Moje oblíbené seriály

• Haibane renmei (TV seriál) (2002) Šedokřídlí mě naprosto uchvátili od samého počátku, od první scény. Nejprve především zásluhou zpracování, tedy excelentní hudbou a nádhernou kresbou (tu řadím mezi animovanými díly na jedno z prvních míst). O chlup později mě okouzlilo zajímavé prostředí, atmosféra, sympatické postavy a každodenní práce šedokřídlých, které jsou představeny v prvních pěti, především seznamovacích dílech. Od přelomu šestého a sedmého dílu se pak rozehraje osobní příběh o hledání místa šedokřídlé na zemi a o odpuštění. Ten je výborně podaný, dosti emotivní a má fantasticky strhující a působivý závěr. Haibane by bezpochyby patřili do mé Top 3 veškerých filmových děl. 10/10

• Koi kaze (TV seriál) (2004) Koi kaze (japonský termín znamenající „být svázán láskou k druhému”) jest skvělý seriál o tom, kterak se potkají dva - on (28) a ona (15). Stejně jako v případě Kimi ga nozomu eien jde o dle mého velice uvěřitelné zpracování mezilidského vztahu, přičemž Koi kaze se mi líbí ještě více než KGNE. Zásluhu na tom mají především dva fakty. Jednak zatímco KGNE by imho bylo možné odvyprávět v polovičním počtu dílů, u Koi kaze jsem tento pocit neměl (byť ani to neuhání žádným akčním tempem). Druhak má Koi kaze výborný (výrazně lepší než KGNE) a zážitek posilující hudební doprovod. Do třetice musím ještě poznamenat, že snad žádné filmové dílo ve mně nerezonovalo tak dlouho jako Koi kaze. Poprvé mi trochu vadil nepříliš uzavřený závěr (myšleno v tom smyslu, že koncem to nejtěžší teprve začíná), ovšem po druhém zhlédnutí si lepší představit nedokáži. Hodí se k „nevnucujícímu“ rázu celého seriálu. 9+/10

• Binzume yōsei (TV seriál) (2003) Našel jsem poklad! Kururu, Čiriri, Sarara a Hororo jsou čtyři maličké víly, které žijí v lahvích u pana učitele (oslovují ho jen „sensei-san“) na stole a rády by se staly lidmi. Aby se jim jejich přání splnilo a aby se na svůj lidský život připravily, seznamují se s různými činnostmi, jež souvisejí s jednotlivými měsíci roku (imatrikulace, Hanami, Zlatý týden...). Přestože v úvodní znělce prosí o vysvětlení pana učitele, čerpají většinu informací z knih a časopisů, případně jim je dodává holčička Tama ze sousedního domu, načež si je víly (dez)interpretují a ony činnosti konají a prožívají. Často se tak ocitají v rozličných prostředích, jež v různé míře odpovídají skutečnosti (pláž, letní festival; magický rituál, válka...) a do nichž se občas promítají věci, které nacházejí doma (kupříkladu v džungli se střetnou s plyšovým hadem), a víly v nich vystupují v odpovídajících oděvech. To v kombinaci s roztomilou kresbou víl (pro vyjádření míry roztomilosti celého seriálu neexistuje nejspíš v žádném lidském jazyku adekvátní pojmenování) činí ze seriálu jedno z nejvtipnější děl, které jsem doposud zhlédl. Jistě to není zábava pro každého, dobrou představu si však lze učinit z úvodní znělky. (Sarara ve svatebních šatech je úžasná!) I přes slabší poslední epizodu se má seriálová topka po velmi dlouhé době mohutně otřásla. 9+/10

• Suzumiya Haruhi no yūutsu (TV seriál) (2006) Suzumija Haruhi no júucu je jako Beyond Good & Evil mezi anime. Většina přísad není bůhvíjak originální, ovšem to vůbec nevadí, anžto jsou spolu s kořením několika výborných nápadů namíchány ve velice chutný a osvěžující koktejl vtipu (místy i napětí), všedních i méně všedních starostí, zajímavého příběhu a především skvělých postav (z nichž Juki Nagato řadím mezi své nejoblíbenější charaktery vůbec a vysloveně jsem si vychutnával takřka všechny scény, v nichž byla přítomna) a výborných dialogů (ačkoli s nadsázkou lze říci, že jde spíše o jeden mluvený a jeden myšlenkový monolog) - seriál je to vskutku ukecaný. Pochválit musím rovněž vynikající „kameru“, vizuální stránku celkově a hudební doprovod. Vše dohromady pak dává jedno z nejlepších filmových děl, jaké jsem dosud viděl. 9+/10

• Městečko Twin Peaks (TV seriál) (1990)

• Kino no tabi: the Beautiful World (TV seriál) (2003)

• .hack//SIGN (TV seriál) (2002)

• Shigofumi (TV seriál) (2008) Hlavní hrdinkou Šigofumi je dívka Fumika, která má zvláštní poslání: doručuje posmrtné dopisy (šigofumi) od zemřelých lidí jejich blízkým. Jejím spolupracovníkem, který je vždy po ruce, je mluvící hůl Kanaka. Námět, který byl spolu se vzhledem Fumiky (hlavních postav v uniformě poštovní doručovatelky se v anime mnoho nevidí) hlavním důvodem, proč jsem Šigofumi začal sledovat, a který lehce připomíná Šinigami no ballad, by se v nesprávných rukou mohl snadno zvrhnout v přehlídku stereotypu (ve smyslu jednotvárných epizod) a přehnaného sentimentu. Je tedy štěstí, že se dostal do rukou správných. Vyprávění je někde mezi epizodním seriálem a seriálem s jednou dějovou linií. Některé (více)díly jsou úplně samostatné, jiné se věnují hlavně Fumice a další jsou někde na pomezí. Epizody se liší i co se týče jejich nálady. Některé se nesou spíše ve smířlivém duchu (podobně jako v již zmiňovaném Šinigami no ballad), plno jich však je dosti bezútěšných a znepokojivých (daly by se připodobnit k Paranoia Agentovi) a ty leckdy nabízejí zajímavé exkurze do různých psýché. Přesto na mě Šigofumi nepůsobí jako roztříštěná, nýbrž jako sestavená mozaika. Technické zpracování je na vyšší standardní úrovni a i z ní dokážou animátoři několikrát vykouzlit vizuálně úchvatné obrazy. Hudba je velice dobrá. Jediná věc, která mi vadí, jsou občasné (naštěstí nepříliš časté) komediální výstupy Kanaky. Šigofumi je bezpochyby anime, které bude patřit k letošní špičce. 9/10

• Ichigo Mashimaro (TV seriál) (2005) V žánru „slice of life“ není chutnějšího zákusku než Jahodového marshmallow, úžasnější osoby než Miu Macuoky ani vtipnějšího násilí než nezobrazeného. 9/10

• Seraphim Call (TV seriál) (1999) Ve vodách průměru až podprůměru a v hlubinách mdlého zájmu až zapomnění se na databázích anime vznáší několik nenápadných drahokamů. „Jak je nalézt? Jak se k nim dobrat?“ říkáte si jistě bezradně. Není však třeba propadat beznaději - je tu pro vás yenník, objevitel skrytých pokladů! A jeden z nich vám právě přináší. Zhruba rok po uvedení Putování za sentimentem stvořilo studio Sunrise seriál, který se onou adaptací simulátoru randění očividně inspiroval: Volání serafínovo vypráví příběhy jedenácti dívek, které žijí v roce 2010 ve městě Neo-Acropolis, každé z nich je věnována jedna epizoda (s výjimkou té poslední), pár dílů má zápletku podobnou „předchůdci“, a dokonce i názvy epizod jej svým stylem připomínají. Podoba je tedy na první pohled zřejmá, zároveň ovšem jen povrchní (až mám dojem, že šlo ze strany tvůrců o žert). Podstatnější (a chvályhodný) je jiný shodný rys - obsahová a formální různorodost jednotlivých epizod, která zde zachází ještě déle. Rozdílnost hrdinek je samozřejmostí, především však seriál střídá žánry (zdejší výčet není kompletní; ano, i Cowboy Bebop je od Sunrise) a formu vyprávění – v některém dílu je narušena chronologie děje, další se prolíná s jiným médiem atd. Formální hrátky vyzdvihují i příběhy, jež by při prostém odvyprávění působily banálně, většina je však opravdu dobrá. Skvělý zážitek. 9/10