Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (894)

plakát

Čest a sláva (1968) 

"Jste ovce a svět patří řezníkům!" Soukromá hodina filosofie, v níž se korálky cynismu, pragmatismu a zpozdilých ideálů spojí ve šperk drsné a neopracované, ale nevídané krásy. I s korunovačním klenotem po dvě desetiletí v trezoru je zřejmé, že český herecký trůn náleží R. Hrušínskému jednou a provždy.

plakát

Ďábel (2020) 

Better the devil you know...? Jak kdy. Po seznámení s démony fanatismu, pokrytectví a sadistické krutosti tohoto venkovského eposu, dokonalého od nasliněnou dlaní ulíznutého účesu po botu zadupávající vám krk do bláta, člověk se slzou v oku vzpomíná na čerty s hodností vraníka. A to ještě neví, do jaké báječné Rodiny bude uvítán, když se užuž zdá, že si z pekla zakoupil jednosměrnou jízdenku. V pekelném klání o cenu Kubrickova kukuče nakonec vítězí Bill Skarsgård, ale bylo to o psí chlup...

plakát

Koruna (2016) (seriál) 

První série je ještě takovým uvedením do předpokoje před samotnou audiencí, s každou další zjišťuji, že během sledování se mi rifle změnily v tvíd , zbytek kafe v Earl Grey a krvelačná obluda na gauči v corgiho. S umem sobě vlastním Morgan dokáže vzbudit nadšení pro královské dostihy, aniž by favorizované klisny a plemeníky jakkoli šetřil pádů, dopingu a vzpínání pod sedlem.

plakát

Dnes naposled (1958) 

Tak dlouho se chodí s džbánem do knajpy, až se jednou nakráčí k docentu Skálovi aneb budete-li topit svůj žal v alkoholu, můžete zjistit, že ten šmejd bravurně ovládá několik plaveckých stylů. Varování ministerstva zdravotnictví: prázdné oči Františka Smolíka v prázdném pokoji děsí víc než jakýkoli dosud natočený horor a národnímu géniovi navzdory vás donutí upřednostnit vodu na plicích před pivem v žaludku. Varování Faidry E.: na ČSFD oficiální text distributora = odvyprávění obsahu filmu.

plakát

Temný případ (2014) (seriál) 

Spánek rozumu plodí monstra... Cthulthu pořádá čajový dýchánek s jižanskou gotikou a mrazivou kriminálkou, branou Carcosy se vchází do věčného zatracení a nihilismus soutěží s žízní po spravedlnosti, kterou neuhasí kalné spodní vody louisianských močálů. Optimista se domnívá, že žijeme v nejlepším z možných světů, pesimista se obává, že tomu skutečně tak je, ale kdo posoudí, zda za nejtemnějším z případů stojí vesmírná hra v kostky nebo jen nepominutelná blbost a hnusnost lidská? Každopádně optimista budu a věřím, že Matthew si k plešounovi na poličku přistaví i Emmy.

plakát

Mnichov (2005) 

Co říct tam, kde už bylo řečeno všechno? לֵךְ עַמִּי, לְשָׁלוֹם שׁוּב לְאַרְצֶךָ, הַצֱּרִי בְגִלְעָד, בִּירוּשָׁלַיִם רוֹפְאֶךָ,רוֹפְאֶךָ יְיָ, חָכְמַת לְבָבוֹ,לֵךְ עַמִּי לְשָׁלוֹם, וּרְפוּאָה קְרוֹבָה לָבוֹא...

plakát

Pojistka smrti (1944) 

Aneb konec jednoho krásného přátelství prostřednictvím odpudivé paruky Barbary Stanwyck. Zbožňuji vůni zimolezu před pojistným podvodem a rozvod se nejeví tak problematicky, když víte, že druhá alternativa je vražda.

plakát

Zmizení (2013) 

Říká se, že ďábel je v detailech - a tahle soukromá noční můra pro čtyři rodiče to potvrzuje každým záběrem a každou zdánlivě nepodstatnou informací. Víru v existenci pekla, jaké popisuje církev, mi podstatně narušuje vědomí, jak snadné je pro smrtelníky vytvořit peklo tady na zemi. Protože peklo... to jsou ti druzí. Tímhle labyrintem jsem bloudila bez dechu, ale když jsem se dohmátla niti a vylezla, pro jistotu jsem zkontrolovala, že děti v postýlkách pevně třímají plyšáky a zlovlčice je na stráži.

plakát

Rivalové (2013) 

Everyone's driven by something... Spolehlivý rutinér ze středového pole s filmem o sportu, u jehož sledování mě nikdy netlačilo svědomí, když jsem na dvě hodiny usnula, získal drajv, který povzbudil činnost mých nadledvinek víc než kterýkoli jiný snímek uplynulého roku, o mozku, srdci a koulích nemluvě (čistě proto, že nic z toho nemám). Spálené pneumatiky ještě nikdy nevoněly tak lákavě, slzy u filmu po x letech zase jednou udělaly z mejkapu šmíru a při tuningových závodech mě zarazil až hlas rozumu kázající: "Krávo pitomá, máš dvě malý děti, chceš, aby tě znaly jenom z fotek?" To zabralo. Na fotkách vypadám totiž odjakživa úděsně.

plakát

Cesta zhýčkaného dítěte (1988) 

"Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, opustil jsem, co je dětinské..." Bude něco pravdy na tvrzení, že cesta zhýčkaného dítěte je poseta hračkami, které rozbilo a odhodilo, ale myslím, že je v tom i něco trochu jiného. Vidím dítě, které dospělo a poznalo, že své hračky přerostlo a musí se naučit žít bez nich. A vidím režiséra a hlavního představitele, kteří toho mají hodně za sebou a teď se ohlížejí zpět. Jejich pohledem možná prosakuje únava, ale nikoli trpkost a už vůbec ne prázdnota.