Survivor: Samoa je určitě výborná řada, která ovšem stojí a padá s tím, jak moc jste schopni tolerovat samozvaného krále Survivora, egomaniaka Russella "všem se vám zvysoka vyseru na hlavu, a pokud mě za to neodměníte milionem dolarů, jste zahořklí debilové" Hantzem.
V dobře zaběhlé tradici sitcomů bez umělého smíchu (Arrested Development, 30 Rock, obojí vřele doporučuji), Community je ohromně příjemná komedie, která staví na přirozených interakcích sympatických ústředních charakterů, a tentokrát je až po okraj narvaná popkulturními odkazy. Bohužel jí příležitostně przní v každém záběru opravdu nesnesitelný Ken Jeong. Škoda.
Učitelka Cathy je domácí puťka ve středních letech, má syna puberťáka, manžela, co se jako puberťák chová, maniodepresivního bratra, který dobrovolně žije na ulici, a otravnou starou sousedku, která ráda kazí veškerou zábavu všem kolem sebe. Když se Cathy dozví, že má rakovinu v pokročilém stádiu a nejspíš z toho nevyvázne živá, konečně si řekne "a dost!" Jak to tak asi opravdu bývá, paradoxně teprve díky smrtelné chorobě Cathy začíná opravdu žít a života si plnými doušky užívat, což je pro diváka většinu času vysoce zábavné a sem tam dokonce i hodně vtipné. Nicméně ve výsledku The Big C stejně nedokážu vnímat jako komedii, konec konců tahle sympatická mamina umírá a s postupujícím časem si to více uvědomuje ona i všichni kolem ní, s čímž se mění i ráz seriálu. Scénář je výborný a umně střídá úsměvné chvilky s těmi vážnými a v určitých chvílích mu nedělá problém vyvolat potoky slz (finále první i druhé řady to zvládají s přehledem), čemuž napomáhá výborná Laura Linney. Vůbec celá partička okolo ní je ohromně sympatická (snad až na syna Adama, který pokračuje v tradici nesnesitelných seriálových puberťáků, ale co už, puberťáci asi nesnesitelní být mají) a proto vidět čtyři pět dílů denně není problém. Vyvstává jen otázka, jak se tvůrci poperou se závěrem seriálu, který musí být nevyhnutelně zdrcující. Uvidíme.
Obsahuje spoilery (o řadě této, o Číně a o Pearl Islands), takže kdo si nechce nic pokazit, nechť dál nečte. Díky. Vzhledem k neobvykle vysokému počtu opravdu dementních komentářů jsem se rozhodl rozšířit svůj původní komentář, který zněl "Micronesian Witches/Black Widow Crusade FTW!", který očividně odkazuje na nejlegendárnější Survivor Alianci všech dob, neblaze proslulou čtyřku ve složení Amanda/Parvati/Cirie/Natalie. Z nějakého prazvláštního důvodu si očividně někteří lidé už i tady u nás začínají myslet, že lidi s velkými svaly jsou lepšími lidmi než ti s mocnou myslí. Nejde mi to na rozum. Copak každý druhý Čech nepohrdá stádním americkým myšlením, kde atletičtí studenti na středních školách dostávají hromadné odpustky a stipendia na prestižních univerzitách, zatímco géniové bojují každičkým mozkovým závitem o svoje místo na slunci? No, podle komentářů o Survivor Micronesia nikterak. Měl by vyhrát James? Proč? Protože je tak hodný a sympatický a pitomý a naivní? Měl by vyhrát Ozzy? Proč? Protože je nejlepší v tělocviku, a je díky tomu patřičně arogantní? Proč by měl vyhrát milion dolarů spíš ten, kdo k němu doběhne, než ten, kdo se k němu dostane navzdory tomu, že běhat neumí? Vy si nepamatujete tu bajku o hloupém zajíci a chytré želvě? Survivor je sociální experiment. Kdo přežije. Survivor. Přeživší. Už Darwin přece říkal, že přežije kdo? Ten nejsilnější? Mhmm, ne, jestli si tohle myslíte, tak si toho Darwina konečně přečtěte. Ne ten nejsilnější, nýbrž ten nejpřizpůsobivější. Ten, kdo se umí nejlépe přizpůsobit podmínkám. Ona brigáda černých vdov je přesně taková. Tyhle čtyři zkázonosné holky se uměly dokonale přizpůsobit všem neovlivnitelným zvratům a svými silami ve svůj prospěch ovlivnily všechno, co se ovlivnit dalo. Chytrá želva Cirie se širokánským úsměvem možná neběhá rychle jako hloupý arogantní zajíc Ozzy, ale proč to vadí? Geniálně manipulovala všemi kolem sebe, odstranila krajně nebezpečného Yaumana a tak dále. Krásná milá Amanda je všeobecně z oné brigády černých vdov mezi běžným obecenstvem považovaná za jedinou zasloužilou, jelikož byla diskutabilně z finálové trojky nejmenší svině, byla nejlepší v soutěžích a pravděpodobně je taky nejhodnější člověk. S tím taky souhlasím, Amandu mám ostatně ze všech soutěžících nejraději. Nicméně prohrála proti dost možná nejlepší vítězce. Prohrála proti Parvati, která je prý slepice. Proč, proboha? Protože je dokonalá manipulátorka? Protože ví, že je sexy a využívá toho? Parvati (stejně jako Todd či Sandra) dokonale reprezentuje, že není důležité být ten nejsilnější a nejrychlejší, protože když umíte nejlíp číst spoluhráče, pak jim vrazit nůž do zad a říct jim, že jste to udělali vlastně proto, že byli nejnebezpečnější a tím si zajistit jejich hlas, o to jde. Vítězství Parvati (potažmo brigády černých vdov) nemá nic společného s přežitím? WTF? (why the face) To je ale nehorázná kokotina. Tady si očividně někdo zase chybně myslel, že dle Darwina přežije ten nejsilnější. Lidi, čtěte, než napíšete takový nesmysl. PŘEŽIJE TEN NEJPŘIZPŮSOBIVĚJŠÍ. V čem by byla zábavná soutěž, kde by skutečně šlo jenom o to, kdo je nejrychlejší a nejsilnější? Neodehrávají se náhodou kvůli takovým věcem sportovní přenosy? Chcete vidět, jak vyhraje ten nejrychlejší? Podívejte se na běžecké závody. Chcete vidět, jak vyhraje ten nejsilnější? Sledujte vzpírání. Určitě nebudete nespokojeni. Ani v jednom případě se stoprocentně nemusíte bát, že to nedejbože vyhraje ten nejchytřejší. A nás ostatní, kteří umíme přemýšlet a porozumět faktu, že někdo rozumný si zaslouží vyhrát spíš než negramotný atlet, tím ušetříte nutnosti čtení těch vašich sraček. Ještě jednou díky.
Kde jsou ty časy, kdy v centru seriálů byli klaďasové a obětavé duše? Skončily s příchodem Showtime. Děvkař, drogová dealerka, vrah... No, v Nurse Jackie je ve středu dění "jen" jedna jízlivá zdravotní sestřička, která je sice neuvěřitelně sobecká, porušuje jedno pravidlo za druhým, a většinu volného času věnuje šňupání všelijakých léků na předpis, ale vždycky jí na srdci leží všeobecné blaho. Kolem ní se točí spousta bizarních postaviček, neschopný namyšlený doktor Coop, co ve stresu šahá lidem na intimní partie, brilantní doktorka O´Hara, která ujíždí na všem drahém a přepychovém, lékárník Eddie, co je do Jackie po uši zblázněný, její hláškující best gay friend Momo, a hlavně infantilní uniformy nosící ujetá sestřička v zácviku Zoey, která je sice neobyčejně schopná, ale hlavně neuvěřitelně nesmělá a nesebevědomá, co do povahy pravý opak Jackie. Nurse Jackie staví především na geniálním výkonu Edie Falco (která po roli mafiánské manželky Carmely Soprano dokazuje, že je skutečným hereckým chameleonem) a na netypickém humoru, který v žádném případě není pro všechny, ale komu sedne, sedne mu hodně. Navíc má příjemnou stopáž, při osmadvaceti minutách na díl nikdy nestačí nudit, a sem tam přijde i nějaký ten wtf twist a cliffhanger. Skutečně příjemná záležitost. PS kvalita ve třetí sérii jde výrazně dolů, snad se připravovaná čtvrtá zvedne
Ryan Murphy. Neuvěřitelný talent a titán mezi scénáristy poslední seriálové generace. Po řádně střeleném Popular (Mary Cherry ftw), kontroverzním Nip/Tucku a muzikálovém úletu Glee si zřejmě Ryan sednul se svým dlouholetým (pracovním) partnerem, Bradem Falchukem, a společně rozhodli napísati nějaký ten horůrek. A bylo na čase. Stojaté vody hororového žánru už od prvního dílu rozčeřili nesčetnými parodiemi a odkazy na hororové klasiky, a udělali to prostřednictvím (jak jinak) nefunkční rodiny. Murphy miluje komplikované postavy, miluje rodinné krize a dramata, temná tajemství, a žánr hororu se pro jejich prozkoumání jeví překvapivě logicky. Nešťastný ústřední pár (výýýtečná Connie Britton a spolehlivý Dylan McDermott) a jejich dcerka Wednesday, pardon, Violet (sympatická Taissa Farmiga), psychopatický Tate (neokoukaný Evan Peters), mrazivá a děsivá Constance (vpravdě neuvěřitelná Jessica Lange), tajemný původní obyvatel domu Larry (Denis O'Hare!), perverzní hospodyně Moira (SPOILER ALERT!!! Frances Conroy!!! :o) a další hromada ujetých postav vytváří dohromady skutečně chutný mix černého humoru, tíživého napětí a sem tam i chvíle nefalšovaného strachu.
The Sopranos je další seriál z produkce HBO, který řádně klame tělem. Není totiž tak docela o mafii, jak se o něm povídá, ale o jednom mafiánovi a jeho životě v rodině a v "rodině." To z něj tvoří docela tvrdý a nepřístupný oříšek, protože kdo čeká akci, mafiánské intriky, agenty, práskání, šokující twisty a obchod s drogami, ten se nedočká (respektive dočká, ale ne bezprostředně, naopak v rámci desítek hodin sledování), a na druhou stranu ten, kdo má rád life-like dramata o obyčejném žití, bude mít zřejmě velký problém se ztotožnit s kteroukoli ze svérázných postaviček Sopranovic italskoamerické katolické rodiny, která žije podle docela jiných hodnot než běžný český divák (tolerantní liberálka Meadow je se svými názory a životními postoji prakticky za černou ovci). Tím spíš proto, že takových devadesát procent mužského osazenstva jsou nesnesitelná hovada, počínaje hlavním hrdinou Tonym, přes Corrada, Christophera, Paulieho a Silvia, Tonyho synem AJem konče. Navíc i těch zbylých deset procent (Bobby Bacala, řekněme) se občas zachová tak, že musí hlavou kroutit každý, a dvě ženské se těm nesnesitelným chlapům minimálně vyrovnají (schválně jestli si tipnete, hm? Samozřejmě mluvím o Livii a Janice Sopranových). Ač ve skutečném životě byste v jejich přítomnosti rádi určitě nebyli a zřejmě byste většinu nejradši zabili, sledovat je na obrazovce se vám může dostat hluboko pod kůži, protože všechny ty postavy jsou výborně napsané a z velké části skvěle zahrané (nelze nevyzdvihnout přesného Jamese Gandolfiniho v roli Tonyho a dokonalou Edie Falco v roli jeho manželky Carmely), a osudy téhle rodiny a "rodiny" jsou vzhledem k tématu nepopiratelně zajímavé. Upřímně řečeno ale mnohem víc chápu ty, kteří po prvních pár dílech dávají jednu hvězdu, než ty, co už po prvním dávají pět. On totiž první díl sám o sobě skutečně nefunguje, vlastně ani celá první série. The Sopranos jsou běh na dlouhou trať, co odměňuje trpělivé a o přízeň netrpělivých stejně nemá zájem. Ve změti desítek rozkošných a rozkošně otravných postaviček rozehrává na pozadí mafiánského života pomalým tempem zajímavé životní osudy prostřednictvím přirozených interakcí jejich osobností (za všechny pár mých oblíbených, Carmela, Dr. Melfi (chemie mezi Lorraine Bracco a Gandolfinim je neuvěřitelná), Adriana, Vito, Johnny Sack) svým nekonvenčním způsobem a kašle na nepsaná pravidla moderních seriálů. Díky takovému pojetí se z prvních několika řad seriálu prakticky stává docela husté síto, kterým projde zřejmě jen docela malé procento diváků. Většina, která odpadne, těm to bude jedno. A menšina, která vydrží, ti tvoří fanclub tohohle seriálu. I mně osobně trvalo velice dlouho se do světa Sopranových dostat, ale ve výsledku skutečně šahali po těch nejvyšších metách.
Nadržený, trhlý a relativně normální mají šéfy, z nichž jeden je nadržený, druhý trhlý a třetí cokoli, jen ne normální. Všichni zřejmě známe, jaké to je, když si nás šéf trochu dobírá, ale málokomu se pravděpodobně poštěstilo být svým šéfem vydírán, sexuálně obtěžován a vyhrožován. Co s tím? Zabít! Parta tří nenápaditých pitomců se rozhodne se svými šéfy zatočit nijak zvlášť originálními způsoby, ale navzdory tomu stojí film za to. Představitelé všech šéfů si očividně své role vychutnávají (Jen!!!), ústřední trojka je relativně sympatická (obzvlášť Bateman), humor skáče od vcelku tradičního do lechtivého, drsného, černého a zase zpátky jako o život, a i přes pár hluchých míst stíhá většinu času královsky bavit. Možná to není nic extra v žádném směru, ale tentokrát to stačilo na hezké čtyři hvězdičky.
Když se před lety objevila reality show, kde si Paris Hilton hledala kamarády, myslel jsem si, že Reality TV už nemůže klesnout hlouběji. To jsem ale ještě neznal Odvykačku celebrit s doktorem Drew Pinskym. Béčkové hvězdičky či příležitostné vyhaslé áčkové hvězdy se jezdí léčit ze závislosti do jedné velké vily, kde jsou pod neustálým dohledem kamer a "odborného" týmu titulního Dr. Drewa, který je zřejmě uznávaný psychiatr, ale veškeré jeho konání a reakce na všeljaké výbuchy vzteku a slzí pacientů působí směšně a podivně. Tohle je ta pravá špína, kde nikomu není nic svaté, "celebrity" se ponižují a odhalují svá nejtajnější tajemství celému světu v kroužku podobných fetek a sem tam v návalu absťáků se mezi sebou hádají. Dávám sice jednu hvězdu, protože objektivně je to svinstvo a nic lepšího si určitě nezaslouží, ale stejně jako Parisina show, i tohle je guilty pleasure jako prase. Viděna pátá řada s účastníky: Amy Fisher (Pornstar), Jessica Sugar Kiper (Survivor Gabon), Jeremy Jackson (Hobbie Buchanon), Sean Young (Lois Einhorn z Ace Ventury), Bai Ling (Crank 2), Steven Adler (bubeník Guns N Roses) a Dwight Gooden (nějaký sportovec, či co).
Taková krásná krvavá černohumorná skládačka, která je sice obtížností (nikoli vhodností) možná tak pro věkovou skupinu 8-12 let, ale co naplat, když jsem se u ní bavil královsky nejen napoprvé. These boots are made for walking...
Hot In Cleveland jsou takové novodobé Golden Girls, a nejen proto, že jednu z hlavních rolí hraje Betty White, ale každá z originálních dam je zastoupená. Jane Leeves/Joy je ta suchá a ironická (Bea Arthur/Dorothy), Wendie Malick/Victorie je ta marnivá (Rue McClanahan/Blanche, v dílu s Melanií Griffith dokonce Blanche imitovala), Valerie Bertinelli/Melanie je ta naivní (Betty White/Rose) a Betty White/Elka je ta co na srdci, to na jazyku (Estelle Getty/Sophia). Na tu originální bandu sice ztrácejí, nemají takové charisma a i scénáře jsou zatím slabší, ale ostatně i Zlatým děvčatům trvalo, než mě dostaly, a je to důstojná náhrada a další vítaný seriál o ženském pohledu na svět, kterých já nemám nikdy dost.
Je jen malé procento filmů, na které se těšívám. Burning Palms patřil mezi ně, jen se podívejte na obsazení (Shannen Doherty je tu sice děsně málo a těšil jsem se na ní nejvíc...), a musí vám být jasné proč. Tagline filmu hlásá "Five stories that will fuck you up for life", ale s tím se prostě nedá souhlasit. To by se musel film dostat pod kůži, což se nestane. V podstatě je to hodně černá komedie, ale skutečně dobrá komedie na to musí jít lehce. Burning Palms používá pro vytváření humoru stereotypy, a protože se svým pojetím bere tak vážně, tlačí na pilu a všechno to působí nuceně. Příběhy jsou nesourodé a spojuje je jen to, že všechny hlavní postavy jsou šílené a jejich charakterizace plytká. Občas se zdá, že by chtěl film působit mrazivě a úderně, místo toho vyznívá většinou spíš směšně a naprázdno. Burning Palms? Facepalm. Přesto se na to ale kouká docela příjemně, protože otvírací povídka The Green Eyed Monster je docela chytrá, This Little Piggy zase absurdně vtipná, Buyer's Remorse nahláškovaná, Maneater je zase one woman show Zoe Saldany a nakonec i ta (pro mě) zbytečná a jednoznačně nejhorší, Kangaroo Court, má aspoň super cool Lake Bell. 2 a půl hvězdičky.
Sitcomy to mají těžké. Je jich totiž jak hub po dešti, a tak většina z nich skončí během prvních dvou sezón. Nějaké z nich to dotáhnou na čtyři až pět. Ty, které vydrží déle, už musejí být něčím výjimečné. Musejí mít svou specializaci, nabídnout něco, v čem budou lepší než kterýkoli jiný právě běžící seriál, zkrátka si najít svou skulinku na trhu. Přátelé vytasili s těžkotonážní romantikou, Will a Grace zase oživili žánr screwball comedy (čili o sexu bez sexu) a dotkli se ožehavého tématu gayů. Frasier ale diváky bavil déle než tyhle dva nekonečné sitcomy dohromady. Kelsey Grammer hrál svou životní roli celých 20 let, ač samozřejmě prvních devět bylo v sitcomu Cheers. Když konečně jakožto nejpopulárnější postava z Cheers dostal vlastní spinoff, nevypadalo to zpočátku valně. Chvilku trvalo, než se původně vedlejší charakter přetransformoval do středobodu celé show, ale podařilo se, a začátkem druhé sezóny si i Frasier našel svou skulinku. Pro mě osobně sice vyhrává trochu netradiční žebříček (nejpřitažlivější postava v hlavní roli, woof), ale objektivně je jeho doménou fraška, konkrétně nedorozumění. Je až neuvěřitelné, kolik z kompletních 263 epizod se motá okolo toho, že někdo něco špatně pochopil, přeslechl se a podobně. To by ale nefungovalo bez výtečného a přesného castu, který má mezi sebou hromadu chemie a nikdo z nich není nesympatický. Těžko říct, jestli u mě vítězí rozkošně pompézní Frasier, obsesivně-kompulzivní Niles, jejich nevrlý otec Martin, jeho trhlá terapeutka s rozkošným britským přízvukem Daphne, Frasierova produkční Roz, která má v kapse vždycky krásně jízlivou hlášku, Eddie, který je bezpochyby jednou z největších zvířecích osobností televizních obrazovek, nebo nikdy neviděná Maris, Nilesova nesnesitelná manželka. Byla to krásná jízda, a možná si ji jednou zopakuju. Good night and good mental health.
Toxická sračka, ze které mi bylo fyzicky špatně. Je málo filmů, kterým se taková reakce podařila. Freddyho dle názvu sice vyprstili, zato já si připadal znásilněn.
Pramáti všech studentských filmů se střihem a humorem Simpsonových, sem tam i mnohem černější, nahláškovaná až k prasknutí, s rozkošnou Winonou, supercool Slaterem, ďábelskou předwalshovskou Doherty a vpravdě výbušným finále navrch. My teenage angst bullshit has a body count.
HBO skutečně má talent na kvalitní seriály, a i když je v dnešní době všeobecně populárnější Showtime, které produkuje jednu kontroverzní věc za druhou, v mých očích Ozu žádná nekonkuruje. Ani jejich nejslavnější klenot Dexter. Toho nejmenuju náhodou, Oz mi ho totiž v lecčem připomíná. Nejen díky tomu, že Lauren Velez (LaGuerta), Erik King (Doakes) a David Zayas (Batista) jsou členy hlavního castu téhle věznice s maximální ostrahou. Důvodem je, že nás nutí sympatizovat s vrahy a další lidskou špínou. Pročpak se to děje? Rovnou měrou se na tom podílí vynikající scénář s neuvěřitelně propracovaným vývojem postav a dokonalé herecké výkony, chemie mezi představiteli je až magická. Nehledě na to, že... Každý seriál má své tahouny... Weeds má Nancy, Californication má Moodyho, HIMYM má Barneyho a Dexter má.. No Dextera. Oz má tahounů hned několik. Beecher, Schillinger, Said, Adebisi, Keller, Alvarez či bratři O´Reilyovi, tolik hlavních postav, tolik charismatických záporáků a věčně trpících dobráků, že je zkrátka nemožné si nenajít toho svého a totálně se do něj nezamilovat. A to teprv jednomu (diváku) začne peklo. Bude sjíždět jeden díl za druhým, aby zjistil, jak se z toho jeho oblíbenec vylíže, a to se často nestane. Tom Fontana bez uzardění oddělává jednoho hlavního hrdinu za druhým a chudák divák už se jen třese, co přijde příště. Zpravidla to totiž bude ještě drsnější, temnější a naturalističtější. Tenhle duševní masochismus mi zase evokuje mou srdcovku, Nip/Tuck. Ten taky s potěšením nechal svoje hrdiny vláčet bahnem a testoval, co všechno divák snese. Oz umně spojuje to nejlepší z obou a výsledkem je to jediné pravé seriálové vězení. Prison Break? Pche. Kdo neviděl Oz, neviděl nic.
Viděli jste už někdy nějaký akční film? Ne? Tak to je RED přesně pro Vás! Předpokládám ale, že jste nevylezli z jeskyně (ledaže byste tam měli wifi), a tak se budete nejspíš trochu nudit. Občas budete obdivovat rozkošnou Mary-Louise Parker, většinu času se budete zřejmě usmívat, sem tam blaženě, sem tam nad klišovitostí každé scény, ale rozhodně Helen Mirren s kulometem. Bruce, Morgan i John jsou relativně pořád ve formě a Julian McMahon má charisma, přesto se s takovou plejádou určitě dalo udělat víc než jen rutinní akční komedie. Možná v rukou schopnějšího režiséra. Trochu škoda.
Nestrašidelná klišoidní píčovinka bez atmosféry, kterou od odpadu dělí akorát jedna jediná scéna a hezké tvářičky Alison Lohman (pro chlapy a lesbičky) a Dileepa Raa (pro medvědy). PS hodnocení ostatních mě vyděsilo víc než jakákoli část filmu.
Braindead je v rámci odpadu sice na úplně opačném konci než třeba takový Birdemic (což je dost možná nejstrašlivější film, který jsem kdy spatřil, mimochodem), ve výsledku je ale stejně nesympatický, hloupý a ubohý, takže si jiné hodnocení zkrátka nezaslouží. Nebudu uměle přidávat hvězdy jen proto, že je to Jackson.
Měli jste někdy zlomené srdce? Pokud ne, rychle někam ven a do někoho se okamžitě zamilujte. A až vám ten člověk zlomí srdce, vraťte se a pokračujte ve čtení. Už jste zpátky? Výborně. V první řadě, je mi velice líto, že jste si tím prošli, zlomený srdce je pěkná svině, co? A v řadě druhé, kdybyste teď měli tu možnost nechat si vašeho lamače/lamačku navždycky vymazat z hlavy i ze srdce, udělali byste to? No, netřeba si nad tím lámat hlavu, stejně se to nikdy nestane. Ale Joel, hlavní hrdina Věčného svitu, si to díky geniálním (a vpravdě ďábelským) scénáristům Kaufmanovi a Gondrymu může vyzkoušet. Jeho vztah s divokou Clementine vzal za své, a Joelovi zbyly jen oči pro pláč a vědomí, že společnost Lacuna Inc. mu může Clementine navždycky vygumovat z paměti. Kdo by to neudělal, že? Co když to tak ale není správně? Co když láska je přece jen něco víc? Co když i to zlomené srdce má svůj význam? Co když vám ten vztah dal víc než jen depresi, deset kilo nadváhy a plešatící hlavu? Co když si chcete uchovat ty pěkné vzpomínky? Všechno to krásné, co jste spolu prožili. Je lepší nikdy nemít, nebo mít a ztratit? Na odpověď k téhle otázce spolu s Joelem pomalu přicházejí i diváci, a díky Gondryho geniálním vypravěčským schopnostem by vzpomínku na tenhle film z hlavy nevymazala ani Lacuna. Nejen MUST SEE, ale MUST SEE AT LEAST TWICE.
It has 11 f*cking Oscars, guys! A není divu, protože Titanic útočí na každou možnou frontu. Snad všechny strhne příběhem strašlivé katastrofy, geeky do historie potěší akurátním zpracováním, fandy efektivní podívané zase všemi těmi triky a dalšími srandičkami nejen po srážce, a nás, nekonečné romantiky, dostane ultimativním příběhem mladé lásky, které osud do cesty staví všeljaké překážky, ať už ďábelského Billyho Zanea nebo několik tun zmrzlé vody, a bohužel pro Rose a Jacka se nejedná o jahodové Calippo v nadživotní velikosti. Mhmm, jahodové Calippo.
Vztahy jsou na nic. Obzvlášť pro snílky. Pro lidi, kteří věří v pravou lásku, tu jednu jedinou a ne a ne ji najít. Ale úplně nejhorší jsou ve chvíli, kdy se ta jediná objeví, a lásku neopětuje. Co si potom počít? Utápět se v depresích? Pochopitelné. Přehrávat si všechny společné chvilky a hledat, kde se stala chyba? Taky možnost. Snažit se zapomenout a jít dál? Nejhorší rada ever! Co takhle podívat se na 500 dní se Summer a zjistit, že v tom nejsem tak úplně sám? Že snílků se zlomeným srdcem je všude plno, že pro jedno kvítí skutečně slunce nesvítí, že zlomeným srdcem život nekončí a že po Létu přijde Podzim? Jo, to by mohlo být ono. P.S. Zajímalo by mě, jestli Tom zná Ivu Frühlingovou.
Drogy jsou špatné, áno? Ale navzdory všemu, co se povídá, není Requiem film o drogách. Je to film o závislostech a o tom, jak závislosti ničí život. Je jedno, jestli jde o heroin, televizi, sex, čokoládu nebo lásku, pro každou závislost existuje ten moment, kdy přebere kontrolu nad vaším životem, kdy už to nejste vy, kdo kontroluje závislost, ale kdy vaše závislost kontroluje vás. Mění vás a všechno ve vašem životě se podřizuje jí. Requiem tohle krásně ukazuje. Svým vyprávěním o čtyřech životech začíná nevinně, skoro komediálně. Hezky jemně a pomalu všichni hlavní hrdinové překročí tu nepostřehnutelnou hranici, vkročí do té nezastavitelné spirály a divákovi nezbývá než si jejich bolestivý pád na samé dno prožít s nimi. Pěkně vás to vcucne, pořádně semele a vyflusne na druhé straně. A když budete mít trochu štěstí, třeba vám to i otevře oči.
Tento komentář může obsahovat spoilery a stopy ořechů. Už nějakých sedm let jsem fanouškem téhle ohromně populární i ohromně nepopulární série. Převážnou většinou lidí nenáviděný třetí díl je pro mě vůbec nejzajímavější rozbor psychologie vztahu mezi Jigsawem a Amandou. Naprostou většinou nenáviděný čtvrtý díl je podle mě zatracovaný proto, že komplikovanost propojení trojky a čtyřky (děj čtyřky začíná před začátkem trojky a končí po jejím konci) je pro kohokoli jiného než skalního fandu prakticky nepochopitelná. A jsem toho názoru, že šestka, o které se povídá, že je to těžký odvar, výborně uzavírá celý kruh. Proto se mi jevil už jen nápad na sedmičku naprosto zbytečný. Mhmm. Mé obavy se potvrdily. Saw 3D selhal prakticky ve všem, v čem se selhat dalo. Ani nevím, kde bych měl ve výčtu začít, ale tak si to zkusme od toho nejdůležitějšího. Torture Porn. Tyhle dvě slova byly s frančízou Saw spojeny už od začátku, přestože to tak docela nebyla pravda. Doteď. V Saw 3D ženské umírají ponižujícími způsoby evokujícími podraženost žen, navrch v pastech, ve kterých jsou naprosto podřízeni pomoci ostatních (kupříkladu vydavatelka, která umřela, protože "nedokázala zavřít hubu", právnička, kterou past zabila způsobem více než cokoli jiného připomínajícím orální sex... A jsou tu další případy, které si nechám pro sebe, abych Vám to nezkazil úplně)... Scénář. Už od prvního dílu byly stížnosti na logiku. Přesto se vždycky daly věci s přimhouřeným očkem vysvětlit. Tady ne. Velké logické díry a scénáristická bezradnost z 3Dčka přímo čiší. Chabá příběhová linka Bobbyho Dagana děj vůbec netáhne a je protkaná každým klišé, na které si člověk jen vzpomene. A vůbec nejvíc dostává logika na frak, když dojde na pasti. Celý film je v podstatě koncipován tak, aby co nejlíp vyhovoval 3D efektu, na všechno ostatní se peče. Pasti jsou krvavé, snad poprvé až zbytečně příliš. Aspoň pastička na nácky je skutečně vydařená a uspokojivá. A zároveň patří jen k málu věcí, co se na sedmičce povedly. Doposud všechny díly vynikaly efektivním a šokujícím závěrečným twistem, sedmička se do finále došourá bez tempa jen z povinnosti. Už dlouho se mi nestalo, že bych z kina odcházel s tak hořkou chutí v puse. A tak jestli se teprve rozhodujete, zda jít či ne, radím Vám NECHOĎTE! Jestli mě neposlechnete, tak mi pak napište. Já totiž moc rád zpívám a tančím "I told you so" taneček.
Sedmdesátky by měly na pět hvězd. Dokonce jim málo nechybělo ani aby se staly mou srdcovkou. V tom jim ale brání tři písmena. První je šesté písmeno abecedy (bez háčků), druhé vypadá jako obrácená trojka a to poslední uzavírá nejen slovo, ale taky abecedu. Nikdy v historii seriálů jsem žádnou postavu nechtěl zabít tak moc, jako Feze. Kam se hrabe Matt McNamara z Nip/Tucku nebo Joey Potterová z Dawsonova světa, stále prominentnější, tupější, vlezlejší, perverznější a dětinštější Fez je důvodem, proč se tahle jinak úžasná show nikdy nedostala do mojí TOP. U vás to třeba bude jinak.
K One Tree Hillu jsem cestu hledal velice dlouho. Každý, kdo mě zná ví, že mám averzi k jakýmkoli sportům v televizi. A teenagerovské drama točící se kolem basketbalu, to mi znělo jako docela jistá televizní noční můra. Ale po opakovaném nátlaku jsem se do OTH přece jen ponořil, a jsem za to rád. Myslím, že je docela bezpečné říct po třech viděných sezónách, že asi neexistuje lepší teenage drama. Nechybí mu nic, co by takové drama mělo mít. Romantické vztahy, vícerozměrné postavy, kterým přejeme konec šťastný i velice nešťastný, výborné herecké výkony a taky lahůdkový soundtrack. Holiday. Holiday.
Moje komentáře
Kdo přežije: Samoa (TV pořad) (2009)
Survivor: Samoa je určitě výborná řada, která ovšem stojí a padá s tím, jak moc jste schopni tolerovat samozvaného krále Survivora, egomaniaka Russella "všem se vám zvysoka vyseru na hlavu, a pokud mě za to neodměníte milionem dolarů, jste zahořklí debilové" Hantzem.
Community (TV seriál) (2009)
V dobře zaběhlé tradici sitcomů bez umělého smíchu (Arrested Development, 30 Rock, obojí vřele doporučuji), Community je ohromně příjemná komedie, která staví na přirozených interakcích sympatických ústředních charakterů, a tentokrát je až po okraj narvaná popkulturními odkazy. Bohužel jí příležitostně przní v každém záběru opravdu nesnesitelný Ken Jeong. Škoda.
Big C, The (TV seriál) (2010)
Učitelka Cathy je domácí puťka ve středních letech, má syna puberťáka, manžela, co se jako puberťák chová, maniodepresivního bratra, který dobrovolně žije na ulici, a otravnou starou sousedku, která ráda kazí veškerou zábavu všem kolem sebe. Když se Cathy dozví, že má rakovinu v pokročilém stádiu a nejspíš z toho nevyvázne živá, konečně si řekne "a dost!" Jak to tak asi opravdu bývá, paradoxně teprve díky smrtelné chorobě Cathy začíná opravdu žít a života si plnými doušky užívat, což je pro diváka většinu času vysoce zábavné a sem tam dokonce i hodně vtipné. Nicméně ve výsledku The Big C stejně nedokážu vnímat jako komedii, konec konců tahle sympatická mamina umírá a s postupujícím časem si to více uvědomuje ona i všichni kolem ní, s čímž se mění i ráz seriálu. Scénář je výborný a umně střídá úsměvné chvilky s těmi vážnými a v určitých chvílích mu nedělá problém vyvolat potoky slz (finále první i druhé řady to zvládají s přehledem), čemuž napomáhá výborná Laura Linney. Vůbec celá partička okolo ní je ohromně sympatická (snad až na syna Adama, který pokračuje v tradici nesnesitelných seriálových puberťáků, ale co už, puberťáci asi nesnesitelní být mají) a proto vidět čtyři pět dílů denně není problém. Vyvstává jen otázka, jak se tvůrci poperou se závěrem seriálu, který musí být nevyhnutelně zdrcující. Uvidíme.
Kdo přežije: Mikronésie (TV pořad) (2008)
Obsahuje spoilery (o řadě této, o Číně a o Pearl Islands), takže kdo si nechce nic pokazit, nechť dál nečte. Díky. Vzhledem k neobvykle vysokému počtu opravdu dementních komentářů jsem se rozhodl rozšířit svůj původní komentář, který zněl "Micronesian Witches/Black Widow Crusade FTW!", který očividně odkazuje na nejlegendárnější Survivor Alianci všech dob, neblaze proslulou čtyřku ve složení Amanda/Parvati/Cirie/Natalie. Z nějakého prazvláštního důvodu si očividně někteří lidé už i tady u nás začínají myslet, že lidi s velkými svaly jsou lepšími lidmi než ti s mocnou myslí. Nejde mi to na rozum. Copak každý druhý Čech nepohrdá stádním americkým myšlením, kde atletičtí studenti na středních školách dostávají hromadné odpustky a stipendia na prestižních univerzitách, zatímco géniové bojují každičkým mozkovým závitem o svoje místo na slunci? No, podle komentářů o Survivor Micronesia nikterak. Měl by vyhrát James? Proč? Protože je tak hodný a sympatický a pitomý a naivní? Měl by vyhrát Ozzy? Proč? Protože je nejlepší v tělocviku, a je díky tomu patřičně arogantní? Proč by měl vyhrát milion dolarů spíš ten, kdo k němu doběhne, než ten, kdo se k němu dostane navzdory tomu, že běhat neumí? Vy si nepamatujete tu bajku o hloupém zajíci a chytré želvě? Survivor je sociální experiment. Kdo přežije. Survivor. Přeživší. Už Darwin přece říkal, že přežije kdo? Ten nejsilnější? Mhmm, ne, jestli si tohle myslíte, tak si toho Darwina konečně přečtěte. Ne ten nejsilnější, nýbrž ten nejpřizpůsobivější. Ten, kdo se umí nejlépe přizpůsobit podmínkám. Ona brigáda černých vdov je přesně taková. Tyhle čtyři zkázonosné holky se uměly dokonale přizpůsobit všem neovlivnitelným zvratům a svými silami ve svůj prospěch ovlivnily všechno, co se ovlivnit dalo. Chytrá želva Cirie se širokánským úsměvem možná neběhá rychle jako hloupý arogantní zajíc Ozzy, ale proč to vadí? Geniálně manipulovala všemi kolem sebe, odstranila krajně nebezpečného Yaumana a tak dále. Krásná milá Amanda je všeobecně z oné brigády černých vdov mezi běžným obecenstvem považovaná za jedinou zasloužilou, jelikož byla diskutabilně z finálové trojky nejmenší svině, byla nejlepší v soutěžích a pravděpodobně je taky nejhodnější člověk. S tím taky souhlasím, Amandu mám ostatně ze všech soutěžících nejraději. Nicméně prohrála proti dost možná nejlepší vítězce. Prohrála proti Parvati, která je prý slepice. Proč, proboha? Protože je dokonalá manipulátorka? Protože ví, že je sexy a využívá toho? Parvati (stejně jako Todd či Sandra) dokonale reprezentuje, že není důležité být ten nejsilnější a nejrychlejší, protože když umíte nejlíp číst spoluhráče, pak jim vrazit nůž do zad a říct jim, že jste to udělali vlastně proto, že byli nejnebezpečnější a tím si zajistit jejich hlas, o to jde. Vítězství Parvati (potažmo brigády černých vdov) nemá nic společného s přežitím? WTF? (why the face) To je ale nehorázná kokotina. Tady si očividně někdo zase chybně myslel, že dle Darwina přežije ten nejsilnější. Lidi, čtěte, než napíšete takový nesmysl. PŘEŽIJE TEN NEJPŘIZPŮSOBIVĚJŠÍ. V čem by byla zábavná soutěž, kde by skutečně šlo jenom o to, kdo je nejrychlejší a nejsilnější? Neodehrávají se náhodou kvůli takovým věcem sportovní přenosy? Chcete vidět, jak vyhraje ten nejrychlejší? Podívejte se na běžecké závody. Chcete vidět, jak vyhraje ten nejsilnější? Sledujte vzpírání. Určitě nebudete nespokojeni. Ani v jednom případě se stoprocentně nemusíte bát, že to nedejbože vyhraje ten nejchytřejší. A nás ostatní, kteří umíme přemýšlet a porozumět faktu, že někdo rozumný si zaslouží vyhrát spíš než negramotný atlet, tím ušetříte nutnosti čtení těch vašich sraček. Ještě jednou díky.
Kdo přežije: Čína (TV pořad) (2007)
Amanduh.
Nurse Jackie (TV seriál) (2009)
Kde jsou ty časy, kdy v centru seriálů byli klaďasové a obětavé duše? Skončily s příchodem Showtime. Děvkař, drogová dealerka, vrah... No, v Nurse Jackie je ve středu dění "jen" jedna jízlivá zdravotní sestřička, která je sice neuvěřitelně sobecká, porušuje jedno pravidlo za druhým, a většinu volného času věnuje šňupání všelijakých léků na předpis, ale vždycky jí na srdci leží všeobecné blaho. Kolem ní se točí spousta bizarních postaviček, neschopný namyšlený doktor Coop, co ve stresu šahá lidem na intimní partie, brilantní doktorka O´Hara, která ujíždí na všem drahém a přepychovém, lékárník Eddie, co je do Jackie po uši zblázněný, její hláškující best gay friend Momo, a hlavně infantilní uniformy nosící ujetá sestřička v zácviku Zoey, která je sice neobyčejně schopná, ale hlavně neuvěřitelně nesmělá a nesebevědomá, co do povahy pravý opak Jackie. Nurse Jackie staví především na geniálním výkonu Edie Falco (která po roli mafiánské manželky Carmely Soprano dokazuje, že je skutečným hereckým chameleonem) a na netypickém humoru, který v žádném případě není pro všechny, ale komu sedne, sedne mu hodně. Navíc má příjemnou stopáž, při osmadvaceti minutách na díl nikdy nestačí nudit, a sem tam přijde i nějaký ten wtf twist a cliffhanger. Skutečně příjemná záležitost. PS kvalita ve třetí sérii jde výrazně dolů, snad se připravovaná čtvrtá zvedne
American Horror Story (TV seriál) (2011)
Ryan Murphy. Neuvěřitelný talent a titán mezi scénáristy poslední seriálové generace. Po řádně střeleném Popular (Mary Cherry ftw), kontroverzním Nip/Tucku a muzikálovém úletu Glee si zřejmě Ryan sednul se svým dlouholetým (pracovním) partnerem, Bradem Falchukem, a společně rozhodli napísati nějaký ten horůrek. A bylo na čase. Stojaté vody hororového žánru už od prvního dílu rozčeřili nesčetnými parodiemi a odkazy na hororové klasiky, a udělali to prostřednictvím (jak jinak) nefunkční rodiny. Murphy miluje komplikované postavy, miluje rodinné krize a dramata, temná tajemství, a žánr hororu se pro jejich prozkoumání jeví překvapivě logicky. Nešťastný ústřední pár (výýýtečná Connie Britton a spolehlivý Dylan McDermott) a jejich dcerka Wednesday, pardon, Violet (sympatická Taissa Farmiga), psychopatický Tate (neokoukaný Evan Peters), mrazivá a děsivá Constance (vpravdě neuvěřitelná Jessica Lange), tajemný původní obyvatel domu Larry (Denis O'Hare!), perverzní hospodyně Moira (SPOILER ALERT!!! Frances Conroy!!! :o) a další hromada ujetých postav vytváří dohromady skutečně chutný mix černého humoru, tíživého napětí a sem tam i chvíle nefalšovaného strachu.
Kdo přežije: Panama (TV pořad) (2006)
Viz můj profil, jinak lidi tady očividně nerozumí Cirii :oP
Rodina Sopránů (TV seriál) (1999)
The Sopranos je další seriál z produkce HBO, který řádně klame tělem. Není totiž tak docela o mafii, jak se o něm povídá, ale o jednom mafiánovi a jeho životě v rodině a v "rodině." To z něj tvoří docela tvrdý a nepřístupný oříšek, protože kdo čeká akci, mafiánské intriky, agenty, práskání, šokující twisty a obchod s drogami, ten se nedočká (respektive dočká, ale ne bezprostředně, naopak v rámci desítek hodin sledování), a na druhou stranu ten, kdo má rád life-like dramata o obyčejném žití, bude mít zřejmě velký problém se ztotožnit s kteroukoli ze svérázných postaviček Sopranovic italskoamerické katolické rodiny, která žije podle docela jiných hodnot než běžný český divák (tolerantní liberálka Meadow je se svými názory a životními postoji prakticky za černou ovci). Tím spíš proto, že takových devadesát procent mužského osazenstva jsou nesnesitelná hovada, počínaje hlavním hrdinou Tonym, přes Corrada, Christophera, Paulieho a Silvia, Tonyho synem AJem konče. Navíc i těch zbylých deset procent (Bobby Bacala, řekněme) se občas zachová tak, že musí hlavou kroutit každý, a dvě ženské se těm nesnesitelným chlapům minimálně vyrovnají (schválně jestli si tipnete, hm? Samozřejmě mluvím o Livii a Janice Sopranových). Ač ve skutečném životě byste v jejich přítomnosti rádi určitě nebyli a zřejmě byste většinu nejradši zabili, sledovat je na obrazovce se vám může dostat hluboko pod kůži, protože všechny ty postavy jsou výborně napsané a z velké části skvěle zahrané (nelze nevyzdvihnout přesného Jamese Gandolfiniho v roli Tonyho a dokonalou Edie Falco v roli jeho manželky Carmely), a osudy téhle rodiny a "rodiny" jsou vzhledem k tématu nepopiratelně zajímavé. Upřímně řečeno ale mnohem víc chápu ty, kteří po prvních pár dílech dávají jednu hvězdu, než ty, co už po prvním dávají pět. On totiž první díl sám o sobě skutečně nefunguje, vlastně ani celá první série. The Sopranos jsou běh na dlouhou trať, co odměňuje trpělivé a o přízeň netrpělivých stejně nemá zájem. Ve změti desítek rozkošných a rozkošně otravných postaviček rozehrává na pozadí mafiánského života pomalým tempem zajímavé životní osudy prostřednictvím přirozených interakcí jejich osobností (za všechny pár mých oblíbených, Carmela, Dr. Melfi (chemie mezi Lorraine Bracco a Gandolfinim je neuvěřitelná), Adriana, Vito, Johnny Sack) svým nekonvenčním způsobem a kašle na nepsaná pravidla moderních seriálů. Díky takovému pojetí se z prvních několika řad seriálu prakticky stává docela husté síto, kterým projde zřejmě jen docela malé procento diváků. Většina, která odpadne, těm to bude jedno. A menšina, která vydrží, ti tvoří fanclub tohohle seriálu. I mně osobně trvalo velice dlouho se do světa Sopranových dostat, ale ve výsledku skutečně šahali po těch nejvyšších metách.
Šéfové na zabití (2011)
Nadržený, trhlý a relativně normální mají šéfy, z nichž jeden je nadržený, druhý trhlý a třetí cokoli, jen ne normální. Všichni zřejmě známe, jaké to je, když si nás šéf trochu dobírá, ale málokomu se pravděpodobně poštěstilo být svým šéfem vydírán, sexuálně obtěžován a vyhrožován. Co s tím? Zabít! Parta tří nenápaditých pitomců se rozhodne se svými šéfy zatočit nijak zvlášť originálními způsoby, ale navzdory tomu stojí film za to. Představitelé všech šéfů si očividně své role vychutnávají (Jen!!!), ústřední trojka je relativně sympatická (obzvlášť Bateman), humor skáče od vcelku tradičního do lechtivého, drsného, černého a zase zpátky jako o život, a i přes pár hluchých míst stíhá většinu času královsky bavit. Možná to není nic extra v žádném směru, ale tentokrát to stačilo na hezké čtyři hvězdičky.
Celebrity Rehab with Dr. Drew (TV pořad) (2008)
Když se před lety objevila reality show, kde si Paris Hilton hledala kamarády, myslel jsem si, že Reality TV už nemůže klesnout hlouběji. To jsem ale ještě neznal Odvykačku celebrit s doktorem Drew Pinskym. Béčkové hvězdičky či příležitostné vyhaslé áčkové hvězdy se jezdí léčit ze závislosti do jedné velké vily, kde jsou pod neustálým dohledem kamer a "odborného" týmu titulního Dr. Drewa, který je zřejmě uznávaný psychiatr, ale veškeré jeho konání a reakce na všeljaké výbuchy vzteku a slzí pacientů působí směšně a podivně. Tohle je ta pravá špína, kde nikomu není nic svaté, "celebrity" se ponižují a odhalují svá nejtajnější tajemství celému světu v kroužku podobných fetek a sem tam v návalu absťáků se mezi sebou hádají. Dávám sice jednu hvězdu, protože objektivně je to svinstvo a nic lepšího si určitě nezaslouží, ale stejně jako Parisina show, i tohle je guilty pleasure jako prase. Viděna pátá řada s účastníky: Amy Fisher (Pornstar), Jessica Sugar Kiper (Survivor Gabon), Jeremy Jackson (Hobbie Buchanon), Sean Young (Lois Einhorn z Ace Ventury), Bai Ling (Crank 2), Steven Adler (bubeník Guns N Roses) a Dwight Gooden (nějaký sportovec, či co).
Skleněný dům (2001)
Nejoblíbenější herec Natalie Sadness
Zkurvená noc (2003)
Taková krásná krvavá černohumorná skládačka, která je sice obtížností (nikoli vhodností) možná tak pro věkovou skupinu 8-12 let, ale co naplat, když jsem se u ní bavil královsky nejen napoprvé. These boots are made for walking...
Hot in Cleveland (TV seriál) (2010)
Hot In Cleveland jsou takové novodobé Golden Girls, a nejen proto, že jednu z hlavních rolí hraje Betty White, ale každá z originálních dam je zastoupená. Jane Leeves/Joy je ta suchá a ironická (Bea Arthur/Dorothy), Wendie Malick/Victorie je ta marnivá (Rue McClanahan/Blanche, v dílu s Melanií Griffith dokonce Blanche imitovala), Valerie Bertinelli/Melanie je ta naivní (Betty White/Rose) a Betty White/Elka je ta co na srdci, to na jazyku (Estelle Getty/Sophia). Na tu originální bandu sice ztrácejí, nemají takové charisma a i scénáře jsou zatím slabší, ale ostatně i Zlatým děvčatům trvalo, než mě dostaly, a je to důstojná náhrada a další vítaný seriál o ženském pohledu na svět, kterých já nemám nikdy dost.
Burning Palms (2010)
Je jen malé procento filmů, na které se těšívám. Burning Palms patřil mezi ně, jen se podívejte na obsazení (Shannen Doherty je tu sice děsně málo a těšil jsem se na ní nejvíc...), a musí vám být jasné proč. Tagline filmu hlásá "Five stories that will fuck you up for life", ale s tím se prostě nedá souhlasit. To by se musel film dostat pod kůži, což se nestane. V podstatě je to hodně černá komedie, ale skutečně dobrá komedie na to musí jít lehce. Burning Palms používá pro vytváření humoru stereotypy, a protože se svým pojetím bere tak vážně, tlačí na pilu a všechno to působí nuceně. Příběhy jsou nesourodé a spojuje je jen to, že všechny hlavní postavy jsou šílené a jejich charakterizace plytká. Občas se zdá, že by chtěl film působit mrazivě a úderně, místo toho vyznívá většinou spíš směšně a naprázdno. Burning Palms? Facepalm. Přesto se na to ale kouká docela příjemně, protože otvírací povídka The Green Eyed Monster je docela chytrá, This Little Piggy zase absurdně vtipná, Buyer's Remorse nahláškovaná, Maneater je zase one woman show Zoe Saldany a nakonec i ta (pro mě) zbytečná a jednoznačně nejhorší, Kangaroo Court, má aspoň super cool Lake Bell. 2 a půl hvězdičky.
Frasier (TV seriál) (1993)
Sitcomy to mají těžké. Je jich totiž jak hub po dešti, a tak většina z nich skončí během prvních dvou sezón. Nějaké z nich to dotáhnou na čtyři až pět. Ty, které vydrží déle, už musejí být něčím výjimečné. Musejí mít svou specializaci, nabídnout něco, v čem budou lepší než kterýkoli jiný právě běžící seriál, zkrátka si najít svou skulinku na trhu. Přátelé vytasili s těžkotonážní romantikou, Will a Grace zase oživili žánr screwball comedy (čili o sexu bez sexu) a dotkli se ožehavého tématu gayů. Frasier ale diváky bavil déle než tyhle dva nekonečné sitcomy dohromady. Kelsey Grammer hrál svou životní roli celých 20 let, ač samozřejmě prvních devět bylo v sitcomu Cheers. Když konečně jakožto nejpopulárnější postava z Cheers dostal vlastní spinoff, nevypadalo to zpočátku valně. Chvilku trvalo, než se původně vedlejší charakter přetransformoval do středobodu celé show, ale podařilo se, a začátkem druhé sezóny si i Frasier našel svou skulinku. Pro mě osobně sice vyhrává trochu netradiční žebříček (nejpřitažlivější postava v hlavní roli, woof), ale objektivně je jeho doménou fraška, konkrétně nedorozumění. Je až neuvěřitelné, kolik z kompletních 263 epizod se motá okolo toho, že někdo něco špatně pochopil, přeslechl se a podobně. To by ale nefungovalo bez výtečného a přesného castu, který má mezi sebou hromadu chemie a nikdo z nich není nesympatický. Těžko říct, jestli u mě vítězí rozkošně pompézní Frasier, obsesivně-kompulzivní Niles, jejich nevrlý otec Martin, jeho trhlá terapeutka s rozkošným britským přízvukem Daphne, Frasierova produkční Roz, která má v kapse vždycky krásně jízlivou hlášku, Eddie, který je bezpochyby jednou z největších zvířecích osobností televizních obrazovek, nebo nikdy neviděná Maris, Nilesova nesnesitelná manželka. Byla to krásná jízda, a možná si ji jednou zopakuju. Good night and good mental health.
Freddyho úlet (2001)
odpad!Toxická sračka, ze které mi bylo fyzicky špatně. Je málo filmů, kterým se taková reakce podařila. Freddyho dle názvu sice vyprstili, zato já si připadal znásilněn.
Smrtící atrakce (1989)
Pramáti všech studentských filmů se střihem a humorem Simpsonových, sem tam i mnohem černější, nahláškovaná až k prasknutí, s rozkošnou Winonou, supercool Slaterem, ďábelskou předwalshovskou Doherty a vpravdě výbušným finále navrch. My teenage angst bullshit has a body count.
Oz (TV seriál) (1997)
HBO skutečně má talent na kvalitní seriály, a i když je v dnešní době všeobecně populárnější Showtime, které produkuje jednu kontroverzní věc za druhou, v mých očích Ozu žádná nekonkuruje. Ani jejich nejslavnější klenot Dexter. Toho nejmenuju náhodou, Oz mi ho totiž v lecčem připomíná. Nejen díky tomu, že Lauren Velez (LaGuerta), Erik King (Doakes) a David Zayas (Batista) jsou členy hlavního castu téhle věznice s maximální ostrahou. Důvodem je, že nás nutí sympatizovat s vrahy a další lidskou špínou. Pročpak se to děje? Rovnou měrou se na tom podílí vynikající scénář s neuvěřitelně propracovaným vývojem postav a dokonalé herecké výkony, chemie mezi představiteli je až magická. Nehledě na to, že... Každý seriál má své tahouny... Weeds má Nancy, Californication má Moodyho, HIMYM má Barneyho a Dexter má.. No Dextera. Oz má tahounů hned několik. Beecher, Schillinger, Said, Adebisi, Keller, Alvarez či bratři O´Reilyovi, tolik hlavních postav, tolik charismatických záporáků a věčně trpících dobráků, že je zkrátka nemožné si nenajít toho svého a totálně se do něj nezamilovat. A to teprv jednomu (diváku) začne peklo. Bude sjíždět jeden díl za druhým, aby zjistil, jak se z toho jeho oblíbenec vylíže, a to se často nestane. Tom Fontana bez uzardění oddělává jednoho hlavního hrdinu za druhým a chudák divák už se jen třese, co přijde příště. Zpravidla to totiž bude ještě drsnější, temnější a naturalističtější. Tenhle duševní masochismus mi zase evokuje mou srdcovku, Nip/Tuck. Ten taky s potěšením nechal svoje hrdiny vláčet bahnem a testoval, co všechno divák snese. Oz umně spojuje to nejlepší z obou a výsledkem je to jediné pravé seriálové vězení. Prison Break? Pche. Kdo neviděl Oz, neviděl nic.
Red (2010)
Viděli jste už někdy nějaký akční film? Ne? Tak to je RED přesně pro Vás! Předpokládám ale, že jste nevylezli z jeskyně (ledaže byste tam měli wifi), a tak se budete nejspíš trochu nudit. Občas budete obdivovat rozkošnou Mary-Louise Parker, většinu času se budete zřejmě usmívat, sem tam blaženě, sem tam nad klišovitostí každé scény, ale rozhodně Helen Mirren s kulometem. Bruce, Morgan i John jsou relativně pořád ve formě a Julian McMahon má charisma, přesto se s takovou plejádou určitě dalo udělat víc než jen rutinní akční komedie. Možná v rukou schopnějšího režiséra. Trochu škoda.
Stáhni mě do pekla (2009)
Nestrašidelná klišoidní píčovinka bez atmosféry, kterou od odpadu dělí akorát jedna jediná scéna a hezké tvářičky Alison Lohman (pro chlapy a lesbičky) a Dileepa Raa (pro medvědy). PS hodnocení ostatních mě vyděsilo víc než jakákoli část filmu.
Braindead - Živí mrtví (1992)
odpad!Braindead je v rámci odpadu sice na úplně opačném konci než třeba takový Birdemic (což je dost možná nejstrašlivější film, který jsem kdy spatřil, mimochodem), ve výsledku je ale stejně nesympatický, hloupý a ubohý, takže si jiné hodnocení zkrátka nezaslouží. Nebudu uměle přidávat hvězdy jen proto, že je to Jackson.
Věčný svit neposkvrněné mysli (2004)
Měli jste někdy zlomené srdce? Pokud ne, rychle někam ven a do někoho se okamžitě zamilujte. A až vám ten člověk zlomí srdce, vraťte se a pokračujte ve čtení. Už jste zpátky? Výborně. V první řadě, je mi velice líto, že jste si tím prošli, zlomený srdce je pěkná svině, co? A v řadě druhé, kdybyste teď měli tu možnost nechat si vašeho lamače/lamačku navždycky vymazat z hlavy i ze srdce, udělali byste to? No, netřeba si nad tím lámat hlavu, stejně se to nikdy nestane. Ale Joel, hlavní hrdina Věčného svitu, si to díky geniálním (a vpravdě ďábelským) scénáristům Kaufmanovi a Gondrymu může vyzkoušet. Jeho vztah s divokou Clementine vzal za své, a Joelovi zbyly jen oči pro pláč a vědomí, že společnost Lacuna Inc. mu může Clementine navždycky vygumovat z paměti. Kdo by to neudělal, že? Co když to tak ale není správně? Co když láska je přece jen něco víc? Co když i to zlomené srdce má svůj význam? Co když vám ten vztah dal víc než jen depresi, deset kilo nadváhy a plešatící hlavu? Co když si chcete uchovat ty pěkné vzpomínky? Všechno to krásné, co jste spolu prožili. Je lepší nikdy nemít, nebo mít a ztratit? Na odpověď k téhle otázce spolu s Joelem pomalu přicházejí i diváci, a díky Gondryho geniálním vypravěčským schopnostem by vzpomínku na tenhle film z hlavy nevymazala ani Lacuna. Nejen MUST SEE, ale MUST SEE AT LEAST TWICE.
Titanic (1997)
It has 11 f*cking Oscars, guys! A není divu, protože Titanic útočí na každou možnou frontu. Snad všechny strhne příběhem strašlivé katastrofy, geeky do historie potěší akurátním zpracováním, fandy efektivní podívané zase všemi těmi triky a dalšími srandičkami nejen po srážce, a nás, nekonečné romantiky, dostane ultimativním příběhem mladé lásky, které osud do cesty staví všeljaké překážky, ať už ďábelského Billyho Zanea nebo několik tun zmrzlé vody, a bohužel pro Rose a Jacka se nejedná o jahodové Calippo v nadživotní velikosti. Mhmm, jahodové Calippo.
500 dní se Summer (2009)
Vztahy jsou na nic. Obzvlášť pro snílky. Pro lidi, kteří věří v pravou lásku, tu jednu jedinou a ne a ne ji najít. Ale úplně nejhorší jsou ve chvíli, kdy se ta jediná objeví, a lásku neopětuje. Co si potom počít? Utápět se v depresích? Pochopitelné. Přehrávat si všechny společné chvilky a hledat, kde se stala chyba? Taky možnost. Snažit se zapomenout a jít dál? Nejhorší rada ever! Co takhle podívat se na 500 dní se Summer a zjistit, že v tom nejsem tak úplně sám? Že snílků se zlomeným srdcem je všude plno, že pro jedno kvítí skutečně slunce nesvítí, že zlomeným srdcem život nekončí a že po Létu přijde Podzim? Jo, to by mohlo být ono. P.S. Zajímalo by mě, jestli Tom zná Ivu Frühlingovou.
Requiem za sen (2000)
Drogy jsou špatné, áno? Ale navzdory všemu, co se povídá, není Requiem film o drogách. Je to film o závislostech a o tom, jak závislosti ničí život. Je jedno, jestli jde o heroin, televizi, sex, čokoládu nebo lásku, pro každou závislost existuje ten moment, kdy přebere kontrolu nad vaším životem, kdy už to nejste vy, kdo kontroluje závislost, ale kdy vaše závislost kontroluje vás. Mění vás a všechno ve vašem životě se podřizuje jí. Requiem tohle krásně ukazuje. Svým vyprávěním o čtyřech životech začíná nevinně, skoro komediálně. Hezky jemně a pomalu všichni hlavní hrdinové překročí tu nepostřehnutelnou hranici, vkročí do té nezastavitelné spirály a divákovi nezbývá než si jejich bolestivý pád na samé dno prožít s nimi. Pěkně vás to vcucne, pořádně semele a vyflusne na druhé straně. A když budete mít trochu štěstí, třeba vám to i otevře oči.
Saw 3D (2010)
Tento komentář může obsahovat spoilery a stopy ořechů. Už nějakých sedm let jsem fanouškem téhle ohromně populární i ohromně nepopulární série. Převážnou většinou lidí nenáviděný třetí díl je pro mě vůbec nejzajímavější rozbor psychologie vztahu mezi Jigsawem a Amandou. Naprostou většinou nenáviděný čtvrtý díl je podle mě zatracovaný proto, že komplikovanost propojení trojky a čtyřky (děj čtyřky začíná před začátkem trojky a končí po jejím konci) je pro kohokoli jiného než skalního fandu prakticky nepochopitelná. A jsem toho názoru, že šestka, o které se povídá, že je to těžký odvar, výborně uzavírá celý kruh. Proto se mi jevil už jen nápad na sedmičku naprosto zbytečný. Mhmm. Mé obavy se potvrdily. Saw 3D selhal prakticky ve všem, v čem se selhat dalo. Ani nevím, kde bych měl ve výčtu začít, ale tak si to zkusme od toho nejdůležitějšího. Torture Porn. Tyhle dvě slova byly s frančízou Saw spojeny už od začátku, přestože to tak docela nebyla pravda. Doteď. V Saw 3D ženské umírají ponižujícími způsoby evokujícími podraženost žen, navrch v pastech, ve kterých jsou naprosto podřízeni pomoci ostatních (kupříkladu vydavatelka, která umřela, protože "nedokázala zavřít hubu", právnička, kterou past zabila způsobem více než cokoli jiného připomínajícím orální sex... A jsou tu další případy, které si nechám pro sebe, abych Vám to nezkazil úplně)... Scénář. Už od prvního dílu byly stížnosti na logiku. Přesto se vždycky daly věci s přimhouřeným očkem vysvětlit. Tady ne. Velké logické díry a scénáristická bezradnost z 3Dčka přímo čiší. Chabá příběhová linka Bobbyho Dagana děj vůbec netáhne a je protkaná každým klišé, na které si člověk jen vzpomene. A vůbec nejvíc dostává logika na frak, když dojde na pasti. Celý film je v podstatě koncipován tak, aby co nejlíp vyhovoval 3D efektu, na všechno ostatní se peče. Pasti jsou krvavé, snad poprvé až zbytečně příliš. Aspoň pastička na nácky je skutečně vydařená a uspokojivá. A zároveň patří jen k málu věcí, co se na sedmičce povedly. Doposud všechny díly vynikaly efektivním a šokujícím závěrečným twistem, sedmička se do finále došourá bez tempa jen z povinnosti. Už dlouho se mi nestalo, že bych z kina odcházel s tak hořkou chutí v puse. A tak jestli se teprve rozhodujete, zda jít či ne, radím Vám NECHOĎTE! Jestli mě neposlechnete, tak mi pak napište. Já totiž moc rád zpívám a tančím "I told you so" taneček.
Zlatá sedmdesátá (TV seriál) (1998)
Sedmdesátky by měly na pět hvězd. Dokonce jim málo nechybělo ani aby se staly mou srdcovkou. V tom jim ale brání tři písmena. První je šesté písmeno abecedy (bez háčků), druhé vypadá jako obrácená trojka a to poslední uzavírá nejen slovo, ale taky abecedu. Nikdy v historii seriálů jsem žádnou postavu nechtěl zabít tak moc, jako Feze. Kam se hrabe Matt McNamara z Nip/Tucku nebo Joey Potterová z Dawsonova světa, stále prominentnější, tupější, vlezlejší, perverznější a dětinštější Fez je důvodem, proč se tahle jinak úžasná show nikdy nedostala do mojí TOP. U vás to třeba bude jinak.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)
S těma jednohvězdama a odpadama jste tady špatně, to musíte do té místnosti vedle, co má na dveřích cedulku "Pozéři"
One Tree Hill (TV seriál) (2003)
K One Tree Hillu jsem cestu hledal velice dlouho. Každý, kdo mě zná ví, že mám averzi k jakýmkoli sportům v televizi. A teenagerovské drama točící se kolem basketbalu, to mi znělo jako docela jistá televizní noční můra. Ale po opakovaném nátlaku jsem se do OTH přece jen ponořil, a jsem za to rád. Myslím, že je docela bezpečné říct po třech viděných sezónách, že asi neexistuje lepší teenage drama. Nechybí mu nic, co by takové drama mělo mít. Romantické vztahy, vícerozměrné postavy, kterým přejeme konec šťastný i velice nešťastný, výborné herecké výkony a taky lahůdkový soundtrack. Holiday. Holiday.