Problémem tohoto filmu je přílišná rozdrobenost. Scénář nabízí děj stěží pro hodinu, takže se dočkáme spousty nic neříkajících scén, které zabíjí veškerou potenciální dramatičnost. A je rovněž otázkou, zda-li si Mirrenová Alžbětu příliš nepřibarvila. Zahráno skvěle, ale opravdu byla předlohou skutečná britská královna, nebo šlo o další populární "historickou fresku"?
George Carlin si za více jak pět dekád své kariéry vypiloval svůj zcela specifický rétorický žánr na pomezí poetického happeningu, filosofického monologu, politického apelu, stařeckého lamentování, anarchistického projevu a až v poslední řadě stand-up komedie. Je radost vidět prošedivělého američana pálit do vlastních řad, sympatizujícího s mladou generací, nezastávajícího většinové konzervativní hodnoty. Jeho drive bere dech.
Zatím nejhorší Trierův film. Z nějakého důvodu se rozhodl vcelku jednoduchý, ale použitelný námět za každou cenu zamotat, nabalit na něj kvanta zbytečných vedlejších linií, ty nechat nakousnuté a natočit to technicky co možná nejhůř. Že to měla být komedie? Pak jde Trierův humor mimo mě. Nedochází mu, že k humoru je třeba empatie, kterou jsem k žádné postav necítil. Osazenstvo zdejší kanceláře není nijak vykreslené, jejich osudy jsou mi ukradené. I u Idiotů jsem se smál více. Protože bylo čemu. Možná to dánové vnímají jinak. Trier tu během, na své poměry skromných, pětadevadesáti minut neohrabaným způsobem sděluje zcela jednoduchou myšlenku, kvůli které snad ani nestojí za to udržovat celou dobu pozornost. Hybaj točit dramata!
Jsem si jistý, že kdyby se LvT narodil za jiných okolností, v jiném čase i prostoru, byl by diktátorem. Možná hejhorším v novodobé historii. V tomto projektu však jeho posedlost nadvládou a intelektuálním rozbíjením sebe i okolí na atomy padla na úrodnou půdu. Výsledkem je hodnotný záznam jedné katarze a nahlédnutí do mysli tvůrců "obsahové" filmařiny.
Lynch s námi opět rozehrává svou hru (já vám budu postupně dávat indicie a vy se mě budete snažit pochopit), nicméně Lost Highway mi obsah hlavy nepromíchal ani zdaleka tak mocně jako Mulholland Drive. Po skončení ve mě zůstala pachuť, že film vznikl jen jako taková scénárisická exhibice, nepodložená hlubším obsahem. Bavil jsem se, princip filmu jsem pochopil (ikdyž vysvětlit bych jej zpětně asi nedokázal), ale o výjimečném zážitku mluvit nelze.
Nic převratného. Moran rezignuje na jakýkoliv koncept či strukturu výstupu, překotně skáče z tématu na téma, přičemž nezvládá udržet ani svou, ani moji pozornost. Slabý vtip střídá lehce nadprůměrný, nouze není ani o zcela hluchá místa. Materiál je povrchní a nezanechal ve mě žádnou stopu.
Tradiční každoroční žumpa nebo-li více než důstojná oslava českého buranství. Velkolepá přehlídka přízemního humoru a regionálně významných, zato však zasloužilých umělců. Prskavky, flitry, větry, zvětralá šampaň a odpočítávání. Jen absence Petra Novotného zamrzela.
Obrovské zklamání z nevyužitého potenciálu. Gervais s Merchantem nepřinášejí vůbec nic nového, došel jim dech ve vymýšlení materiálu, začli být příliš konformní. Celému projektu chybí duše a pointa, všechno zde působí narychlo spíchnutě, práskneme tam trpaslíka a nějaké známé ksichty (oproti Komparzu je tu však opravdových hvězd jen pár), ať se o tom víc mluví. Občasné světlé momenty mají na svědomí výhradně vedlejší herci, především Warwickův účetní je zlatý důl komedie.
Severní Korea je fascinující sekta. Pro kamery vybraní komparzisté plácají léty pilného brainwashingu osvojené historky o velikosti, neomylnosti a všehumělství velkého vůdce. Severokorejci prakticky dovedli k dokonalisti Orwelovu antiutopii, v lecčems ji snad i překonali. Zcela izolováni od okolního světa zobou suchou rýži a věří, že v budování vlasti pod bičem milionové armády našli smysl života. Jo, a jazz je prý nemravný.
CK si drží svůj vysoký standard, ale laťku nastavenou loňským Hillarious nepřekonal. Ne, že by byl povrchnější, nebo že by byl nový materiál výrazně slabší, ale je méně intenzivní a z Louieho tentokrát nesálá ta pozitivně očistná energie, která mě nutí předchozí záznam zhlížet znova a znova. Klasicky nejvíce boduje strefováním se do své (a obecně do lidské) zdegenerovanosti, kdežto části o dětech a sexu tolik nefungují. Nesedí mi prostředí honosného divadla, představení tu ztrácí potřebnou intimnost, navíc LCK nemá takovouto pompu zapotřebí. Mimochodem, chválím způsob distribuce. Pět dolarů za okamžité stažení přímo autorovi dám daleko raději než 20 dolarů vydavateli + 10 poště. Tomu říkám férový přístup, jen houšť!
Jo, je to obsahově příliš mělké, ale bavil jsem se od začátku do konce. Strhující tempo a dynamika v kombinaci s vyleštěnou visuelní presentací zajistí dobrý dojem. Když k tomu přidáme snad první Budařův koukatelný výkon (a poslouchatelný - ta dikce!!), nelze jít s hodnocením pod průměr.
Po přečtení vší té mediální špíny jsem očekával katastrofu. Zbytečně. Na Odcházení je sice znát Havlova nezkušenost s filmovou režií, takže nemá dopilovaný tvar a styl, jinak mu nelze mnoho vytknout. Z celého projektu čiší entuziasmus, se kterým se všichni zúčastnění chopili svých rolí, přítomen je humor, po celé ploše jsou rozesety "havlovské" ideje. Hluchá místa se nekonají. Je smutné, jak i tzv. seriózní kritika hodnotí zaujatě, na základě (ne)sympatií k autorovi. Patrně nejpodhocenější film české porevoluční kinematografie.
Amatérské a přiblblé. Nicméně s vědomím, že jde o tvůrčí rozptýlení schopných komiků, a trochou nadhledu se u toho dá i příležitostě pousmát. Úlet bez větších ambicí.
Roman Sikora je dětinsky navztekaný provinční umělec bez nadhledu a schopnosti sebekritiky. Přesvědčený o své genialitě, působí jako groteskní figurka, která to vinou své zaprdlosti nikdy daleko nedotáhne.
Na tomhle filmu je vidět, jak se tvůrci snažili. Ať už moderní kamera, Lynchem inspirované výtvarno, Formanem načichlý scénář nebo pedantské vedení herců, všechny složky filmu se snaží být maximálně dotažené, chybí jim však nějaké fluidum, díky němuž by film držel pohromadě. Chápu co chtěl Gedeon říci dlouhými, táhlými dialogy, ty ale bohužel nefungují a snímek neuvěřitelně brzdí. Občasná komika je křečovitá a předvídatelná. Tyto nedostatky se podařilo částečně vyvážit věrohodnou poetikou "nějaké" české vsi, hutnou atmosférou druhé poloviny, překvapivým způsobem vypořádání se hlavní hrdinky se svým problémem a hereckými výkony ústřední dvojice, zejména Klára Issová předvádí výrazný a pamětihodný výkon. Celkově vzato sympatický debut.
Panejo, to byla kravina. Předvídatelné až hanba, prosté jakéhokoliv napětí. O osud "ztracenců" jsem ani na okamžik neměl obavy, hercům jsem nevěřil ani grimasu. Moment slavného objevení aspiruje na nejdebilnější scénáristickou zkratku století. A ty dialogy! "Musíme pátrat organizovaně." "Rozdělíme se na týmy!" "A každý tým dostane vysílačku." Ušetřete mě.
Ukrutně debilní, křečovitý a hlučný zločin vůči kvalitnímu humoru. Vražda komiky coby inteligentní formy zábavy, oslava klauniády, pitvoření se a infantilnosti. Přízemnější a zároveň povrchnější film už není možné natočit. Jednu hvězdu za exemplární ztvárnění opravdové, neředěné krystalické trapnosti si tenhle potrat zaslouží. Člověk pak má na co kydat hnůj při intelektuálním onanování s přáteli.
Je pozoruhodné, v jak nízkém věku se ze sourozenecky-incestní dvojice stali Arcivévodové nevkusu. Jejich vyzubené úsměvy a "gala" ohoz mě dodnes narušují spaní. Naprosté zlo a dno televizní zábavy. Laťka kvality přibitá k podlaze.
To snad ne. Když už se sešel dobrý herecký ansámbl, režisér i kameraman, chybí kvalitní scénář. Jednoduchý děj je nám servírován zběsile a chaoticky, za asistence desítek vedlejších a často nepříliš důležitých postav, ve kterých jsem se už v první polovině ztratil. I hlavní role jsou napsány ploše, chybí jim nějaké výraznější rysy a silnější vzájemná chemie. Dojem zčásti zachraňuje vizuální stránka (byť z velké části převzatá z Amélie), režisérův rukopis, vcelku syrové, ale přesto ne samoúčelně morbidní vykreslení válečných zvěrstev, několik zábavných vedlejších figurek a samozřejmě Audrey, která je i zde tak krásná, až to hezké není.
Najdete tu vše, co má správný thriller obsahovat: osamělý správňácký hrdina, zlí teroristé, německý přízvuk, zlá a neschopná policie, jeden správný (a černý) polísmen, přihlouplé hlášky, usmíření se s manželkou, výbuchy, prdy, happy end. V rámci žánru špička.
Žánr komorního dramatu vždycky stál a bude stát na hereckých výkonech. Aktéři musí strhnout a upoutat pozornost. A to se zde nepodařilo. Oba hlavní herci v minulosti dokázali skvěle ztvárnit složité role, ale tady mi jsou osudy jejich postav úplně ukradené. Ani jeden z nich si nezískal mé sympatie. Film prošuměl aniž by zanechal nějaký hlubší dojem.
Japonci nejsou možní, po Rwanďanech jsou druhý nejzhovadilejší národ. Na jednu stranu od nich pochází geniální technologie, nová farmaka atd, ale pak mi vysvětlete proč po pracovní době vymýšlí zhovadilosti jako kamikadze, bukkake, hentai...a Takešiho hrad.
Z námětu šlo určitě vytěžit víc. Víc formanovského trapno-humoru (opravdu vtipných míst je jen pár) nebo více depresivního dramatična (osudy členů štábu mě nijak neoslovily). A především více autentičnosti. Cpát do hraného dokumentu za každou cenu známé tváře je nesmysl, divadelní herci prostě neumějí působit přirozeně. Snad jen Markovi "na tom tričku je myšlenka" Taclíkovi jsem jeho burana věřil. Filmu nelze upřít myšlenku, jen forma by chtěla příště lépe dotáhnout.
Moje komentáře
Královna (2006)
Problémem tohoto filmu je přílišná rozdrobenost. Scénář nabízí děj stěží pro hodinu, takže se dočkáme spousty nic neříkajících scén, které zabíjí veškerou potenciální dramatičnost. A je rovněž otázkou, zda-li si Mirrenová Alžbětu příliš nepřibarvila. Zahráno skvěle, ale opravdu byla předlohou skutečná britská královna, nebo šlo o další populární "historickou fresku"?
George Carlin: Life Is Worth Losing (TV film) (2005)
George Carlin si za více jak pět dekád své kariéry vypiloval svůj zcela specifický rétorický žánr na pomezí poetického happeningu, filosofického monologu, politického apelu, stařeckého lamentování, anarchistického projevu a až v poslední řadě stand-up komedie. Je radost vidět prošedivělého američana pálit do vlastních řad, sympatizujícího s mladou generací, nezastávajícího většinové konzervativní hodnoty. Jeho drive bere dech.
Kdo je tady ředitel? (2006)
Zatím nejhorší Trierův film. Z nějakého důvodu se rozhodl vcelku jednoduchý, ale použitelný námět za každou cenu zamotat, nabalit na něj kvanta zbytečných vedlejších linií, ty nechat nakousnuté a natočit to technicky co možná nejhůř. Že to měla být komedie? Pak jde Trierův humor mimo mě. Nedochází mu, že k humoru je třeba empatie, kterou jsem k žádné postav necítil. Osazenstvo zdejší kanceláře není nijak vykreslené, jejich osudy jsou mi ukradené. I u Idiotů jsem se smál více. Protože bylo čemu. Možná to dánové vnímají jinak. Trier tu během, na své poměry skromných, pětadevadesáti minut neohrabaným způsobem sděluje zcela jednoduchou myšlenku, kvůli které snad ani nestojí za to udržovat celou dobu pozornost. Hybaj točit dramata!
Pět překážek (2003)
Jsem si jistý, že kdyby se LvT narodil za jiných okolností, v jiném čase i prostoru, byl by diktátorem. Možná hejhorším v novodobé historii. V tomto projektu však jeho posedlost nadvládou a intelektuálním rozbíjením sebe i okolí na atomy padla na úrodnou půdu. Výsledkem je hodnotný záznam jedné katarze a nahlédnutí do mysli tvůrců "obsahové" filmařiny.
Antikrist (2009)
Vždyť je to úplně jednoduché! Jak pravil Louis CK, "Men fucks things up. Women are fucked up."
Lost Highway (1997)
Lynch s námi opět rozehrává svou hru (já vám budu postupně dávat indicie a vy se mě budete snažit pochopit), nicméně Lost Highway mi obsah hlavy nepromíchal ani zdaleka tak mocně jako Mulholland Drive. Po skončení ve mě zůstala pachuť, že film vznikl jen jako taková scénárisická exhibice, nepodložená hlubším obsahem. Bavil jsem se, princip filmu jsem pochopil (ikdyž vysvětlit bych jej zpětně asi nedokázal), ale o výjimečném zážitku mluvit nelze.
Dylan Moran: Like, Totally (video film) (2006)
Nic převratného. Moran rezignuje na jakýkoliv koncept či strukturu výstupu, překotně skáče z tématu na téma, přičemž nezvládá udržet ani svou, ani moji pozornost. Slabý vtip střídá lehce nadprůměrný, nouze není ani o zcela hluchá místa. Materiál je povrchní a nezanechal ve mě žádnou stopu.
Silvestr 2011 (TV pořad) (2011)
odpad!Tradiční každoroční žumpa nebo-li více než důstojná oslava českého buranství. Velkolepá přehlídka přízemního humoru a regionálně významných, zato však zasloužilých umělců. Prskavky, flitry, větry, zvětralá šampaň a odpočítávání. Jen absence Petra Novotného zamrzela.
Life's Too Short (TV seriál) (2011)
Obrovské zklamání z nevyužitého potenciálu. Gervais s Merchantem nepřinášejí vůbec nic nového, došel jim dech ve vymýšlení materiálu, začli být příliš konformní. Celému projektu chybí duše a pointa, všechno zde působí narychlo spíchnutě, práskneme tam trpaslíka a nějaké známé ksichty (oproti Komparzu je tu však opravdových hvězd jen pár), ať se o tom víc mluví. Občasné světlé momenty mají na svědomí výhradně vedlejší herci, především Warwickův účetní je zlatý důl komedie.
Severní Korea: Kdo udává tón (2009)
Severní Korea je fascinující sekta. Pro kamery vybraní komparzisté plácají léty pilného brainwashingu osvojené historky o velikosti, neomylnosti a všehumělství velkého vůdce. Severokorejci prakticky dovedli k dokonalisti Orwelovu antiutopii, v lecčems ji snad i překonali. Zcela izolováni od okolního světa zobou suchou rýži a věří, že v budování vlasti pod bičem milionové armády našli smysl života. Jo, a jazz je prý nemravný.
Louis C.K.: Live at the Beacon Theater (video film) (2011)
CK si drží svůj vysoký standard, ale laťku nastavenou loňským Hillarious nepřekonal. Ne, že by byl povrchnější, nebo že by byl nový materiál výrazně slabší, ale je méně intenzivní a z Louieho tentokrát nesálá ta pozitivně očistná energie, která mě nutí předchozí záznam zhlížet znova a znova. Klasicky nejvíce boduje strefováním se do své (a obecně do lidské) zdegenerovanosti, kdežto části o dětech a sexu tolik nefungují. Nesedí mi prostředí honosného divadla, představení tu ztrácí potřebnou intimnost, navíc LCK nemá takovouto pompu zapotřebí. Mimochodem, chválím způsob distribuce. Pět dolarů za okamžité stažení přímo autorovi dám daleko raději než 20 dolarů vydavateli + 10 poště. Tomu říkám férový přístup, jen houšť!
Czech Made Man (2011)
Jo, je to obsahově příliš mělké, ale bavil jsem se od začátku do konce. Strhující tempo a dynamika v kombinaci s vyleštěnou visuelní presentací zajistí dobrý dojem. Když k tomu přidáme snad první Budařův koukatelný výkon (a poslouchatelný - ta dikce!!), nelze jít s hodnocením pod průměr.
Odcházení (2011)
Po přečtení vší té mediální špíny jsem očekával katastrofu. Zbytečně. Na Odcházení je sice znát Havlova nezkušenost s filmovou režií, takže nemá dopilovaný tvar a styl, jinak mu nelze mnoho vytknout. Z celého projektu čiší entuziasmus, se kterým se všichni zúčastnění chopili svých rolí, přítomen je humor, po celé ploše jsou rozesety "havlovské" ideje. Hluchá místa se nekonají. Je smutné, jak i tzv. seriózní kritika hodnotí zaujatě, na základě (ne)sympatií k autorovi. Patrně nejpodhocenější film české porevoluční kinematografie.
Tak nevyhrožuj (2001)
Amatérské a přiblblé. Nicméně s vědomím, že jde o tvůrčí rozptýlení schopných komiků, a trochou nadhledu se u toho dá i příležitostě pousmát. Úlet bez větších ambicí.
Sikora. Malý osobní marketingový epos (2007)
Roman Sikora je dětinsky navztekaný provinční umělec bez nadhledu a schopnosti sebekritiky. Přesvědčený o své genialitě, působí jako groteskní figurka, která to vinou své zaprdlosti nikdy daleko nedotáhne.
Indiánské léto (1995)
Na tomhle filmu je vidět, jak se tvůrci snažili. Ať už moderní kamera, Lynchem inspirované výtvarno, Formanem načichlý scénář nebo pedantské vedení herců, všechny složky filmu se snaží být maximálně dotažené, chybí jim však nějaké fluidum, díky němuž by film držel pohromadě. Chápu co chtěl Gedeon říci dlouhými, táhlými dialogy, ty ale bohužel nefungují a snímek neuvěřitelně brzdí. Občasná komika je křečovitá a předvídatelná. Tyto nedostatky se podařilo částečně vyvážit věrohodnou poetikou "nějaké" české vsi, hutnou atmosférou druhé poloviny, překvapivým způsobem vypořádání se hlavní hrdinky se svým problémem a hereckými výkony ústřední dvojice, zejména Klára Issová předvádí výrazný a pamětihodný výkon. Celkově vzato sympatický debut.
Ecce homo Homolka (1969)
Vykreslení postav se povedlo, zbytek už méně. Film nudí, humorem se šetří, příběh není ničím zajímavý, ani se jej nepovedlo nějak elegantně ukončit.
Ztraceni v horách (TV film) (2007)
Panejo, to byla kravina. Předvídatelné až hanba, prosté jakéhokoliv napětí. O osud "ztracenců" jsem ani na okamžik neměl obavy, hercům jsem nevěřil ani grimasu. Moment slavného objevení aspiruje na nejdebilnější scénáristickou zkratku století. A ty dialogy! "Musíme pátrat organizovaně." "Rozdělíme se na týmy!" "A každý tým dostane vysílačku." Ušetřete mě.
Noc v Roxbury (1998)
Ukrutně debilní, křečovitý a hlučný zločin vůči kvalitnímu humoru. Vražda komiky coby inteligentní formy zábavy, oslava klauniády, pitvoření se a infantilnosti. Přízemnější a zároveň povrchnější film už není možné natočit. Jednu hvězdu za exemplární ztvárnění opravdové, neředěné krystalické trapnosti si tenhle potrat zaslouží. Člověk pak má na co kydat hnůj při intelektuálním onanování s přáteli.
Ano, šéfe! (TV pořad) (2009)
odpad!"Já jsem tu šéf, vy držte hubu." Slaboduchá oslava nejhorších rysů kapitalismu pod vedením plešatého burana.
GO - GO šou (TV pořad) (2000)
odpad!Je pozoruhodné, v jak nízkém věku se ze sourozenecky-incestní dvojice stali Arcivévodové nevkusu. Jejich vyzubené úsměvy a "gala" ohoz mě dodnes narušují spaní. Naprosté zlo a dno televizní zábavy. Laťka kvality přibitá k podlaze.
Pustit žilou (TV pořad) (2008)
odpad!Nesnesitelná chraptící hysterka se snaží vést talk show. Ztráta času.
Čápi s mákem (TV pořad) (2010)
odpad!Odpad jak Grand canyon, ale bavil jsem se.
Top Star Magazín (TV pořad) (2008)
odpad!"Zpěvák skupiny Maxim Turbulenc má dluhy". Ježiš, no a co?! Žumpa. Ale marná sláva, divák dostává oč žádá.
EZO.TV (TV pořad) (2009)
Geniální formát! Teleshoppin´ meets duševno. Bizarnost nikdy nebyla intenzivnější. A ztlumte si tu televisi, slyším Vás dvakrát.
Příliš dlouhé zásnuby (2004)
To snad ne. Když už se sešel dobrý herecký ansámbl, režisér i kameraman, chybí kvalitní scénář. Jednoduchý děj je nám servírován zběsile a chaoticky, za asistence desítek vedlejších a často nepříliš důležitých postav, ve kterých jsem se už v první polovině ztratil. I hlavní role jsou napsány ploše, chybí jim nějaké výraznější rysy a silnější vzájemná chemie. Dojem zčásti zachraňuje vizuální stránka (byť z velké části převzatá z Amélie), režisérův rukopis, vcelku syrové, ale přesto ne samoúčelně morbidní vykreslení válečných zvěrstev, několik zábavných vedlejších figurek a samozřejmě Audrey, která je i zde tak krásná, až to hezké není.
Smrtonosná past (1988)
Najdete tu vše, co má správný thriller obsahovat: osamělý správňácký hrdina, zlí teroristé, německý přízvuk, zlá a neschopná policie, jeden správný (a černý) polísmen, přihlouplé hlášky, usmíření se s manželkou, výbuchy, prdy, happy end. V rámci žánru špička.
Barevný závoj (2006)
Žánr komorního dramatu vždycky stál a bude stát na hereckých výkonech. Aktéři musí strhnout a upoutat pozornost. A to se zde nepodařilo. Oba hlavní herci v minulosti dokázali skvěle ztvárnit složité role, ale tady mi jsou osudy jejich postav úplně ukradené. Ani jeden z nich si nezískal mé sympatie. Film prošuměl aniž by zanechal nějaký hlubší dojem.
Takešiho hrad (TV pořad) (1986)
Japonci nejsou možní, po Rwanďanech jsou druhý nejzhovadilejší národ. Na jednu stranu od nich pochází geniální technologie, nová farmaka atd, ale pak mi vysvětlete proč po pracovní době vymýšlí zhovadilosti jako kamikadze, bukkake, hentai...a Takešiho hrad.
Největší z Čechů (2010)
Z námětu šlo určitě vytěžit víc. Víc formanovského trapno-humoru (opravdu vtipných míst je jen pár) nebo více depresivního dramatična (osudy členů štábu mě nijak neoslovily). A především více autentičnosti. Cpát do hraného dokumentu za každou cenu známé tváře je nesmysl, divadelní herci prostě neumějí působit přirozeně. Snad jen Markovi "na tom tričku je myšlenka" Taclíkovi jsem jeho burana věřil. Filmu nelze upřít myšlenku, jen forma by chtěla příště lépe dotáhnout.