Profil
Hodnocení (1594)
Komentáře (398) Biografie (1)
Obsahy (1)
Oblíbené filmy
Oblíbení režiséři
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
Oblíbení uživatelé
|
Moje komentáře |
 Avatar (2009) 
|
01.02.2010 |
| |
Pohádka, od které jsem preventivně nic nečekal, a ani jsem nic výjimečného nedostal. Což je fakt, který stojí v příkrém kontrastu s většinovými nadšenými kritikami a názory. Ale "Avatar" není prvním a určitě nebude ani posledním filmem, u kterého půjde můj pohled mimo hlavní proud... Dvě a půl hodiny lineární předvídatelné zábavy, u které bych (upřímně řečeno) ve svých dvanácti hýkal nadšením, mi dokázaly, že skutečně dobrý film vtáhne a nepustí a žádné 3D a opulentní trikové záběry k tomu nepotřebuje. A platí to samozřejmě i naopak. Propracované vizuální ztvárnění "Avatara" totiž jen zdůrazňuje nemastný neslaný dojem z příběhu, postrádajícího hlubší pohled a především jakékoliv EMOCE. Z filmu se tak stává pouhá přehlídka pěkných obrázků (pominu-li, že dost věcí na Pandoře mou první signální soustavu stejně neoslovilo), doprovázená tu více, tu méně klišovitými dialogy a hláškami... Nebudu to protahovat - jestli tohle má být revoluce, která udá trend nové kinematografii, ušetřím peníze za vstupné. A budu pečlivěji studovat nabídku klubových kin. P.S.: Taky vás baví představa "duchovního spojení s přírodou" pomocí USB kabelu? P.P.S.: Zapamatujte si to konečně všichni - kdo má největšího ptáka, ten boduje. |
 Případ pro Sam (1996)
|
13.08.2009 |
| |
Trvalo to přes deset let, ale dočkal jsem se!! Konečně jsem viděl poslední dvě epizody, které uzavřely roky působení Sam Watersové ve VCTF a přinesly odpověď na otázku, kdo je Jack. Aaaaaaaach... Proč to nadšení a zadostiučinění? Je to už dávno, kdy se na našich obrazovkách (konkrétně na TV Nova) objevil nový krimiseriál. Jmenoval se "Případ pro Sam", a byl jedním z úplně prvních, který se zabýval tzv. profilováním. Chlubil se charismatickou inteligentní hrdinkou, propracovanými scénáři, skvělými herci, temnou atmosférou a v rukávu schovával trumfové eso. Sériového vraha Jacka Všeuměla, postavu která se celým seriálem táhla jako černá nit, nemesis odhodlanou připravit Sam o všechny blízké a získat ji jen pro sebe... Pak přišel konec druhé série, jeden z nejnapínavějších okamžiků celého seriálu a... a Sam i její kolegové se na dlouhá léta odmlčeli, protože se programovým oddělením našich televizí nezdála sledovanost, a seriál proto z nabídky stáhnuli. A tak jsem se ke třetí řadě dostal až nyní, po zhruba deseti letech... "Případ pro Sam" za tu dobu ze svých kvalit neztratil vůbec nic. Čas, během kterého jsem měl možnost vidět a číst spoustu tématicky podobných filmů, seriálů i knih, kdy jsem zestárnul a (snad) dospěl, tenhle čas neměl žádný vliv - stále jsem se díval na skutečně chytrou televizní sérii plnou napětí, uvěřitelných zvratů, výtečných hereckých výkonů a napínavé atmosféry. Víc než kdy dřív jsem si užíval výborně vykreslenou psychologii postav, hrdiny kteří myslí a jednají jako lidé a ne scénáristou navržené figurky, a všeprostupující pocit, že takhle kvalitní a v žádném ohledu hloupý seriál dnes už nikdo neumí nebo snad nechce točit... Je v tom možná i kus nostalgie, ale pro mě bude "Případ pro Sam" už navždy milovanou klasikou. |
|
Protiklady se přitahují (2008)
|
05.08.2009 |
| |
Je pravda, že jsem "Protiklady se přitahují" viděl náhodou jen jako kulisu při čtení "Cesty krve", ale ani čtivé Kulhánkovo dílo nezabránilo tomu, aby mě dění na obrazovce někdy na dlouhé minuty v kuse nevytrhovalo od knížky, a já s pootevřenou pusou nesledoval tenhle film... Růžová romantická komedie, kde vtip nefunguje, Freddie Prinze jr. se radši schovává do dlouhého kabátu, a nesnesitelně barevná hlavní hrdinka trpí zcela prvoplánově cystickou fibrózou (pro pe3czechka - kdyby se Jill na konci skutečně uzdravila, bylo by to na žalobu za citovou újmu), ačkoliv je z vlastního děje naprosto zjevné, že o téhle nemoci si scénáristka a režisérka v jedné osobě přečetla maximálně článek v novinách... Štěstí nerovná se kariéra, rodiče to s námi většinou myslí dobře, i když to neumí dát najevo, šplhání po stromech je fajn věc, nudná práce leze na mozek, a všechna ta další životní moudra jsou předžvýkávána divákovi takovým způsobem, že z nich nakonec zůstává jen nepěkná břečka, která mě skoro až urážela. A to i proto, že hlavní hrdinové jsou k sobě dostrkáváni od samého začátku, a jen naprosto nesmyslně naroubovaná "zápletka" s cystickou fibrózou se má postarat o kolize v jejich vzájemném vztahu. Aby toho nebylo málo, musíme sledovat přípravu manifestu, který má pravděpodobně mít na lidi očistný účinek, pomoci jim prohlédnout "o čem život vlastně je". Jako by existoval nějaký univerzální návod... A jako by romantická linka podpořená "kvalitními herci" a strašlivě přeslazeným soundtrackem filmu nebyla už dostatečně ubíjející. "Protiklady se přitahují" jsou po dlouhé době filmem, který mě vyloženě naštval. |
|
Strážci - Watchmen (2009)
|
06.03.2009 |
| |
Mám být další, kdo tu bude srovnávat původní grafický román Alana Moorea s filmovou adaptací, která se celkem potichu vplížila do našich kin? Asi se tomu nevyhnu... Neboť věrnost předloze je nejsilnější zbraní Zacka Snydera, a "Watchmen" jsou tak těmi Strážci, kterými být měli. Temní, nejednoznační, sadističtí, chybující, lidští... O původním románu se často mluví jako o dekonstrukci superhrdinského žánru, a věřím, že předlohou nezasažení diváci občas musí jen pochybovačně kroutit hlavou, nebo se dokonce ironicky usmívat v domnění, že sledují velikášsky natočenou parodii. "Watchmen" zůstali i na plátně obtížně uchopitelným příběhem plným znepokojivých myšlenek, především o nás samých. Zůstali spletitou mozaikou tvořící paralely s naším skutečným světem, přetékající náměty na dlouhé přemýšlení. Nejsou jednoduchým filmem, stejně jako ani román nebyl snadným čtením... Nebudu si stěžovat na to, že v rámci zachování producentsky přijatelné stopáže došlo k určitému zhuštění a zkrácení. Nemá to smysl. Nejdůležitější totiž je, že Snyderovi se podařilo zachovat, nebo ještě lépe řečeno, zcela naplnit ducha předlohy. Nezjednodušuje, nesnaží se překopat to, co fungovalo, ale nechává ponořit vnímavého diváka do hloubky. Nechává ho v opozici k postoji Doktora Manhattana opětovně zjistit, že lidé jsou a vždy budou zajímaví tvorové. A že o hrdinech "Strážců" tohle tvrzení platí beze zbytku... Vizuálně "Strážci" připomínají stránky komiksu vystoupivší do reálného světa a nelze jinak než ocenit až překvapivou otevřenost v zobrazování krvavého násilí a sexuálních scén (v rámci dnešní "mládeži nezávadné" produkce jde o velmi vítané osvěžení). Co mě ovšem totálně dostalo byl výběr hudby. Pokud se o Quentinu Tarantinovi říká, že má neskutečný čich na písně podbarvující filmové scény, tak po "Watchmen" se Zack Snyder může směle postavit po jeho bok. Ale to už berte jen jako třešničku na dortu... "Watchmen" nebudou trhat rekordy v návštěvnosti, na to jsou příliš komplexní, komplikovaní a nestandardní. A mně nezbývá než pokývat hlavou a říct – "Naštěstí!"..... Když jsem dočetl román, byl jsem poměrně dost zmatený. Ale po nějaké době se mi spousta věcí urovnala v hlavě, a já začal cítit zvláštní smutek, nebylo mi z té knihy dobře. A to samé se mi stalo po skončení filmu. Mám to takhle rád. (P.S.: Pět hvězdiček je v záloze pro režisérskou verzi.) |
|
Milionář z chatrče (2008)
|
02.03.2009 |
| |
S "Milionářem z chatrče" mám poměrně zásadní problém. Pověst filmového zázraku, která jej hlasitě a ze všech stran předcházela, mu v mých očích nastavila laťku až příliš vysoko. Je to pěkný film, to rozhodně. Ale nedokázal mě zaujmout a vtáhnout takovým způsobem, jak by asi měl. První přibližně polovina filmu, v níž jsou Jamal a Salim ještě dětmi, je výborná. Drsný svět sirotků, kteří se velice rychle učí, jak přežít na ulici, jak z minima vytěžit maximum a přitom si svým způsobem ještě užít ukradené dětství - intenzivní zážitek. Ten však s postupujícími minutami začne slábnout a vinu na tom má paradoxně nejsilnější motiv Jamalova příběhu. Jeho osudová láska k Latice. Protože ona je z mého pohledu pouze svatým obrázkem, půvabným drahokamem, který se leskne ale nedýchá. Osudovost jejich vztahu neoslovila mou duši, nerozuměl jsem jí ani na malý moment... Ale není se co divit, stejně jako Latika ani Jamal není propracovanou živou postavou, ale jen figurkou na šachovnici, kterou hýbe někdo jiný, v tomto případě všemocný Osud. Nic proti fatalismu, ale pokud mi dva hlavní hrdinové nepřijdou jako živí lidé, nemůže se mě dotknout ani jejich láska. O ní se totiž v "Milionáři z chatrče" mnohem víc mluví, než že by se opravdu prožívala. O to víc si nejde nevšimnout Salima, Jamalova bratra. Jediné opravdu živoucí postavy, netrpící zjednodušeným zidealizováním, ale naopak vyzbrojené arzenálem člověčích chyb, tužeb a skutečným charakterem... "Milionář z chatrče" se stal úkazem a narvané kinosály budiž důkazem. Jen nevím, jestli ono nadšení pramení z potřeby lidí se dojímat a těšit happyendem nebo jestli zapracovaly jiné vnější síly. Nemám právo to soudit. Ale pro mě už navždy bude filmem, jehož námět přebil samotný výsledek. A čtyři hvězdy, které mu dávám, jsou nadsazeným poděkováním za první polovinu. |
|
Láska nebeská (2003)
|
02.03.2009 |
| |
Já vím, já vím. Jsou tam Vánoce, zpívá se o nich, nakupují se dárky... Ale to je fuk - "Láska nebeská" zalahodí v každé roční době, za každého počasí. Nemusíte mít nutně špatnou náladu, a využívat tak její potenciál k opětovnému nastartování chuti do života a do lásky. Stačí mít těch pár desítek minut volných, připravených jenom pro sebe (tím myslím nejlépe pro sebe ve dvou ;)) a užívat si. Nechat se rozmazlovat skvělými hereckými výkony, vtipnými a chytrými dialogy, a hladit po vlasech tím příjemným druhem britského filmu, který umí podat všechna klišé v elegantním a neskutečně příjemném stylu. Krátce a jednoduše - nechat se potěšit inteligentním filmem, z něhož vám bude dobře u srdce... P.S.: Colin Firth je a vždy bude úžasný, o tom se nedebatuje :). |
|
Akta X: Chci uvěřit (2008)
|
26.07.2008 |
| |
Zbožňuju Akta X a vždy budu - jenže teď k nám dorazil nový, fanoušky (tedy i mnou) dlouho očekávaný film... Je to strašné. Bohužel bez legrace. Být jízlivý, musel bych napsat, že Chris Carter moc přemýšlí o vizích, nadějích, a hrozbách moderní medicíny, příliš diskutuje se svým knězem o úloze Boha, a navíc nakupuje u nejhoršího dealera ve městě. A přitom to začíná tak nadějně - přítmí kinosálu rozřízne legendární hudební motiv, během několika minut máme oba hrdiny pospolu, a po tom, co si s Mulderem smlsneme na pár slunečnicových semínkách, vyrážíme do terénu za knězem prohlašujícím se za médium (a bývalým pederastem) a agenty FBI, tradičně rozpolcenými v postoji k čemukoliv paranormálnímu. A tady se začíná všechno kazit. Důvod je jednoduchý - scénář. I kdybych svůj nadhled povznesl do nebeských výšin, příběh a pozadí celého případu to od nálepky naprosté blbosti nezachrání. Kdo viděl, ten ví, o čem mluvím. Ale to není všechno. Snad nejhorší na "Aktech X: Chci uvěřit" je zjištění, že prakticky nefunguje ani ústřední dvojice. Z Muldera se stala figurka slepě toužící uvěřit, ale tentokrát tato víra nevychází zevnitř. I na Davidu Duchovnym je znát, že Muldera tentokrát hraje z jakéhosi umělého přesvědčení, bez lehkosti, a ani typické foxovské vtípky ho nespasí. Scullyové daroval Chris Carter víc prostoru než jejímu partnerovi (malá odbočka - stejně si nezvyknu, že mezi těmi dvěma vznikl milostný vztah), přesto se i ona utápí v hrozivých dialozích a proslovech. Problém je prostě v tom, že se Carter snažil sdělit své obavy ohledně výzkumu a lékařského pokroku, medituje (především prostřednictvím Scullyové) nad tématy jako je osobní odvaha versus tlak okolí, naděje proti pochybnostem, boží vůle ve střetu s racionálnem, trest kontra vykoupení atd. Je toho hrozně moc, spojení všech těchto témat neumožňuje jít do hloubky ani v jednom z nich. A pokud je mám navíc vstřebávat prostřednictvím šustivých dialogů, prostých lidsky uvěřitelného rozměru, říkám "Děkuji, nechci!". A přitom Chris Carter uměl. Nedokážu pochopit, že člověk, který napsal tak emotivní, hluboce lidskou, myšlenkově plnou a přitom báječně tajemnou a v mytologii Akt X zásadní epizodu Memento Mori, mohl stvořit takový paskvil a zmrzačit svoje hrdiny. Je mi smutno. Chci věřit, že jsem tenhle film neviděl. P.S.: Poslední záběr v závěrečných titulcích musel být vtip... Musel. Prostě musel! |
|
Wanted (2008)
|
08.07.2008 |
| |
Mozek jsem nechal doma, koupil jsem si popcorn a sednul do sedačky. A celkem jsem se bavil... Chvílemi docela hodně, chvílemi ani moc ne. Kašlu na zatáčející kulky, zpomalované detaily, "kulervoucí akci" (krom poslední přestřelky, v níž Wesley vymaže několik desítek protivníků, mě v podstatě žádná akční scéna nezdvihla ze sedačky) a absenci logiky ve prospěch zábavy. Kašlu i na moralizování, srovnávání s "Klubem rváčů" nebo "Matrixem". Kašlu na to všechno. "Wanted" je pro mě průměr, na který se možná za pár let podívám v televizi. Důvod? Prostě mě nevtáhnul. A říkám jediné - nebýt vynikajících herců, šel bych s hodnocením ještě níž. Angelina Jolie a Morgan Freeman jsou jistota. Ale James McAvoye si ještě ověřím v "Pokání", a pak si ho s největší pravděpodobností zařadím mezi nejlepší a nejcharizmatičtější herce současnosti. Protože díky němu "Wanted" funguje bezchybně aspoň v tom nejzákladnějším, v postavě a přerodu hlavního hrdiny. He´s a man! |
|
Da Vinciho případy (1998)
|
29.10.2007 |
| |
Nova tenhle seriál zabila nesmyslným vysílacím časem, protože jinak si neumím vysvětlit to nízké hodnocení a dokonce řeči o tuctovosti. A přitom je to právě naopak !! "Da Vinciho případy" ani zdaleka nejsou bratrem kriminálních seriálů, které momentálně plní obrazovky v českých domácnostech. Zapomeňte na "Kriminálky Las Vegas/ Miami/ N.Y.", "Sběratele kostí" nebo "Myšlenky zločince" s jejich supermoderními přístroji schopnými po pěti vteřinách vytisknout DNA profil pachatele a všech jeho příbuzných do pátého kolena, nebo na kriminalisty s psychoanalytickými dovednostmi vyrovnávajícími se sjezdu soudních psychiatrů... Místo toho se zpátky nalaďte na starou a poctivou policejní práci. Zjistěte, že případy se mimo rychlé konzultace s patologem a laboratoří řeší především mravenčí prací spočívající v neustálém zpovídání podezřelých a svědků a v následném skládání střípků jejich výpovědí do jasného celku. Nedivte se pomalému tempu a častému čekání. Nenechte se překvapit tím, že vyšetřovatelé v podstatě "jen" neustále někam jezdí a baví se přitom mezi sebou, s kolegy, s informátory. Nekruťte hlavami nad úplatky nebo nad tím, že někdo rovnou uklouzne a spadne mezi špínu, kterou by měl sám uklízet. Zjistěte, že politikaření a kostlivci ve skříních vlivných osob vám mohou pomoct k prosazení vašich cílů. Dívejte se a poslouchejte "obyčejné" rozhovory a nechte se vtáhnout jejich kouzlem, spočívajícím v dokonalém odraze reality. Pak "Da Vinciho případy" rozhodně doceníte a výše zmiňované seriály vám přijdou jako samoúčelná exhibice... "Da Vinciho případy" jsou totiž návratem ke skutečné kriminálce. |
|
Alexander Veliký (2004)
|
29.10.2007 |
| |
Podle mnoha ohlasů a recenzí měl být "Alexander Veliký" hodně špatný film a já velice zvažoval, jestli na něj vůbec jít...Po Fishkiho doporučení (tímto díky) jsem se do kina přece jen vypravil a v žádném případě nelituju! Protože "Alexander" je opravdu strhující film, jehož tři hodiny vám uběhnou jako voda...A může za to především Oliver Stone, neboť jeho vize Alexandra Velikého má silný náboj a po filmařské stránce se jí nedá prakticky nic vytknout. Stone z Alexandra udělal v podstatě obyčejného člověka, stravovaného vztahem k vlastní matce a otci, mladíka ochotného jít za svými sny a ideály až na konec světa. Člověka přesto nesmírně zranitelného, hledajícího smysl života a především lásku, člověka někdy prchlivého, zbrklého a pochybovačného...Přes tohle všechno Stone v žádném případě nedegraduje Alexandrův mýtus...A je pravda, že ztvárnit takhle nejdnoznačnou postavu nebyl lehký úkol, naštěstí Colin Farrell se ho ujal přímo bravurně. Podařilo se mu z polobožského hrdiny udělat velice neobyčejnou, ale přesto pořád lidskou bytost a já mu věřím každý pohled a každé gesto. Ve Stoneově snímku mělo na formování Alexandra veliký vliv dětství a není se co divit - na jedné straně výchova v duchu jednoty těla a mysli, postavení budoucího panovníka - na té druhé zničující vztah Filipa a Olympiady, který zákonitě vyústil v boj o syna, jeho duši a nepřímo budoucnost Makedonie a skoro celého "známého" světa. V mladickém věku se taktéž zrodil Alexandrův asi nejpevnější cit - láska k Hefaistionovi (ve výborném podání Jareda Leta), věrnému druhovi až do hořkého konce. Kontroverze, která se filmu díky vztahu Alexandr - Hefaistion dostala, je však podle mě naprosto zcestná - vždyť v určitých dobách antiky byl za nejčistší cit považován právě vztah mezi dvěma muži...Stoneův film nestojí na velkolepých bitevních scénách, i když i těch se samozřejmě dočkáme, je to spíš komorní pohled do nitra velkého muže a je vyprávěný takovým způsobem, že nemůže nudit. Osobně mě velice potěšila scéna, v níž tehdy malý Alexandr zkrotí Bukefala a dokáže tak, že v něm "něco" je...Ovšem největším Stoneovým trumfem je stejně herecké obsazení. O Farrellovi a Letovi jsem už psal, musím ale vyzdvihnout i Vala Kilmera v roli Filipa. Jeho podání krále, v němž se snoubí čest, statečnost a láska k synovi, na druhou stranu schopnost bez milosti zlikvidovat všechny, kdo by jej mohli ohrozit (včetně vlastního potomka) je velice silnou kombinací. Nejvýraznější postavou ovšem je a při vzpomínce na tenhle film vždy bude Olympias, Alexandrova matka - přímo skvostně zahraná Angelinou Jolie. To ona byla Alexandrovou femme fatale, ženou, kterou nikdy nedokázal úplně odvrhnout. Ženou, jež byla schopna pro syna obětovat cokoliv a kohokoliv... "Alexander Veliký" asi nikdy nebude patřit k hrstce vybraných historických klasik. Na jednu stranu je to škoda, z druhého úhlu pohledu vím, že své diváky, kteří jeho kvality ocení, si najde. A věřím, že s léty jich bude jen přibývat. |
|
Transformers (2007)
|
31.08.2007 |
| |
František Fuka v recenzi pro Cinemu napsal, že "Transformers" jsou ryzí esencí ČEHOSI, co ho kdysi dávno donutilo vidět dvacetkrát "Dobyvatele ztracené archy" a třicetkrát "Hvězdné války". Ač já sám zmíněným filmům příliš nefandím, rozumím jeho přirovnání. A naprosto s ním souhlasím... "Transformers" jsou totiž jedním z těch filmů, které mají nezpochybnitelný potenciál neuvěřitelně pobavit a - což je ještě důležitější - okouzlit. Dvě a půl hodiny ve společnosti obřích robotů a sympatických hrdinů utekly jako voda a já z kina odcházel v báječné náladě. Snad jen jednou v životě jsem narazil na takhle megalomanský akční spektákl, který jsem si bez jakýchkoliv předsudků zamiloval. Byl jím "Den nezávislosti" - ale ten "Transformers" nesahá ani po kotníky. Nebudu (a ani nechci) se pouštět do jakýchkoliv rozborů, nemá to totiž cenu - "Transformers" jsou pečlivě vyvážený celek smíchaný z mnoha lahodných ingrediencí, který ovšem ani na moment nepůsobí uměle. Zní to asi absurdně, ale možná právě slovo "přirozenost" nejlépe vystihuje Bayův velkofilm. Netuším, jestli jsem se při jeho sledování vrátil do dětských let (což si vlastně ani nemyslím - to bych si nemohl tak moc užívat Samovo kouzelné nadbíhání Mikaele), ale už strašně dlouho mě žádný film tak lehce a nenuceně neodzbrojil. Čas od času člověk nepotřebuje v kině nic víc, než jen cítit to příjemné chvění hluboko uvnitř, které říká "To je ono!"... Neoddiskutovatelně jasných 5*. |
|
Hledá se Nemo (2003)
|
16.04.2007 |
| |
Po prvním zhlédnutí jsem s nadšením "Nemovi" udělil čtyři hvězdičky - byl jsem spokojený s rychle ubíhajícím příběhem, mnoha nápady, vtípky, pečlivostí detailů a se spoustou vychytávek především pro starší diváky (žraloci, dialekty velryb, jednotlivé druhy ryb atd. atd.). A především jsem odcházel s dojmem, že "Hledá se Nemo" je skutečně film pro celou rodinu... Nedávno jsem ovšem "Nema" viděl podruhé - vychytávky sice zůstaly, ale ono celkové kouzlo, které jsem měl v paměti, se vytratilo pryč. A já si najednou všimnul, že až na některé detaily je "Nemo" skutečně především podívaná pro děti, která mě už nedokáže strhnout (tak jako to pořád umí třeba "Toy Story")... Asi jsem už zestárnul - jen mě děsí, že během dvou let :). |
|
Z pekla (2001)
|
16.04.2007 |
| |
Chápu, že adaptace jakéhokoli literárního díla je velmi náročná, a že vždy dojde ke krácení a pozměňování předlohy - a právě proto si myslím, že některé knihy by měly zůstat pouze na papíře. Grafický román Alana Moorea "Z pekla" je jednou z nich... Ale když už tu máme filmové zpracování s hvězdným obsazením, jak vlastně dopadlo? Nijak valně - po důkladném vyšetření končí "Z pekla" s diagnózou "nepovedené hollywoodizace" (a to i když jsem si dával dobrý pozor, abych si uchoval odstup od již zmiňované předlohy). Nemůžu souhlasit s drtivou většinou ostatních komentářů - i přes veškerou snahu bratři Hughesové selhali v tom nejzákladnějším - NEpodařilo se jim vybudovat skutečně syrovou atmosféru. Mohu sice vyzdvihnout jisté kvality vizuálního pojetí především během snových sekvencí, ale ani ty, ani zvracející prosektoři, ani občasné brutální záběry, ani pohledy na špinavé a morálně pokleslé ulice Prahy suplující Londýn nevytvářejí kýžený efekt. Ještě horší než absence kvalitní atmosféry jsou naprosto nevhodné změny ve scénáři oproti předloze, které deformují komplexnost předestřené hypotézy a mnohdy staví zbytečný detail nad pro příběh zásadní věc (například scéna se "Sloním mužem" Johnem Merrickem). Veškeré slučování postav, pozměňování jejich motivací, totální překopání postavy inspektora Abberlinea, implementace nabytečné romantické linie, totální nevyužití zednářské tématiky a pro mě naprosto nepochopitelné upozadění doktora Williama Gulla vytvářejí prazvláštní mix, v němž není úplně jednoduché se orientovat a v němž dějové zvraty přicházejí jakoby z čistého nebe, bez pevného podkladu, a působí tak velmi násilně... Možná by pomohlo, kdyby si bratři Hughesové nesnažili hrát na krvavou detektivku, ale přiznali hned na začátku, kdo je v jejich filmu Jackem Rozparovačem - a mohli se tak soustředit místo falešných stop na budování atmosféry, údernost příběhu a utahování smyčky kolem krku diváka. Cit pro kameru, tempo a výběr kvalitních hereckých matadorů (Depp, Holm, Coltrane), kteří ve skutečnosti dělají tenhle film, jim nechybí - chtělo to ale přidat i jinde... Konečné tři hvězdičky jsou proto jen s přihmouřenýma očima a přihlédnutím k tomu, že mi "Z pekla" poměrně svižně uběhlo, a že pokud zapomenu na geniální knihu Alana Moorea, v rámci žánru nejde o žádný propadák. Ale pochybuju, že bych se kdy podíval na reprízu. |
|
Tian mi mi (1996)
|
28.03.2007 |
| |
Romantické drama se silným sociálním podtextem "Tian mi mi" vypráví o dvojici lidí, kteří se roku 1986 setkávají v Hong Kongu a sleduje jejich vzájemně se proplétající osudy po celých deset let... Peter Chan natočil v mnoha ohledech sugestivní drama, které reflektuje nejen touhu mladých pevninských Číňanů po vydobytí si lepšího místa na slunci, než jaké jim nabízí jejich mateřská země, ale i proměny samotného ostrova. A dělá to právě prostřednictvím vztahu ústředních postav, jimž své tváře propůjčili Maggie Cheung a Leon Lai. Jejich setkání začíná z nutnosti, ale postupně se proměňuje v osudový vztah, který je hlavní devizou snímku a stavebním kamenem, na jehož základech vznikla tato vícevrstevná romance. Romance, která rozhodně není banální, ale při špatném výběru herců by mohla snadno sklouznout k šedému průměru. Peter Chan měl však šťastnou ruku - především výkon Maggie Cheung opět potvrzuje, jak mimořádnou herečkou je. Civilní, uvěřitelná v každém momentu, a navíc nadpřirozeně krásná. Už jen kvůli ní stojí za to "Tian mi mi" vidět... P.S.: Malá zajímavost - v roličce učitele angličtiny se představí Christopher Doyle, dvorní kameraman Wong Kar-waie. |
|
Dr. House (2004)
|
23.03.2007 |
| |
Když si tak pročítám zdejší komentáře, vidím samá slova jako cynismus, hlášky, boží, zábava, urážky, lékařská detektivka, sarkasmus...ale jedno se pořád opakuje - Dr.House. A právem, jelikož tento netradiční medicínský seriál skutečně stojí na ústřední postavě. V tom máte všichni pravdu. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že "Dr.House" jakožto seriál i jakožto osobnost vidíte jednorozměrně. Pro mě, studenta medicíny (když pominu případy dotažené ad absurdum, které jdou ovšem na ruku zábavnosti, a občasné nesmysly a chyby dokonce ve výslovnosti odborných termínů - natož množství nákladných vyšetření jež si může Houseův tým dovolit provést ), je přístup doktora Gregoryho House nesmírně osvěžující. Doktor House jde prakticky proti všem pravidlům a poučkám, kterými nás zásobují na fakultě a v praxi o tom, jak přistupovat k pacientovi, jak jednat s rodinou, s kolegy lékaři atd. Chová se po 99% času jako zvíře, které v životě neslyšelo o Hippokratově přísaze (a právě to je neskutečně osvěžující)... jenže je tu jedno velké ALE - ve zbylém 1% se skrývají hluboké pravdy a zajímavé myšlenky, kterých si bohužel málokdo mimo obor všimne... "Dr.House" tedy rozhodně není prvoplánovou zábavnou hříčkou o zlém doktorovi - přesto jde o svěží vítr v oblasti doktorských filmů a seriálů, u kterého si báječně odpočinu a pobavím se... Ale dostanu od něj také spoustu podnětů na přemýšlení - proto ve výsledku "Dr.House" nabízí opravdu hodně. |
|
Těžce zamilován (2001)
|
20.02.2007 |
| |
Pokud budu tvrdit, že "Těžce zamilován" je ta nejdivnější romantická komedie, kterou jsem kdy viděl - věřte mi. Rozhodně si nemyslím, že bratrům Farrellyovým šlo o nějaké morální poselství a že by svou poměrně nechutnou komedií nastavovali pověstné zrcadlo módně-anorektickému symbolu ženské krásy (což je imho sám o sobě totální nesmysl - bavíme-li se o normálních chlapech). Podle mého si bráškové jednoduše dělali ze všech zúčastněných bohapustou legraci. Od tlusťochů, přes inteligencí neobdarované, až po lidi těžce tělesně postižené. A rozhodně si to užívali... já ne. Ovšem abych nelhal - několikrát jsem se zasmál. Tak nějak se za to ale stydím. |
|
Moulin Rouge (2001)
|
03.01.2007 |
| |
"Moulin Rouge" jsem chtěl poměrně dlouho vidět, ačkoliv jsem tušil, že si mě tento příběh o svobodě, kráse, pravdě a především lásce asi moc nezíská. Pak, jednoho dne, proběhnou úvodní titulky a kratinká scéna stylizovaná do sépiové hnědi starých fotografií a já si říkám "Že by nakonec umění?"...Ale kdepak - kýč jako bič! Vekolepé, dráždivé a až útočné zpracování hýřící barvami, pohybem a střihem stojí osamoceně a není schopné zastřít naprostou průměrnost scénáře a hereckých výkonů. Ano, Ewan a Nicole se naučili zpívat, ale k čemu to je, když nedokážou svým postavám vdechnout život a ony tak zůstávají jen načrtnutými figurkami (a to své osobní antipatie vůči Nicole Kidman tentokrát nechávám stranou - i když, k postavě Satine velká dávka afektovanosti a tetrálnosti patří, ale co je moc, to je moc)...Nejhorší na "Moulin Rouge" ovšem je, že mě film přes veškerou snahu nedokázal vtáhnout do sebe, a tak mi bylo naprosto jedno, co se s jeho hrdiny bude dít. Což by se u příběhu velké a opravdové lásky (navíc v hávu postmoderního, výtvarně promyšleného muzikálu) nemělo stát, nemyslíte? Ale abych úplně nelhal - dvě scény se mě skutečně dotkly - "Roxanne tango" svojí perfektní choreografií a dravostí, a pak scéna "Show must go on". Jenže tam to byla zásluha samotné písně, která je sama o sobě milionkrát silnější a emotivnější než celých 127 minut "Moulin Rouge". Jinými slovy - tenhle film jsou jen pěkné(ě) rozpohybované obrázky...Ale pamatujte si - Baz Luhrmann je Pan režisér. Jen škoda, že mrhá svým talentem. |
|
Horská hlídka (2004)
|
20.12.2006 |
| |
Jste v nadmořské výšce okolo 4700 metrů, k dispozici máte zbraň, starou terénní Toyotu, náklaďák, nějaké to jídlo a další vybavení nezbytně nutné pro přežití v těchto extrémních podmínkách. Není toho moc...Odjeli jste od svých blízkých za prací, za kterou vám nikdo neplatí. Za prací, při níž můžete snadno přijít o život. Chráníte vzácné antilopy - váš rajón zahrnuje několik desítek tisíc kilometrů čtverečních. Snažit se vypátrat pytláky v této nelítostné krajině vypadá jako holé šílenství...Jenže vy nemůžete jinak - Kekexili je váším domovem, je součástí vaší duše. A nikdy tomu nebude jinak..."Horská hlídka" za svým nenápadným názvem skrývá fascinující výpověď o nehostinném kraji, v němž se lidé rvou o holé přežití nejen s přírodními živly, ale také mezi sebou. Nic není černobílé - každý se ušpiní, záleží jen na tom, jestli jeho srdce zůstane čisté - v tomto smyslu hovoří jedna z postav "Horské hlídky". Po skončení filmu pocítíte k obyvatelům Kekexili obdiv, a možná si někteří z vás uvědomí, že jim ten jejich drsně jednoduchý způsob života vlastně závidí... |
|
Nikdo nesmí chybět (1999)
|
19.12.2006 |
| |
Jednoduchý, jemný a citlivý příběh ze zapadlé čínské vesničky přibližuje tvrdost tamního života, zároveň však hovoří o naději - i když pro někoho možná kýčovitě..."Nikdo nesmí chybět" staví na autentičnosti prostředí a postav, a tak není žádný problém přenést se o tisíce kilometrů východním směrem. Do míst, odkud se dostanete jen díky talentu nebo tvrdé práci ve velkoměstě...ostatně střet vesnického a velkoměstského života umožňuje poukázat na absurditu stavu, kdy jen cena jízdenky na autobus vymezuje rozdíl mezi chudobou a materiálním zajištěním. Osobně se přiznám, že ač film Zhanga Yimoua neoplývá závratným tempem a ve své podstatě je prostinký, silně na mě zapůsobil. Zhang nechává příběh volně plynout a diváka postupně aklimatizuje - jen proto, aby ho vzápětí emocionálně rozložil...Radím vám, zavítejte s ním do končin, kde Coca-Cola chutná lidem úplně jinak než nám. |
|
|
