Tom Riddle

WTF?

Pro mě naprosto geniální komedie, která z Jima Carreyho vytěžila opravdu maximum. Jeho ksichty a hlášky z celého filmu vůbec patří mezi perly komedií. Dodnes v kruhu zasvěcených přátel ty hlášky používám. A nádherná mladá Courteney Cox? In the jungle, the mighty jungle, the lion sleeps tonight...

Celkově o hodně horší než jednička, ale stejně zachovám 4 hvězdy. Tenhle film má totiž krom typických vad dvojek taky spoustu originálních a vtipných scén, které leckdy jedničku překonají (meditace v chrámu, soutěže s indiány, guano!?, pružinka na schodech :-D, nosorožec, a spousty dalších), takže už jenom proto si ty 4 hvězdy zaslouží.

Nádherný černočerný humor plní tenhle film od začátku až do konce, a naprosto skvělá Christina Ricci v roli depresivní Wednesday už snad lepší být nemohla, a o tu pověstnou kapku převyšuje i ostatní úžasné členy Addamsovic rodinky.

The Affair je trochu problematický, ale rozhodně zajímavý počin. Vypráví jeden příběh pohledem dvou různých postav, stárnoucího spisovatele Noaha a utrápené servírky Alison. Zajímavost celého seriálu pramení z konceptu, kdy půlku dílu sledujeme jeho verzi, půlku zas tu její. Sledovat, v čem se vzpomínky dvou protagonistů liší, a v hlavě si doplňovat, co se přesně odehrálo doopravdy (protože ani jedna z verzí samozřejmě není stoprocentně "pravdou"), je na celém seriálu to nejzajímavější, obzvlášť ve chvílích, kdy jsou diváku ukazovány emocionálně vyhrocené situace. Ty se totiž vždycky liší nejvíc, protože každý si z nich pamatuje to, co pro něj bylo nejdůležitější. V konceptu ale zároveň leží i kámen úrazu, protože příběh jako takový se odvíjí jenom velice pomalu, a emocionálně vypjatých chvil není zrovna přehršel. Většinu času se tak jedná o takřka kosmetické rozdíly nemající vliv na děj, respektive mnohdy se dá tahle Aférka z hlediska děje odvyprávět za polovinu času, vždycky za použití jen jedné z verzí (ať už Noaha či Alison), a sledovat totéž v bledě modrém má sice význam pro pochopení motivací toho druhého a dotvoření psychologického profilu postav, zároveň s sebou ale (často, nicméně ne vždycky) přináší neuvěřitelné množství nepotřebné vaty. Zkrátka a dobře, pomalé tempo nemusí vždycky znamenat záruku kvality či náročnosti, někdy je pomalé tempo prostě jenom... pomalé tempo. Jak jsem zmínil úvodem, The Affair je problematická. Má nápad, komplexní postavy a dech beroucí herecké kreace (Ruth Wilson). Na druhou stranu je fakt pomalá (fakticky! pro ty, co to ještě nepochopili, protože jsem to jenom tak lehce naznačil) a často irituje (horní ret Ruth Wilson). První série 70%, druhá 75%.

Ježkovy voči, co se to děje?... Mno nic, Ainsley byl dobrý kuchař, co vařil hooodně exotická jídla, z nichž jsem byl schopen sehnat suroviny akorát tak z dílu věnovanému řecké kuchyni... Občas celkem slušně zavtipkoval, ale převážně to byly pěkně trapný vtipy, a ten děsivej dabing tomu tedy nenapomáhal...

Jedna z největších úchyláren, co jsem kdy viděl :)

Lidé jsou divní. Všichni. Ale lžou. Lžou, že jsou normální. Lidé, se kterými přicházíme do kontaktu v práci či ve škole. Neukazují nám svoje zvláštnosti, protože nechtějí být zranitelní. To je pochopitelné. Ale v televizi se přece nikdo nechce koukat na lidi, kteří jsou dokonalí, kteří jsou normální, protože lidská dokonalost a normálnost je víc než cokoli jiného nudná, dost možná i otravná. V Ally ale nikoho "dokonalého" neuvidíme. Všichni do posledního jsou tak opravdoví, se svými chybami, zvláštnostmi a svými bolavými místy. S takovými postavami vůbec není obtížné se sžít, protože my jsme stejní. Abych nemluvil za všechny, já jsem stejný. Dnešní seriály jako Lost, Heroes či Prison Break se točí okolo gigantických napínavých zápletek, které jsou fajn, ale když dojde na prostou lidskost, zoufale selhávají. Ally je jiná. Je doopravdy lidská. Už to samo o sobě je víc, než člověk v seriálu většinou najde, ale když je tu navrch ještě úžasný humor, propracované vztahy, skvělí herci, nádherná hudba, je to můj malý osobní melancholický ráj.

Uff... Mám za sebou dvanáctou řadu, a nestačím se divit. Jsem velkým fanouškem Survivora, který pro mě stejně zůstává tou nejlepší reality show, ale The Amazing Race je snadno druhá nejlepší volba. Kromě kolonky "reality show" tyhle dva pořady nemají nic moc společné. Oba totiž vynikají v úplně jiných věcech. Survivor je o strategii, je to hra sociálních dovedností a dlouhého plánování. The Amazing Race je o improvizaci, o štěstí, o ostrých loktech a adrenalinu. Strategie tu (až na podle mě trochu zbytečné U-Turny) prostoru moc nemá. Proto rychle vtáhne, ale taky rychle vyhoří. Survivor se dostává pod kůži pomalu, ale setrvává. Já preferuju trochu trvalejší zážitky, proto vítězí Survivor. Ale to je jen věc vkusu, obojí určitě patří k (úzké) špičce žánru. (btw Kynt a Vyxsyn, Dustin a Kandice, Rob a Amber, best teams)

Dobrý seriál, který jaksi upadl v zapomnění, což je škoda. Docela napjatě jsem ho sledoval, a dodnes mě mrzí, že jsem neviděl poslední díl...