Dokonale udělaný zakázkový výrobek, v němž není skoro žádný osobní vklad. Pořád to není typická hollywoodská zábava, rozhodně ne taková, jak se točí v posledních letech, ale tentokrát studený styl nepomáhá, ale spíš odcizuje celému vyprávění (to, že je Lisbeth tak divná, není proto, že má být cool, ale proto, že se jí něco stalo a má na vyšetřování osobní zájem; což z Fincherova filmu neplyne). Jinak jde o další příznačný příspěvek k fenoménu poslední doby - kultu nerdů.
Karel Vachek konečně pojmenoval svoji metodu a způsob myšlení. Po předcházejících dvou rozpačitých filmech natočil jedno ze svých nejlepších románově pojatých děl. První hodinou je opět potřeba se trochu proukousávat, pak snímek ale nabere ohromný spád a kromě toho, že je filosoficky inspirativní, je i naprosto nefalšovaně zábavný a dokonce i divácky přístupný. (Mimochodem, oficiální text distributora se s výslednou podobou filmu hodně míjí.)
Téma pohlavního zneužívání je tu druhotné. Primární je snaha poukázat, jak se bulvárně podobných témat chytají média, která se prezentují jako seriózní. Ta kritika míří velmi správným směrem, ale film není tak propracovaný, aby to dokonale zaúčinkovalo.
Doposud nejtrefnější pojmenování české současnosti v českém filmu. Všechna nasranost a znechucenost světem podaná s velkou grácií a vtipem (čili anti-Vorel a jeho odpudivý Miliardář). Pasáž, kdy se otcové rodin osaměle opíjejí, je jako Intimní osvětlení po 45 letech. Jinak mám moc velkou radost, že se Robert Sedláček nezakopal v poloprofesionalismu a poloamatérismu, na němž postavil Největšího z Čechů.
Že to bude spíš než černobílý Valčík s Bašírem rotoskopický Muž z Londýna od Bély Tarra jsem čekal. Ale že film, ve kterém není skoro žádný děj (a ten je přitom po odhalení zápletky v presskitu hodně primitivní), bude tak nesrozumitelný na základní úrovni motivace postav, to jsem nečekal. Atmoška za 5 bodů, scénář za 2.
Jak kdyby to vyprávělo ožralé dítě nebo senilní důchodce... Administrátory ČSFD žádám, ať opraví délku filmu na 160 minut. (Subjektivně je to takto dlouhé.)
Historka z pavlače roztažená na celovečerní délku jako "český trhák roku". Vejdělkova radostná obhajoba nevěry, kdy nikoho nic nebolí, je znechucující. _____________ Mám pocit, že se tam projevuje jeho svobodomyslný "duch umělce" (tedy žít si svobodně jako umělec, bez závazků), ale podávat to středostavovskému publiku tak, jako by to byl nebo mohl být jejich život. (Přitom takhle, jako postavy ve filmu, si žijou maximálně bývalí estébáci a veksláci.) ____________ Vrcholem zástěrky a pokrytectví pak je, že se ze všech těch hnusáren a prasáren udělá něco roztomilého. Je to vlastně opak toho, co říká Woody Allen: "Sex je dobrý, když je sprostý". Tady není nic sprostého, ale uděláno tak, aby to neurazilo žádnou panímámu z malého města (která byla v kině naposledy na Ženách v pokušení). Doufám ale, že to jinak uráží všechny myslící lidi, kteří ještě neztratili cit a poznají dobrou komedii od načinčané macho-onanie.
1) Dílo, v němž je motivů, situací, scén a střihů za dva či či tři filmy. 2) Nejlépe udělaný 3D hraný film (nepočítáme-li Avatara dělaného jinou technologií). 3) Nejtemnější díl Transformerů. 4) Film, který mazaně propojuje absolutní nedůvěru k institucím, podporuje víru v konspirační teorie, a zároveň říká, že kdosi (vláda, armáda, hodní autoboti...) stojí na naší straně. Mimochodem hodně zajímavý příspěvek na téma "korporání kultury" - musí to strašně silně oslovovat ty, kteří pracují ve velkých firmách a cítí se podcenění. 5) Tuna klišé a fetišů, z nichž část je ale reflektovaná. Z hlediska demostrace sexuality unikátní příklad toho, že ženské tělo může být zvěcněně vnímáno jako karosérie auta a neustálé transformování bojových robotů lze vykládat i jako vyjádření autorovy infantilní sexuality, jež se projevuje polymorfní perverzností ;) (Doufám, že psychoanalytik Slavoj Žižek o tom jednou napíše esej.)
O trochu slabší než Antikrist. Vlastně možná zbytečně čekáme něco šokujícího a drastického. Rozhodně ale úžasná rozprava a meditace na téma "jak by vypadala globální katastrofa" a "může být zkáza estetická?", respektive jde i o souboj s imperativem či přáním "uděláme si to na konci hezký".
"Unusual and cruel film". Většina lidí si všímá vizuálu, který je ale záměrně přešlechtěný a falešný, protože se tu pracuje s fenoménem "nespolehlivého vypravěče". Zůstává jen otázka, jestli to celé je chlapecká, nebo dívčí fantazie... Zatím to vypadá spíš tak, že Snyder dost koncepčně naštval spoustu geeků a fanboyů, kteří si nemůžou užívat film podle svého. Že to ani při pochopení tvůrčích záměrů není velká zábava, ale jen sebedestruktivní experiment, je věc jiná.
První překvapení letoška a dost možná nejlepší animák za posledních několik let. Ačkoli má 2D formát, grafika je co se týče detailů a realističnosti o generaci dál než 3D filmy. Ohromné množství nápadů, často velmi nekorektní a "nedětské".
Tenhle film působí jako tunelářská akce. Ale kdyby se neprokázala defraudace, tak by za tuhle nekonečně rozplizlou a prázdnou nudu měl být někdo potrestán.
Instant classic. A obzvlášť dobré na tom je, že se to líbí i konzervativním milovníkům westernů, i těm, co považují western za přežitý žánr. ___________ Na tento film by také měly povinně chodit všechny náctileté milovnice Twilightu, aby si konečně utvořily nějaký dobrý životní vzor.
Iňárritu už zjevně neví coby. Každá scéna je vypiplaná a vlastně sama o sobě působivá. Ale celek by mohl trvat 90 minut i tři hodiny, nehrálo by to roli. Těžko určit, jestli tu jde víc o sociální portrét bídy, napínavý příběh o jednom člověku, nebo apartní snaha vnést do každodennosti trochu mystiky. Biutiful neobstoji nakonec ani v jednom. Málokdy se vidí takové mrhání talentem.
Asi tak to poslední, co mě napadá, že je tento film "příjemný" a "milý", jak se tu pořád opakuje. Trošku se bojím, že lidi moc nevidí za tu fasádu realismu daného hlavně typem hereckých projevů, a zapomínají, že jde o poměrně tvrdou "třídní kritiku". Namísto toho, aby film chápali ideologicky (jako ukázku bídy střední třídy v Británii), v něm pak vidí jen obecný pohled na "život, jaký je", jak kdyby to bylo cosi univerzálního a neměnného. Mike Leigh tak vlastně natočil film, jehož divácká recepce jde proti jeho záměrům.
Fascinující podívaná, která je navíc úvahou o dokonalosti umění a fikčních světů. A jinak unikátní film propojující obraz a zvuk způsobem, kdy je těžké určit, co je vlastně dominantní. ______________________ Mezi IMAX verzí a 3D verzí pro normální kina je rozdíl zážitku tak třetinový, možná větší. V normální 3D projekci je obraz příliš tmavý, neostrý (tváře jsou až rozrastrované), zvuk MNOHEM slabší. V IMAX verzi je obraz křišťálově čistý a přehledný i v tmavých záběrech, zvuk je intenzivnější a hudba vnáší do děje silné emoce. _________________ Může se to zdát jako prkotina nebo důkaz toho, že Tron stojí čistě na technologii. Jenomže technologie má vliv na styl a styl má vliv na emoce. Koukat se na Trona v normální 3D projekci nebo dokonce 2D projekci je rozdíl jako mezi tím, když jste na technopárty, nebo si pustíte nějaké techno z kazeťáků (ano, z kazeťáku, žádného vinylu přes bedny nebo MP3 do sluchátek.) Tímto chápu i všechny zklamané diváky...
Sním, či bdím? Tahle nekonečná nuda se někomu může líbit? Nejenom, že nebylo třeba Relikvie smrti rozdělovat na dva filmy a stačil jeden, ale obávám se, že celá sága by se bez problémů vlezla do tří celovečerních filmů. Tohle natahování, neustálé opakování, předzvěsti a přípravy na "něco velkého" jsou opravdu otravné. Jak kdosi už správně napsal, Relikvie smrti jsou něco mezi Cestou (The Road) a Šifrou mistra Leonarda a z obou si bere jen to horší. A ta romantika pro puberťáky? Jako samostatný film o třech dospívajících, kteří objevují svou sexualitu v anglické přírodě, by to možná bylo i dobré, jen by to nesměla být první část bombastického finále "největší filmové ságy všech dob". Chvílemi to svou nezvládnutou sebedůležitosti už připomíná Twilight.
Moje komentáře
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Dokonale udělaný zakázkový výrobek, v němž není skoro žádný osobní vklad. Pořád to není typická hollywoodská zábava, rozhodně ne taková, jak se točí v posledních letech, ale tentokrát studený styl nepomáhá, ale spíš odcizuje celému vyprávění (to, že je Lisbeth tak divná, není proto, že má být cool, ale proto, že se jí něco stalo a má na vyšetřování osobní zájem; což z Fincherova filmu neplyne). Jinak jde o další příznačný příspěvek k fenoménu poslední doby - kultu nerdů.
Hranaři (2011)
Působí to asi tak, jako by režisérem byl Andrej Babiš a přebralo to všechnu jeho zmatenou a hrubou dikci.
Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid (2011)
Karel Vachek konečně pojmenoval svoji metodu a způsob myšlení. Po předcházejících dvou rozpačitých filmech natočil jedno ze svých nejlepších románově pojatých děl. První hodinou je opět potřeba se trochu proukousávat, pak snímek ale nabere ohromný spád a kromě toho, že je filosoficky inspirativní, je i naprosto nefalšovaně zábavný a dokonce i divácky přístupný. (Mimochodem, oficiální text distributora se s výslednou podobou filmu hodně míjí.)
Zneužívaný (2011)
Téma pohlavního zneužívání je tu druhotné. Primární je snaha poukázat, jak se bulvárně podobných témat chytají média, která se prezentují jako seriózní. Ta kritika míří velmi správným směrem, ale film není tak propracovaný, aby to dokonale zaúčinkovalo.
Rodina je základ státu (2011)
Doposud nejtrefnější pojmenování české současnosti v českém filmu. Všechna nasranost a znechucenost světem podaná s velkou grácií a vtipem (čili anti-Vorel a jeho odpudivý Miliardář). Pasáž, kdy se otcové rodin osaměle opíjejí, je jako Intimní osvětlení po 45 letech. Jinak mám moc velkou radost, že se Robert Sedláček nezakopal v poloprofesionalismu a poloamatérismu, na němž postavil Největšího z Čechů.
Alois Nebel (2011)
Že to bude spíš než černobílý Valčík s Bašírem rotoskopický Muž z Londýna od Bély Tarra jsem čekal. Ale že film, ve kterém není skoro žádný děj (a ten je přitom po odhalení zápletky v presskitu hodně primitivní), bude tak nesrozumitelný na základní úrovni motivace postav, to jsem nečekal. Atmoška za 5 bodů, scénář za 2.
Saxána a Lexikon kouzel (2011)
odpad!Jak kdyby to vyprávělo ožralé dítě nebo senilní důchodce... Administrátory ČSFD žádám, ať opraví délku filmu na 160 minut. (Subjektivně je to takto dlouhé.)
Lví král (1994)
Pravděpodobně poslední dokonalý kýč od Disneyho studia. Podstatná je na něm právě ta dokonalost.
Barbar Conan (2011)
Řekněte desetkrát rychle za sebou: Barbar Conan zbabral, čo zbadal.
Muži v naději (2011)
Historka z pavlače roztažená na celovečerní délku jako "český trhák roku". Vejdělkova radostná obhajoba nevěry, kdy nikoho nic nebolí, je znechucující. _____________ Mám pocit, že se tam projevuje jeho svobodomyslný "duch umělce" (tedy žít si svobodně jako umělec, bez závazků), ale podávat to středostavovskému publiku tak, jako by to byl nebo mohl být jejich život. (Přitom takhle, jako postavy ve filmu, si žijou maximálně bývalí estébáci a veksláci.) ____________ Vrcholem zástěrky a pokrytectví pak je, že se ze všech těch hnusáren a prasáren udělá něco roztomilého. Je to vlastně opak toho, co říká Woody Allen: "Sex je dobrý, když je sprostý". Tady není nic sprostého, ale uděláno tak, aby to neurazilo žádnou panímámu z malého města (která byla v kině naposledy na Ženách v pokušení). Doufám ale, že to jinak uráží všechny myslící lidi, kteří ještě neztratili cit a poznají dobrou komedii od načinčané macho-onanie.
Šmoulové (2011)
Překvapivě velmi snesitelný a decentně zábavný dětský film, který dokonce reflektuje i nesmyslnost šmoulího světa a otravnost jejich existence.
Auta 2 (2011)
odpad!Technicky dokonalé čiré zlo. Těžko letos najít odpornější film, který by měl být dětem zakázán. Agresivní, fetišistický kapitalistický hnus :)
Transformers 3 (2011)
1) Dílo, v němž je motivů, situací, scén a střihů za dva či či tři filmy. 2) Nejlépe udělaný 3D hraný film (nepočítáme-li Avatara dělaného jinou technologií). 3) Nejtemnější díl Transformerů. 4) Film, který mazaně propojuje absolutní nedůvěru k institucím, podporuje víru v konspirační teorie, a zároveň říká, že kdosi (vláda, armáda, hodní autoboti...) stojí na naší straně. Mimochodem hodně zajímavý příspěvek na téma "korporání kultury" - musí to strašně silně oslovovat ty, kteří pracují ve velkých firmách a cítí se podcenění. 5) Tuna klišé a fetišů, z nichž část je ale reflektovaná. Z hlediska demostrace sexuality unikátní příklad toho, že ženské tělo může být zvěcněně vnímáno jako karosérie auta a neustálé transformování bojových robotů lze vykládat i jako vyjádření autorovy infantilní sexuality, jež se projevuje polymorfní perverzností ;) (Doufám, že psychoanalytik Slavoj Žižek o tom jednou napíše esej.)
V peřině (2011)
Děj nedává sebemenší smysl. A bohužel, tenhle film stojí na ději, i když by rád stál na písničkách.
Lidice (2011)
Národní velkokýč, v nemž hraje hudba cirka 124 minut ze 126 minutové stopáže, aby to bylo náležitě vznešené ;)
Melancholia (2011)
O trochu slabší než Antikrist. Vlastně možná zbytečně čekáme něco šokujícího a drastického. Rozhodně ale úžasná rozprava a meditace na téma "jak by vypadala globální katastrofa" a "může být zkáza estetická?", respektive jde i o souboj s imperativem či přáním "uděláme si to na konci hezký".
Westernstory (2011)
odpad!Tak tohle je tak čistý jako máloco za poslední dobu.
Sucker Punch (2011)
"Unusual and cruel film". Většina lidí si všímá vizuálu, který je ale záměrně přešlechtěný a falešný, protože se tu pracuje s fenoménem "nespolehlivého vypravěče". Zůstává jen otázka, jestli to celé je chlapecká, nebo dívčí fantazie... Zatím to vypadá spíš tak, že Snyder dost koncepčně naštval spoustu geeků a fanboyů, kteří si nemůžou užívat film podle svého. Že to ani při pochopení tvůrčích záměrů není velká zábava, ale jen sebedestruktivní experiment, je věc jiná.
Rango (2011)
První překvapení letoška a dost možná nejlepší animák za posledních několik let. Ačkoli má 2D formát, grafika je co se týče detailů a realističnosti o generaci dál než 3D filmy. Ohromné množství nápadů, často velmi nekorektní a "nedětské".
Králova řeč (2010)
Byl jsem až překvapený, jak se mi takhle konzervativní film může líbit. A vlastně jsem byl překvapený, že není zase tak konzervativní...
Cizinec (2010)
odpad!Tenhle film působí jako tunelářská akce. Ale kdyby se neprokázala defraudace, tak by za tuhle nekonečně rozplizlou a prázdnou nudu měl být někdo potrestán.
Opravdová kuráž (2010)
Instant classic. A obzvlášť dobré na tom je, že se to líbí i konzervativním milovníkům westernů, i těm, co považují western za přežitý žánr. ___________ Na tento film by také měly povinně chodit všechny náctileté milovnice Twilightu, aby si konečně utvořily nějaký dobrý životní vzor.
Černá labuť (2010)
Balet není krásný.
Biutiful (2010)
Iňárritu už zjevně neví coby. Každá scéna je vypiplaná a vlastně sama o sobě působivá. Ale celek by mohl trvat 90 minut i tři hodiny, nehrálo by to roli. Těžko určit, jestli tu jde víc o sociální portrét bídy, napínavý příběh o jednom člověku, nebo apartní snaha vnést do každodennosti trochu mystiky. Biutiful neobstoji nakonec ani v jednom. Málokdy se vidí takové mrhání talentem.
Další rok (2010)
Asi tak to poslední, co mě napadá, že je tento film "příjemný" a "milý", jak se tu pořád opakuje. Trošku se bojím, že lidi moc nevidí za tu fasádu realismu daného hlavně typem hereckých projevů, a zapomínají, že jde o poměrně tvrdou "třídní kritiku". Namísto toho, aby film chápali ideologicky (jako ukázku bídy střední třídy v Británii), v něm pak vidí jen obecný pohled na "život, jaký je", jak kdyby to bylo cosi univerzálního a neměnného. Mike Leigh tak vlastně natočil film, jehož divácká recepce jde proti jeho záměrům.
Perníkový táta (TV seriál) (2008)
Nejlepší seriál na pokračování, jaký jsem kdy viděl. Fascinující komplexní proměna hlavní postavy.
TRON: Legacy 3D (2010)
Fascinující podívaná, která je navíc úvahou o dokonalosti umění a fikčních světů. A jinak unikátní film propojující obraz a zvuk způsobem, kdy je těžké určit, co je vlastně dominantní. ______________________ Mezi IMAX verzí a 3D verzí pro normální kina je rozdíl zážitku tak třetinový, možná větší. V normální 3D projekci je obraz příliš tmavý, neostrý (tváře jsou až rozrastrované), zvuk MNOHEM slabší. V IMAX verzi je obraz křišťálově čistý a přehledný i v tmavých záběrech, zvuk je intenzivnější a hudba vnáší do děje silné emoce. _________________ Může se to zdát jako prkotina nebo důkaz toho, že Tron stojí čistě na technologii. Jenomže technologie má vliv na styl a styl má vliv na emoce. Koukat se na Trona v normální 3D projekci nebo dokonce 2D projekci je rozdíl jako mezi tím, když jste na technopárty, nebo si pustíte nějaké techno z kazeťáků (ano, z kazeťáku, žádného vinylu přes bedny nebo MP3 do sluchátek.) Tímto chápu i všechny zklamané diváky...
Město (2010)
Maximální výkon v disciplíně "polidšťování zločince". Jen kdyby to nebylo tak nudné, klišovité a předvídatelné...
TACHO (2010)
Daniel Landa coby herec je nejmenší problém filmu. Zdaleka největší problém je ve scénáři, který asi neměl být dada, ale bohužel je 2Landada.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 (2010)
Sním, či bdím? Tahle nekonečná nuda se někomu může líbit? Nejenom, že nebylo třeba Relikvie smrti rozdělovat na dva filmy a stačil jeden, ale obávám se, že celá sága by se bez problémů vlezla do tří celovečerních filmů. Tohle natahování, neustálé opakování, předzvěsti a přípravy na "něco velkého" jsou opravdu otravné. Jak kdosi už správně napsal, Relikvie smrti jsou něco mezi Cestou (The Road) a Šifrou mistra Leonarda a z obou si bere jen to horší. A ta romantika pro puberťáky? Jako samostatný film o třech dospívajících, kteří objevují svou sexualitu v anglické přírodě, by to možná bylo i dobré, jen by to nesměla být první část bombastického finále "největší filmové ságy všech dob". Chvílemi to svou nezvládnutou sebedůležitosti už připomíná Twilight.