remy

Jako celek je to "jenom fajn," ale s motivem smrti to pracuje výstižně. Poselství, že pokud si budete myslet, jak jste nesmrtelní a sami sobě nalhávat, že se nebojíte (respektive ignorovat vlastní negativní emoce) - i když v hloubi duše víte, že to není pravda - se vám, stejně jako jednomu nebojácnému hrdinovi, nemusí vyplatit a vaše psychika se může dříve či později ozvat. Prožívejte hluboké negativní emoce dřív, než nabydou extrémně temných rozměrů, kdy postavit se svému strachu, bude mnohem náročnější, než by tomu bylo předtím. Tak ať pro všechny, kteří si zahrávají s vlastními emocemi, druhý Kocour v botách dobře slouží jako jedno velké varování.

Paul v drsnym módu, vyklepaný Harkonneni a smutné oči Zendayi. Dunomriavky.

Nejlepší díl od jedničky!

Je to epic, ale to je prd platný, když je to ve vyprávění nesoustředěný až běda. Skáče se tu od desíti k pěti, budování a vedení příběhu je tristní a to vede k tomu, že to emociálně prakticky nefunguje v žádné rovině. Když si tady postava něčím projde, tak jí to absolutně nevěříte, protože z toho necítíte žádný dopad na ni, a tím pádem ani na vás. Působí to leckdy až komicky. Dramaturgicky fakt skoro průser.

Psychologicky zajímavý (a hodný detailnějšího rozboru) portrét navenek klidného, vevnitř nejistého a nevyrovnaného muže (čti hajzla), jehož chování je v rozporu s jeho myšlením (u pr*ele mu to asi tak úplně neni;) a kterému fandit určitě nebudete. Děsivě klidná atmosféra s děsivě klidný Fassbenderem vedou nad jistou příběhovou schématičností.

Absence zesilující intenzity a gradace v kombinaci s odosobněným stylem dělají Zabijáky poměrně těžko divácky stravitelnými. Ale na DiCapria s De Nirem je prostě radost se koukat celé tři a půl hodiny.

Jsem v šoku, jak mě tentokrát Nolan vlastně skoro vůbec nestrhl. A jak moc mě nebavil. Nejvíce na mě Oppenheimer zapůsobil jako psychologické drama - pasáže, které nahlíží do Oppenheimerovy duše, do jeho svědomí, jsou ale zastíněny vyšetřovacími pasážemi, které mi v druhé polovině filmu po jeho jistém vrcholu přišly vyloženě úmorné a útrpné. Nolan není Tarantino ani Sorkin, ale hrozně by jím chtěl být - není ani tak strhující, ani tak zábavný. Když jsem na chvíli rezignoval, těžko se mi naskakovalo zpátky. Tenet jde divákovi sice méně na ruku, nicméně je pro mě ve svém celku zajímavějším filmem. Audiovizuálně je Nolanova novinka samozřejmě skvostná a má několik zapamatovatelných epických momentů. Jen mě to celé více spíš nezajímalo, než zajímalo. Každopádně jsem otevřenej případnýmu přehodnocení po druhém zhlédnutí. Momentálně bych ale radši dostal úpal než na to jít hned znova. 6/10

Kulervoucí a strhující akční sekvence, rafinovaně vystavěný, chytrý a překvapivý scénář. Tak přesně to sedmé Mission: Impossible postrádá. Bavil jsem se, ale vyjma úplného finále jsem si ani jednou neřekl wow. Poslední díly byly mnohem chytřejší, hravější a vlastně i stylisticky poutavější.  Tohle mi připadá jejich tak trochu slabší odvar. Pořád to ale jako fajn špionážní akčňák bez problému obstojí. Už ale míň jako další přírůstek do vtahující série Mission: Impossible. Lehké zklamání.

Je to pecka. Teda od půlky. Od chvíle, kdy se příběh stane pro Milese Moralese osobní a zároveň osudový pro všechny ostatní, nabere druhý animovaný Spider-mam vražedné tempo a neskutečné grády, ze kterých nepoleví až do závěrečných titulků. Je to našplaná, strhující jízda, ze které je cítit, že jde opravdu o hodně. A nepamatuju si, kdy jsem podobný pocit zažil u animáku. Jen dodám, že k tomuhle stylu animace mam zvláštní vztah. Když se na něj naladím a soustředím, dokážu si to mega užít. Když ne, je to pro mě dost utrpení.

Srdcervoucí Endgame pro Strážce Galaxie se za mě bohužel nekoná. Nejlépe ždíme emoce Rocketova flashbacková linka, které je na konci docela hezky využito. Ale jinak? Nic moc zapamatovatelného. Na poslední vesmírnou štaci s touhle partou po hříchu málo napětí a osudovosti. Škoda, že ti nahoře neměli větší koule to utnout radikálnějš.