Pod dlouhém váhání přece jen přidám * za hezkou atmosféru a především za moje milované Sigur Rós. Popravdě mě to bavilo, než přišel ten prapodivný závěr, který byl poněkud přitažený za vlasy a úplně pokazil určitou snovost příběhu.
Konečně krásně natočená Jana Eyrová a všechny ty věci, co tam chyběly oproti knize, byly dokonale vyváženy ponurou a drsnou atmosférou, skvěle vybranými herci a originalitou zpracování.
Bridesmaids je takový ženský Hangover. Bavila jsem se výborně, jen některé scény mi přišly přepísknuté (svatební salon) a občas mě mrzelo, že Annie nemá trochu víc důstojnosti a zbytečně se ztrapňuje. Zajímavé ovšem bylo, kam až tvůrci filmu dokázali dotáhnou lidské dno, na které se dá dosáhnout, protože vždycky když to vypadalo, že už hůř být nemůže, tak bylo. Policajt byl skvělý.
To označení žánru KOMEDIE/DRAMA tady sedí neskutečně přesně, protože tohle je tak zvláštní mix toho obojího - pořád je to sranda, všechno je vyprávěno tak pěkně humorně a najednou někdo vytáhne pistoli a pak přijde i mučení a dokonce popravy - je to taková laskavá hořkosladká komedie z nelehkého prostředí.
Škoda přeškoda toho debilního nelogického chování každého z těch lidí, protože jinak to byla docela fajn vyvražďovačka v pěkném prostředí. Obzvlášť ten most byl pěkný, tuším by mě na něj nikdo nedostal.
Já si nemůžu pomoct, ale ta umělecká forma mě vyloženě vytáčela. Lee Marvin je sice charismatický sympaťák a drsný mstitel, ale mně to ošklivé neumělecké zpracování remaku s Melem Gibsonem bavilo prostě víc.
Mám Velmi ráda Hitchcocka, ale tady mi hodně neseděl ten humor, který se k thrilleru poněkud nehodil a působil rušivě, záporáci mi přišli poněkud nepřesvědčiví až směšní a malý chlapec mi nebyl moc sympatický, spíš to byl ten typ malého spratka, takže jsem se o jeho osud zrovna nestrachovala. Moc hezká byla scéna v divadle, opravdu plná napětí a ještě lepší byla ta, kde matka zpívá písničku, aby zachránila syna.
Jestli mě opravdu baví nějaká reality show a nedočkavě čekám na každý další díl, pak je to tahle. A má úcta k dobrým kuchařům vzrůstá díl od dílu a slibuju, že v restauracích už nebudu nadávat, že jim to ale trvá, než to donesou.
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí...tedy co to říkám, ne teď vážně, překvapivě hodně mě to bavilo, Emily Blunt mi nikdy nepřišla tak hezká a Matt Damon mě stále utvrzuje v tom, že si vybírá filmy, které mě budou bavit (asi má podobný vkus). Mělo to pěkný a originální námět, jen ten konec mi malinko připomněl Harryho Pottera mixnutého Hancockem.
Nebýt úvodní dost dlouhé a dost nezáživné třičtvrtěhodiny ( a odůvodnění, že se tak seznámíme a sžijeme s postavami neberu, nesžila jsem se s nimi, byli mi nesympatičtí, jejich chování jsme nechápala a tak mohli pro mě za mě klidně vyletět do vzduchu), šla bych na plný počet. Když ovšem hoši nasednou do aut a vezou ten nebezpečný náklad, je to jedna nervydrásající scéna za druhou a vrchol dokonalosti je sfouknutá sirka. Konec byl malinko přepísknutý, ale to je můj osobní dojem, někdo z toho má možná to správné završení celého příběhu.
Malý chlapec, který v noci viděl něco hrozného a proto upadl do kómatu. Nebo že by v tom bylo něco jiného? A proč se tedy neprobouzí? A proč se v domě dějou všechny ty divné věci a dokonce klidně i za bílého dne? Hezký námět, hezká atmosféra, nutno koukat se za tmy a nejlépe o samotě.
Velmi slušně depresivní atmosféra odumírajícího světa se zatraceně rychlými upíry (mně tedy přišli spíš jako zombíci), klasická skladba přeživších - ti hodní a ti zmetci, co i z téhle mizérie chtějí vytěžit co nejvíc pro sebe (chce se mi vždycky křičet, že tomu nevěřím, že zbylí lidé by se tak určitě nechovali!) a zajímavé hlavní postavy. Mně to ke štěstí docela stačí.
Asi tak deset minut na začátku jsem uvažovala, že to vypnu (něco tak strašně trapného se hned tak nevidí), ale naštěstí se všechny ta hrůza hlavnímu hrdinovi jen zdála a jeho skutečný život byl o něco méně trapný. Dalo se na to koukat, ale stejně si pořád myslím, že Jean Reno tohle nemá zapotřebí.
Triky byly hrozné, nelogičnosti mi nevadily, aspoň se člověk zasmál, ale občas se objevila celkem zábavná hláška a tu a tam se povalovaly části lidských těl, takže za 2.
Já vlastně ani nevím, proč dávám 3*, je to hrozná blbina, ale vlastně jsem se nenudila a ty postavy mi nelezly na nervy a všechny příšerky byly dost hezké a všechno bylo tak absurdní, až to vlastně bylo zábavné.
Jeremy je moc milý a chytrý patnáctiletý kluk, samá ruka, samá noha a jeho největší touhou je stát se skvělým hudebníkem. A pak najednou potká dívku, kterou nedokáže pustit z hlavy. On se zamiluje okamžitě, jí zaujme až když ho slyší hrát. Křehký příběh a lásce dvou mladičkých lidí s fantastickou hudbou a je mi jedno, jak moc čistě umí zpívat oba hlavní protagonisté, protože ta písnička se k tomu příběhu tak moc hodí. Koukněte se na to a prožijte znovu svojí první lásku.
Já mám Shyamalana hodně ráda, ale tentokrát šlápl pořádně vedle. Ty strašlivé dětičky (čím menší, tím horší), bez jakéhokoliv výrazu, sympatií, schopností hrát, příběh zajímavý, ale totálně špatně (tedy nudně) odvyprávěný a triky to nezachrání - zvlášť když jim pokaždé předchází to nemožné máchání rukama a podivné otočky těch hrozných dětí.
Opravdu nesdílím všeobecné nadšení z tohoto filmu. Už po deseti minutách jsem bojovala s potřebou to vypnout, hercům nebylo třetinu filmu vůbec rozumět a co tohle má společného s komedií, to opravdu nechápu.
Nevěřícně jsem zírala a královsky se bavila tímto velmi rychlým, velmi barevným a hodně ulítlým filmem. Chápu, že pokud má někdo problém s Michaelem Cerou, pak ho to příliš neosloví, ale já s ním problém nemám. Vlastně bylo celkem zábavné sledovat, jak takové vyžle tak skvěle bojuje. Naprosto nejzábavnější postava byl ovšem spolubydlící v podání Kierana Culkina (teď mě napadá, jak vděčná je to postava, kolik spolubydlících už byla ta nejlepší postava ve filmu). Ke konci to trochu ztrácelo dech a taky jsem jim ty city zas tak moc nevěřila, ale i tak mi Scott Pilgrim přišel jako velmi dobrý a velmi originální film s dost dobrou muzikou.
Popravdě chybičky to mělo: nebyl tam pořádný záporák, Helen Mirren držela všechny zbraně fakt divně, ale John Malkovich byl fakt k sežrání a vážně jsem se chvíli nenudila, takže proč ne 4*.
Moje komentáře
Ondine (2009)
Pod dlouhém váhání přece jen přidám * za hezkou atmosféru a především za moje milované Sigur Rós. Popravdě mě to bavilo, než přišel ten prapodivný závěr, který byl poněkud přitažený za vlasy a úplně pokazil určitou snovost příběhu.
Milostná aféra (1994)
Další zbytečný remake, jeden z těch, u kterých nepochopím, proč bylo třeba ho natočit.
Manželky a dcery (TV seriál) (1999)
Scéna v dešti je jedna z nejkrásnějších romantických scén, jakou jsem kdy viděla.
Jana Eyrová (2011)
Konečně krásně natočená Jana Eyrová a všechny ty věci, co tam chyběly oproti knize, byly dokonale vyváženy ponurou a drsnou atmosférou, skvěle vybranými herci a originalitou zpracování.
Ženy sobě (2011)
Bridesmaids je takový ženský Hangover. Bavila jsem se výborně, jen některé scény mi přišly přepísknuté (svatební salon) a občas mě mrzelo, že Annie nemá trochu víc důstojnosti a zbytečně se ztrapňuje. Zajímavé ovšem bylo, kam až tvůrci filmu dokázali dotáhnou lidské dno, na které se dá dosáhnout, protože vždycky když to vypadalo, že už hůř být nemůže, tak bylo. Policajt byl skvělý.
Strom (2010)
Hezká příroda, hezká bouře, žáby a netopýr a jako vždy skvělá Charlotte Gainsbourg. Ale že by mě to dojalo, to tedy ani náhodou.
Šťastný Jim (1957)
Ještě pořád jsem se nedokopala k přečtení Šťastného Jima, ale po tomhle milém filmu už se do toho určitě pustím.
Hyojadong ibalsa (2004)
To označení žánru KOMEDIE/DRAMA tady sedí neskutečně přesně, protože tohle je tak zvláštní mix toho obojího - pořád je to sranda, všechno je vyprávěno tak pěkně humorně a najednou někdo vytáhne pistoli a pak přijde i mučení a dokonce popravy - je to taková laskavá hořkosladká komedie z nelehkého prostředí.
Závrať (2009)
Škoda přeškoda toho debilního nelogického chování každého z těch lidí, protože jinak to byla docela fajn vyvražďovačka v pěkném prostředí. Obzvlášť ten most byl pěkný, tuším by mě na něj nikdo nedostal.
Bez okolků (1967)
Já si nemůžu pomoct, ale ta umělecká forma mě vyloženě vytáčela. Lee Marvin je sice charismatický sympaťák a drsný mstitel, ale mně to ošklivé neumělecké zpracování remaku s Melem Gibsonem bavilo prostě víc.
Muž, který věděl příliš mnoho (1956)
Mám Velmi ráda Hitchcocka, ale tady mi hodně neseděl ten humor, který se k thrilleru poněkud nehodil a působil rušivě, záporáci mi přišli poněkud nepřesvědčiví až směšní a malý chlapec mi nebyl moc sympatický, spíš to byl ten typ malého spratka, takže jsem se o jeho osud zrovna nestrachovala. Moc hezká byla scéna v divadle, opravdu plná napětí a ještě lepší byla ta, kde matka zpívá písničku, aby zachránila syna.
Pekelná kuchyně (TV pořad) (2005)
Jestli mě opravdu baví nějaká reality show a nedočkavě čekám na každý další díl, pak je to tahle. A má úcta k dobrým kuchařům vzrůstá díl od dílu a slibuju, že v restauracích už nebudu nadávat, že jim to ale trvá, než to donesou.
Správci osudu (2011)
Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí...tedy co to říkám, ne teď vážně, překvapivě hodně mě to bavilo, Emily Blunt mi nikdy nepřišla tak hezká a Matt Damon mě stále utvrzuje v tom, že si vybírá filmy, které mě budou bavit (asi má podobný vkus). Mělo to pěkný a originální námět, jen ten konec mi malinko připomněl Harryho Pottera mixnutého Hancockem.
Karigurashi no Arrietty (2010)
Jedna velká animovaná filmová nádhera. Nemám slov.
Mzda strachu (1953)
Nebýt úvodní dost dlouhé a dost nezáživné třičtvrtěhodiny ( a odůvodnění, že se tak seznámíme a sžijeme s postavami neberu, nesžila jsem se s nimi, byli mi nesympatičtí, jejich chování jsme nechápala a tak mohli pro mě za mě klidně vyletět do vzduchu), šla bych na plný počet. Když ovšem hoši nasednou do aut a vezou ten nebezpečný náklad, je to jedna nervydrásající scéna za druhou a vrchol dokonalosti je sfouknutá sirka. Konec byl malinko přepísknutý, ale to je můj osobní dojem, někdo z toho má možná to správné završení celého příběhu.
Insidious (2010)
Malý chlapec, který v noci viděl něco hrozného a proto upadl do kómatu. Nebo že by v tom bylo něco jiného? A proč se tedy neprobouzí? A proč se v domě dějou všechny ty divné věci a dokonce klidně i za bílého dne? Hezký námět, hezká atmosféra, nutno koukat se za tmy a nejlépe o samotě.
Stake Land (2010)
Velmi slušně depresivní atmosféra odumírajícího světa se zatraceně rychlými upíry (mně tedy přišli spíš jako zombíci), klasická skladba přeživších - ti hodní a ti zmetci, co i z téhle mizérie chtějí vytěžit co nejvíc pro sebe (chce se mi vždycky křičet, že tomu nevěřím, že zbylí lidé by se tak určitě nechovali!) a zajímavé hlavní postavy. Mně to ke štěstí docela stačí.
Operace Corned Beef (1991)
Asi tak deset minut na začátku jsem uvažovala, že to vypnu (něco tak strašně trapného se hned tak nevidí), ale naštěstí se všechny ta hrůza hlavnímu hrdinovi jen zdála a jeho skutečný život byl o něco méně trapný. Dalo se na to koukat, ale stejně si pořád myslím, že Jean Reno tohle nemá zapotřebí.
Zabil jsem svou matku (2009)
Já nikoho takového neznám, oba mi lezli na nervy (matka trochu víc) a vážně si myslím, že by jim prospělo trochu (hodně) si od sebe odpočinout.
Ferocious Planet (TV film) (2011)
Triky byly hrozné, nelogičnosti mi nevadily, aspoň se člověk zasmál, ale občas se objevila celkem zábavná hláška a tu a tam se povalovaly části lidských těl, takže za 2.
Percy Jackson: Zloděj blesku (2010)
Já vlastně ani nevím, proč dávám 3*, je to hrozná blbina, ale vlastně jsem se nenudila a ty postavy mi nelezly na nervy a všechny příšerky byly dost hezké a všechno bylo tak absurdní, až to vlastně bylo zábavné.
Na každého jednou dojde (1960)
Rozjezd byl úžasný a i když to potom trochu zpomalilo tempo, pořád to byl velmi vtipný film o fešáckém vězení se spoustou krásných fórků.
Rubber (2010)
Pneumatika sprchující se v motelovém pokoji? Tak to je tedy úlet.
Jeremy (1973)
Jeremy je moc milý a chytrý patnáctiletý kluk, samá ruka, samá noha a jeho největší touhou je stát se skvělým hudebníkem. A pak najednou potká dívku, kterou nedokáže pustit z hlavy. On se zamiluje okamžitě, jí zaujme až když ho slyší hrát. Křehký příběh a lásce dvou mladičkých lidí s fantastickou hudbou a je mi jedno, jak moc čistě umí zpívat oba hlavní protagonisté, protože ta písnička se k tomu příběhu tak moc hodí. Koukněte se na to a prožijte znovu svojí první lásku.
Amer (2009)
odpad!Jestli to mělo být umění, tak jsem ho nepochopila. A nestydím se za to.
Poslední vládce větru (2010)
Já mám Shyamalana hodně ráda, ale tentokrát šlápl pořádně vedle. Ty strašlivé dětičky (čím menší, tím horší), bez jakéhokoliv výrazu, sympatií, schopností hrát, příběh zajímavý, ale totálně špatně (tedy nudně) odvyprávěný a triky to nezachrání - zvlášť když jim pokaždé předchází to nemožné máchání rukama a podivné otočky těch hrozných dětí.
Muži v říji (2009)
Opravdu nesdílím všeobecné nadšení z tohoto filmu. Už po deseti minutách jsem bojovala s potřebou to vypnout, hercům nebylo třetinu filmu vůbec rozumět a co tohle má společného s komedií, to opravdu nechápu.
127 hodin (2010)
Na to, jak zajímavý námět to byl, to bylo na můj vkus příliš klipovité, příliš zábavné a plné opravdu nudných flashbacků.
Scott Pilgrim proti zbytku světa (2010)
Nevěřícně jsem zírala a královsky se bavila tímto velmi rychlým, velmi barevným a hodně ulítlým filmem. Chápu, že pokud má někdo problém s Michaelem Cerou, pak ho to příliš neosloví, ale já s ním problém nemám. Vlastně bylo celkem zábavné sledovat, jak takové vyžle tak skvěle bojuje. Naprosto nejzábavnější postava byl ovšem spolubydlící v podání Kierana Culkina (teď mě napadá, jak vděčná je to postava, kolik spolubydlících už byla ta nejlepší postava ve filmu). Ke konci to trochu ztrácelo dech a taky jsem jim ty city zas tak moc nevěřila, ale i tak mi Scott Pilgrim přišel jako velmi dobrý a velmi originální film s dost dobrou muzikou.
Red (2010)
Popravdě chybičky to mělo: nebyl tam pořádný záporák, Helen Mirren držela všechny zbraně fakt divně, ale John Malkovich byl fakt k sežrání a vážně jsem se chvíli nenudila, takže proč ne 4*.