- Inspirace zahraničními sci-fi je opravdu značná, kdo má sci-fi jen trochu nakoukáno (stačí pár klasik), určitě tam něco pozná nebo bude mít pocit, že tohle už někde viděl. (Btw. byla jsem na projekci s tvůrci a podobnost hudby s Ghost in the Shell u jedné scény vysvětlovali tím, že autor hudby u Bodu obnovy GitS předtím nikdy neviděl. Vzhledem k extrémní podobnosti - nedivila bych se, kdyby to někdo označil jako kopírování - mi tohle vysvětlení s prominutím přijde jako pěknej kec.) ---------- Musím ocenit i fakt, že film byl prost debilního humoru a tvůrci se do něj nesnažili cpát debilní vtipy. A tvůrcům patří velké uznání za to, že to přes všechny ty komplikace v produkci dotáhli až do konce. V kině si film i přes ten slabší příběh zaslouží podpořit, česká kinematografie rozhodně potřebuje víc podobných filmů. 7/10

Viděna IMAX verze a v té je to opravdu zážitek, za který i ten prokletý manipulační poplatek v Cinema City za koupi online a horší místa kvůli extrémní obsazenosti IMAXu stály. Jediný co bych asi vytkla, že někdy byl zvuk až moc nahlas, že to nebylo úplně příjemné. Nemyslím ale, že by to byl technický problém, už Nolanův Tenet byl v IMAXu moc nahlas a pak byl moc nahlas i v normálním sále. Takže je to asi problém vyloženě Nolanových filmů a na první návštěvu IMAXu bych radši zvolila jiný film. ---------- Asi je to tím ohlušujícím zážitkem, ale mě film bavil celé tři hodiny, nepamatuju si, že bych nějak nudila, i když většina filmu jsou jen dialogy. Je dost možné, že hodnocení časem snížím, až to uvidím na menším plátně/obrazovce, protože tam už pro mě vyniknou nedostatky, které vidí jiní. Nejvíc mě bavili herci, i v menších rolích jsem objevila dost zajímavých lidí, kteří třeba byli někde jinde, jen jsem si jich doteď nevšimla. Skvělé herecké výkony znamenají i emoce, které mi, podobně jako mnohým dalším chyběly u Tenetu. Možná i díky nim je pro mě Oppenheimer lepším zážitkem než Tenet, který jsem si od kina neměla chuť pustit znova. Oppenheimera určitě ještě někdy uvidím. Zatím 9/10.

Proč celá kvantová říše vypadá jako fan-made verze závěrečné bitvy z Endgame? Sice to není tak s prominutím nasírací jako čtvrtý Thor  (kde ještě víc mrzela debilním humorem promarněná příležitost natočit něco dospělejšího), ale stejně je to docela hrozný. Vizuálně přinejlepším nuda, v některých momentech ovšem opravdu otřesné (u MODOKa jsem si vzpomněla na digitálního Dwaynea Johnsona v druhé mumii, akorát že ten je dvacet let starý). Tahle říše představovala skvělou příležitost vytvořit něco vizuálně strhujícího, ale ve výsledku je to jenom náš svět 2.0 s pár namaskovanejma bytostma a v sépiovým filtru. Všechna ta jakože velkolepá akce se v tom ošklivým vizuálu ztrácí. Kang je v komiksech celkem zajímavá postava, ale tohle ztvárnění, i když je aspoň před potitulkovými scénami prosto jinak všudypřítomného infantilního humoru, mě taky moc nezaujalo. Zbytek postav je jenom skupinka nezajímavých lidí, kterým podobně jako některým postavám ze Strážců už před pěti filmy odzvonila hrana a nemají už co nabídnout. Ant-Man fakt není postava, co by utáhla celovečerák, aspoň tahle verze ne. Bylo by super, kdyby se tenhle Ant-Man už nikde neobjevil, ale bohužel minimálně v dalších Avengers asi bude. 4/10

Nechat jenom scény s Rocketem (jeho příběh) a bylo by to perfektní. Rocketův příběh je dojemný, poutavý. Je vážnější než zbytek filmu a hlavně je prost mnohdy infantilního humoru, který se v MCU rozšířil za snesitelnou hranici. Humor v ostatních scénách trochu atmosféru Rocketova příběhu narušoval, ale určitě to nebylo znevažování jako ve čtvrtém Thorovi. ----- Dost postav tam za mě byo tak nějak navíc - např. Drax nebo Mantis. Ti tam jsou jenom jako vtipní tydýti, ale to je asi tak všechno. V kombinaci s už vyloženě trapným Star-Lordem to na mě bylo moc. Naopak mě bavil charakterový vývoj Nebuly a Groot, byť Grootova podoba mi tady přišla nejmíň povedená. ----- Oceňuji, že si Gunn a jeho tým vyhráli s efekty, ale některé véci si mohli odpustit (celá organická stanice - připomínala mi tu mimozemskou hvězdici z Gunnova Sebevražedného oddílu). Jako by Gunna nikdo nehlídal a ten si tam dal všechno, co ho zrovna napadlo. I přesto jsou třetí Strážci jeden z těch povedenějších filmů téhle fáze a kdyby aspoň takhle kvalitní byly všechny, byla by to výhra. 8/10

600. komentář mi původně vycházel na Black Adama, ale nechtěla jsem na tak pěkný číslo mít takovou slátaninu, tak radši skoro měsíc po projekci okomentuju druhého Black Panthera. Oproti čtvrtému Thorovi je to samozřejmě výrazné zlepšení ve smyslu, že druhý Black Panther není přestylizovaná fraška, ale snaží se brát vážně a není v něm tolik infantilního humoru. Jenže ani tak žádná sláva. ------ Nechápu, proč druhého Doctora Strange zkrátili na dvě hodiny, přitom by byla potřeba jedna navíc, zatímco tohle má skoro ty tři hodiny a děje se toho podstatně míň. Občas jsem měla takovej ten pocit, že bych to nejradši přetočila dopředu, že se moc dlouho přešlapuje na místě. Se smrtí představitele T'Chally se tvůrci vyrovnali v rámci možností se ctí, asi lepší, než kdyby přeobsazovali. Bez Bosemana to ale stejně není ono, to byl u MCU jeden z těch povedenějších castingů a jeho absence je znát. Shuri je sice fajn jako ta bláznivá ségra, ale jako hlavní postava mě už ke konci trošku štvala. Zbytek postav z jedničky je v pohodě snesitelný, ale že by byla Angella Bassett na Oscara, to si fakt nemyslím. Aby to zas nebyla nominace z povinnosti jak u jedničky. Z nováčků se mi určitě nejvíc líbila Riri Williams, herečka je sympatická a postava jako taková taky, ale doufám, že na designu toho jejího brnění ještě zapracujou. Zato Namor, to je zklamání a za mě strašnej miscast. Tenoch Huerta je mi skoro až odpornej, hlavně v záběrech., kdy je jeho ksicht skoro přilepenej na kameru. Vůbec se nedivím, že se v jedné scéně Ramonda znechuceně odvracela. Jeho hereckej projev taky žádná sláva a měsíc po projekci si pamatuju akorát jeho nasranej ksicht. Bohužel Namor se asi v MCU bude objevovat častěji i vzhledem k tomu, jak významná postava je to v komiksech. Pak jsem teda nepochopila, proč se z Atlantidy stal nějakej Talokan a proč podle tvůrců musí všichni talokánci kromě Namora měnit barvu, když vylezou z vody. Představení mutantů, jestli tomu tak jde vůbec říkat, mi vzhledem k originu Talokanu a jeho obyvatel přišlo zbytečné. Vyobrazení podvodního světa je takové nemastné neslané, působí to jako by extrémně vyspělý národ žil roky akorát v zatopených ruinách. S tím vibraniem, co mají k dispozici, bych čekala podvodní verzi Wakandy (samozřejmě víc stylizovanou do mayské kultury) a ne tohle. S druhým Avatarem nesrovnatelné a i v Aquamanovi mi ty podvodní scény přišly udělané lépe než tady. Kromě toho mě už unavuje, jak se v každým filmu objeví nová mocnost, o který do tý doby nikdo nevěděl, respektive nikdy nebyl ani náznak, že by mohla existovat a najednou se tam zjeví. Tady to naštěstí nedopadlo jak Eternals, kde byl vyloženě problém je zařadit do stávajícího MCU, aby to vůbec dávalo smysl, i tak to ale nepůsobí nejlíp. P.S: Kdo vymejšlel ten podtitul v čestině? Vím, že takhle to řekli v Infinity War (už tehdy jsem nepochopila, proč neřekli prostě "Wakanda navždy"), ale zni to prostě blbě. 6/10

Ty tři hodiny mi utekly hrozně rychle – na jednu stranu plus, člověk se v kině nenudí, takže tady je u délky jediný problém, a to sice že je to náročný na močový měchýř, když si k tomu něco dáte. I tak mi ale přijde, že toho tam moc není, že se v tom filmu zas tolik nestalo a i tak je tam spousta postav poměrně nevyužitých nebo mají málo prostoru. Hlavně ta prostřední podvodní část (i když je krásná) a pak závěrečná bitva jsou asi delší než by měly a už slýchávám, že na někoho je to příliš. -------------- Oproti nim mi úvodní část naopak přišla strašně uspěchaná, Cameron vůbec nebere ohled na lidi, který nečetli ten komiks Avatar: The High Ground (a řekla bych, že hodně lidí ani neví, že nějakej takovej komiks vůbec existuje). Tu časovou mezeru odbyl na můj vkus až příliš rychle – divák si má oblíbit Jakeovu rodinu, ale nemá k tomu zezačátku moc příležitost a pak už je pozdě. Pak není divu, že některá postava působí dojmem, že tam byla jen proto, aby ve správný čas umřela, jelikož ji diváci neměli čas moc poznat. ------------ Vizuálně je to samozřejmě špička a je to film, který je nutné vidět v kině. Zatím jsem kvůli přetlaku v IMAXu viděla jen klasický 3D bez HFR a za mě v pohodě, pokud není dostupnej IMAX, klidně bych ho doporučila. Oproti tomu hudba… hudba je teda velký zklamání, v paměti mi utkvěly akorát opakující se motivy z jedničky, nové motivy vůbec a zpětně si nevybavím žádný, protože mi splývají se zbytkem zvuků a ruchů ve filmu – tady se asi ukazuje, jak velkou roli soundtrack hrál u prvního Avatara – ten dodnes patří k mým oblíbeným a doteď dokáže u určitých scén z jedničky vyvolat ty správný emoce. Tady mi přijde, že je úplně jedno, jestli k těm scénám nějaká hudba hraje nebo ne. Ještě většina scén tak nějak funguje i bez hudby. -------- Zatím zůstanu u hodnocení 8/10, protože film mě ty tři hodiny skvěle bavil a skvěle se na něj kouká, zároveň mi už ale začínají vadit klišé, zvlášť ta typická rodinná klišé (např. přísný nechápavý otec, syn rebel, co dělá všechno špatně, syn se popere a musí se jít usmiřovat). Jasně, nějaký to klišé je snad v každým filmu, ale tady už mě ta klišé rušila (přišlo mi občas až trapný, jak velký klišé vidím) + dělala děj v některých chvílích až moc předvídatelným a postavy až příliš stereotypními. Hlavně mi ale přišla zbytečná ve filmu, na kterým Cameron dělal 13 let, ale stejně nebyl schopen vymyslet něco míň okatýho. -------- Strašně je na tom filmu znát, že je to „ten díl uprostřed série“, vše se jenom načrtne, nic se vlastně neukončí a my stejně musíme dál čekat na nějaký rozuzlení a případnej další vývoj některých postav. To přirovnání ke Dvěma věžím z trilogie Pán prstenů tu celkem sedí. -------- Bavily mě ale ty nápady a představování dalšího koutu Pandory, dalších kmenů (Metkayina je teď můj nejoblíbenější na’vijský kmen), bavil mě (staro)nový záporák, nový druh avatarů, Kiri a vše kolem ní… Těším se na další díl a doufám, že to bude s lepší hudbou, lepším tempem a bez těch klišé. 8/10