Roegovo Walkabout revisited? Ne tak docela. Předlohu neznám (já nedouk), film je uspokojivý do té míry, než začne míchat žánry, uznávanou klasiku s popem. Walkabout, Rambo, Deer Hunter... Díky, ne -- tyto reminiscence sem nepatří. Tady má být vidět a slyšet tasmánská příroda, ta má zvonit jako zvon, proboha, a jistě ne jako umíráček. Ať už je příběh sebeblbější a nedotaženější, nějaký další film to napraví. I když hrdina vypadá, že chodí v recyklovaných šatech. Možná je to pro tento snímek symptomatické. Člověk tam pak chce jet (letět) a žít tam. Zvláštní účinek průměrného filmu...
Emma Stone přehrává, je to trapné, Octavia Spencer taky, je to roztomilé. Stejně rozporuplně působí epizody, na něž se film rozpadá -- některé fungují, jiné se snaží jen dojit slzy nebo smích skrz ně, hovno v dortu se tu rozmatlává s takovým nevyčerpatelným gustem, že má divák chuť mlasknout to režisérovi do ksichtu. A je to celé nevydržitelně dlouhé. Oscaři se povalí, toť můj tip. Vidět to však už nechci, je to všechno tak jasné -- takový bílobílý svět. A jistě -- i černý manžel může být wifebeater, a jistě i vymydlený panáček árijského vzezření může být manželem snů. Zív. Kino pro služky.
Špionžní drama s dokonale evokovanou dobovou atmosférou -- člověk nemusel žít nutně na Východě, aby se musel bát svých nejbližších spolupracovníků. Tady to ovšem jsou agenti tajné služby. Realistický, nebo tak aspoň vypadající film, tak dobový, jak to jen jde. Pro mě těžko pochopitelná zápletka, nakonec jsem se jí přece jen nějak dobral (což není důležité, dělají mi potíž i obyčejné detektivky). Hodnocení opravdu vysoké, stejně jako uznání tvůrcům a pochopitelně Johnu le Carré. Jenom mohl být ten scénář trochu přístupnější a méně frustrující, i když chápu, že nás možná chtěli nechat tápat, abychom si připadali trochu jako agent Smiley. Oldman umístěn geniálně.
Až na přešvihlý konec je film sympatický svou komorností a uvěřitelností; tihle členové komanda nejsou superhrdinové a možná ani hrdinové, nutnost kompromisu jako by se sem až nehodila, přestože právě ta je na snímku nejhořčí a nejpravdivější. Měl jsem jen potíž s obsazením rolí, starší verze postav Davida a Stephana mi typově neseděly k mladším, mátly mě.
Nepůvabné, eklektické, nepůvodní, a to očekávatelně, jenomže zoufale. Ale teenageři se v kině nebo při domácím kině můžou zuřivě líbat, o tom žádná a přejme jim to. Před třiceti lety by to byla pecka, dneska jen další malý očipovaný turbomotor, kolik jich ještě bude. Norové sympatičtí, ale jaksi... nahraditelní, že. Příště to budou Finové. Anebo Kazaši. Vobluda se zjeví kdekoli. PS. Poznámka k Zeckovi: Všichni Norové umí anglicky. To je Pravda. Ve Skandinávii totiž nedabujou cizí produkce a ve škole se anglicky učej jak magoři. Ti se maj.
Norové že to umí líp než Amíci, a dokonce líp než Britové? Ano! Všechny nepravděpodobnosti scénáře a schválnosti zápletky stranou, tenhle thriller skousne i vybíravý intelektuál. Víc takových, prosím. Aspoň dvanáct ročně.
Půvabná bizarerie, které by prospěl sevřenější scénář a méně kýčovitý hrdina. Přesto je dobré opět se po čase přesvědčit, že všude tam, kde se fantazii meze nekladou, může být účinek díla stejně omezený jako bezbřehý. Překvapilo mě, že můj syn u toho vydržel až do konce, proto hodnotím vcelku kladně.
Film roku. Minimalistická Chmelova a Vrbkové kreace sympatických manželů, z nichž on nemusel v práci podvádět a ona se mohla zajímat víc, odkud se ty prachy berou. Sympatická rodina! A stejně dobrý Finger jako nesympatický neempatický vyšetřovatel. Byl by z toho pěkný road-series. Vlastně mi bylo líto, že nedojeli dál než k tomu stromu. Čímž mě Sedláček dostal, kam chtěl.
Artový thriller -- má někdo zájem? Tady jeden je. A v něm metodický ďábel bez emocí a bez skrupulí, zato nikoli bez charismatu či uměleckého vkusu. Řezničina, řezničina, práce jako každá jiná. Talentovaných adeptů je na světě víc, než by se zdálo? Snad. A čtenář mezi diváky si řekne: jedna z postav se jmenovala Trevani. Není tu kromě Highsmithové i jiný inspirátor? Trevanian třeba? Nikoaj Hel, protagonista práskaného románu Šibumi, jako by stárnoucímu Ripleymu z oka vypadl. Vlastně naopak. PS. Doufám, že POMO od dob svého komentáře L.P.05 už trochu vyzrál. "Film bez myšlienky"? Uff. Chucpe.
Člověk, který ne že by ho nenáviděl, ale zůstává k filmu lhostejný: já. Skvěle se u toho spí, zvlášť když se vám zdá, tak jako mně, o krásné ženě. Asi jsem se na představitelku hlavní role už nemohl dívat.
Pěkně nepěkně anglické. Škoda, že to nemá větší hloubku, přestože takové názvuky tam jsou. Skloubit primitivní násilí s krimifilmem, kde je tajemství, není lehké, to se musí nechat. Tady je ale od všeho trochu... trochu málo. Což může působit sympaticky: scénář se ne a ne rozhodnout. Někdy to vyjde, jindy ne. Tady všechno napolovic. Přesto to stojí za vidění, pořád je to alternativa k podobným filmům americkým, které jest radno vypnout někde před tou příslovečnou půlkou... A těch ženských je tam fakt málo. Sledovat furt jen ten testosteron... A dost.
Někteří spisovatelé se v hrdinovi poznávají a i nepsavci se baví, pokud mají aspoň základní znalosti literatury, hudby a výtvarného umění. První polovina filmu je výtečná, kouzlo má ještě svoji sílu. Ale pak, když už to spolehlivě zafunguje, je motiv exploatován zas a znova pěkně po spirále, a taky těch slavných postav je tam už nějak moc, ale hrdina z toho pořád popadá dech, a jiné postavy mizí, a ty, co zůstávají, jsou jenom figurkami. Škoda, mělo to náběh na malý milý film. Ale je z toho malý, nejdříve zábavný, pak spíše vyčichlý film.
Z toho, co se vyvíjelo jako poněkud nepravděpodobná, ale aspoň vtipná komedie pro dospělé, stala se z prstu vycucaná fraška PG-13 pro nenáročnou rodinu s odrůstajícími dětmi. To nám to nakonec dopbře dopadlo, viď mámo? Dyť jo, táto, a podej sem ty brambůrky.
Stylové pseudoretro kombinující prvky westernu, noiru, samurajského filmu a jakéhosi "duchovního thrilleru", či jak to nazvat. Potenciál, jejž nabízí, zdaleka nevyužije k divákově spokojenosti, spíš dává jakýsi příslib do budoucna, třeba bude dvojka, třeba režisér zkusí zas něco trochu jiného. Osobně mě mrzelo, jak málo "drivování" tu je, přestože natočené je moc dobře. A stejně tak mě mrzel nedostatek akce, skutečně dramatických scén, kdy hrdina bojuje o život, je málo, většinou jde o brutální násilí páchané na někom, kdo se (už) nemůže bránit (jako třeba u Kitana), a to mě nebaví. Takže jsem filmem poněkud potěšen a zároveň zklamán. Záběry v setmělých interiérech osvětlovaných jen stolními či nástěnnými lampami zůstávají vizuální lahůdkou uvízlou na sítnici paměti. Zato hlavní hrdina mě svou somnambulností až iritoval. Možná že kdyby se probudil, konečně by se to začalo trochu hýbat.
Nemůžu tam nevidět tu knihu, mimochodem jeden z nejlepších anglických románů posledního desetiletí. Proto je mi těžko soudit, jaký je divácký zážitek bez její znalosti. Uznávám, že je asi snadné trochu se v ději ztratit, anebo prostě nestíhat, a jistě, někde uprostřed se to poněkud táhne, ostatně TAK plyne čas: někdy se táhne. Ale jako adaptace je to téměř dokonalé. A zažíval jsem zvláštní chvilky (jako člověk z vydavatelského byznysu): cože, tento film natočily Random House Films? Ha, takže nadnárodní nakladatelství RH už je tedy producent filmů podle románových předloh autorů, které vydává...? Uf. Člověk si zase povzdechne nad tím, že žije tady, a ne tam. Ty možnosti... Jinak pokud tu někdo brblá nad hollywoodským závěrem filmu, je úplně mimo. Hollywood málokdy vyznívá tragicky, a už vůbec ne smířlivě tragicky, a scénář se tu beztak na 90 % drží románu. Ale to je problém ČSFD od začátku. Může tu hodnotit opravdu kdokoli, a cokoli řekne, to se počítá. Demokratické, jasně, ale jakou mají pak takové výplody relevanci? A nezkresluje se tím povědomí o tom kterém filmu, když ho tu divák nějak ohodnotil na základě nějaké dojmologie?
Ten starý pán s tikem a nohama do o dělával krásný filmy. Teď je to jenom nastavovaná kaše; stokrát opakované násilí stává se nudným domácím mazlem. Postavy bez osobnosti, už dopředu určené pro doplnění stavu mrtvol. Ta matematika nakonec vychází. Souznění ne. Přenos ne. Zážitek ne.
Takový jako film jako pro středoškoláky asi vod středoškoláka nebo tak něco, všicky znaj spoustu filmů, tak na ně vodkazujou, jo a při natáčení byla fakt sranda, nekecám.
Dá se to vidět a neskřípat při tom moc zuby, kupodivu. Ne že by tu nic neskřípalo. Ale především díky obsazení dvou hlavních rolí vše profičí jako parádní technobondovka, navíc to v nás zanechá kokakolový pocit, že se něco důležitého událo, na rozdíl od těch nových bondovek.... Akorát že tady je navíc historie, background, vývoj osobností a osobních kauz a průserů a zatížení atd.... Slušně napsáno -- s premisou, že někteří z nás jsou jiní jaksi od přirození, což musíme sežrat jako fakt, pokud se chceme dívat... Tedy komiks jako předloha a jak má být. A komiks jako literární žánr. Ukazuje se, že bez toho to prostě nejde -- bez lidského, "člověčího" elementu, že, trapně řečeno, vepsaného od literárního prazačátku třeba i šustipapírově do filmového tvaru. No a co. Přestože tady jde spíš o ty mutanty... Anebo snad tolik ne. Patologický osobnostní vývoj "od oběti po utlačovatele" je tu podán velmi věrohodně, kdo zná historii 20. století, i tu nekošer, dá tomuto flicku se smutným pokývnutím za pravdu.
Stálo za vidění, na tvorbu ČT je to mírný nadprůměr (což na poměry ČT není málo, ha ha). Dobrý je zde realismus a nekompromisní drsnost příběhu, který se v ne až tak odlišnýchj podobách odehrává napříč touhle společností. Kazí to pár placatých replik a místy syžetová doslovnost a chtěnost, např. ona scéna nevěry -- opravdu musela manželka i tchyně přijít domů téměř nejednou, aby "byly u toho"? Tak trochu zpozdilí Bakaláři... Ztráta času to ale není.
Tohle je snad nejlepší filmová adaptace románového díla, kdyby. Kdyby tam místo Paříže nebyl ten divnej Řím. Barneyho verze je především chytrá komedie. Chytrá jako židovská anekdota, takže ji masový divák nikdy nemůže pobrat. Doporučuju nejdřív přečíst si román (vyšel česky Argu), není to úplně snadné čtení, ale kdo vytrvá, bude odměněn. A pak si dát tohle. Nádhera. Giamatti, Hoffman, Pikeová, Driverová... A Cronenberg! Kanadské moderní dějiny v kosočtverné kostce, nástup konzumní vlády televize, vražedný příval středního věku a hokejové hegemonie, přitom ztráta všech iluzí a naivity, a přece zamilování se do životní lásky na vlastní svatbě -- když Ona není vaší nevěstou... A potom ta vražda, samozřejmě. Ale byla to vražda? Ta pupeční šňůra s minulostí se nějak přetnout musela. Barneyho verze tvrdí, že... Enjoy. A snad tolik nevadí, že namísto Paříže tam vrzli Řím. Akorát že Italové jsou s Kanadou přece jen spojeni trochu méně než Francouzi. Ale Mordecai Richler by to tvůrcům určitě odpustil. Tenhle národní bard měl smysl pro paradox a ironii jako málokdo. Viz romány jako Byl tu Šalomoun Gursky nebo Jezdec z Ulice sv. Urbana.
Naturalisticky domyšlený komiks: jak by to asi bylo, kdyby někdo chtěl maskované násilnictví a zákon do vlastních rukou braní opravdu uskutečnit. Exekuce snímku je však rozporuplná a divák si jen říká, co přijde příště. Méně by v tomhle případě bylo více, dokonce bych ubral i na hudbě, která buď otravně řvala, nebo otravně podkreslovala. A ubrat na násilí, přidat na humoru. Bohužel to šlo opačně.
Za vidění to ani nestojí, ale kdo zhlédne, asi nebude litovat času. Problémem není kinematografie, ale scénář: není nosný, a ani dynamika vyprávění režisérovi nic neříká. Proboha, tohle není herecká ani rocková hvězda, aby o ní vznikl "pravdivý" biografický film. Jen jakýsi gangster. To si může dovolit Scorsese, málokdo další. Problém je taky herecké obsazení -- už dlouho jsem neviděl takový miscasting, a to se to tam přinejmenším slušně bohatými druhořadými hvězdami jen mihá. Ale budiž. I takováto ambiciózní panoptika, co nikdy nenaplní očekávání, do dějin filmu patří. Romanopisec jen pokrčí rameny: no tak to byla true story. A co? Somebody important?
Nevím, jestli to vzniklo před, nebo po propuknutí ekonomické krize, ale působí to jako brutální, zdravě nasrané reakce na všeobecné propouštění. K dokonalosti tomu chybí víc humoru a propracovanější zápletka, ale i tak mě to osvěžilo a dostalo do správně anarchické nálady. Průsery na pracovišti už mě jen tak nerozhodí, maximálně nad nimi zastříhám ušima.
Moje komentáře
Mocná Afrodité (1995)
Jeden z nejlepších...
Hunter, The (2011)
Roegovo Walkabout revisited? Ne tak docela. Předlohu neznám (já nedouk), film je uspokojivý do té míry, než začne míchat žánry, uznávanou klasiku s popem. Walkabout, Rambo, Deer Hunter... Díky, ne -- tyto reminiscence sem nepatří. Tady má být vidět a slyšet tasmánská příroda, ta má zvonit jako zvon, proboha, a jistě ne jako umíráček. Ať už je příběh sebeblbější a nedotaženější, nějaký další film to napraví. I když hrdina vypadá, že chodí v recyklovaných šatech. Možná je to pro tento snímek symptomatické. Člověk tam pak chce jet (letět) a žít tam. Zvláštní účinek průměrného filmu...
Černobílý svět (2011)
Emma Stone přehrává, je to trapné, Octavia Spencer taky, je to roztomilé. Stejně rozporuplně působí epizody, na něž se film rozpadá -- některé fungují, jiné se snaží jen dojit slzy nebo smích skrz ně, hovno v dortu se tu rozmatlává s takovým nevyčerpatelným gustem, že má divák chuť mlasknout to režisérovi do ksichtu. A je to celé nevydržitelně dlouhé. Oscaři se povalí, toť můj tip. Vidět to však už nechci, je to všechno tak jasné -- takový bílobílý svět. A jistě -- i černý manžel může být wifebeater, a jistě i vymydlený panáček árijského vzezření může být manželem snů. Zív. Kino pro služky.
Děti moje (2011)
Rozkoukáno, nedokoukáno, nehodnoceno. Na "některé" diváky tohle nefunguje.
Jeden musí z kola ven (2011)
Špionžní drama s dokonale evokovanou dobovou atmosférou -- člověk nemusel žít nutně na Východě, aby se musel bát svých nejbližších spolupracovníků. Tady to ovšem jsou agenti tajné služby. Realistický, nebo tak aspoň vypadající film, tak dobový, jak to jen jde. Pro mě těžko pochopitelná zápletka, nakonec jsem se jí přece jen nějak dobral (což není důležité, dělají mi potíž i obyčejné detektivky). Hodnocení opravdu vysoké, stejně jako uznání tvůrcům a pochopitelně Johnu le Carré. Jenom mohl být ten scénář trochu přístupnější a méně frustrující, i když chápu, že nás možná chtěli nechat tápat, abychom si připadali trochu jako agent Smiley. Oldman umístěn geniálně.
Tucker: Člověk a jeho sen (1988)
My, co rádi auta, nutně musíme hodnotit vysoko. Jako film zapomenutelný. Jako auto... oh yes.
V lepší společnosti (2010)
Ten námět u nás nemá zrovna úrodnou půdu. Netřeba film vidět, tematicky je poněkud rozostřen, úplná ztráta času to ale není.
Odcházení (2011)
Film teprve bude doceněn.
Lie with Me (2005)
Chickflick porno,fakt to existuje!
Dluh (2010)
Až na přešvihlý konec je film sympatický svou komorností a uvěřitelností; tihle členové komanda nejsou superhrdinové a možná ani hrdinové, nutnost kompromisu jako by se sem až nehodila, přestože právě ta je na snímku nejhořčí a nejpravdivější. Měl jsem jen potíž s obsazením rolí, starší verze postav Davida a Stephana mi typově neseděly k mladším, mátly mě.
Věc: Počátek (2011)
Nepůvabné, eklektické, nepůvodní, a to očekávatelně, jenomže zoufale. Ale teenageři se v kině nebo při domácím kině můžou zuřivě líbat, o tom žádná a přejme jim to. Před třiceti lety by to byla pecka, dneska jen další malý očipovaný turbomotor, kolik jich ještě bude. Norové sympatičtí, ale jaksi... nahraditelní, že. Příště to budou Finové. Anebo Kazaši. Vobluda se zjeví kdekoli. PS. Poznámka k Zeckovi: Všichni Norové umí anglicky. To je Pravda. Ve Skandinávii totiž nedabujou cizí produkce a ve škole se anglicky učej jak magoři. Ti se maj.
Lovci hlav (2011)
Norové že to umí líp než Amíci, a dokonce líp než Britové? Ano! Všechny nepravděpodobnosti scénáře a schválnosti zápletky stranou, tenhle thriller skousne i vybíravý intelektuál. Víc takových, prosím. Aspoň dvanáct ročně.
Zámek v oblacích (2004)
Půvabná bizarerie, které by prospěl sevřenější scénář a méně kýčovitý hrdina. Přesto je dobré opět se po čase přesvědčit, že všude tam, kde se fantazii meze nekladou, může být účinek díla stejně omezený jako bezbřehý. Překvapilo mě, že můj syn u toho vydržel až do konce, proto hodnotím vcelku kladně.
Rodina je základ státu (2011)
Film roku. Minimalistická Chmelova a Vrbkové kreace sympatických manželů, z nichž on nemusel v práci podvádět a ona se mohla zajímat víc, odkud se ty prachy berou. Sympatická rodina! A stejně dobrý Finger jako nesympatický neempatický vyšetřovatel. Byl by z toho pěkný road-series. Vlastně mi bylo líto, že nedojeli dál než k tomu stromu. Čímž mě Sedláček dostal, kam chtěl.
Ripleyho hra (2002)
Artový thriller -- má někdo zájem? Tady jeden je. A v něm metodický ďábel bez emocí a bez skrupulí, zato nikoli bez charismatu či uměleckého vkusu. Řezničina, řezničina, práce jako každá jiná. Talentovaných adeptů je na světě víc, než by se zdálo? Snad. A čtenář mezi diváky si řekne: jedna z postav se jmenovala Trevani. Není tu kromě Highsmithové i jiný inspirátor? Trevanian třeba? Nikoaj Hel, protagonista práskaného románu Šibumi, jako by stárnoucímu Ripleymu z oka vypadl. Vlastně naopak. PS. Doufám, že POMO od dob svého komentáře L.P.05 už trochu vyzrál. "Film bez myšlienky"? Uff. Chucpe.
Muži, kteří nenávidí ženy (2009)
Člověk, který ne že by ho nenáviděl, ale zůstává k filmu lhostejný: já. Skvěle se u toho spí, zvlášť když se vám zdá, tak jako mně, o krásné ženě. Asi jsem se na představitelku hlavní role už nemohl dívat.
Blitz (2011)
Pěkně nepěkně anglické. Škoda, že to nemá větší hloubku, přestože takové názvuky tam jsou. Skloubit primitivní násilí s krimifilmem, kde je tajemství, není lehké, to se musí nechat. Tady je ale od všeho trochu... trochu málo. Což může působit sympaticky: scénář se ne a ne rozhodnout. Někdy to vyjde, jindy ne. Tady všechno napolovic. Přesto to stojí za vidění, pořád je to alternativa k podobným filmům americkým, které jest radno vypnout někde před tou příslovečnou půlkou... A těch ženských je tam fakt málo. Sledovat furt jen ten testosteron... A dost.
Půlnoc v Paříži (2011)
Někteří spisovatelé se v hrdinovi poznávají a i nepsavci se baví, pokud mají aspoň základní znalosti literatury, hudby a výtvarného umění. První polovina filmu je výtečná, kouzlo má ještě svoji sílu. Ale pak, když už to spolehlivě zafunguje, je motiv exploatován zas a znova pěkně po spirále, a taky těch slavných postav je tam už nějak moc, ale hrdina z toho pořád popadá dech, a jiné postavy mizí, a ty, co zůstávají, jsou jenom figurkami. Škoda, mělo to náběh na malý milý film. Ale je z toho malý, nejdříve zábavný, pak spíše vyčichlý film.
Bláznivá, zatracená láska (2011)
Z toho, co se vyvíjelo jako poněkud nepravděpodobná, ale aspoň vtipná komedie pro dospělé, stala se z prstu vycucaná fraška PG-13 pro nenáročnou rodinu s odrůstajícími dětmi. To nám to nakonec dopbře dopadlo, viď mámo? Dyť jo, táto, a podej sem ty brambůrky.
Drive (2011)
Stylové pseudoretro kombinující prvky westernu, noiru, samurajského filmu a jakéhosi "duchovního thrilleru", či jak to nazvat. Potenciál, jejž nabízí, zdaleka nevyužije k divákově spokojenosti, spíš dává jakýsi příslib do budoucna, třeba bude dvojka, třeba režisér zkusí zas něco trochu jiného. Osobně mě mrzelo, jak málo "drivování" tu je, přestože natočené je moc dobře. A stejně tak mě mrzel nedostatek akce, skutečně dramatických scén, kdy hrdina bojuje o život, je málo, většinou jde o brutální násilí páchané na někom, kdo se (už) nemůže bránit (jako třeba u Kitana), a to mě nebaví. Takže jsem filmem poněkud potěšen a zároveň zklamán. Záběry v setmělých interiérech osvětlovaných jen stolními či nástěnnými lampami zůstávají vizuální lahůdkou uvízlou na sítnici paměti. Zato hlavní hrdina mě svou somnambulností až iritoval. Možná že kdyby se probudil, konečně by se to začalo trochu hýbat.
Jeden den (2011)
Nemůžu tam nevidět tu knihu, mimochodem jeden z nejlepších anglických románů posledního desetiletí. Proto je mi těžko soudit, jaký je divácký zážitek bez její znalosti. Uznávám, že je asi snadné trochu se v ději ztratit, anebo prostě nestíhat, a jistě, někde uprostřed se to poněkud táhne, ostatně TAK plyne čas: někdy se táhne. Ale jako adaptace je to téměř dokonalé. A zažíval jsem zvláštní chvilky (jako člověk z vydavatelského byznysu): cože, tento film natočily Random House Films? Ha, takže nadnárodní nakladatelství RH už je tedy producent filmů podle románových předloh autorů, které vydává...? Uf. Člověk si zase povzdechne nad tím, že žije tady, a ne tam. Ty možnosti... Jinak pokud tu někdo brblá nad hollywoodským závěrem filmu, je úplně mimo. Hollywood málokdy vyznívá tragicky, a už vůbec ne smířlivě tragicky, a scénář se tu beztak na 90 % drží románu. Ale to je problém ČSFD od začátku. Může tu hodnotit opravdu kdokoli, a cokoli řekne, to se počítá. Demokratické, jasně, ale jakou mají pak takové výplody relevanci? A nezkresluje se tím povědomí o tom kterém filmu, když ho tu divák nějak ohodnotil na základě nějaké dojmologie?
Alois Nebel (2011)
Šest hvězd... za PR...
Ukrutnost (2010)
Ten starý pán s tikem a nohama do o dělával krásný filmy. Teď je to jenom nastavovaná kaše; stokrát opakované násilí stává se nudným domácím mazlem. Postavy bez osobnosti, už dopředu určené pro doplnění stavu mrtvol. Ta matematika nakonec vychází. Souznění ne. Přenos ne. Zážitek ne.
Brak (2002)
Takový jako film jako pro středoškoláky asi vod středoškoláka nebo tak něco, všicky znaj spoustu filmů, tak na ně vodkazujou, jo a při natáčení byla fakt sranda, nekecám.
X-Men: První třída (2011)
Dá se to vidět a neskřípat při tom moc zuby, kupodivu. Ne že by tu nic neskřípalo. Ale především díky obsazení dvou hlavních rolí vše profičí jako parádní technobondovka, navíc to v nás zanechá kokakolový pocit, že se něco důležitého událo, na rozdíl od těch nových bondovek.... Akorát že tady je navíc historie, background, vývoj osobností a osobních kauz a průserů a zatížení atd.... Slušně napsáno -- s premisou, že někteří z nás jsou jiní jaksi od přirození, což musíme sežrat jako fakt, pokud se chceme dívat... Tedy komiks jako předloha a jak má být. A komiks jako literární žánr. Ukazuje se, že bez toho to prostě nejde -- bez lidského, "člověčího" elementu, že, trapně řečeno, vepsaného od literárního prazačátku třeba i šustipapírově do filmového tvaru. No a co. Přestože tady jde spíš o ty mutanty... Anebo snad tolik ne. Patologický osobnostní vývoj "od oběti po utlačovatele" je tu podán velmi věrohodně, kdo zná historii 20. století, i tu nekošer, dá tomuto flicku se smutným pokývnutím za pravdu.
Tchyně a uzený (TV film) (2011)
Stálo za vidění, na tvorbu ČT je to mírný nadprůměr (což na poměry ČT není málo, ha ha). Dobrý je zde realismus a nekompromisní drsnost příběhu, který se v ne až tak odlišnýchj podobách odehrává napříč touhle společností. Kazí to pár placatých replik a místy syžetová doslovnost a chtěnost, např. ona scéna nevěry -- opravdu musela manželka i tchyně přijít domů téměř nejednou, aby "byly u toho"? Tak trochu zpozdilí Bakaláři... Ztráta času to ale není.
Barneyho ženy (2010)
Tohle je snad nejlepší filmová adaptace románového díla, kdyby. Kdyby tam místo Paříže nebyl ten divnej Řím. Barneyho verze je především chytrá komedie. Chytrá jako židovská anekdota, takže ji masový divák nikdy nemůže pobrat. Doporučuju nejdřív přečíst si román (vyšel česky Argu), není to úplně snadné čtení, ale kdo vytrvá, bude odměněn. A pak si dát tohle. Nádhera. Giamatti, Hoffman, Pikeová, Driverová... A Cronenberg! Kanadské moderní dějiny v kosočtverné kostce, nástup konzumní vlády televize, vražedný příval středního věku a hokejové hegemonie, přitom ztráta všech iluzí a naivity, a přece zamilování se do životní lásky na vlastní svatbě -- když Ona není vaší nevěstou... A potom ta vražda, samozřejmě. Ale byla to vražda? Ta pupeční šňůra s minulostí se nějak přetnout musela. Barneyho verze tvrdí, že... Enjoy. A snad tolik nevadí, že namísto Paříže tam vrzli Řím. Akorát že Italové jsou s Kanadou přece jen spojeni trochu méně než Francouzi. Ale Mordecai Richler by to tvůrcům určitě odpustil. Tenhle národní bard měl smysl pro paradox a ironii jako málokdo. Viz romány jako Byl tu Šalomoun Gursky nebo Jezdec z Ulice sv. Urbana.
Super (2010)
Naturalisticky domyšlený komiks: jak by to asi bylo, kdyby někdo chtěl maskované násilnictví a zákon do vlastních rukou braní opravdu uskutečnit. Exekuce snímku je však rozporuplná a divák si jen říká, co přijde příště. Méně by v tomhle případě bylo více, dokonce bych ubral i na hudbě, která buď otravně řvala, nebo otravně podkreslovala. A ubrat na násilí, přidat na humoru. Bohužel to šlo opačně.
Sejmout zabijáka (2011)
Za vidění to ani nestojí, ale kdo zhlédne, asi nebude litovat času. Problémem není kinematografie, ale scénář: není nosný, a ani dynamika vyprávění režisérovi nic neříká. Proboha, tohle není herecká ani rocková hvězda, aby o ní vznikl "pravdivý" biografický film. Jen jakýsi gangster. To si může dovolit Scorsese, málokdo další. Problém je taky herecké obsazení -- už dlouho jsem neviděl takový miscasting, a to se to tam přinejmenším slušně bohatými druhořadými hvězdami jen mihá. Ale budiž. I takováto ambiciózní panoptika, co nikdy nenaplní očekávání, do dějin filmu patří. Romanopisec jen pokrčí rameny: no tak to byla true story. A co? Somebody important?
Hank a Mike (2008)
Nevím, jestli to vzniklo před, nebo po propuknutí ekonomické krize, ale působí to jako brutální, zdravě nasrané reakce na všeobecné propouštění. K dokonalosti tomu chybí víc humoru a propracovanější zápletka, ale i tak mě to osvěžilo a dostalo do správně anarchické nálady. Průsery na pracovišti už mě jen tak nerozhodí, maximálně nad nimi zastříhám ušima.