Profil
Hodnocení (1751)
Komentáře (775) Zajímavosti (31)
Obsahy (9)
Kšefty (4)
Filmotéka (762)
Oblíbené filmy
Oblíbení režiséři
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
Oblíbení uživatelé
|
Moje komentáře |
 Prokletý ostrov (2010) 
|
27.02.2010 |
| |
Geniální až na půdu a kurevsky rafinované! Totální manipulace a paranoia (počínaje drzou hrou s divákovým očekáváním a konče temným kafkovským leitmotivem, který reflektuje dobovou náladu v americké společnosti). Pocity nejistoty, "vertiga", plíživého děsu a znepokojení, které mě při sledování provázely, se nedají uspokojivě popsat. Ta atmosféra! To hitchcockovské napětí a tajemno! Ten výběr hudby (Paik, Cage, Penderecki, Ligeti, Marshall, Mahler...)! Ta Richardsonova kamera! Ta nedostižná filmovost! Celé je to navíc dotažené k absolutní dokonalosti nejen řemeslně a stylisticky (což je u Scorseseho svým způsobem standard), ale především vypravěčsky - mate a mlží se v takřka každé scéně, z čehož jsem soustavně slintal blahem. A TEN poslední záběr (pravá pointa)? Mám husí kůži ještě teď. Společně se Spielbergovou Válkou světů a Nepravým mužem páně Hitche dost možná nejděsivější film, jaký jsem kdy viděl. Marty, jsi borec! 100% |
|
Kapsář (1959)
|
02.01.2010 |
| |
"Jeho hlavním principem bylo rozbití takzvané expresívnosti. Chtěl zrušit hranici mezi obrazem a skutečným životem, jinými slovy, chtěl donutit samotný život, aby byl obrazný a expresívní. Žádný speciální přísun materiálu, nic strojeného, žádné viditelné a úmyslné zobecnění. Skoro se zdá, jako kdyby měl Paul Valéry na mysli přímo Bressona, když řekl: "Dokonalosti dosahuje jen ten, kdo se zříká všeho, co vede k zveličování." Zjevně nic jiného než skromné a prosté pozorování života." Andrej Tarkovskij, Zapečetěný čas |
|
Avatar (2009)
|
17.12.2009 |
| |
Ztracený ráj. Čarokrásný, vizuálně uchvacující, komplexní, duchovně očistný a hluboký Film-mýtus, epický destilát "pure cinema" překypující těmi nejupřímnějšími emocemi a myšlenkami, monument lidské imaginace, hloubavosti, tvořivosti, opojení z vyprávění a lásky - nadto v několika ohledech přelomový v rovině technologické (především celou řadou pokrokových a úžasných vynálezů jako je např. Virtuální studio či SimulCam by Jim himself, ale koneckonců i prezentací "třetího rozměru", přičemž k němu si neodpustím malou teoretizující noticku. Klasická hollywoodská narace se vyznačuje tím, že technologie, "řemeslná propracovanost" je pokud možno neviditelná, stojí v pozadí. Revoluce v užití 3D u Avatara nespočívá ani tak v tom, že místo na "vynořovací efekt" se spoléhá na dosud nevídané podání extrémní hloubky obrazového pole, které činí obraz „skutečnějším“, ale v poněkud nečitelném faktu, který však s výše zmíněným kauzálně souvisí, že po určitém času projekce přestává být vnímáno, vlastně je zapomenuto, třebaže je stále přítomno, přestává existovat jako atrakce, nenásilně a nenápadně se standardizuje - stane se něčím samozřejmým. Stereoskopický film se tím konečně vymezuje proti postavení otroka technologie; užití "třetího rozměru" je plně motivováno vyprávěním, resp. potřebou učinit fikční svět uvěřitelnějším.) a motivačně, řemeslně i stylisticky neprůstřelný (zvláště opojné je vnímat ozvláštňování hollywoodské architektoniky o výrazové inovace spojené se stereem, na poměry blockbusterů nadprůměrnou délku záběru, přehlednost akčních scén, plynulost akce, rytmus a tempo střihu, odstín zvukového designu...). Avatar je bez debat dosavadní vrchol mého diváckého života, sen ze snu, který předběhl konkurenci o několik stovek světelných let; univerzálně platné filozofické dílo naplněné nezměrnou úctou k Přírodě, rituálu a tradicím a podepřené naivně chytlavou vírou v Dobro, Spravedlnost a lidskost - jen to všechno uzřít, nadchnout se. Vizionář, technokrat a konečně geniální Vypravěč Cameron se tímto nadpozemsky dokonalým skvostem řadí po bok nejvýznačnějších filmařů historie. Stvořil nadreálný, barvitý, kompaktní a nebývale lákavý a živoucí svět (i ve smyslu nesčetných témat a motivů, na kterých je postaven; od existencionálních, duchovních či morálních otázek přes explicitní reflexi moderní společenské a civilizační problematiky, mohutný ekologický apel, střet vědy a víry až po "avatarovský" koncept identity ve virtuálním milieu a podléhání závrati z iluze, resp. "hry"), který nás nepřestane fascinovat svou dynamikou, hmatatelností, vnitřní, ale i vnější krásou, tajuplný svět, do něhož se budeme chtít neustále vracet - ať už s otevřenýma či zavřenýma očima - a znovu a znovu (v nekonečných reaktulizacích) prožívat Jakeovo neuvěřitelné dobrodružství, radost z poznávání a explorace nepopsatelného, "cestu hrdiny", která se - ne náhodou - velmi nápadně přibližuje srozumitelnosti a "jednoduchosti" pohádky či mýtu (čímž se plynule dostáváme i po bok kanonického příběhu, konvencionalizovaných schémat a jejich motivací a trefnému citátu Umberta Eca, který zní: "Dvě klišé jsou směšná, tisíc klišé je úchvatných."). Avatar je instantní legendou, zjevením, událostí bez precedentu, na kterou jsou všechna slova krátká, která se musí prožít a procítit každou buňkou v těle. Je dost možná tím největším a nejpropracovanějším útěkem do říše snů, do kaleidoskopického prostoru, oceánu daleko, daleko za hranicemi všedního, k samému zřídlu lidské touhy objevovat a zabydlovat vzdálené světy odrazem vlastní komplikované osobnosti, do lůna lidské fantazie, které tu existovalo už kdysi dávno, aniž kdy bylo a bude pochopeno, a které nás opakovaně táhne zpět tunelem nevyčerpatelných možností. Avatar znovuzrodil a přetransformoval Film do nové vzrušující podoby, do jedinečného archetypu, doslova "uzřel" jeho (virtuální) duši pro (virtuální) 21. století a inicioval diváka do nového modu vnímání a prožívání filmového útvaru. A pokud je mu vlastní nějaké negativum, tak je jím lehká pachuť smutku, pramenící z vědomí, že nakonec se všichni musíme probudit. Modří už vědí... 100% P.S. Procítěná Hornerova partitura patří k tomu nejlepšímu, co se ve filmové hudbě urodilo za dlouhé roky zpětně. P.P.S. Je opravdu povrchní a nevímcoještě vytýkat nepůvodnost námětu a zápletky filmu, který je nepokrytě kolosální oslavou klasického hollywoodského vyprávění (a zároveň jeho příznačnou sumou, neboť Avatar je filmem stojícím na prahu filmové evoluce) - tedy tradice, ve které se styl a další složky filmového díla zpravidla podřizovaly právě naraci a příběhu, a která již desítky let svým divákům (dětem) vypráví a pečlivě cizeluje stále ty samé příběhové formy (pochopitelně v rozdílném - nejen audio/vizuálním - hávu), v obsesivní honbě po absolutní srozumitelnosti a snad i nalezení prvotního příběhového přediva neboli základního mentálního schématu sdíleného kolektivním diváckým vědomím (což podmiňuje i stylistické prostředky). Přirozenou reakcí diváka-dítěte na správně (podle pravidel) vyložený příběh by proto měla být spokojenost, nikoli naopak, třebaže to zní hloupě. Celý film navíc nevznikal a ani nemohl vznikat v kulturním vzduchoprázdnu. Soudobá umělecká tvorba je - ať už se to někomu líbí nebo ne - víceméně intertextová; záměrně i nevědomky. V zásadě nemůže vzniknout dílo, které by svým způsobem už z něčeho nevycházelo, na něco neodkazovalo (směr, konkrétní film, knihu, komiks, malířské plátno atd.). Skleník, Albion, Tanec s vlky, Matrix nebo mýtus o Pocahontas a objevování Nového světa? Kdyby na tom záleželo, možných i nemožných inspiračních zdrojů bych pojmenoval desítky. A sám Cameron je v rozhovorech nepokrytě doznává. P.P.P.S. Nemohu si vynachválit detailní vykreslení domorodých ritů modrokožců (lov, pohřbívání, iniciační rituály, navození extatického stavu...). Prostě slast! P.P.P.P.S. Plukovník Miles "To bude humánní... víceméně" Quaritch je záporák první jakosti. |
 Twilight sága: Nový měsíc (2009) odpad!
|
17.12.2009 |
| |
Nesrovnatelně lépe natočené než diletantské Stmívání, nicméně příběhově ještě plytčejší a ideologicky desetkrát zvrácenější. Recyklovat, prosím. |
|
Stmívání (2008) odpad!
|
15.12.2009 |
| |
Holy vampire shit! Napínavější a intelektuálně výživnější zážitek obnáší i ranní cesta na WC. Totální dno všech filmových kvalit, jehož demence boří veškerá dosavadní tabu. |
|
District 9 (2009)
|
19.09.2009 |
| |
Wow! Zjevení z nečistého nebe nad Johannesburgem! Progresivní, sofistikovaná, stylisticky vybroušená, dynamická a temporytmicky vyrovnaná jízda, která člověku zvedne hladinu adrenalinu už od první zasvěcovací minuty a nepoleví do nájezdu závěrečných titulků. Dravý dokumentární styl v hravé kombinaci s "béčkovou" laciností (halda nezastíraných nelogičností a důraz na nepravděpodobnost) a videoherní estetikou, tvůrčí důvtipnost, nezanedbatelný sociálně-kritický rozměr, relativně "směšný" rozpočet, ale výsledek na úrovni několikanásobně dražšího spektáklu (podobně jako kdysi Sunshine), nesympatický hlavní hrdina (sic!) procházející nepříjemnou proměnou, to vše činí z tohoto zcela nečekaného kinematografického úkazu omračující a jedinečnou událost. Nejdříve Star Trek, nyní District 9 a za dveřmi Avatar. I kdyby poslední jmenovaný nedostál všem očekáváním, není pochyb o tom, že se rok 2009 zapíše zlatým písmem do kronik filmové sci-fi (a nejen tam). |
|
Harold a Maude (1971)
|
30.08.2009 |
| |
Předčasně záhrobní eféb Harold, jehož životní náplní (tou zábavnou) je inscenování vlastních sebevražd a navštěvování pohřbů a demolic domů, zatvrzele živá osmdesátnice Maude, pro kterou neplatí žádné zákazy, věkové limity ani společenské předsudky a život je pro ni jedna velká bonboniéra plná překvapení a láska jako trám, která je oba polapí do svých nevypočitatelných a podivnosti se vysmívajících tenat. To jsou hlavní aktéři této nádherně rozverné a absurdní (ne)sentimentální romance, která pulzuje nápaditostí, svěžestí, excentričností na každý pád, mile zvráceným humorem, a která toho v sobě skrývá mnohem více, než se na první pohled může zdát. Brilantní, netradiční, kouzelné a pořádně podvratné! |
|
G. I. Joe (2009)
|
15.08.2009 |
| |
Možná nejhloupější film pod sluncem, ale v tom právě spočívá jeho největší výhoda a chlouba. V případě G. I. Joe je totiž jakákoli snaha o kritické čtení pomýlená v samém počátku. G. I. Joe je unikát. G. I. Joe je guilty pleasure z toho nejušlechtilejšího chovu - geniální ve své imbecilitě, maximalistický, hlučný, explozivní, cool, zábavný, nechutně sexistický, klukovský, videoherní, áčkově superbéčkový a dokonale odvázaný. Od nynějška mu budete říkat... Komandére! |
|
Sekai no chûshin de, ai o sakebu (2004)
|
10.08.2009 |
| |
Tichý, pokorný, křehký, prostý, smutný, tragický, ale přesto - a tím pádem - neobyčejně krásný, silný, dojímavý, plný něhy a slovy nevyjadřitelných emocí. Vzpomínky plné barev a slunce, přítomnost rozpitá v dešti a šeru... Ano, i já jsem několikrát nedokázal udržet slzy. Kdo alespoň jednou v životě opravdu miloval, ten pochopí... Film s duší, film z lásky. 100% bez uzardění. |
|
Ong bak 2: Pomsta (2008)
|
07.08.2009 |
| |
S rizikem, že na sebe přivolám pomstu jednoho z největších masérů současnosti, musím konstatovat, že Ong bak 2 by se lépe než plnohodnotný celovečerák vyjímal jako konzolová mlátička nebo série videoklipů pro školy bojových umění. Posuďte sami! Prezentuje se v náležitě přepáleném vizuálu, uzemňuje maximálně fyzickými, surovými, syrovými, kulervoucími, a esteticky i technicky vymazlenými souboji (Takřka bez přestávky jsem měl ústa do "Ó" a vyvalené oči!), které hbitě vznášejí otázku, zda je v tomto směru možné zajít ještě dále, honosí se statečnou výpravou a intenzivní exotikou, ale akcentuje velkorysé, leč poněkud nelogické dějové skoky, postrádá pořádný příběh a hlubší interakce mezi postavami a vůbec má neuvěřitelně mizerný scénář. Videohernímu modelu navíc odpovídá i pojetí soubojů, což nemyslím ve zlém. Ty jsou řešeny jako exhibice v "uzavřených" arénách, jež se vrství na sebe (např. jako v Tekkenovi), nebo jako lineární postup úrovní (Jedna bitka se jakoby dále větví do dalších a dalších koridorů, které se unlockují v závislosti na úspěšném vymlácení všech protivníků. Na konci takové sekvence-levelu pak obvykle čeká boss nebo nějaký správně uhozený soupeř - viz fight v jeskyni či na hřbetě slona). Pokud bych zašel do absurdních důsledků, tak nechybí ani ultimátní komba a fatality ve zpomalovačkách, davy henchmenů zjevující se odnikud a nesrovnatelně odolnější borci, kteří je náhodně prokládají. Škoda té hloupé vaty (čti: všeho nenásilného) okolo, která všechnu tu neskutečnou dřinu, pot, krev a snahu poněkud devalvuje. Doufám, že trojka se v tomto směru polepší. |
|
|
