Tom Riddle

Poslední dobou se objevilo množství seriálů, které se točí o tom, jak si získat/udržet moc. Game Of Thrones, Boss, teď i House Of Cards. V jeho středu stojí charismatický politik Frank Underwood (Kevin Spacey), který se po jedné křivdě a letech relativně poctivého šplhu po politickém žebříčku moci rozhodne hrát nefér, zkrátka a dobře ten stávající domek z karet záměrně položit, a postavit si nový, dle vlastních představ. V tom mu hojně pomáhá jeho za všech okolností stylová manželka á la lady Macbeth, Claire. House of Cards má několik příslovečných es v rukávě, v první řadě je poutavý a jednoduše se chápe, což je vzhledem k tématu nutné ocenit, málokdy byla politika tak srozumitelná a zábavná (snad jen facka Rathovi vytane na mysli jako zábavnější). Herecké obsazení je vynikající, především ústřední pár Spacey/Wright, i krásná Kate Mara v roli ambiciózní reportérky Zoe, ale nikdo vyloženě nezaostává. Nechybí navíc humor, většinou prostřednictvím bonmotů hlavního (anti)hrdiny, které divákům suše sděluje přímo do kamery. Tím ovšem výčet plusů končí, bohužel. Scénář nedovoluje žádné vedlejší postavě se rozvinout v dostatečně zajímavý životný charakter, zároveň přitom zbytečně roztahuje hned několik postranních příběhových linek, které nikam nevedou. Frankovi chybí jakýkoli vyrovnaný oponent, lidé, kteří by teoreticky měli být stejně schopní a zkušení, se nechávají manipulovat, jako by se nechumelilo, a ač je to pořád zábavné sledovat, jaksi to už není vůbec uvěřitelné (obzvlášť v případě prezidenta a první dámy). Tím spíš, že s přibývajícím časem se ze samotného Franka stává řadový psychopat, následky jeho činů potom na diváky nemají ve většině případů žádný emocionální dopad, protože nevidíme, jaký dopad mají na onen fikční svět seriálu. HoC proto jako celek zaostává jak za Trůny (co do vykreslení charakterů), tak za Bossem (co do uvěřitelnosti), byť je divácky mnohem přístupnější (a občas i zábavnější). Je to škoda, protože za těmi dokonale vycizelovanými dialogy, řemeslně precizní prací a vším skvělým herectvím je v podstatě jenom nabubřelé nic. Žádný jiný seriál tak moc netlačí na pilu ve snaze být cool (což se nedaří), proto ovšem House of Cards tragicky selhává, stává se nekonečně povrchním, a je jednoznačně nejnadhodnocenějším seriálem csfd současnosti. P.S: 1. série 4*, 2. série 2*, 3. série 3,5* (trojka měla potenciál být nejlepší sezónou, důkazem budiž dost možná nejlepší díl seriálu 3x11, to by ovšem tvůrci museli mít nějaké koule a ne vždycky ze všeho vycouvat), 4. série 3*, 5. série 3,5* (překvapivě fajn série, Particia Clarkson si povodila a svým magickým herectvím vykřesala fascinující konfrontace i ze společných scén s vysávačem zábavy Dougem)

Vicious old queens. Sitcom o dvou sedmdesátnících, co jsou spolu tak dlouho, že nedokáží strávit jedinou hodinu, aniž by po sobě neplivali příšerné jedovatosti, ale přesto bez sebe nedokážou žít, je především velice britský, k tomu s nevídaně hvězdným obsazením (Gandalf/Magneto, The Master, Madame Maxime, Simon/Ramsey). Dolů ho ale sráží repetetivní humor, a kult to nikdy nebude. Nenadchne ani neurazí, nicméně skvělý opening naladí na příjemnou notu vždycky. 60%

Starosta Chicaga Tom Kane je mocný muž, charismatické zvíře a bezskrupulózní zrůda. I po zjištění, že trpí nevyléčitelnou nemocí, a nemá tak víc než pár let života, neváhá pro udržení moci obětovat životy všech kolem sebe, obrazně i doslovně. Hra o trůny Chicaga a Illinois se sice hraje bez draků a magie, tahy a zvraty ale nejsou o nic méně strhující a zajímavé. Dlouho jsem neviděl seriál s tak vysokou koncentrací inteligentně jednajících (čest výjimkám, Bene..) a morálně šedivých postav v korupcí prolezlém příběhu. Herecky se z největší části jedná o elitu (Kelsey Grammer sice od dob Frasiera v obličeji zvrásněl, na šarmu mu to ale nijak neubírá, jeho protipól Connie Nielsen v roli společensky uvědomělé na povrchu chladné manželky o moc nezaostává, a úžasně je doplňuje Kathleen Robertson v roli mojí favoritky, ambiciózní poradkyně Kitty), sem tam se najde nějaký přešlap (Hannah Ware v roli dcery Emmy sice hezky odehraje emoce a je to sympatická a krásná holka, ale jednak se nepodobá ani jednomu ze svých rodičů, a hlavně není schopná říct snad jedinou větu, kdy by neskákala z anglického (svého skutečného) do amerického (hraného) přízvuku a zpátky), nijak výrazně to ale dojem nekazí. Od pěti hvězd tak Bosse dělí jedině předčasné zrušení, protože byť první i druhá série jela takřka na doraz, příliš mnoho otázek zůstává neuspokojivě nedořešených. 85% P.S. Potěší vidět, že se občas i v USA myslí na československé příspěvky americkým dějinám, pocta někdejšímu starostovi Chicaga Čermákovi mě skoro dojala.

Příjemná, jak z devadesátek vystřižená sitcomová jednohubka o single gay tátovi, co má předčasně vyzrálou dceru, vlezlou matinku, střelenou nejlepší kámošku a podivínského šéfa. Jako největší důvod selhání vidím fakt, že takový živel jako Sean Hayes tu dostal úlohu toho relativně normálního, přesto od začátku do konce spolehlivě pobavil minimálně na úrovni současných HIMYM i TBBT. PS. Předčasné zrušení po 13 dílech, když ve zbývajících pěti měla být Seanova exmanželka Portia de Rossi a jeho sestra Megan Mullally, je jak bodnutí do zad, hlavně že v mateřském NBC oživujou Heroes. FU NBC. 65%

Nepřikrášlená romance dvou tlouštíků od A do Z, aneb How I Met Your Fat Mother. Jednodušší a neoriginální vtipy (ať už všeljaké variace narážek na obezitu, či oplzlé joky pánského osazenstva) dlouhou dobu vynahrazuje ohromně sympatický cast, boubelkou Sookie z Gilmorek (Molly - Melissa McCarthy) počínaje, trhlou tetičkou Lily z Pushing Daisies (Joyce - Swoosie Kurtz) konče. Postavy jsou bohužel všechny do poslední ploché karikatury, čili už po pár dílech nemají moc čím překvapit, moje oblíbenkyně, věčně zhulená zpívající rozkošná ségra hlavní hrdinky Victorie (Katy Mixon) má s časem čím dál menší prostor, a vůbec největší průšvih nastává počátkem čtvrté sezóny s odchodem showrunnera Marka Robertse, kdy Chuck Lorre převzal otěže a od základů překopal charakter Molly, která svojí otočkou o 180 stupňů z nejnormálnějšího člověka do totálního magora učinila seriál takřka nesledovatelným. Škoda, protože první dvě série jsou bez problémů příjemná oddychovka na 65%.

Pro jedny levná náhrada za Game Of Thrones, pro další atraktivně upravená, svěže odvyprávěná špetka historie, pro mě trocha obojího. Po čtyřech velice nevyrovnaných sériích se s hodnocením konečně definitivně přikláním ke třem hvězdám, neboť to jediné, čím se Vikings můžou skutečně pyšnit, je absurdně vysoký počet příběhově nesmyslných smrtí.

(Vážné) seriály pro celou rodinu jsou nuda. Už od dob Dallasu představují chudokrevnou, byť sledovatelnou alternativu skutečně zajímavých dramat. V polovině 2000s se tuhle zaběhlou tradici pokusil rozbít ostřílený dramatik Jon Robin Baitz ve spolupráci s producentem Kenem Olinem, který se podílel například na seriálu o dospělých pro dospělé thirtysomething, politickém dramatu The West Wing nebo teen komedii Freaks & Geeks. Ti dva spolu do Brothers & Sisters nacpali prakticky všechno dohromady. Po smrti otce rodiny Williama (Tom Skerritt) vedení rodinného podniku padá na ramena už tak vytížené Sarah (Rachel Griffiths) a problémového Tommyho (Balthazar Getty), a jako by smrt manžela, strach o ve válce sloužícího syna Justina (Dave Annable) a věčné hašteření o odlišném pohledu na život s dcerou kariéristkou a zanícenou republikánkou Kitty (Calista Flockhart) nebylo pro Noru (Sally Field) málo, odhaluje se existence Williamovy milenky Holly (Patricia Wettig), jejíž dcera Rebecca (Emily VanCamp) shodou náhod vyrůstala bez otce. Jenom pro homosexuálního syna Kevina (Matthew Rhys) se zdánlivě tolik nemění. Obrovská sorta Oscary a jinými cenami ověnčených herců není náhodná, Baitz přímo na tělo vytvořil svojí kamarádce Calistě Flockhart roli Kitty, zatímco z Prison Breaku či právě thirtysomething známá Patricia Wettig je manželkou Kena Olina. B&S se věnuje všelijakým ožehavým tématům, od homosexuality přes válku či drogy až po nevěru, a ač se bojí na rozdíl od kabelových seriálů jít na kost a všechny postavy v potížích pořádně vymáchat, přesné obsazení to bez problémů prodá. Po vynikající první řadě se B&S ovšem pomalu rozpadá, především vinou odchodu Baitze, který měl s televizí tvůrčí neshody. Řešení některých načatých zápletek je posléze když ne vyloženě špatné, tak alespoň polovičaté. Přesto stále stojí za sledování, i přes mnohé vyloženě slabé díly dokáže v těch dobrých spolehlivě vyvolat celou řadu emocí až do samého konce seriálu. 75%

Obsahuje náznaky spoilerů. Maniodepresivní agentka vs. po letech se navrátivší válečný zajatec, k tomu všudypřítomná hrozba terorismu a náhled na něj z úhlu pohledu jedné rodiny. Homeland ve správnou chvíli svým tématem šikovně vyplnil prázdné místo na seriálovém poli, a kupředu táhne jak díky nervydrásající akci, tak díky vynikajícímu hereckému obsazení, které udrží divákovu pozornost i skrze hluchá místa. Jednoznačně největším tahounem je v tomhle ohledu Claire Danes, která svou komplexní a zajímavou postavu Carrie ztvárňuje dech beroucím způsobem, sympatie si ale hravě získá i správňák Saul v podání Mandyho Patinkina. Hluchých míst je ale bohužel čím dál víc, a výsledný dojem navíc sráží absurdní a nevěrohodné náhody, které mají obrovský dopad na děj (např. nalezení záznamu, pád v lese při útěku). S časem (4. řada) se přidává i extrémně nelogické/neschopné jednání hlavních postav (Lockhart, Saul), Carrie je do toho čím dál vymatlanější, a to, co dělalo Homeland tak zajímavým (relativní realističnost s ohledem na téma) je rázem tatam. 1. série 80%, 2. série 70%, 3. série 60% (první polovina o Brodyho rodině je výrazně lepší než druhá o něm, neb Brody je nesmírně nudná postava), 4. série 50%, 5. série 55%, 6. série 70% (nemůžu uvěřit, ale i přes pomalejší rozjezd nakonec nejlepší série Homelandu hned po té první, Claire Danes na hereckém vrcholu a skutečně zajímavá zápletka, dolů to táhne jenom až směšně absurdní linka Quinna), 7. série 45% (aka "Už zase skáču přes žraloky" by Alex Gansa) P.S. Homeland s přehledem vede jako seriál s nejpříšernější otvíračkou všech dob.

Největší seriálové zklamání, co jsem zažil. Už dlouhá léta slýchám, že Ab Fab je nejlepší sitcom nejen britský, ale celkově, od mnohých lidí. Však já věděl, proč jsem se mu až doteď vyhýbal. Ústřední dvojka je nesnesitelná, výstřední líná Edina aspoň trochu roztomile a Jennifer Saunders to vynahrazuje svým božím hraním, ale modelka ve výslužbě Patsy je vyloženě na zabití, ne tím dobrým způsobem (narozdíl od takového Jacka z Will & Grace nebo Goba z Arrested Development), a smích, či dokonce pouhé pousmání vyvolané její postavou přichází maximálně jednou za pár dílů. Příběhům i vtipům chybí překvapivé pointy a hlavní cast doplňují až absurdně nevtipné vedlejší postavy (Bubble, prakticky všichni příbuzní s výjimkou matky). Kromě herectví Saunders je jedinou konstantně dobrou věcí oprávněně zahořklá a předčasně vyspělá uštěpačná dcera Saffy, která si pro sebe s přehledem krade každou scénu a každou slovní výměnu, byť jí scénáře nijak zvlášť nenahrávají, a sem tam potěší hvězdná camea. Hodně slabé tři hvězdy, a to předesílám, že jsem dlouholetým fandou dua French/Saunders. Prostě to asi bez té French ani nemohlo být ono.

Masová veřejnost South Park zná pro dvě věci. 1) vulgarita, 2) umírání Kennyho. Je to paradox, protože bez té první by se SP poměrně jednoduše obešel, a ta druhá je jednoznačně nejslabším prvkem seriálu. Naštěstí si to tvůrci sami brzy uvědomili, a od onoho nápadu po několika sériích upustili. Zbývá tedy už jen řešit odpověď na odvěkou otázku animované satiry. South Park nebo Simpsonovi? Za mě bezkonkurenčně žlutá springfieldská rodinka, protože ač se SP Simpsonovým v těch nejlepších dílech bez problémů vyrovná, i ty nejhorší díly Simpsonových jsou vždycky o třídu lepší než ty špatné díly South Parku. Těch je navíc mnohem větší procento, a jsou vyloženě o hovně (ať už doslova, jako všechny díly o tom vánočním či o Randyho "sracím" rekordu, nebo obrazně, jako komplet všechny díly o Ručníčkovi nebo drtivá většina dílů s Terrancem a Phillipem či o Kanadě jako takové). Parker a Stone ale mají nepopiratelný talent, a když si vezmou na paškál nějaký společenský problém, plodí nesmrtelné seriálové perly (Best Friends Forever o eutanázii, Eat, Pray, Queef o rovnoprávnosti žen, Timmy či Up Down The Steroid o postižených lidech, Cripple Fight o gayích, With Apologies to Jesse Jackson o rasismu, Trapped in the Closet o scientologii), velkým dílem proto, že názorově zastávají stanoviska vyplývající z dostatku selského rozumu, a relativně často mají šťastnou ruku i na díly, které žádný společenský přesah nemají, většinou v epizodách zaměřených na všeljaké parodie (LOTR, GoT, HP...)) či Cartmanovy šílenosti (Scott Tenorman Must Die či Tssst). Ke Cartmanovi jako takovému ovšem směřuje jedna z mých větších výtek, stejně jako Homer Simpson je v nejnovějších řadách až příliš hloupý, aby pobavil, zrovna tak Cartman je až příliš otravný a předvídatelný. Se South Parkem je to jako na houpačce, spousta kladů a spousta záporů, charaktery skvělé (hlavní čtyřka + Butters, Timmy, Wendy, Mr. Garrison, Chef) i úplně zbytečné (již jmenovaný Ručníček, Mr. Hankey, duo T&P...), vtipná, trefná a kousavá satira i nejhloupější pointy bůhvíodkud vycucané s humorem příliš nevkusným i na mě (a to mám pro věci nevkusné poměrně vysokou toleranci), a tak hodnocení logicky balancuje mezi geniální stovkou a zbytečnou padesátkou.