Profil
Hodnocení (962)
Komentáře (163) Zajímavosti (1)
Obsahy (28)
Kšefty (1)
Filmotéka (52)
Oblíbené filmy
Oblíbení režiséři
Oblíbení herci
Oblíbené herečky
Oblíbené seriály
|
Moje komentáře |
 Meguriau sekai (2009) odpad!
|
29.01.2010 |
| |
Byla by to obyčejná podprůměrná romance, kdyby tak neuvěřitelně nestoudně nevykrádala Šinkaiovy filmy. Kopíruje je sazbou názvu, tématem, vizuálním stylem (s výjimkou designu postav), klavírní hudbou, vlaky, ba celými záběry a replikami. Odporné, velice ubohé a opovrženíhodné. 0/10 |
GA: Geijutsuka Art Design Class (2009) 
|
17.10.2009 |
| |
Zdá se, že japonská mládež nemá mezery pouze ve fyzice, chemii a tělesné výchově, ale též ve výchově výtvarné. Z anime, která se tyto mezery „snaží“ zacelit, jsou mi slečny ze třídy uměleckého designu nejsympatičtější. Pravda, složení dívčí družiny není z nejoriginálnějších (hyperaktivní, roztomilá, roztržitá, vyspělá a tajemná), ale ještě se mi nepřejedlo natolik, aby mi vadilo (pro tajemné mám navíc slabost). Oproti Skicáku, v němž též vystupuje skupina dívek, které se věnují výtvarnému umění, se GA na výtvarno podstatně více zaměřuje i po teoretické stránce, je naučnější a více komediálně stylizovaná. Právě v posledním jmenovaném je kámen úrazu; nebýt jeho, přihodil bych hvězdu. Některé momenty, kupříkladu Kisaragin surrealistický sen, se totiž opravdu povedly. 6+/10 |
|
Hanoka (2006)
|
02.08.2009 |
| |
Klišé v kostce. Jelikož každá z dvanácti epizod trvá jen čtyři až pět minut, z čehož 90 vteřin (!) připadá na úvodní znělku, na jiné než mnohokrát viděné scény se prakticky nedostane. Dojem nezlepšuje ani ošklivý flashový vzhled. 1/10 |
|
Bōkyaku no senritsu (2004)
|
15.07.2009 |
| |
Ve 20. století vypukla obrovská válka, válka mezi lidmi a monstry. Slova nestačí na vylíčení hrůz, jež se během ní odehrály. Nakonec monstra zvítězila. Mezi lidmi se pochopitelně našli i tací, kteří se s monstry spolčili, a z těch vznikla organizace Monster Union, jejímž prostřednictvím monstra lidstvo ovládají. Kromě toho, že je třeba monstrům pravidelně dodávat lidské oběti, se však život lidí příliš nezměnil, a tak není divu, že se vcelku lehce přizpůsobili. Proti monstrům a jejich poskokům tak bojují již jen válečníci Melosu, již většinou používají k boji luk a svět brázdí na svých věrných Aiba strojích. Válečníci Melosu jsou jediní z lidí, kteří stále znají (vidí) zapomenutou melodii. Bocca Serenade, středoškolský student a člen lukostřeleckého kroužku, to na rozdíl od diváků ještě neví, ale i on se brzy jedním z válečníků stane. To zní docela tuctově (snad až na ten symbiotický vztah lidí a monster?), řeknete si a já mohu jen přitakat. Klesl už jsem tedy tak hluboko, že i průměrným anime dávám vysoká hodnocení? Inu, klesl, ale Bókjaku no senricu průměrná není:-) Že není všechno lejno, co páchne, lze tušit již z první epizody. Nejprve sekretářka po kraťoučkém rozhovoru s jedním z monster prožije orgasmus (?), aby se o několik okamžiků později po pohledu na něj změnila v jednoduchou dřevěnou kostru, která má místo hlavy fotku jejího obličeje. A jak se později ukáže, ono monstrum jezdí v či na autobusu, jenž může mít podobu malého modelu, nebo běžného prostředku hromadné dopravy, který se od ostatních příslušníků svého druhu liší býčími rohy, býčím ohonem a býčími nohami namísto náprav... Uznejte, že prožít orgasmus díky/kvůli pouhému rozhovoru je prostě divné! Podobných bizarních událostí a motivů je v seriálu mnoho (Je libo hotel, před kterým věčně stojí autobus, z nějž vychází nekonečný zástup mimin s lavory kolem pasu? Či přehradu, do které robotické myšky snášejí slzy dětí z celého světa?) a výrazně jej ozvláštňují. Do té podivnosti zapadají i scény, které by v jiných anime možná působily pouze směšně – těšte se na to, jak jedna z válečnic Melosu „nabíjí“ své šípy. Nebo na Bio Concerto. Nebo na krávy! Za těmi kravami jistě něco vězí. Vždyť zkratka anglického názvu anime je shodná s japonským kravským citoslovcem! Znamená to, že Bókjaku no senricu dělá z diváků krávy? Nebo je kravám určeno? Obé mi přijde jako mó, mó! (A leckdy je to audiovizuální paráda.) 8/10 |
 Africké dobrodružství 3D: Safari na Okavangu (2007)
|
28.05.2009 |
| |
Pár dní poté, co jsem ve zdejší anketě zaškrtl, že jsem dosud IMAX nenavštívil, jsem se shodou spolužaček dostal na své první IMAXové představení. K technické stránce bych měl dvě výtky. Jednak byť je hlediště poměrně strmé, šošolky diváků v předchozí řadě částečně zasahují do obrazu, což trochu ruší (alespoň to platí na Floře). Jednak tu (na rozdíl od „2D“ filmů) na mě především v detailních záběrech působilo nepřirozeně, že pozadí zůstává rozmazáno, i když jsem se na něj zaměřil. Co se dokumentární stránky týče, mnoho toho film nenabídne a o zvířatech se dozvíme jen pár banalit, kupříkladu že hroch má rád vodu, lev řve méně, než si lidé myslí, nebo že ketupa rybožravá žere ryby... Dále musím tvůrce pokárat za špatné výchovné působení. Ve filmu totiž nezhyne žádný teplokrevný tvor (ten mrtvý slon je díky nasnímání neškodný), zato se hned do několika ryb zaryjí soví pařáty. Jaký příklad si z toho asi vezmou nebohé děti?! (Ale jsem rád, že prasátka přežila, přiznávám.) Ve výsledku tak mám nejlepší dojem z průjezdových, průplavových a průletových pasáží, které jsou ve 3D opravdu nevšedním zážitkem (alespoň poprvé). Za ně uděluji o bod více. 5/10 |
|
Shōjo tsubaki (1992)
|
27.04.2009 |
| |
Midori, celým názvem Čika gentó gekiga Šódžo cubaki (doslova Undergroundově promítaný dramatický komiksový strip Dívka s kaméliemi), či zkráceně jen Šódžo cubaki (Dívka s kaméliemi), je adaptací ero-guro mangy od Suehira Marua (manga je zase adaptací jedné kamišibai). Vypráví příběh dívky Midori, která se po smrti matky dostane do cirkusové společnosti, v jejíchž představeních vystupují především znetvořených lidé (freak show). Zde je Midori terčem neustálých ústrků a zneužívání. Adaptace Midori se nechtěla ujmout žádná produkční společnost, a tak je film z velké části dílem jediného muže, režiséra Hirošiho Harady, přičemž pomoc mu nabídli další jedinci a menší společnosti (od nezávislých producentů dokumentárních filmů po SM kluby). Na filmu začal Hiroši Harada pracovat v roce 1987 a kresbou více než 5000 snímků strávil zhruba pět let. Harada odmítl vydání filmu na videokazetách a stejně tak nechtěl, aby byl film promítán obyčejným způsobem. Premiéra probíhala ve stanu, kde se kromě promítání filmu konala hudební a divadelní představení a výstavy bizarních exponátů. Během filmu byl sál plněn mlhou a větráky rozháněly do vzduchu okvětní lístky sakur. Jindy dostali před promítáním diváci mapu, která je provedla skrze bludiště a různé pokoje až do sálu. Když se v roce 1999 film vrátil ze zahraničních festivalů do Japonska, byl zabaven, zničen a jeho veřejné promítání bylo zakázáno (zákaz však zjevně není vždy dodržován). Několik kopií na videokazetách se však zachovalo a díky nim mohla být Midori v roce 2006 vydána na DVD pro evropský trh. Zdroje a další informace: oficiální stránky, AniPages, Wikipedia. |
|
Fire Tripper (1985)
|
07.02.2009 |
| |
Suzu je malé děvčátko ze středověké japonské vesnice. Tu jednoho dne napadnou bandité a Suzu zůstane ve stavení pohlcovaném plameny. Ve chvíli, kdy se na ni řítí hořící strop, však zmizí a objeví se současnosti, kde se jí ujme bezdětný pár. Není ovšem pochyb, že se dříve, či později do minulosti vrátí. Společné znaky s jinými anime o dívce, která se ocitla v jiném světě, se tu jistě najdou (SPOILER: Čím to je, že jich tolik nejprve narazí na chlípníky, kteří jim usilují o klín? KONEC SPOILERU), ovšem spojení ústředního páru a především závěr vynesly filmu čtvrtou hvězdu. (Leč ani tady mě komediální momenty nepotěšily.) 7/10 |
 Always san-chôme no yûhi (2005)
|
24.01.2009 |
| |
Vypadalo to jako pohádka. V 50. letech (rekonstrukce té doby se autorům opravdu povedla; dokonce mi v první chvíli nepřišlo divné, že by v tom filmu mohla hrát Secuko Hara:-)) si život v jedné zapadlé uličce Tokia poklidně plyne (často až příliš poklidně), všichni sousedé se mají rádi, přes/protože se občas škádlívají, a zažívají i humorné okamžiky (kupříkladu když se pan Suzuki vtipně rozzuří a po svém řádění zanechá pana Rjónosukeho ležet ve vtipné poloze na ulici). Leckterý motiv z té pohádky už člověk slyšel, ale neurazila by. Celou dobu se však v pozadí skrýval nepřítel, který se rozhodl celé skromné dílo zhatit. Vyčkával na svou příležitost a zaútočil ve chvíli, kdy to všichni nejvíce čekali. Tím padouchem nebyl nikdo jiný než zlý skřítek Dojemnible Závěrock, který začal posluchače drtit svým Citovým válcem +5, jen aby z nich vymáčkl alespoň slzičku. (Buď je to v jeho říši cenná surovina, nebo se spolčil s výrobci popcornu, kteří chtějí ušetřit na soli.) Některým se z toho tlaku pouze udělalo nevolno, zlovolné dílo se však tak jako tak podařilo. Inu, co se dá dělat. Život holt pohádka není a dobrého konce se v něm člověk leckdy nedočká. 4/10 |
|
Chaos;Head (2008)
|
31.12.2008 |
| |
„その目、だれの目？“ (Čí jsou ty oči?) Chaos;HEAd je poměrně trefný popis stavu, ve kterém se divák zpočátku nachází. Ono se není čemu divit, když ústředním tématem je ovlivňování a matení smyslů postav, skrze které na děj nahlížíme. Chaos;HEAd mate velmi příjemně; nejasné cíle některých postav a bizarní až halucinatorní události budují skvělou tajemnou atmosféru (s méně než 0,1 % komedie, hurá!). Takřka přesně v polovině však přichází zlom. Tvůrci (předpokládám, že již tvůrci hry, podle které seriál vznikl) se s dosavadním průběhem nespokojili a rozhodli se, že je třeba přidat něco pro větší dramatičnost a uvěřitelnost příběhu. Ani v jenom se jim příliš nezadařilo. Drama a napětí měla zřejmě posílit zlá organizace, proti které bude třeba bojovat. (Následují lehké SPOILERY.) Jak už to tak u zlých organizací bývá, dělá pokusy na vybraných lidech (tzv. gigalomaniacích, kteří vládnou zvláštní schopností ovlivňovat vnímání druhých) a s pomocí získaných poznatků poté vyvíjí stroj, jímž bude moci ovládat lidstvo (jedna z masových zkoušek onoho stroje je docela humorná; růžový bagr ftw!). (Konec SPOILERŮ.) Nic, co by tu nebylo už y-krát. Uvěřitelnosti mělo nejspíš přidat „vědecké“ vysvětlení zvláštních schopností a ovlivňování vnímání. Proti principu ovlivňování vnímání způsobem prezentovaným v Chaos;HEAd nic nemám, jeho realizace už je však nevěrohodná. (Věřím, že o Diracově moři, které je zneužito jako podklad zvláštních schopností, něco napíše Subjektiv;-)) Kdyby zůstalo u nadpřirozena, bylo by to zřejmě lepší. Před Chaos;HEAd by se měli mít na pozoru ti, kdo nesnesou určitě časté anime prvky (které občas glosuje i Takumi), zvláště „harém“ dívek (zde v poměru 5(6):1) s barevnými vlasy, velkými „meči“ bizarních tvarů a temnými minulostmi. Mně z toho kopřivka nenaskakuje, jen ten „harém“ mohl být menší; sedm hlavních postav je na dvanáctidílný seriál přeci jen dost. Summa summarum, první polovina sahá po 9/10, druhá je za lepších 5/10, ve výsledku: 7/10 |
|
Allison to Lillia (2008)
|
06.10.2008 |
| |
Roxche a Sou Beil, země ležící na jednom kontinentu a oddělené velkou řekou a pohořím, spolu již mnoho let vedou válku. Obě totiž mají za to, že jsou potomky původních obyvatel, a tedy že jim patří celý kontinent. Příběhem nás provedou přemýšlivý student Wilhelm a impulzivní pilotka Allison, kteří se znají již od dětství. Předlohou seriálu jsou romány Keiičiho Sigsawy, jenž je rovněž autorem předlohy Kino no Tabi, a obě díla mají několik společných znaků. Prostředí obou připomíná cca 30. léta 20. století, což rozhodně nejsou kulisy, jež by v anime byly k vidění často. Sigsawa si zřejmě oblíbil především letadla a vlaky, jelikož ty v mnoha dobrodružstvích hrají významnou roli. (Přestože vodních ploch tu není málo, lodě se kupodivu objevují jen zřídka.) Většina událostí sice s hlavní zápletkou souvisí, ovšem navzájem jsou často víceméně nezávislé, čili jde v podstatě o epizodický seriál. Hrdinové se leckdy dostávají do zapeklitých situací a autoři umí vytvořit opravdu napínavou atmosféru, bohužel, a to je jeden ze dvou hlavních záporů, se vše často vyřeší až příliš snadno, někdy s nevěrohodnými prvky. Druhým významným mínusem jsou samozřejmě komediální momenty. Obě negativa zamrzí o to více, že jejich odstranění by bylo poměrně snadné. 6+/10 |
|
Blue Gender (1999)
|
19.09.2008 |
| |
Téměř celá první polovina Blue Gender je pastvou pro milovníka postapokalyptického prostředí. Několika klišé a nelogičnostem (hlavně v soubojích) se sice nevyhne, ovšem to je vynahrazeno úžasnou atmosférou. Rozbořená velkoměsta, přesila Blue a jejich nečekané útoky, beznaděj... To vše doplněno odpovídajícím hudebně-ruchovým podkresem, mlask! Dále už to tak valné bohužel není. SPOILERY: Předně se změní ráz seriálu a není to změna k lepšímu. Pobyt na vesmírné stanici sice má své světlé momenty, ovšem celkově nic moc zajímavého či překvapivého nepřináší. Horší je, že na vesmírné stanici se začne též vysvětlovat, a v této souvislosti mě napadají především přívlastky jako „hloupý“ nebo „přitažený za vlasy“. Že se Blue vyvinuli z laboratorních zvířat, bych byl ochoten přijmout, i když je poněkud zvláštní, že nabyli hmyzoidní podobu. Za skutečně přehnané ovšem považuji, že od počátku jejich vývoje do ovládnutí planety uběhlo pouhých cca třicet let. A aby toho nebylo málo, Blue na lidstvo prý „poslala“ sama Země, aby se té lidské verbeže zbavila. WTF?! Jistě, nebudeme-li se k zelené, ne modré planetě chovat rozumně, doplatíme na to, ono „doplacení“ však určitě nebude mít podobu armády přerostlých šestinožčů. KONEC SPOILERŮ. Vůči přihlouplým vysvětlením jsem poměrně rezistentní (srážím za ně bod a ve výsledku jednu hvězdu), ovšem dovedu si představit, že někomu mohou zkazit dojem z celého seriálu výrazně více. Co se postav týče, větší (a věrohodný) vývoj proběhne (vcelku dle očekávání) jen u Judžiho a Marlene. Jejich věrohodnost narušují snad jen dva momenty, kdy je v zájmu zachování mravní čistoty autoři nutí zachovat se nepřirozeně. 6+/10 |
|
Kaiba (2008)
|
08.08.2008 |
| |
První, co na Kaibě zaujme divákovu pozornost, je pochopitelně vizuál. Jednak poměrně jednoduchý, leč vysoce osobitý styl kresby. Jednak bizarní architektura a vzhled prostředí celkově. Obé je zvláštní, obé v pozitivním slova smyslu. Hudba už tak netradiční není (pominu-li tu z úvodní znělky, která je však nezvyklá hlavně v porovnání s jinými OP), ovšem skvělá je taktéž. Obzvláště jedna skladba je úžasná a scénám, v nichž hraje, dodává snad 50 % působivosti. Zhruba polovina epizod (především v první polovině seriálu) má spíše epizodický ráz, kdy Kaiba putuje po planetách a seznamuje je se s životními příběhy některých jejich obyvatel. Většina otázek, jež se týkají ústřední zápletky, je zodpovězena později. Zvláštnost prostředí se promítá i do děje, takže i některé události, jež by v jiném anime možná působily poměrně obyčejně, zde zaujmou. Tentokráte se Masáki Juasa svým seriálovým počinem do mého vkusu trefil. 8/10 |
|
Hi no tori (2004)
|
27.07.2008 |
| |
„Život si svou cestičku najde,“ pravil doktor Malcolm v Jurském parku a Osamu Tezuka je zřejmě podobného názoru. Hi no tori (ohnivý pták) je adaptací pěti z dvanácti dílů Tezukovy nedokončené stejnojmenné mangy (konkrétně jsou to části Úsvit, Vzkříšení, Podivná stvoření, Slunce a Budoucnost; manga byla též předlohou pěti filmů ze 70. a 80. let) a právě odolnost života, jeho koloběh a střídání se zánikem je ústředním motivem Tezukova opusu (ohnivým ptákem samozřejmě není nikdo jiný než fénix). Kromě toho se však dotýká i jiných témat, kupříkladu náboženství či chování lidstva vůči zemi. Nejvíce si však na Hi no tori cením, že prostředkem ke sdělení je tu vždy kvalitní příběh. Za každou část mangy jeden a postupně jim patří čtyři, dvě, jedna, čtyři a nakonec dvě epizody. Tři se odehrávají v minulosti, dva v budoucnosti, vyprávěny jsou dosti hutně, přitom však netrpí přílišnou zkratkovitostí. Dle mých představ se nevyvedlo jen pár vypjatých momentů, ovšem s výjimkou velmi slabé scény v závěru první části nejde o nic hrozného (kromě té jedné se mi ostatně nyní žádná nevybavuje). Hi no tori je neprávem přehlížené anime (v současné době (červenec 2008) jej na AniDB hodnotilo jen cca 170 uživatelů). Větší pozornost by si zasloužilo už jen kvůli svému neobvyklému obsahu. 8/10 |
|
|
