mcb

Genialita, kterou mě Kubrick dokonale uzemnil. Slova jsou zde víceméně zbytečná, stačí se unášet vlastními pocity - těmi nejintimnějšími, nejzvrácenějšími a nejhlubšími. Tolik děsu a fascinace zároveň jsem snad nikdy tak silně u filmu nepocítil. Nadčasové dílo.

Dokonalost. Carpenter povýšil hororový subžánr na filmové umění. Z naprosto obyčejné a banální zápletky vykřesal maximální sugestivní zážitek, který nepříjemně doznívá i dny po zhlédnutí. Minimalistická, ale o to více strhující režie, dělá z Halloweenu poprávu jeden z nejděsivějších filmů všech dob. Geniální práce se svícením, stíny a náznaky je dovedena do absolutoria, kterou navíc umocňuje naturalistická kamera, která lokacemi proplouvá s vámi jako nepřítomný pozorovatel. A když už si myslíte, že zpoza dalšího rohu už vrah musí definitivně vyskočit, Carpenter vás dál napíná jak strunu k prasknutí, jelikož se nic nestane. A tak dále. Nejúčinnější prvek je však samotný Mike Myers, jehož bezemotivní projev působí dojmem tak znepokojivým, že cuchá nervy nejen na povrchu, ale donutí se vás zamyslet nad tím, že někdo takový by mohl skutečně existovat. Připočteme-li si k tomu atmosférický hudební motiv a scream-queen Jamie Lee Curtis, máme tady jeden z nejpůsobivějších hororů, který kdy vznikl. Noci o samotě už nebudou tak bezstarostné jako dřív :)

Nejsmutnější coenovka. Podobně jako Barton Fink nebo Ed Crane, je i Llewyn Davis dalším mužem, který nebyl, chyceným v bizarním coenovském vesmíru, z něhož není úniku. Bratrské duo tentokrát vypráví poněkud tesklivější životní epizodu, stále však zachovávající si svou osobitost i bezmála metafyzický přesah, který výsledek povznáší nad šablonu zaměnitelných hudebních portrétů (například Walk the Line, Crazy Heart apod.). Více v recenzi.