jojo-Jozin

Už dlouho jsem neviděl něco tak osvěžujícího. Přímočaré, nekorektní, zábavné a akční. Gui Ritchie řiznutý Tarantinem a Kusturicou. Jasně kdyby to bylo z jiných končin a poměrů, šlo by hodnocení asi o něco dolů, takto musím plný počet.

Úžasné a dechberoucí. Ano, někdy na hranici patetična někdy lehce za ní (hudba, komentář). Ale proč ne, pokud je cíl osvětový, pak to akceptuji. Jistě stejných i podobných biotopů, krajinářských celků atd. bude i v okolitých zemích dost, ale zde bylo cílem vyzdvihnout, alespoň na mne to tak působí, ač malá, pestrá je naše krajina. Tudíž ani nepředpokládám výrazný počet cizozemských diváků, jsem si jist, že by leccos nedocenili a tedy nepochopili (asi jako když cizinec poslouchá Mou vlast). Přes další drobné nedostatky (např. nevím proč, ale někdy mě ta grafika bílých čar/obrysů rušila) nemohu jinak než plný počet. Dechberoucí, úžasné. Velehory, pouště, moře to tě ohromí, ale tohle, tohle to tě dojme. To neni země, to je pohádka.

Povedený klip.

Když dva dělají totéž, není to vždy totéž (premisa, že remake je nesmyslný, proto jsem ho shlédnul až potřech letech náhodou, byl oprávněný). Původni snímek je upocený, sálá z něj úmorné vedro a tropická vlhkost, bída a vyčerpání. Vše co tento nemá. No a hraje tam King of Cool, a na toho je těžko navázat či snad překonat.

V jednotlivostech skvělé, ale celkově trochu rozvláčné díky přepálené stopáži. Ultimativní mlátička je doplněna kriminální zápletkou, komploty a intrikami. Brutalita = první díl na druhou. Kdyby se více šetřilo bitkami popř. jejich délkami (některé jsou opravdu mimo realitu) a šetřilo se délkou filmu, šlo by o dokonalý akční krimithriller.

Tato epizoda je poměrně zdařilá. Slušná kamera, charakterní herci. Na německou televizní produkci slušné, žádný ryzí amatérismus charakteristický pro některé televizní produkce. Divák, který tomu věnuje všední večer, nemusí litovat ztraceného času.

Celkem povedená epizoda - rozhodně jedna z těch lepších - dvojice kriminalistů z Mnichova. Na podobných epizodách z Mnichova (ostatní až na klasiku z Duisburgu považuji za brak) je vidět, že při této televizní tvorbě jde o jiné rozpočty než u většiny tuzemské televizní produkce. Čiší z toho jakási profesionální rutinní řemeslnost.

Korejskou kinematografii rozhodně stojí za to, poslední dvě dekády sledovat. Nejedná se jen o počiny režisérů typu Ki-duk Kima, které můžou být pro někoho těžce stravitelné, např. režisér Chan-wook Park je znám i širší divácké obci, anebo přinejmenším jeho filmy. Korejská tvorba se svým pojetím často přibližuje holywoodské - nejde jen o komorní nízkorozpočtové snímky, ale často jsou poměrně spektakulární. Syrový thriller o mocenském boji uvnitř zločinecké organizace je společně s Dalkomhan insaeng (A Bittersweet Life) nejzdařilejší snímek z tohoto prostředí, které jsem měl možnost shlédnout. Překvapující pro mě bylo závěrečné rozuzlení, kde se nabízí dvojí motiv konání jednoho z hlavních hrdinů (policisty v přestrojení) a o tom, který je ten pravý se lze jen dohadovat, ale tak už to i v reálném světě často bývá.

Příjemné překvapení. Belgická kriminálka z netypického prostředí dobytčí farmy. Jak už zde někdo zmínil, i mně to připomnělo dánskou trilogii Nicolase Windinga Refna. V příběhu žádné klišé nečekejte. Matthias Schoenaerts je vynikající. Nadějná prvotina vlámského režiséra, nezbývá než čekat na další jeho počiny, zda svůj potenciál dále rozvine.

Film kde děj ustupuje dopozadí. Důležité jsou obrazy a vizuální stránka filmu. Dá vzpomenout na Kubricka a Tarkovského. Film kde 3D má skutečně své opodstatnění. Film který si nezaslouží, než být shlédnut na velkém plátně.