yenn
Jan Galko
okres Kladno
lolicon pathologicus
homepage
ICQ: 153724538 (zapínám dvakrát za uherský rok)
120 bodů
okres Kladno
lolicon pathologicus
homepage
ICQ: 153724538 (zapínám dvakrát za uherský rok)
120 bodů
Moje komentáře
Hello Kitty no Match uri shōjo (video film) (2001)
Hello Kitty's Animation Theater je soubor 26 krátkometrážních filmů, které vznikly v letech 1989 až 2001 a v nichž postavy ze světa nejslavnější Japonky zpodobňují především západní pohádky. Na rozdíl od obdobného Mariova pokusu zdejší zpracování nepůsobí příliš zkratkovitě, tedy s výjimkou Aladdina a Sněhové královny. Kromě těchto dvou mě pak zklamal závěr Perníkové chaloupky, jenž není tak uspokojivý jako ten „náš“. Naproti tomu nejvíce se mi líbí O Malence zásluhou krásného zimního období, a zejména Děvčátko se sirkami, jehož působivý příběh je pro krátkou metráž jako stvořený a v této podobě je mi bližší díky absenci explicitně křesťanského konce. 8/10
Gdgd yōseis (TV seriál) (2011)
V zimní sezóně nám Shaft předvedl alternativní přístup k žánru mahó šódžo, na jaře tatáž společnost navázala netradiční harémovkou a v létě režisér Uteny nabídl svůj pohled na rodinné hodnoty. Jen podzim se zdál být chudou příbuznou (byť boj o žvanec a středoškolačky hledající životní cíl jsou velice slušné seriály), je však pochopitelné, že víly se snaží být spíše v ústraní. Dobrosrdečná pkpk, rozverná šršr a podivná krkr se věnují třem činnostem: Rozmlouvají nad šálkem čaje, zkouší kouzla v magickém sálu a v kouzelném jezírku zhlížejí výjevy z jiných světů. Slice of life z fantasy světa, řeklo by se. Podstatné ovšem je, že tvůrci si očividně libují v absurdním humoru. Nad horkým nápojem víly probírají různá témata (spánek, kýchání atd.) do vpravdě absurdních rozměrů, při čemž vytane na mysli zoufalý učitel. Zdejší rozmluvy ovšem netrvají tak dlouho, tudíž netrpí úmorností. Krátké němé záběry v jezírku jsou bizarní samy o sobě (v prvním díle letí vzduchem holohlavý chlapík v bílých slipech) a to ještě umocňují vílí repliky nahrazující absentující zvuk. Mám silné podezření, že k těmto pasážím nebyl sepsán scénář a dabérky musely improvizovat - projev a dosti kolísající zábavnost (včetně velice vysoké, podotýkám) by tomu odpovídaly. A nakonec hlavní hvězda: Magický sál. Tato místnost propůjčuje vílám větší moc, a tak si zde mohou dovolit sesílat podstatně mocnější kouzla než obvykle. Hrají slovní fotbal, při němž kouzlí jmenované objekty, vyčarují si hřiště, na kterém vymýšlejí nový sport, nebo stvoří svět fantasy jRPG, do nějž se promítnou v podobě družiny složené z vesničanky, exhibicionistky a vysloužilé wrestlerky. A aby toho nebylo málo, celý seriál je zpracován nepříliš kvalitní počítačovou animací, přičemž ostatní postavy a zvířata vypadají reálně a s vílami vůbec neladí (v tomto případě jde o klad!). Opravdu gdobré. 7/10
Fate/Zero (TV seriál) (2011)
Čtvrtá válka o svatý grál je tu! Obdobně jako ta následující se rozvíjí pozvolna, přičemž v první polovině této bylo méně pamětihodných momentů (útok na Einzbern) a až příliš zbytečných řečí. Zásadní potíž však tkví v tom, že se tento sotva rozjetý vůz tvůrci či producenti rozhodli na tři měsíce zastavit, a závěrečný cliffhanger je přitom velice chabý - souboj s CGI netvorem věru není věc, kvůli níž bych nemohl dospat druhého dne. Má účast na jarním pokračování zaručena není. 5/10
Redline (2009)
I v rouše technicky kvalitním zůstává tuctový příběh tuctovým. Ale budiž, stále tu máme závod, který by mohl být efektní, plný závodnického umu a vychytralých manévrů. První částečně platí, druhé a třetí však nikoli. Zde totiž na dovednostech nezáleží – vítězí ten, kdo, obrazně řečeno, „více zařve“, a to je u sportovního či závodního díla obzvláště mrzuté. Jsou-li Tailenders kopií, pak jsou kopií vskutku zdařilou. 4/10
Pečeť vraha (2003)
Režisér má patrně s vesnickými policisty velice špatné zkušenosti, když se je rozhodl zobrazit jako naprosto neschopné hlupáky, kteří dokáží nanejvýše podezřelého doběhnout, vytlouci z něj přiznání a vyrobit falešný důkaz. I posila ze Soulu je zpočátku prospěšná jako zimník mým pacientům. Z nepochopitelných důvodů je tato absurdní fraška, obdobně jako v Goemul, kombinována s vážným žánrem, kriminálním thrillerem, a tím jej výrazně sráží. Kupříkladu zoufalství vyšetřovatelů, kteří nemohou dostat posily, jelikož byly odveleny jinam, je hmatatelné. Když však v závěru policista, jenž se kasá, jak dobrý má odhad na lidi, posuzuje podezřelého, jaký to může mít na diváka dopad, víme-li z předchozího, že jeho odhad stojí za starou bačkoru? 4/10
Boku wa tomodachi ga sukunai (video film) (2011)
Sled několika nesouvisejících scén (plavková, z šintoistických slavností atd.), jež bez znalosti předlohy, a tudíž bez seznámení s postavami samostatně neobstojí. Kdybych předem neviděl první epizodu seriálu, hodnocení by patrně bylo ještě nižší. 3/10
TV Show, The (amatérský film) (2009)
Kdyby nás Rey Koranteng večer zpravoval kupříkladu o tom, že v seriálu Beze stopy pátrají po Texas Rangerovi, jehož unesl díky radám sourozenců Gondíkových Babica, aby mohl vydírat svou manželku z Tisíce a jedné noci, která vyhrála v DO-RE-MI na Centrálním dvorci a nechce ho pustit do své kajuty na lodi Enterprise, a kdyby k tomu všemu navíc hrála skvělá hudba, hned bych se na televizi díval častěji. 9/10
Sengoku otome: Momoiro Paradox (TV seriál) (2011)
Je jen otázkou času, kdy se v učebnicích dějepisu k hybatelům dějin, jakými jsou geniální / otřesná rozhodnutí, atentáty, přírodní živly apod., přidají také japonské středoškolačky. Třeba právě Hide Jošino, přezdívaná Hidejoši, jež se ocitla v Japonsku 16. století. Oproti popisům v knihách se zdejší svět mírně liší – kupříkladu zde nežijí muži, Oda Nobunaga je prsatá žena, jež se zemi chystá sjednotit zkompletováním legendární Karmínové zbroje, a bitva u Okehazamy má podobu hrátek na pláži. Jak jsem se obával, v poslední třetině se tvůrci místy snažili o přílišnou dramatičnost, na druhé straně je příjemné, že závěrečný souboj není přehnaně natahovaný. Jinak ostatně dopadnout nemohl - k čemu je vám nesmírná moc propůjčená Karmínovou zbrojí, když objem ňader nezvětší? Již staré japonské přísloví přeci praví: „Ómune ga ari, zenkoku no tóči.“ (Kdo velký prs má, zemi ovládá.) 5+/10
Hoshi wo ou kodomo (2011)
(Viděno bez titulků.) Tento krásný, byť očividně jinými místy inspirovaný svět by si zasloužil lepší příběh, když už se na něj Šinkai rozhodl dosud nejvíce soustředit. Především však zamrzí, že se kamsi vytratila většina šinkaiovských emocí a zastoupil je tovární produkt. Je sympatické, že se režisér již nechtěl opakovat, u mě by však nejspíše uspěl lépe, kdyby to udělal. 5+/10
Hamelin no Violin Hiki (TV seriál) (1996)
Hlavní hrdina třímá namísto obrovského meče obrovské housle a poskoky démonů posílá na onen svět pomocí Čajkovského a dalších skladatelů. Mimo to se seriál rozvíjí jako vcelku standardní (ve své době možná ještě ne) dobrodružné fantasy, na němž je již od počátku patrný značně omezený rozpočet, jelikož statické záběry tvoří dobrou polovinu každé epizody (ve zbývající polovině pak vlají vlasy a pláště). (Kam se hrabe Berserk.) Příčina nízkého hodnocení však leží jinde a výrazněji se začne projevovat před polovinou seriálu. Veškerý děj je totiž postupně redukován na sled dramatických a konfliktních situací, do kterých postavy a zvraty vyskakují dle scénáristovy píšťalky, a směřování příběhu je podřízeno pouze absurdně přehnané snaze o vyvolání emocí a napětí (přitom každé ohrožení hlavních postav dopadá stejně). Jelikož jsem konstruktem nazval Onii-sama e..., naprosto netuším, jak označit to, co se začne dít zde. Opravdu nevídané a překvapivě ještě horší než velmi slabý komediální předchůdce. 2/10
Nerawareta gakuen: seifuku o osou (1986)
„Američtí a kanadští experti tvrdí, že ideální sex běžného člověka trvá kolem deseti minut a většina pohlavních styků trvá jen mezi třemi až třinácti minutami. Delší soulož bývá únavná a nakonec zbavuje člověka uspokojení.“ [MUDr. Radim Uzel] Tato je sice občas přerušována krátkými absurdními a místy vtipnými scénami (nástup do školy!), únavná je však i tak ukrutně. To by u (soft)porna běžně nebylo nic překvapivého, jenže v Sačiko Hanai, což byla dosud má jediná zkušenost s pinku, je koncentrace kopulačních pohybů výrazně nižší. Obávám se, že typičtějším žánrovým zástupcem je tento film. 2/10
Zdrojový kód (2011)
(Obsahuje podstatné SPOILERY.) „Pane, myslím, že máme vhodný subjekt pro náš projekt. Je to mladý muž z České republiky.“ „Z čeho soudíte, že je vhodným kandidátem?“ „Srazila ho tramvaj a nyní mu funguje jen čtvrtina mozku.“ „Dobrá práce. Ještě mu pár spojů přerušíme a pak bude pro projekt jako dělaný.“ O chvíli později. „Pane, když ho sem vezli, byl napojen na ventilátor a tak, neměli bychom také –“ „Nesmysl! Co taková čtvrtka mozku může k životu potřebovat? Stačí, když otevřeme lebku, aby se jí lépe dýchalo.“ „... Ano, pane.“ „Ještě jedna věc. Životní funkce mu sice nepodporujeme, je však třeba mít možnost kdykoli je okamžitě ukončit. Víte, jak to mám rád, že?“ „Jistě, pane, velké červené tlačítko už je na cestě.“ Za dva měsíce. „Pane, to je strašné! Došlo k teroristickému útoku na pražské metro: celé Muzeum je v plamenech, nikdo z cestujících nepřežil! Pachatel rozeslal do médií vzkaz, že pravé peklo teprve přijde!“ „Výborně! Teď se ukáže, co náš projekt dokáže! Okamžitě mezi cestujícími vyhledejte vhodného kandidáta pro transfer mysli!“ „Ale pane, celá stanice a vozy jsou na padrť, takže z cestujících asi také –“ „To mě nezajímá! Hlavně ať souhlasí synaptická mapa!“ Projekt byl spuštěn. „(šeptem) Pane, jak může vědět, co je v šachtě, do které ten cestující nenahlížel?“ *zlý pohled* „Vy se raději starejte o to, abyste příště sehnali zkušeného vojáka. Tenhle civil neustále odmlouvá, zpochybňuje naše rozhodnutí a neplní rozkazy. Už jen čekám, kdy se na monitoru začnou objevovat uslzené smajlíky.“ Svět byl zachráněn! A mezitím v paralelní realitě. „Pane, do pošty na CSFD mi přišla zpráva od někoho, kdo se vydává za majitele naší čtvrtky mozku, a on tvrdí, že projekt, který rozjíždíme, stojí za dvě věci. Nevíte, co to může znamenat?“ 3/10
Fractale (TV seriál) (2011)
Vyměním notebook za pluh. Nabídky posílejte do pošty. 4/10
Hana no mahō tsukai Mary Bell (TV seriál) (1992)
Až bude Subjektiv opět tvrdit, že mahó šódžo je pedofilní, vysmějte se mu do avataru. Vždyť Mary Bell je stára kolem 500000 let! (Pravda, vypadá a chová se, jako by byla o 499993 roky mladší, ale na takové drobné detaily nehleďme.) Kromě toho jde o obvyklou žánrovou zástupkyni, která jako oddychové anime poslouží slušně, ale je ještě o trochu dětštější než Sakura a Creamy Mami. Druhé jmenované je Mary Bell podobná povahou, díky níž vyzdvihuje seriál o pár bodíků výše. Mary Bell ni omakase jo! 5/10
Kenpū denki Berserk (TV seriál) (1997)
„Zpočátku se seriál věnuje hlavně bojům a soubojům,“ píše Subjektiv, zapomněl však dodat, že proměnná „zpočátku“ je v tomto případě rovna dvěma třetinám seriálu. Potíž je, že s výjimkou několika hezkých výjevů střety nic pamětihodného nenabízejí, s čímž ladí i veskrze průměrný pseudohistorický příběh o jedné cestě k vrcholu. Jistě, chvíle, kdy postavy hovoří a přemýšlejí o sobě i o ostatních a budují své vztahy, jsou na tom výrazně lépe, takových je ovšem výrazně méně. Kupříkladu potenciálně velmi zajímavý Griffith tak dosti tratí na tom, že je po většinu času prezentován jen jako geniální (voje)vůdce. Vše výše zmíněné pak vedlo k tomu, že ve mně seriál nedokázal vzbudit větší zájem o postavy, natož soucítění s nimi, a to jistě ovlivnilo vcelku slabý dopad závěrečných circa pěti epizod. Jedna osoba mě však přeci jen nezklamala - Susumu Hirasawa. 6/10
Mitsudomoe zōryōchū! (TV seriál) (2011)
Duch seriálu se nezměnil, ovšem povedené vtipy jsou ve druhé sérii trochu četnější (především v první polovině). 5+/10
Suzumiya Haruhi no gensō (koncert) (2010)
Záznam koncertu z 29. dubna 2009, na němž Tokijský filharmonický orchestr zahrál patnáct skladeb ze soundtracků k první sérii Haruhi. Občas se zpěvem připojí Aja Hirano a Minori Čihara, které jsou velice kawaii~~~^_^, a objeví se rovněž pár vtipných odkazů na seriál. Dovedu si přestavit několik vylepšení (tematické projekce, bunny obleček, taneček ze závěrečné znělky), ale už takto je to skvělá podívaná a poslouchaná.
Seraphim Call (TV seriál) (1999)
Ve vodách průměru až podprůměru a v hlubinách mdlého zájmu až zapomnění se na databázích anime vznáší několik nenápadných drahokamů. „Jak je nalézt? Jak se k nim dobrat?“ říkáte si jistě bezradně. Není však třeba propadat beznaději - je tu pro vás yenník, objevitel skrytých pokladů! A jeden z nich vám právě přináší. Zhruba rok po uvedení Putování za sentimentem stvořilo studio Sunrise seriál, který se onou adaptací simulátoru randění očividně inspiroval: Volání serafínovo vypráví příběhy jedenácti dívek, které žijí v roce 2010 ve městě Neo-Acropolis, každé z nich je věnována jedna epizoda (s výjimkou té poslední), pár dílů má zápletku podobnou „předchůdci“, a dokonce i názvy epizod jej svým stylem připomínají. Podoba je tedy na první pohled zřejmá, zároveň ovšem jen povrchní (až mám dojem, že šlo ze strany tvůrců o žert). Podstatnější (a chvályhodný) je jiný shodný rys - obsahová a formální různorodost jednotlivých epizod, která zde zachází ještě déle. Rozdílnost hrdinek je samozřejmostí, především však seriál střídá žánry (zdejší výčet není kompletní; ano, i Cowboy Bebop je od Sunrise) a formu vyprávění – v některém dílu je narušena chronologie děje, další se prolíná s jiným médiem atd. Formální hrátky vyzdvihují i příběhy, jež by při prostém odvyprávění působily banálně, většina je však opravdu dobrá. Skvělý zážitek. 9/10
Yuri seijin Naoko-san (video film) (2010)
O klínech děvčátek, které fungují jako antény, o typologii chlípníků ve veřejných prostorách, o úderech vlakem a o testu na incestní tužby. Bizarní rozhodně, vtipné jen občas. A bez pancushotů:-( 4/10
Scryed (TV seriál) (2001)
Za tuctovou zápletku a obdobně originálně se odvíjející děj bych tři hvězdičky udělil, zvláště když šónenů jsem zatím viděl pramálo, a navíc musím připustit možnost, že v době vzniku Scryed o tolik ohrané téma nešlo. V žádném případě a v žádné době však neobstojí souboje, kterým je zde věnován poměrně velký prostor. Zpočátku mi přišlo sympatické, jak stroze Kazumův Alter oproti ostatním vypadá, záhy se ovšem ukázalo, že se strohým vzhledem získal i strohou schopnost - umí dát pořádnou ránu! (S jejím vylepšováním (později dokáže dát ještě pořádnější ránu a nakonec tu nejpořádnější) navíc vezme za své i strohost podoby, přičemž konečná verze působí vysloveně směšně.) Mezi ostatními postavami se ojediněle některá se zajímavou schopností objeví, většina z těch, které s Kazumou bojují, však disponuje pouze něčím velkým (velkým koltem, velkým robotem...) a to platí i o hlavním zloduchovi (ten má velkou moc), nudném hajzlovi, který si jen na rozdíl od ostatních na svou nejpořádnější ránu několik dílů počká. I s takovými prostředky by mohl boj vypadat dobře, byl-li by ozvláštněn choreograficky, způsobem „natočení“ či výtvarnou stylizací, nic z toho však Scryed nenabízí. Schema, kdy Kazuma dostává nějakou dobu po papuli, než dá pořádnou ránu, se tak brzy omrzí. Bum, prásk, zív! 4/10
Netrun-mon The Movie (video film) (2004)
Přiznávám, že s japonským internetovým prostorem a s japonskými médii nejsem téměř vůbec obeznámen, a to je možná v případě tohoto OVA zásadní nedostatek. Vystupují v něm totiž postavy, které souvisejí s časopisem NetRunner / NetRun, k jehož pátému výročí OVA vyšlo, objevuje se tu zakladatel fóra 2channel a velmi pravděpodobné se zde vyskytují i další odkazy, které jsem nepoznal. Bizarní zápletku (zloduch unášející maskoty internetových stránek), která však (asi) není vůbec využita, primitivní příběh (?), tuctový závěrečný souboj a jediný slušný vtip pak lépe než jednou hvězdičkou ohodnotit nemohu. (Mimochodem, byť je Habanero-tan na plakátu mezi čelními postavami, v OVA se objeví jen na pár vteřin. To kdyby snad někoho zaujala jinde na obrázku a chtěl toto dílo zhlédnout jen kvůli ní (stejně jako já).) 2/10
Ore no imōto ga konna ni kawaii wake ga nai (TV seriál) (2010)
Od sestřičky jsem nic nečekal, tudíž mě velmi příjemně překvapila. Předně mě potěšilo, že to není klasické komediální anime, nýbrž „slice of life“, a téměř se v něm nevyskytují klasické komediální momenty (mlácení a řvaní) a stylizace (to je první, byť nespecifická podoba s Haruhi). Dobrou zábavu tak zajišťují dialogy (především Kirino vs. Kuroneko, mezi nimiž vyniká skvěle ztvárněný „souboj“ mezi mahó šódžo a temným fantasy), situace, v nichž se postavy ocitají (obzvláště střety Kjósukeho se světem otaku), a pak samotné postavy - oblíbil jsem si hlavní duo (druhá podoba s Haruhi), Kirininy kamarádky i bezelstnou Manami. Kirino mě většinou nedráždila asi i proto, že mi trochu připomíná mou sestru, a tedy jsem na podobné chování vcelku zvyklý. (Ano, díky tomuto anime jsem si uvědomil, že máme doma mírnou formu cundere (bije mě jen jednou měsíčně); loliconkou, pokud vím, sestra není.) Nebýt dvou přespříliš vážných epizod, udělil bych o chlup vyšší hodnocení. (Mimochodem, otázka „kam spěje?“, kterou si Zíza pokládala, mi u „slice of life“ nepřijde příliš důležitá, ale chápu, že právě kvůli tomu se tento subžánr někomu nemusí zamlouvat.) 7+/10
Binzume yōsei (TV seriál) (2003)
Našel jsem poklad! Kururu, Čiriri, Sarara a Hororo jsou čtyři maličké víly, které žijí v lahvích u pana učitele (oslovují ho jen „sensei-san“) na stole a rády by se staly lidmi. Aby se jim jejich přání splnilo a aby se na svůj lidský život připravily, seznamují se s různými činnostmi, jež souvisejí s jednotlivými měsíci roku (imatrikulace, Hanami, Zlatý týden...). Přestože v úvodní znělce prosí o vysvětlení pana učitele, čerpají většinu informací z knih a časopisů, případně jim je dodává holčička Tama ze sousedního domu, načež si je víly (dez)interpretují a ony činnosti konají a prožívají. Často se tak ocitají v rozličných prostředích, jež v různé míře odpovídají skutečnosti (pláž, letní festival; magický rituál, válka...) a do nichž se občas promítají věci, které nacházejí doma (kupříkladu v džungli se střetnou s plyšovým hadem), a víly v nich vystupují v odpovídajících oděvech. To v kombinaci s roztomilou kresbou víl (pro vyjádření míry roztomilosti celého seriálu neexistuje nejspíš v žádném lidském jazyku adekvátní pojmenování) činí ze seriálu jedno z nejvtipnější děl, které jsem doposud zhlédl. Jistě to není zábava pro každého, dobrou představu si však lze učinit z úvodní znělky. (Sarara ve svatebních šatech je úžasná!) I přes slabší poslední epizodu se má seriálová topka po velmi dlouhé době mohutně otřásla. 9+/10
Katanagatari (TV seriál) (2010)
Kam mohou hezké vizuální zpracování a slušně zábavné souboje (povětšinou; hlavní klání v závěrečných dvou epizodách jsou obyčejnou přehlídkou super power) vyzdvihnout anime, jež je založeno především na hypertrofických a hyperplastických dialozích? Výše než na průměr rozhodně ne. 5/10
Shichinin no Nana (TV seriál) (2002)
Kdo zavítá k Naně Suzuki domů, ten nejspíš pocítí obdiv k jejím rodičům - vychovávat sedmerčata jistě není žádný med. Skutečnost je však poněkud jiná. Jednak tatínek a maminka žijí již nějakou dobu pracovně v USA, a o sedm slečen se tak stará dědeček, jednak tu ještě nedávno byla dívka pouze jedna. Až ve chvíli, kdy se Nana střetla s jedním z dědečkových experimentů (šlo o pokus zhmotnit barvy duhy), zmnožila se. A stejně jako se liší barvy duhy, tak jsou povahově rozdílné Nany. Pomineme-li tu drobnost, že je Nana sedminásobná („Nana“ je jedno ze čtení znaku pro číslo sedm.), je ta původní vcelku obyčejná holčina, jež má nejlepší kamarádku Hitomi, občas musí trpět naschvály od sympatického tyranského tria a studuje s průměrným prospěchem nižší střední školu. Známky si však bude muset zlepšit, jelikož jejím idolem je Juiči Kamičika, jeden z nejlepších studentů, s nímž by ráda navštěvovala stejnou střední školu. Dokud se Naniny životní eskapády, se kterými se jí dle svých povah snaží pomáhat ostatní Nany, nesou v odlehčeném duchu, je povětšinou vše v pořádku. Díky nepřehnané komediální stylizaci a několika dobrým nápadům je seriál místy opravdu vtipný (výborná je část, kdy se Nana snaží zjistit, na jakou střední školu se Juiči hlásí). Potíže nastávají ve chvíli, kdy nastávají potíže. Na vážnou strunu nám totiž tvůrci hrají jednoduchoučké melodie (obzvláště otravné jsou smyčce), které navíc s blížícím se koncem znějí stále častěji. 5/10
Mahō no tenshi Creamy Mami (TV seriál) (1983)
Jak je zřejmě v žánru mahó šódžo obvyklé, i Creamy Mami je seriálem epizodickým. Zápletky, které se točí především kolem kariéry Creamy Mami, rodiny Jú a kolem nadpřirozena, jsou vcelku různorodé, po stránce příběhu však většina dílů osciluje kolem průměru. Občasné komediální momenty by pak celý seriál možná stáhly pod něj, jenže tak jako naše hrdinka často vytahuje ze šlamastyky sebe či druhé, tak se jí to daří s celým seriálem. Ať má podobu malé rošťandy, nebo elegantní mladé hvězdičky, je vždy okouzlující. (Snad jen s výjimkou epizody, v níž se zamiluje do nafoukaného metrouše, ale na konci své zaváhání napraví.) Ovšem pokud jste dospělí Subjektivové, tak se tomuhle spíše vyhněte. 6/10
Amada Anime Series: Super Mario Brothers (video film) (1989)
Přijde-li vám jako dobrý nápad uchopit synopse tří pohádek (Momotaró, Issun-bóši a Sněhurka) a zpracovat je ve 12 minutách s reáliemi ze světa Super Maria, pusťte se směle do tohoto OVA. 2/10
Super Mario Brothers: Peach-hime kyūshutsu dai sakusen (1986)
Díky tomuto filmu jsem si zavzpomínal na své videoherní začátky - pochopitelně zde vystupují postavy ze hry, hráč pozná mnohé hudební motivy a i příběh kvalitou odpovídá tomu hernímu. Zádrhelem je, že příběh na úrovni Super Maria je pro film, který není stylizován jako videohra (škoda!), nedostačující, hudba se k některým scénám vůbec nehodí, komediální momenty nejsou vtipné a princezna Broskvička má velmi otravný hlas. Mizerné technické zpracování a prokládání děje průměrnými písničkami také na dojmu nepřidají. 2/10
Jungle wa itsumo Hare nochi Guu (TV seriál) (2001)
Dobrá úvodní znělka, pár povedených vtipů a občas Guu - to jsou klady. Zbytek je naprosto tuctová uřvaná, mlátící, a tedy ukrutně nudná komedie. 3/10
Tenkū no Escaflowne (TV seriál) (1996)
Je chvályhodné, že se tvůrci rozhodli šetřit s negativními prvky Fušigi júgi (klasických komediálních momentů je tu dokonce naprosté minimum, ovšem zastupují je pavědecké vtípky, kterých je i na fantasy příliš), naneštěstí však se splašky vylili i těch několik zajímavých záporných postav. Mezi zdejšími se vyjímá zvláště Dilandau, který je záporákem skutečně ubohým. (Takovou postavu bych dokázal napsat i já.) Hudební doprovod nabízí pár velmi pěkných motivů. 5/10