Karmin

Když ono je to prostě jen velmi špatně zrežírované. Nápad zábavný, vizuál pěkný, herci neokoukaní, někteří i umí hrát... Škoda no, člověk na to musí koukat a představovat si, že je to holt sestříhané jinak, s jinými režisérskými volbami...

Velmi nenáročná pixarovka, která nemá čím urazit, naopak pozitivní mi přišlo, že hlavním hrdinům se prakticky pořád nic nedaří, ale takovým uvěřitelným způsobem. Takový je skutečný život. Žádné tradiční "arogance-pád na hubu-sebereflexe-úspěch", ale něco jako "soustavné rytí držkou v hlíně při konstantní úrovni arogance" :D

Negativem tohohle dílu je možná jistá nemastnost neslanost, ale proboha homosexýální linka je ten nejmenší problém! V čem by to bylo jiné, kdyby ústřední dvojice byla hetero? V ničem, ne? Tudíž asi na tom zas tak nezáleží a je dětinské tvářit se, že gayové neexistují a nesnaží se žít své životy a řešit své vztahy, ať už v minulosti nebo dnes, v Americe  nebo v Čechách.

Koukat na to pod vlivem marihuany nebo alkoholu by asi byl správný krok, protože zpomalenému divákovi by nevadilo zdlouhavé tempo a těch několik WTF momentů (ještě o kus mimo škálu očekávatelných WTF momentů akceptovatelných pro tenhle žánr) by ho upřímně pobavilo a rozesmálo. Nebo možná k nedělnímu žehlení by to nebylo špatné. Protože chudák Chloë se fakt strašně snaží! Ona má asi poslední dobou dost smůlu na debilní filmy, ale hrozně moc doufám, že si jí všimne někdo zkušenější (režisérka tohohle filmu je očividně dost nováček) a udělá z ní novou (druhou) Charlize Theron nebo tak něco. Osobně si myslím, že už jen podle rádoby přísného ale vlastně nesmyslného názvu "Stín v oblacích" a osmdesátkové hudby, která začne hrát v první minutě po titulcích, se tvůrci snažili prostě udělat něco v duchu Komanda, TopGunu a pod. To byly taky neskutečně pitomé filmy a jako děckám nám to nevadilo. Jenom je tu místo Arnieho nebo Slye prostě dospělá Hit-Girl (jak moc dospělá, se ukáže v průběhu filmu). Kromě stupidní akční podívané to místy trochu bojuje za ženská práva a závěrečné titulky otevřeně skládají hold ženám sloužícím v armádě. Už jsem viděl pitomější filmy. Tenhle je holt jenom trochu na úrovni fanfilmu, kde se dohromady dala parta kamarádů filmařů, kde každý umí něco (jeden animovat příšerky, další létat letadlem,..) a dohromady poskládali trochu mišmaš, no. Naštěstí ho táhne ta Chloë.

Těžko říct, proč tolik dobrých herců v čele s macháčkem hraje v takové volovině, kde je 1 vtip na 20 minut, což při zbytečně dlouhé stopáži dělá 5,75 vtipu celkem. Na komedii dost bídné. Ty rasistické, šovinistické nebo antisemitské vtipy nepočítám.

Ano, ten humor je tak ze 70 % dost prostoduchý, často sprostý, občas rasistický, ale....je ho tam tak strašně moc! A ti zajímaví herci, co tam bůhvíproč hrají, ho valí pořád v jednom kuse bez nejmenší zastávky, takže ve výsledku z toho má divák takový neurčitě mlhavý pocit, že to vlastně nebylo tak špatné.

Perfektní zpracování, které se modernějším verzím směle vyrovná (1990) nebo překoná (1972). Je to dramatické, zábavné, plné malých filmaři vymyšlených hříček či námořnických písniček, přitom dost přesně ctící předlohu, často do nejmenšího detailu. Piráti jsou patřičně otrhaní a špinaví a šklebí se jak sedm pekel. Jen možná Jim Hawkins je trochu otravný, ale on i v té předloze je dost na přesdržku.

Barevné, křiklavé a povšechně kýčovité zpracování se srandovními parukami, malovaným pozadím, zubatým Bobby "Petrem Panem" Driscollem v roli Jima a především pořád se křenícím Johnem Silverem, jehož projev zřejmě stál u zrodu klasické filmové "pirátské mluvy". Ale dle mého názoru hned po verzi z roku 1990 druhé nejlepší, i když je tam řada logických děr a některé staré filmařské postupy jsou dneska už fakt srandovní.

Ostrov pokladů byl natočený mnohokrát, ale tahle verze je zdaleka nejlepší. Skvělá hudba, dramatická režie, sympatičtí herci, super vztah mezi Jimem a Silverem. Škoda plýtvat časem na jakoukoli jinou verzi, možná snad až na Disneyho Planetu pokladů, ta je aspoň originální.

Ostrov pokladů byl natočený mnohokrát, ale za podívání stojí spíš verze z roku 1950 s fascinujícím křenícím se Silverem, nebo vůbec nejlepší verze z roku 1990 s mladým Christianem Balem v roji Jima Hawkinse. Tahle verze z roku 1972 je neuvěřitelně nudná, místy absurdně přesná adaptace knihy, jindy se od předlohy nesmyslně odlišující. Film se snaží lákat hlavně na Orsona Wellese v roli Silvera, ale jeho rádoby umělecké mumlání není vůbec ničím zajímavé. Hudba a zvuk nevýrazné, herectví nijaké, jediný, kdo se snaží, je asi mladý Jim. Marnost, marnost.