Naposled rozsekána:

Chybný pohyb / Sanatorium na věčnosti / Tejút

Sindibád / Ochranné zbarvení / Prokletí
 

Vyrůstala jsem jako dítě filmové fanynky, která sice v mládí bezmezně milovala Kurosawu, Viscontiho a Kakojanise, avšak jak stárla, chtěla se u filmů spíše bavit, takže do svých potomků prala Vetřelce, Terminátory nebo Forresty Gumpy. Dlouho to proto vypadalo, že žezlo filmožrouta v naší rodině převezme moje mladší sestra. Jedinou vyjímkou byly filmy Woodyho Allena, u kterého ale doteď moc nechápu ten intelektuální hajp...

Osudovým momentem pro mě byla někdy ve třinácti letech Felliniho retrospektiva na ČT 2 počínajíc Sladkým životem. Tehdy někdy jsem propadla evropskému artu a když mě další rok dostal čtyřikrát Tarkovskij na plátně, bylo rozhodnuto.

Baví: projekce němých filmů s živou současnou hudbou, poetický realismus, italský neorealismus a jeho cestování, evropský auteurský art, klasický Hollywood, noir, polská filmová škola, surrealismus, americký nezávislý film, nekorektní a černý humor, vyprázdněná narace, observační mód ...

guilty pleasure: evropské dobrodružné filmy v čele se sindibádovkami

Nebaví: někteří auteurští režiséři, komixové adaptace, muzikály, nový Hollywood, hřejivost, midkulty, nasilu ždímané emoce, patos, české porevoluční tragikomedie, ...

Hodnocení: zásadně subjektivní, formálně sebedokonalejší snímek může dostat odpad, pokud mě irituje. Pěti hvězdama neplýtvám. CSFD beru hlavně jako mou externí paměť, filmových deníčků sem už ztratila nespočet. Přepisování komentářů tak, abych se za ně nemusela stydět, to je boj s větrnými mlýny, čímž se omlouvám všem, kteří mě občas čtou.