Gemini
Ondřej Kubát
okres Hradec Králové
...et suum cuique tribuere
homepage
ICQ: 347526041
2468 bodů
okres Hradec Králové
...et suum cuique tribuere
homepage
ICQ: 347526041
2468 bodů
Moje komentáře
Můj oblíbený rok (1982)
Překrásné retro jedoucí na stabilní dobré vlně, s pár třeskutými gagy a dojemnými momenty, především na téma lesk a bída života hvězdy oživující zašlou slávu. A pocta historii televize NBC, což je podle mě asi tak 95% českého diváctva úplně šumák;) Peter O'Toole je tu famózní (oscarová nominace zasloužená), ostatní si opět 95% českého diváctva zřejmě nebude odnikud pamatovat a ani po tomto filmu si je nezapamatuje. Víc asi není třeba dodávat, pro mě to bylo při všedním večeru velmi příjemné překvapení zpočátku při studiu poznámek a právních předpisů, které jsem postupně opouštěl na delší a delší chvíle:) 70%
Kramerová versus Kramer (1979)
Kramerová Vs. Kramer je podivuhodný snímek - spojuje ryze soudobý děj s ryze klasickou hudbou, elementy hluboce přirozeně lidské a reálné s takřka pohádkovými (viz třeba shánění zaměstnání), a z hlediska historického záležitosti, které hýbaly tehdejší společností s těmi, které se do dneška vůbec nezměnily. Jde taky o jeden z filmů, který se těžko převypravovává, protože drtivá většina vypravěčů bude někomu stranit, a tím dokáže celý děj přetočit naruby. Je to skutečně dost osobní "věc", a lví podíl na její síle mají samozřejmě Dustin Hoffman a Meryl Streepová, kteří tu hrají jak z partesu. Oba se na první pohled proměňují, ale ve skutečnosti ukazují to, že lidská osobnost je velmi složitá, a nejinak je tomu i s lidskými potřebami a touhami. Rozhodně nedoporučuji ke sledování osobám, které se nevyrovnaly s vlastním rozvodem...což je na nic, protože si jich to drtivá většina neuvědomuje:) A pro všechny mám potom tento vzkaz - je to film z USA, a je přes třicet let starý. Pokud z tohohle chcete čerpat svoje poznatky o fungování rozvodového a opatrovnického řízení u nás (což podle mých poznatků z praxe děláte), tak rovnou můžete fundovaně komentovat úroveň naší policie podle příhod četníků ze Saint Tropez;) Dávám lehce neusazených 80%.
Dívka s perlou (2003)
Magické, umělecké, tiché, překrásně provedené technicky i herecky, tak akorát dlouhé, lyrické... a skoro by se mi chtělo říct, že o ničem. Scarlett tu podivuhodně zjemnili (a vybělili;)), a Vermeerův obraz skutečně je kouzelný, ale kromě vhledu do tvorby nizozemského národního pokladu film nenabízí nic moc výrazného kromě srandovních fousků Colina Firtha, ztvárňujícího zde dalšího ze svých hrdinů s jemnou duší. Víc než sedmdeát procent ale dát nemůžu, i když mám pocit, že bych měl kolem filmu jen velmi tichounce našlapovat, abych ho nepoškodil - a to rozhodně není obvyklé. K dokonalosti tomu ovšem chybí nemalý kus, a i když nepochybuji, že záměr tvůrců byl naplněn, a stejně jistě Dívku S Perlou doporučuji k vidění, zůstanu na té hranici nadprůměru a přetrvávající výrazné kvality. To zkrátka je úděl nesmělých a tichých, jako byla zde vyobrazená Griet;) 70%
Počítání oveček (TV film) (1981)
Jeden z nemocničních filmů pana Kachyni, tentokrát (nebo spíš tehdy) o děvčátku sirotčátku s těžkou srdeční vadou, které tráví svoje dětství v ne zrovna veselém prostředí. Každodenní život a všední příhody jsou vystihnuty přesvědčivě, a mohli byste snad tvrdit, že by se to vlastně celé nemohlo stát? Já tedy ne, a navíc tu všichni ve větších rolích hrají tak nějak hezky smutně. Na pana Brodského a hlavně paní Galatíkovou se dá jen těžko zapomenout. Přesto mi těch ani ne osmdesát minut přišlo poněkud dlouhých a nevidím důvod, proč se na Počítání Oveček ještě někdy dívat. Drobné plus za to, že mi to skutečně nepřišlo jako citově vydírající a prvoplánovité jako třeba o pár let starší (a "ideově uvědomělejší") Indiáni Z Větrova. 70%
Na vlásku (2010)
Měl jsem mlhavou představu, že existuje pohádka o dívce se zlatými vlasy, které byly tak dlouhé, že po nich někdo mohl vyšplhat do nějaké věže. Jméno Locika jsem ale slyšel poprvé až ve chvíli, kdy se prvně ozvalo v téhle Disneyho cukrkandlové srandazpívánce o manipulátorské despotické maceše (aka únoskyni motivované nesmrtelností) a "její" zlatinké unesené "dcerušce"...a hejskovském bouchači/zloději/milovníkovi, koni Maximovi (který se srandovně chová jako pes a má mimiku, za kterou by se nemusel stydět ani Andy Serkis) a hromadě vedlejších drsně "roztomilých" pobudů...a pár dalších nedůležitých postavách;) Ale abych nezněl tak odmítavě, je to pěkná pohádka, krásně animovaná, se slušným spádem a porcí srandy...a je to čistý Disney, takže jsou tam roztomilá zvířátka, roztomile se tam zpívá, a i krvežízniví rabijáti (kromě dvojčat) jsou něžné duše se zálibou v umění. Ani když mi bylo deset, nebyly mi tyhle superdokonalepozitivní pohádky po chuti, nicméně jelikož je tu opravdu slušný kopec vtipů a vtípků nejenom na úrovni šklebení se a mlácení sebou či do někoho, a animace opravdu stojí za vidění (včetně kýčovitých nočních můr všech hasičů aka "lampiony šťastia" nad jezerem), dám těch 80%.
5 dětí a To (2004)
Ze svého dětství si pamatuji řadu příhod s polskou televizí (a jejím neexistujícím dabingem;)). Jednou z nich byl i seriál o dětech, které vždycky došly někam za město, tam se sekvencí několika statických snímků odkudsi vynořil prapodivný skřet křížený s želvou, a dělo se nějaké kouzlo...a víc nevím. Když jsem se o Vánocích 2011 potkal s Pěti Dětmi A Tím, řekl jsem si, že tohle jsem přece kdysi dávno viděl na Polácích a "šel do toho". Po čtvrt hodině jsem si pak řekl, že takovouhle ujetost mohl někdo zfilmovat jen proto, že je to nějaká někde daleko odsud (nejenom v geografickém slova smyslu) populární dětská knížka. Nebyl jsem si tím sice úplně jistý, ale ve chvíli, kdy se objeví retardovaný intelektuál Horác (fotka v IMDb mluví za vše) a další ze svých obdivuhodně příšerných kreací předvádějící Kenneth Branagh, je jasno a wikipedie potom prozradí jména Edith Nesbit a ročník vydání 1902;) Mimochodem ten plakát vypadá jako S Club 7, ale opravdu to je pohádka s hrdiny "jako z Narnie", tj. z počátku 20. století. Co dodat? Asi jen to, že je to naštěstí už jedna z posledních rolí roztomilých klučinů Freddieho Highmorea, a že jsem se nezvládl dodívat, jak mě ten afektovaný nepřirozený chaos odpuzoval. Zlaté Kingovo TO:) Dávám 50%, protože podobných věcí jsou mraky, a těch lepších jakbysmet.
Jménem krále (2009)
Případy bratra Cadfaela potkávají svěstkou realitu "železného a zlatého" věku českého království - a odehrávají se samozřejmě mezi šlechtou, protože kdo by se díval na příběhy bezprávné chudiny;) Není to kombinace špatná, bohužel došlo ke katastrofálnímu omylu ve formě, která byla příběhu Oldřicha Z Chlumu odkudsi shora (nebo lépe řečeno zpoza peněz) přidělena. Už stěží hodinu a čtvrt dlouhá stopáž signalizuje, že nejde o plnohodnotný celovečerní film, a výprava, práce s kamerou atd. tento dojem jen dotvrzují. Je škoda, že si zodpovědní neuvědomili limity svých možností, protože jako televizní seriál by byly příhody spravedlivého sympaťáka Oldřicha z Chlumu, královského vyslance, dohližitele, koronera a kdovíkoho ještě, příjemným zpestřením programové skladby. Jenže toho se díky neodvratitelnému neúspěchu bohužel nedočkáme, a tak se diváci mohli v nejhorším případě za multiplexových 170,- Kč dívat na to, jak se mezi sebou šlechta třináctého století přetahovala o moc, jaké zájmy byly ve hře, a jak se kdysi praktikovala kriminalistika. Z posledně uvedeného je vám asi zřejmé, že Jménem Krále je na průměrného diváka cílená a scénáristicky dosti prostá záležitost, která stojí skutečně jen na hereckých výkonech. A ani v tomto ohledu nejde o špičkové dílo, jen o slušně odvedenou práci. 60%, a to jenom proto, že jsem film viděl tam, kam patří, tj. v televizi a zadarmo;)
Valkýra (2008)
Singer sice zabil X-Meny svou sprostou dezercí ke gayovi v rudých kozačkách se spodky navrch, ale vrátil se mezi seriózní filmaře tímto "hraným dokumentem", který dokázal masám podat věrohodný a hlavně při zachování snesitelné - ne ovšem dokonalé - úrovně srozumitelnosti (resp. orientovatelnosti se v postavách) komplexní obraz Stauffenbergova historicky profláklého atentátu na Zářícího Spasitele alias Führer-Scheina...který vlastně nebyl Stauffenbergův;) Stálo to spoustu peněz, bylo to rozmáchlé a bylo to moc dobré, i když na rozdíl od Letu 93 jsem navzdory stejné znalosti dějinného vývoje ani na okamžik nevěřil, že by to přece jen mohlo vyjít;) "K tanci a poslechu" hraje velmi slušná a kupodivu i vizuálně historii věrná herecká sešlost made in UK, takže na závěr jde asi říct jenom to, že štěků hvězd Verhoevenovy Černé Knihy byla i z tohohle pohledu trochu škoda. 80%
Naušika z Větrného údolí (1984)
Na své výpravě do minulosti studia Ghibli jsem se vydal do vzdálené budoucnosti jménem "postapo", ve které se odehrává příběh princezny Naušiky z Údolí Větru. Originalita prostředí a běhu světa, která je Miyazakimu tak vlastní, tu byla už tenkrát, a stejně tak tu byla i výborná hudba pana Fujisawy aka Hisaishiho. Jde přitom o - možná krom Mononoke - "nejzelenější" film páně Miyazakiho, který je - opět stejně jako Mono - poměrně dost drsný a naopak poměrně málo dětský. Vlastně bych docela váhal, kdybych měl říct, jak starému dítěti bych Naušiku pustil. To ale nic nemění na tom, že to má spád, sílu a kouzlo, a že i když cítím v příběhu ještě pár nevyladěných míst, s klidem můžu dát 90%.
Starci na chmelu (1964)
Legenda, která mi dlouho unikala, a ze které jsem znal jen pár písní a vět. Zcela nepřipravenému mi tak zasadila úder v tom nejlepším slova smyslu "oldschoolově cool" předělů pánů v černém a jejich kontrast s "realitou", stejně jako prostinká stylizace celého filmu, živelná chemie mezi ústředními postavami a vůbec to, jak to všechno funguje. Přitom kdybyste někomu chtěli popsat, o čem to je, tak by vám nejspíš poděkoval a šel o film dál. Čím to je, že je takový rozdíl mezi obscénně prostou hudbou té doby a dnešní prostoduchou produkcí? Asi kouzlo;) Takže ať vám to je či není milé...90%
Svět zítřka (2004)
Žil byl pan Kerry Conran, rodilý Američan, který měl nade všechno rád comicsy s Buckem Rogersem a dieselpunk a meziválečná léta vůbec. A tak jako už řada respektu hodných mužů a žen před ním, vydupal z ničeho dostatek všeho, co bylo potřeba, aby ukecal mimo jiné Aurelia De Laurentiise (Dinova synovce) do produkce VELKÉHO "tribute to" kompletně počítačového retroscifáče. Takového, ve kterém by se hodně (a rychle) létalo, střílelo, přesvěcovaly se oči hrdinů, kteří budou jako vystřižení z propagandistických tiskovin, a kteří se nikdy (kromě posledního záběru;)) neušpiní ani nezraní, a k tomu se budou vtipně špičkovat (a budou stateční, zlatoloknatí a rudortí a blablablabla, to by bylo ještě na dlouho). A v nichž se taky bude na pár okamžiků oživovat legendární Sir Laurence Olivier...tedy jenom jeho hlava;) A přesně takový film vznikl...tak jako spousta jeho ideových vzorů je plný nesmyslů v rovině základní logiky, času i prostoru, nerespektuje žádné technické ani jiné limity, a navrch je v něm asi na pět minut jednooká Angelina Jolie v uniformě a skafandru (ne těsném). Je na vás, jestli na něj budete zírat s otevřenou pusou, ideálně plnou popcornu, a budete se bavit tak jako to ve své době (kdy jim bylo max. dvanáct) dělali vaši dědečkové a babičky. Já přesně tenhle úmysl měl - a nevyšlo to. Přišlo mi to příliš daleko za hranicí toho, kde by pro mě film ještě fungoval. V téhle podobě je pro mě za frašku a od poloviny už pro mě byl vcelku slušným utrpením. Jelikož zásadně hodnotím subjektivně, dám mu 60%, protože je tak jedinečný a správným způsobem líbezný, ale už ho nikdy nechci vidět...rozhodně ne vcelku.
World of Tomorrow, The (video film) (2005)
Kerry Conran prokázal velkou tvrdošíjnost a odhodlání, když několik let vytvářel na koleně tento svůj demáč, kterým následně zlomil producenty k natočení Sky Captaina A Světu Zítřka. Tyhle kraťasy většinou fungují, a není tomu jinak ani tentokrát, protože jde o sled ikonických stylových záběrů jako z dobových comicsů o Supermanovi nebo Bucku Rogersovi (na kterého se pozdější film často odkazuje). Není tomu prostě co vytknout, tak proč nedat 80%.
Zlatý kompas (2007)
Pullmanovu trilogii jsem četl (zatím) dvakrát, v originále a v českém překladu (vynikající věc, tyhle knihovny, vřele doporučuju:)). I byl jsem zvědav, co z prvního dílu producenti z "kina nové lajny" vyprodukovali pro filmové médium. Měl mě varovat monstrózní rozpočet a spousta velkých jmen, protože to zvlášť u dětských knížek signalizuje, že se bude hrát na jistotu, na co nejmenší kontroverzi a co nejnižší hranici přístupnosti, aby se co nejvíc penízků vrátilo zpět i s bratříčky. A tady právě nastal ten problém - His Dark Materials totiž NEJSOU dětské knížky, a i když nejsou dokonalé (třeba linie kolem Asrielovy úlohy je vzatá hodně hopem a neuvěřitelně), mají toho mnoho co nabídnout k přemýšlení, a jsou plné drsných momentů a vypjatých emocí. Na jednu stranu mě mrzí, že na plátně neuvidím Mary Maloneovou a mulefy nebo podsvětí, ale na straně druhé převažuje pocit, že je to lepší takhle. Vyobrazení postav tu totiž funguje, Nicole Kidman je jako paní Coulterová naprosto luxusní, a stejně tak Eva Green je dokonale pohádkově tajemná (a "sexy as hell";)) Serafina Pekkala - ale stejně jako kulisy "tamtoho" Londýna, Oxfordu atd. jsou to jen neživé ilustrace. Filmový Zlatý Kompas prostě postrádá svého daemona a je sprostou, místy až příliš "fancy" podívanou, prostou jakéhokoliv rozměru. Děsí mě představa, co by při takovémhle výchozím materiálu (tím myslím první díl filmové trilogie) nakonec zbylo z velkého příběhu děvčete, které opouští věk bezstarostnosti a nevinnosti (a přichází do puberty), a jen víceméně BTW sehraje hlavní úlohu ve válce o budoucnost lidstva všech dimenzí proti nefungujícímu Bohu (zcela výjimečně s B) a jeho tmářskému regentu Metatronovi. Zamiloval jsem si ten příběh o boji s těmi, kdo brání svobodě myšlení a bádání, který tak strašlivě pobouřil vztahovačné představitele církve s hubou plnou lásky a tolerance (ve skutečnosti velmi výrazně "vocamcaď pocamcaď" a ještě jen pro někoho;)), a utrhlo by mi srdce, kdyby z toho všeho zůstala bezduchá skořápka pro malé děti, která nikoho nebude motivovat ke čtení a následně přemýšlení. Nezbývá než se smířit, že pomníkem čtiva pro generaci, která bude formovat příští desetiletí naší doby, bude Harry Potter a Twilight (což je ve skutečnosti "literatura" a ne literatura), a doufat, že jednou se HDM chopí nový Peter Jackson. Vím, že v takovém případě bych se svými dětmi do kina rozhodně vyrazil. V tomhle vám ovšem nedoporučuju ani utrácet peníze za DVD. 50% za řemeslně velmi povedenou formu, se srážkou za zoufalou snahu o ohromení, která se realizuje těmi nesprávnými prostředky. PS: Neexistující konec filmu je výsměch epických rozměrů a dabingový hlas Evy Green "ahoj, já jsem sedmnáctiletá pipka" je pohřební hranicí této kdysi výsostné české disciplíny.
Kozí příběh - Pověsti staré Prahy (2008)
Kozí Příběh je první český 3D animovaný film a díky své svébytné výtvarné stránce si určitě zaslouží i pozornost vyjádřenou třeba nominací na Českého Lva za výtvarný počin. A tím bohužel pozitiva končí. Jsem velkým příznivcem stařičkých herních pecek jako je X-Com, Gabriel Knight, Broken Sword atd., takže mě nelze podezírat ze zaujatosti proti vizuální kvalitě čehokoliv, hodláte ji-li měřit počtem pixelů atpd. Jak zjišťuji, když mě některý z mladších sourozenců konfrontuje s aktuální úrovní (často neosobního a obsah postrádajícího) interaktivního grafického díla známého jako PC hra, mám také objektivně vzato dost snížené nároky:) Tvůrci ovšem mají obřího smolíka, protože jim pro samé srdcařské bastlení (které si samo o sobě zaslouží respekt, o tom žádná) toho "počítačového animáku", nějak uniklo, že by se na jejich dílo mělo dát především dívat jako na tendlencten, no, však vědí, film... Tím, že na věci pracovalo po pět let asi deset lidí, a proto vypadá tak jak vypadá, není možné omluvit absenci příběhu, dramaturgie i elementární vypravěčské logiky, která kosí mozkové buňky diváctva s razancí černé smrti, která se v předmětném čtrnáctém století v Evropě řádsky vyřádila. Takovou frekvenci zvednutých obočí a otázek typu "a proč jako teď zase...?" nebo rovnou "cože...???" jsem u sebe nezaznamenal po několik let. Kozí příběh bez jakéhokoliv ladu a skladu míchá několik staropražských legend dohromady (BTW Jan Mydlář ve 14. století opravdu nemá co dělat:P) a dalších několik v náznacích cpe do každého druhého záběru (chlupatý rarach s holou prdelí), a aby toho nebylo málo, tak tu pohádkovou atmosféru dotváří i osvědčenými rekvizitami typu bezhlavého ponocného nebo kostry v pivnici. Jednotlivé scény ale na sebe vůbec nijak nenavazují, příběh na scestí svedeného učně Matěje zůstává absolutně prostý nějakého obsažného rozuzlení i smyslu jako takového (nemluvě o tom, že původci zla vesele frčí dál a nikdo si jich za celou dobu ani nevšimne), a v největší bezradnosti se to tvůrci snaží po vzoru osvědčených značek zachránit sekundovými gagy, které jsou ale k uzoufání nevtipné. A to jsem se ještě nedostal k otázce, pro koho má Kozí Příběh být. Vzhledem k objemu a frekvenci koz - a tím nemyslím zvířata - i odvážnějších "odhalení", fyzicky ošklivých věcí, které se osobám na plátně stávají, jakož i k počtu scén miliskování s o pozornost konstatně žadonící kozou (a tím myslím zvíře), to rozhodně nebude pro děti. Řádky předcházející tomuto místu ale svědčí o tom, že pro dospělé to asi taky nebude, protože není čím je zaujmout...aspoň ne pozitivně. A když přijde řeč na možnost zahraniční distribuce (BTW přimlouval bych se za trefnější název Příběh Koz), nezbývá mi, než si v šoku otlouct hlavu o stůl a doufat, že to přejde, protože představa, že někomu bude prezentován soubor legend matičky naší stověžaté tak, že tu blonďatá prsatice krade hřebíky z rakví a dodává je na stavby (kde je jich stálý nedostatek), to je na mě už hodně za čárou vyznačující hranici mezi good a bad tripem. Ačkoliv vybavím-li si ten "originální vizuální styl", kterým tvůrci obdařili Prahu po architektonické stránce, slovo trip by leccos vysvětlovalo. Bohužel pro pana Jana "...si jako myslím, že je to srovnatelné s Pixarem..." Tománka nehodlám už nikdy ztrácet ani minutu svého času s tím, že bych se na tohle někdy díval ještě jednou, a to ani pro účely zjištění, jestli nějaká psychotropní substance v těle dovede povznést zážitek z tohoto "filmu" na snesitelnou úroveň. 20%, protože k zábavné zoufalosti odpadu tomu ještě dost schází.
Mentalista (TV seriál) (2008)
Podle mě přinejlepším lehce nadprůměrný "sociálně inženýrský" seriál z rodiny Psych, Anatomie Lži a asi dalších, o kterých jsem neslyšel. Samozřejmě pokud vám zaimponuje hlavní hrdina, tak je jasné že to uvidíte jinak než já, který Simona Bakera považuje za tuctového stárnoucího playboye, kterého si pamatuju jen z mrňavé roličky v L.A.: Confidential (a který k mému překvapení strávil nějaký ten rok ve Škole Zlomených Srdcí:)), herecky naprosto nesrovnatelného třeba právě s Timem Rothem z Lie To Me. Abych to doplnil, jeho Patricka Janea mám za podivné a dosti nesnesitelné, neustále v tom samém navlečené individuum, které mě nezajímá. Navíc se nemůžu zbavit dojmu, že seriálu celkově chybí nějaká originalita pokud jde o zápletky jednotlivých epizod. Ale samozřejmě čím jiným se zavděčit tomu věhlasnému "průměrnému divákovi", než něčím co vyčistí a nepoškrábe, a je bez chuti a bez zápachu, že... Zkrátka a dobře likvidace Lie To Me po třech sériích a veselé pokračování tohohle, mi bude ležet v hlavě ještě dlouho. 60%, abyste neřekli, že jsem zaujatý víc než je obvyklé;)
Šéfkuchař nadivoko (TV seriál) (2005)
Prima Cool vykopala neprávem zapomenutý klenot a dopřála mi dvě velice příjemná dopoledne plná lahůdek, lahůdkových výkonů, lahodných momentů i hlášek a ladných děvčat (Erinn Hayes, ach můj bože...). Skutečný kulinářský expert Anthony Bourdain napsal něco, z čeho vzniklo perfektně poskládané a vyvážené menu šéfkuchaře Jacka Bourdaina, skrze nymfu mé rané puberty Andreu Parker (však víte, ta z Pretendera;)) sebe znovu naleznuvšího génia od plotny. Jakkoliv ale Bradley Cooper dává svým komediálním talentem za uši všem, kdo se kdy na filmovém médiu mihli přes kuchyň, byl by tak jako skutečný šéfkuchař nahraný bez týmu, který sám o sobě zvládá víc než dobře nakládat pod kotel (o čemž jsou některé subzápletky). Ne, nedokážu a ani nechci popisovat, proč jsou každý zvlášť a všichni dohromady tak super - prostě chci jenom říct, že jsem nadšený z toho, jak se povedlo našlapat a vyladit těch jediných třináct dílů, co kdy vznikly, a že nemusím sledovat, jak další po první sérii megapopulární "kult" šponuje další a další série a téměř nevyhnutelně bledne do šedi. 90% i za tiché výhrůžky Franka Langelly...by to bylo. Jenže ono je tu ještě něco navíc. Něco jako "Já nespal, dával jsem si na čas, abys z toho měla větší potěšení.":))) I love it, stejně jako všichni tam "uvnitř" tohohle seriálu, včetně myče nádobí Ramona, milují svoji práci. Prostě dávám stovku a jdu se mrknout, kde se to dá ne nelegálně stáhnout. A kdyby snad někoho napadlo se ptát - ano, všiml jsem si, že je to jenom o vaření, paření a sexu - ale je mi to srdečně fuk, protože tohle je špičková stylová zábava;)
Kupec benátský (2004)
Radfordovo zpracování Kupce Benátského je díky pozorné práci a velkému citu herců, kostymérů a takových těch lidí co vybírají lokace, jakož i skladatelky Jocelyn Pookové, jistě působivé - ale naopak díky režisérově/scénáristově vedení příliš rozvleklé a místy těžkopádné. Jenže jak chcete vytýkat nějaké vady, když vás pokaždé smete někdo jako vynikající (a vzhledem k Mojí Rodině, Love Actually atd. zatraceně překvapivý) Kris Marshall, když vás zamrazí při jasné scéně Bassaniovy volby, nebo při každém Shylockově monologu? Al Pacino tvrdí, že roli židovského lichváře v minulosti několikrát odmítl, a kývl až na Radfordův scénář, který ukazuje o špetku dobového uvažování více než originál - sám potom vykreslil Shylocka jako vcelku pochopitelně zlomeného starce, jdoucího si za svým za každou cenu. Zkrátka a dobře tento Kupec Benátský nabízí vynikající herecké výkony - není ovšem zdaleka dokonalým filmem, a už vůbec ne zábavou vhodnou do každého "počasí". Kdo neví, do čeho jde, může být velmi snadno znuděn a zklamán. I v široké obci příznivců Shakespearea se také najde nemálo těch, kterým toto zpracování vyhovovat nebude. Já po delším váhání (a vzpomínkách na Sen Noci Svatojánské nebo Večer Tříkrálový) dávám 70%.
Thing From Another World, The (1951)
Tak tohle je teoreticky vzato otec Carpenterovy Věci. Vzhledem k době vzniku a duchu, v jakém se tenkrát sci-fi točilo, působí spíš jako praděda. První třetina (po ukecaném úvodu) má poctivou sci-fi atmosféru, kdy si vědci i vojáci uvědomují, že našli něco absolutně odlišného od toho, co znají... pak se jejich cesty rozejdou, protože držitel Nobelovy ceny začne projevovat hipísácké tendence prosté jakékoliv špetky opatrnosti a zdravého úsudku, zatímco chrabří američtí vojáci (jejichž šéfovi se vrhá kolem krku typická americká tmavovlasá pečující asistentka) bojují s mimozemským zlem. To ovšem nemá podobu chameleónského děsu, ale dalšího ze stovek "monster z bažin", jakých byl tenkrát Hollywood plný. Jak jsem už napsal, film je až na první třetinu (nahlíženo očima dnešního diváka) prostý jakéhokoliv napětí, a nezbývá mi než konstatovat, že jediný jeho význam v současnosti spočívá ve studiu filmové historie, protože linie vyprávění, vztahové modely a další věci, které filmová věda označuje jinak (a samozřejmě lépe, ehm), byly od té doby mnohokrát okopírovány a přišly nám přirozené - ty rozdílné přístupy postav viz třeba Hvězdná Brána, v jiném gardu třeba Romerův Day Of The Dead atd. atd. Ve své době to možná mohlo zaujmout, ale už tehdy vznikaly zajímavější věci. 50%
Dva Jakeové (1990)
V devadesátých letech vzniklo několik výborných retro detektivek (na trůnu jasně sedí L. A. Confidential) - Nicholsonův pokus navázat na legendární Chinatown mezi ně ale nepatří. Neptejte se mě, co přesně se zvrtlo, já jenom vím, že 130 minut natočených v sedmdesátých letech mi přišlo podstatně kratších než 138 minut z roku devadesátého. Potlesk za angažování Meg Tilly, i když její podoba s Faye Dunaway je krapet dvojsečnou zbraní, a mám z toho pocit, že jde o věc, která by výborně fungovala na papíře, ale kterou obrazové médium nevyhnutelně znehodnotilo. Ono vlastně vůbec z celého tohohle Nicholsona jedoucího na dvou jacích mám - kromě výborného Harveyho Keitela - neodbytný pocit něčeho tu nepatřičného, tu nedotaženého, tu s dalšími věcmi ne úplně dobře sesazeného. Zkrátka a dobře narozdíl od "prvního dílu" mě pokračování svým obsahem nijak nezasáhlo, a na kochání se výpravou a kostýmy je zase málo "vizualistické". Výsledek je 60% za to dobře předvedené řemeslo.
Tlumočnice (2005)
Když vás politický thriller nenapíná, ale připadá vám, že se hrozně táhne, tak si ho moc neužijete. A je úplně jedno, jestli v něm někdo dobře hraje (což se tady "náhodou" děje), zvlášť když i to hraní je takové...pomalé. Jo, můžete tvrdit, že niterné a dávající postavě hloubku, ale já to prostě vidím jinak. Na kontroverzní podívanou ze zákulisí nejvyšší světové politiky to prostě podle mého pocitu bylo moc...nudné. S Polákem ze Sydney jsem si prostě tentokrát neporozuměl, a Tlumočnici dávám 60%.
Kevin ze severu (2001)
Režisér legendárních britcomů a komediálních show (Fawlty Towers, Fry & Laurie, Absolutely Fabulous a dalších) se na stará kolena zcvoknul - a stejně tak Leslie Nielsen, o kterém to tou dobou už ale bylo takřka oficiálně známo - a natočil něco, co by zasloužilo s odkazem na dějiště jeho "filmu" název IDIOTAROD. Je to jeden z těch případů, kde se vám ani nechce poukazovat na nějaký jednotlivý nevtip nebo DeBillovinu, protože tady jednoduše nic jiného nenajdete. Pravda, ještě jsou horší věci, po kterých se cítíte tak nějak nečistí už z toho, že jste ono něco sledovali (jako třeba "komedie" s Robem Schneiderem nebo většina Sandlerovek), ale to nikoho z tvůrců neomlouvá a moje hodnocení nezvedá. A ani ta Natasha to nemá šanci ovlivnit - viz Tylerův komentář:) Dávám 20%.
Lost Tape: Andy's Terrifying Last Days Revealed, The (video film) (2004)
Myslím, že s trošičkou vysvětlovacího "settingu" by mohl Andyho videodeník být smysluplným kraťasem i pro ty, kdo Úsvit Mrtvých neviděli. Takhle je to jenom atmosférická dokreslovačka výhradně pro nás, kteří jsme pod Snyderovým dozorem prožívali zombie apokalypsu v nákupním centru. Andy byl z hlediska filmového diváka sympaťák, a víc to není třeba rozebírat. A hodnotit...no, hrál přesvědčivě podle přesvědčivého scénáře, a one man show z obleženého gun shopu toho moc víc nabídnout nemůže. Aspoň jsem konečně viděl ten zlomový moment...BTW připadal vám taky při tom zmrtvýchvstání jako Ježíš?:) 60%
Noc oživlých mrtvol (1968)
Dlouhá léta mě zajímalo, jestli prapůvodní černobílý zombie horror měl nějaké smysluplné příběhové zarámování. Teď už můžu říct, že má, a k mému údivu fungující líp než u řady soudobých žánrových souputníků, kteří už se kolikrát ani nesnaží cokoliv vysvětlit a jenom vrhají proti přeživším lidem sprintující nemrtvé, nejlépe po desítkách. Sice to platí jenom v kontextu doby, ale právě tenkrát to musela být neskutečná pecka, protože sci-fi se za oněch časů psalo v tomto duchu, a to, co nabubřele nazýváme dobýváním vesmíru, přinášelo tehdy aktuálně velkou spoustu překvapení. Takže jaký je problém s podivným druhem radiace z vesmírného bordelu sesbíraného jakousi sondou?:) Mělo to zkrátka něco do sebe, a mělo to nemalé společenské přesahy, ale v mém světě jsou živáčky na kusy trhající umrlci předurčeni výhradně k tvrďácké zábavě:) Chápu, že je to taková klasika, a vzdávám velký Respekt na úkor Zacka Snydera a spol., protože už mi nepřijdou tak originální v "řešení" snižování počtu přeživších, a vidím je už jen téměř výhradně jako klipaře a rekvizitáře bez nějakých myšlenek. Což ovšem neznamená, že mě jejich filmy nebudou bavit. 80% za nečekaně komplexní zážitek.
Nezvratný osud 3 (2006)
Otec jedničky se vrátil a natočil její klon...laciněji vypadající (spouštěcí scéna je beznadějně televizní), překombinovaný do debility, a navíc s horšími hereckými výkony než nabídli starší sourozenci. A to je Mary Elizabeth Winstead moc hezky mňoukající kočička, a jak ukazuje v Bobbym, hrát vcelku umí. Tady ale nemá co, stejně jako ostatní...takže zůstává už jenom gore, který je naštěstí pořád celkem fajn. I když....solárko mi přišlo už moc blbé, a i když třeba nehoda s motorem je ROFL jak má vypadat, zase to šlo do kytek v posilovně. Ale ono je to vlastně jedno, protože aby to vyvážilo všechna negativa, to by se musely dít hodně onačejší trikové orgie. 40% a narozdíl od dvojky, která mě pobavila, už se znovu dívat nebudu. 40%
Nezvratný osud 2 (2003)
Devadesát minut, které utečou jako voda, byť se svižné peřejky občas změní ve "volej". Sice jsem si většinu filmu nebyl jistý, na co se to vlastně dívám, ale poslední záběr mě utvrdil v tom, že je to hodně černá komedie stavějící na všemožně překombinovaných způsobech smrti (něco jako Incredible Machine pro Smrťáka:)) , drhnoucí "jenom" na něčem, co by mělo být příběh. Herecké výkony celkem ujdou a je to zábava - jakkoliv morbidní. Nutno ale podotknout, že tak dobře (drsně) natočenou řetězovou havárii na dálnici jako je otvírací scéna FD2 jsem ještě neviděl. 60%
Obří sopka (TV film) (2011)
Při pohledu na žánr, stopáž, dosavadní režisérovu "tvorbu" a obsazení jsem byl natěšený na další z dlouhé řady katastrofických a zároveň katastrofálních propadáků. Když v prvních pár minutách stihly pomřít zjevně dost důležité postavy, začal jsem tušit, že tady bude něco jinak. Ale že to sci-fi je míněno takhle vážně, to jsem opravdu nečekal...a nejdivnější na tom je, že mě to opravdu (docela) bavilo:) Možná že na tom měla určitý podíl britská MILFka Juliet Aubrey, na kterou mám určitou fixaci už od dob Primevalu, ale tatíkovský účes Hrdiny Federace a Sentinela v jedné osobě by zchladil každou vášeň, i kdyby okolo láva tryskala víc než v rozpočtově někde hodně jinde jsoucí Sopce. Každopádně první dvě třetiny filmu mi přišly snesitelné a v rámci žánru debilních televizních katastrofáků správně perverzně zábavné (sopečný prach, ze kterého jsou všichni strachy bez sebe, a kvůli kterému se nesmí létat ani v deseti tisících metrech, zřejmě na helikoptéry nepůsobí, a upozornění "hlavně se toho moc nenadýchejte nebo je po vás" zřejmě funguje jako magické zaklínadlo, protože všichni funí ostošest po celý film a nezdá se, že by jim chyběl kyslík). V té poslední se to ovšem zvrátilo v obvyklý "jen ty a já to dokážeme zastavit...a pak si to konečně rozdáme" klimax, takže to sice nebude na potupných dvacet procent, ale čtyřicítka taky není žádné terno. Takže závěr - ode dna představovaného televizními rádobyudálostmi jako 10,5 Stupně jsme docela daleko, ale nikdo normální nemůže mít problém najít si něco lepšího k dívání, i když to v rámci obvyklých parametrů řemeslně ujde a nikdo tu netrousí patriotické kydy ani vám netrhá srdce. 40%
O rodičích a dětech (2007)
Žánr poetický. Hm, vlastně proč ne. Sice je to poezie soudobá, ale správně rozvláčná, trochu sentimentální a životně poučná - ale prosím nedejte se mýlit, nejde o žádnou "hořkou komedii", které zahltily českou kinematografii v minulých deseti letech, a které se od sebe téměř nedají odlišit. Michálkův film o setkávání otce a syna a jejich vyprávění o životě je v dnešní době unikátní svou poklidností a po většinu času pozitivním laděním, které cítíte, i když si hrdinové nepadají kolem krku a nehrnou na sebe svoji lásku. Je to "samozřejmě" dáno tím, jak parádně všichni zúčastnění hrají - užíval jsem si každou minutu, a to i v dějové lince se slovenským synátorem Ľubošem Kostelným a jeho skoromatinkou Marianou Kroftovou (mimochodem luxusní ženština). Casting obecně je tady naprostá pecka - určitou podobu mezi Josefem Somrem a Davidem Novotným můžete vidět, a druhý jmenovaný s už zmíněným mladým Čobolem si klidně mohou dovolit trousit repliky o koukání se o dvacet let mladšího zrcadla. A jak už jsem říkal, všichni jsou výborní. Sice mám pořád pocit, jako by tomu něco chybělo, ale nemám důvod jít pod takových tiše spokojených 80%.
The LXD: The Legion of Extraordinary Dancers (TV seriál) (2010)
Jsem naprostý taneční laik a na "scéně" se naprosto neorientuju. Tím spíš si můžu trvat na tom, že LXD - s nimiž jsem byl seznámen skrze jejich legendární živé vystoupení (s živou hudbou;)) na TEDu 2010 (http://www.ted.com/talks/lang/en/the_lxd_in_the_internet_age_dance_evolves.html) jsou největší machři, jaké jsem kdy viděl. Jejich choreografie a jevištní prezentace jsou neskutečné (a taky asi pěkně drahé;)). A tady jeden pán s velmi dobrým okem pro efekt dostal nápad a !!!ZDARMA!!! dal divákům okusit něco do té doby nevídaného - multistylovou a mezidílově diametrálně odlišnou taneční show s uceleným příběhem ve stylu Heroes. Bohužel jsem díky omezení "vysílání" jen na USA stihl jen dvě třetiny první série, ale na to abych mohl třeštit oči na obrazovku a nechal si běhat mráz po zádech tu ze Zlo vyzařujícího intrikána, a jindy zase z dvojice individuálních lyrických výstupů dvou bývalých milenců, to bohatě stačilo. Jo a pokud jste viděli Step Up 2 nebo 3(D), poznáte spoustu tváří. Ode mě 90% a poznámka, že teritorialita internetu narušuje rovnováhu vesmíru...a brání mi bavit se tak jako v tanečním žánru ještě nikdy.
Let číslo 93 (2006)
Deset let "poté" jsem zhlédl film natočený s pětiletým odstupem od událostí, které bez jakékoliv diskuze jednou provždy změnily svět (bližší rozbor je možný u piva). Předem mi byl znám styl, jakým je film natočen, a že jde o v podstatě dokumentární rekonstrukci. Absolutně jsem ale nebyl připraven na to, jak živě bude celá věc působit, a jakým způsobem mi bude běhat mráz po zádech. Myslím, že Greengrass posunul hranici filmového umění zase o kus dál, a ta intenzita zážitku nepramení z toho, že se jedná zrovna o "nedotknutelné" a "ctihodné" jedenácté září, a že bych se cítil spravedlivě pohoršen zlem, které se tehdy stalo. Prostě jsem nikde jinde necítil, že by lidské úsilí zachránit si holý život - a to na obou stranách! (byť únosci chtěli přežít jen dost dlouho na to, aby mohli slavně vstoupit na nebesa ke svým pannám) - působilo tak přesvědčivě. Stačí "jenom" budovat od začátku věrně atmosféru chaosu, který nastal, a toho úžasu/neuvěření/překvapení z toho, že by najednou mohlo dojít k tolika únosům letadel, a hlavně proč se to děje. Že někoho mohlo napadnout něco tak neskutečného jako vzít takhle obrovský stroj a napálit to s ním do takhle obrovské/důležité budovy. A znova. A znova. A skoro. Zatmívačkové popisky byly podle mě naprosto zbytečné - všechno, co potřebujete, vidíte předtím. Nechme politiku a konspirace stranou (tak jako Greengrass), TOHLE je režijní genialita a film par excellence. Jinak bych si přece nemohl myslet, že se to těm cestujícím přece jen povede... 100%
Auta 2 (2011)
Ano, děti, smát se hlupákům za hlouposti, které dělají, je správné. Ale nesmíte si dělat legraci z hlupáků, protože nejsou hloupí. A nezapomeňte, že - stejně jako rostliny - mají svoje city, a můžou to být lepší kamarádi než spousta ostatních "lepších" dětí. No, anebo taky ne... Co to jako bylo? Pixar u mě neboduje pokaždé (viz Nemo), ale druhá Auta jsou první kus, u kterého jsem měl pocit, že to opravdu nezvládli a šlápli sakra vedle. A podle obecného názoru soudím, že to zřejmě bude selhání objektivní. Tady se střílí doslova jako o život, protože auta tu opravdu UMÍRAJÍ a mají citelný strach, lítá se z jednoho konce světa na druhý, mluví se několika jazyky a děti nemají šanci ne pochytat, ale vůbec znát základy pro polovinu těch vtipů, co se na ně z toho 3D plátna valí. Nebo jste snad svým čtyřletým dětičkám nemuseli vysvětlovat, co je to wasabi? Ano, smál jsem se, a na hodně místech, protože je to vizuálně vypiplané a plné, plné, plné narážek na to či ono (a to jsem určitě všechno nepobral), ale celou dobu jsem se cítil jako bych si odškrtával povinné položky - a samotný fakt naplnění seznamu mě nikdy nijak zvlášť neuspokojoval. Je to jako když se dívám na díl sitcomu který neznám, a jehož postavy jsou mi tudíž zcela ukradené a nemají pro mě žádný jiný rozměr než vtipné hlášky. To by se ale nemělo stát žádnému filmu, zvlášť ne dětskému animáku, a už vůbec ne od Pixaru. Alespoň jsme měli možnost vidět, jaký je rozdíl mezi děláním něčeho s radostí a s přesvědčením, a pro peníze jako sázku na jistotu. Jistě, snažili se, abychom jako kompenzaci dostali sakra pořádnou porci zábavy - a mnohé tvůrce ani nenapadne nějaké takové úsilí vyvíjet, prostě si odjedou to svoje - ale to prostě nestačí. Auta 2 podle mě svým obsahem neodpovídají dobrému filmu pro děti, a dospělí zase nemůžou být spokojeni, pokud viděli nějakou jinou Pixarovku a cítili "to něco", co druhá Auta ani v náznaku nemají. Řemeslně je to zase špice, ale celkově musím dát slabých 60%.