Tak tenhle francouzský thriller je nenápadný, neotřelý a provokativní. Pravda, poněkud se námětem vymyká běžné francouzské produkci, což ovšem neznamená, že by film neměl napětí, spád či důmyslně zpracovanou dějovou dramatičnost. Možná bych filmu vytknul zobecnění rasové diskriminace, protože je to oboustranná nesnáz. Což vnímavý divák pochopí, no, vždyť víte. Několik scén tu působí hodně emotivně, ale při bližším pohledu, lze konstatovat, že jsou vypočtené tak trochu na vnější efekt. Myšlenkový obsah filmu je jasný. Nicméně dá se říci, že film nepřináší nic převratně nového, ale svým způsobem smyslem filmu bylo ukázat především bez laciného způsobu, že dohnat spravedlnost v takových případech je téměř nulová šance. Ať tak či onak, nezpochybnitelně si film diváckou pozornost zaslouží, protože všechny postavy zde hrají a jednají jako by to byla skutečnost. Prostě fakt dobrý, i když to není žádná oddychovka.
Obrazně řečeno jde o silně emotivní příběh, a i když předvídatelný, tak výborně ilustruje skutečnou událost. Herečka Susan Sarandon v postavě matky Lorenza je neuvěřitelně přesvědčivá, její bolestná gesta ve scénách filmu působí věrohodně. Film se především zabývá smyslem amatérského léčebného úsilí za pomoci přírodovědných i medicínských pohledů a pochopit mnohdy zčásti nevysvětlitelné. A zde je dobře vidět, jak je důležitý kladný vztah nejbližšího okolí k nevyléčitelně nemocnému Lorenzovi, který má na nemocného velký vliv. Zcela jednoduše, vždycky by se mělo najít nějaké slunce, jež by prohřálo mrazivost beznaděje. Ačkoliv je film téměř přes dvacet let stár a má bezútěšnou atmosféru tak po zhlédnutí ještě dlouho ve mně dozníval.
Tedy, ne že by to bylo nějak strhující dílo, ale dominantou filmu je malebné prostředí francouzských Alp. Ono šlechetné polopatické vyznění poselství proč chránit ohrožená zvířata (vlky) před vybíjením je z poselství filmu celkem srozumitelný. Pravda, trochu mi chyběl osobitější příběh, který chytne za srdce. Čímž nechci říci, že jsem se nebavil. Jinak musím uznat, že herečka Laetitia Casta měla určitě něco do sebe
Na tento seriál jsem narazil čistě náhodou a předně musím říct, že navzdory určitým výhradám není až tak špatně natočen. Nicméně v zásadě jde o průměrnou milostnou story s příchutí kriminální zápletky v poklidném stylu. Ještě k výčtu kladu lze přičíst i příjemné herecké obsazení. A pokud má seriál nějaké slabiny, pak je to zbytečně natahovaná délka a slabší konec.
Řekl bych to asi takhle. Jako filmový laik mohu napsat, že výběr dramatických vzorců je zdařilý a když mají depresivní náboj tak jsou zajímavé už jen tím, že jsou nepochybně ze života. Jde vlastně jen o dramata obyčejných lidí související přirozeně s věcmi lidské existence, které náhle můžou potkat každého a lehce se nevyslovují. Jak příběhy ukazují, tak řešení a východiska existují. Pravdou je, že občas to zaskřípalo v některých scénách, ovšem posuzovat kritickým metrem není zcela na místě. Protože ve skutečném životě se tyto uvěřitelně podobné situace dějí a dokonce opakují. Ostatně zkusme si na chvíli představit v příbězích svojí roli. Protože vnímavému diváku mají některé příběhy určitě co říci. A takto jsem to chápal a vnímal já. Rychle jen ještě dodám, že dobrá byla i volba herců
Jakkoli je zřejmé, že skvělá produkce britské BBC tentokráte ve službách dámy se zavázanýma očima s váhami v rukou, bohyně spravedlnosti, opět v plné parádě ukazuje své kvality. A když to nehýří oslňující výpravou, tak dramata ze soudní síně dávno uplynulých dob jsou spíše komornějšího duchu s důrazem na kvalitu. Řekněme, že kromě sympatického hereckého výkonu v postavě Williama Garrowa (Andrew Buchan) zdobí seriál i brilantní dějová rozličnost a pozoruhodná kombinace načrtnutých typů lidí všeho druhu. Potažmo seriál nesoudí mravy svých postav, ale zajímavým způsobem především zkostnatělost právního řádu tehdejší Velké Británie. Chcete-li si tedy alespoň užít pár večerů, kde netečou potoky krve, a máte rádi napětí, tak vřele doporučuji.
Film má znaky akčního válečného žánru a slušnou psychologii i charakteristiku postav. Není pochyb o tom, že stěžejní silou příběhu je brilantní výkon Bogusława Lindy v postavě majora Kellera, ostatní herci také vlastně nehráli špatně. Nicméně předkládanou zápletku nelze poměřovat s realitou, protože tváří v tvář k válečným událostem na horkém území v Bosně jde o poněkud jednostranný pohled, přihlédneme-li k faktům. A to se mi zdá ve filmu odbyté a tom netřeba diskutovat. Škoda toho, jinak to mohl být hodně kvalitní film. Přesto vše je to jinak snímek s řadou zajímavých momentů.
Navzdory televiznímu zpracování neubralo tomuto miniseriálu ani oněch třicet let nic na přitažlivosti. A podle mého názoru, i když je na dějové ploše delší, dokáže si tento snímek udržet pohodovou atmosféru ve všech dílech. Domnívám se, že každá verze této klasiky vždy něčím překvapuje, a ani zde tomu není jinak. Je zřejmé, že především Lino Ventura s profesionální lehkostí dodal tomuto zpracování na atraktivnosti. Těžko říci, co je lepší, jestli ta s Jeanem Gabinem nebo tahle, přesto všechno, nebo možná i právě proto, nesporně obě zmíněná filmová díla poskytují kvalitní drama o hledání dobra a zla, a to je hlavní, alespoň pro mne, proto hodnotím*****
Film přináší bezesporu realistický příběh a je sondou do světa násilí a chování slušných občanů. Oceňuji černobílou syrovost ztvárnění s téměř dokumentární hodnověrností. Při sledování děje jsem si vlastně uvědomil, že zasazený příběh do nočního newyorkského metra v určitém nadhledu můžete prožít kdykoli i u nás. Protože bez nadsázky lze potvrdit, že podobní dementní vyznavači kultu hrubé síly jezdí i pražským metrem a klidně vás zbijí, protože jste se zastal slabšího. A ostatní vám nepomohou. O čemž svědčí i zprávy z různých medií. Myslím si, že kdo prožije takovou situaci v reálu, tak se mu hodně zaryje pod kůži. Možná to, co teď napíši, popudí právníky, já osobně si myslím, že slušný občan by měl mít možnost se bránit všemi dostupnými prostředky a naučit výtržníky, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Protože pykat má jít zločinec, nikoliv nevinní lidé.
Krvavé střetnutí, v němž pár desítek statečných brání hrad i svá práva proti svévoli krále Jana mi přišla jen jako pouhá záminka k velké exhibici bojových scén, kdy vzduchem sviští šípy a lidé se válejí v krvi, žel v nelítostné seči válečné vřavy jsou kaskadérské boje poněkud zmatené. Historizující naivní pohádka sice nenudí, ale dlužno dodat, že taky nenadchne. Nicméně brilantní kulise středověkého hradu nelze nic vytknout.
Říká se, že loď má duši, alespoň námořníci tomu věří a píše se rok 1805 a dobře natočené staré pirátské nebo námořnické příběhy mívají opravdu své kouzlo. Vizuální ztvárnění bouře v tomto případě špičkovou technikou digitálních technologií, jako byla třeba pěna vodní tříště bílých hřebenů, které bičovaly koráb Surprise těžkými vlnami či houpající se ráhno na návětrné straně, tak to nemělo chybu. Ostatně mohl to být i pěkný cestopis o Galapágách, kde jsou také obrazy nádherných scén s přírodovědcem, jejichž kouzlo tvoří pěkná zvířata. Přesto vše lze říci, že film obsahem spadá spíše do říše dobrodružných pohádek, ale moc pěkně se na to koukalo.
Ve slibném úvodu jsem čekal napínavou podívanou, ale žel zajímavě tvářící se snímek se pomalu a jistě posouval čím dál tím více do sféry slaboučkého děje a v závěrečném účtování jede ve vyježděných kolejích. Film není ničím jiným, než sledem provařených stereotypů z podobných filmů
Tak tenhle film se mi moc líbí a určitě patří k tomu nejlepšímu, co letošní vánoční sváteční filmové rozjímání v televizi nabídlo. Prostě dokonalý skvost, který nás zavádí do prostředí první poloviny devatenáctého století Anglie. Dickensův Londýn dýchá fantastickou ponurou zimní atmosférou a má nádherně propracovaný metafyzický svět duchů. Hamižný skrblík v honbě za majetkem nemohl ani vypadat lépe, ne než ve čtenářově fantazii. Filmový příběh vystižně tlumočí ducha literární předlohy a poselství o tom, že v materiálním bohatství není věčné štěstí. Prostě báječný film o lidských pocitech a vztazích, téma, jež je stále nadčasové.
Komu lze film doporučit? Tedy všem těm, kteří mají rádi takovou tu poetickou náladu ze starších francouzských či italských krimi snímků. Nebudete-li ovšem čekat nějaké zázraky, neměl by vás zklamat film. Možná ten konec mohl být zajímavější, ale i tak to nebylo zas až tak špatný. I když upřímně řečeno, největší pozornost na sebe strhává krásné městečko Castel del Monte a jeho nádherná renesanční architektura umístěná pod vrcholky hor.
Hořká výpověď školského systému, aneb tak mi to pane učiteli nevnucujte a nepoučujte. Je zde toho napsáno již o tomto hodně a je zbytečné něco opakovat. Snad jen pár vět o tom, co si myslím. To, o čem není sporu, je fakt že míra nekázně a vulgárnosti některých dnešních studentů nepřináší jen zábavné či úsměvné situace, ale pro učitelskou profesi tento stav představuje neuvěřitelný pracovní stres a také zvýšenou psychickou zátěž, to je více než jisté. Ani si nedělám iluze, že v dobách minulých měli studenti morálnější charakter nebo, že by byli jiní, ale ti dnešní mají prostě větší nároky a uplatňují více svoje práva. Tak to vidím já. Nyní bych se chtěl vrátit zpátky k filmu a k jeho obsahu. Natočit jednoduše v podstatě nenápadný film, ne nijak zvlášť finančně náročný, za jehož zdmi se skrývá pouze pár obyčejných dnů ve škole a bez účasti nějakých slavných herců, a aby byl vynikající, tak tomu se říká klika nebo opravdový filmový um. Protože svým znepokojivým tématem jde o film, který je a možná bude stále aktuální. Z mého hlediska bezchybně natočené dílo.
Je to vlastně taková poloviční parodie, kterou zachraňuje především pár vtipných scén a povedených gagů, jinak zas tak nic světoborného to nebylo. Protože po zhlédnutí tenhle příběh z hlavy vyvanul. Nebudu nic zastírat, hnedka řeknu, že jestli na tom filmu bylo něco opravdu báječného, tak to byli právě jen ty pohádkové Bruggy, jež jsou zdejšími uživateli často zmiňované
Na seriál Chobotnice nemá ani omylem, ale na druhé straně si vede podstatně lépe než mnohý americký seriál s podobnou tematikou. I když není detektivní postup nijak výjimečný tak nedělá ostudu svému žánru, v němž hlavní hrdina a představitel špičkového policisty Daniel Piazza (Gedeon Burkhard) je výborný.
Nejprve je třeba říci, že Pavol Barabáš umí vždycky přinášet zajímavé a zároveň ojediněle filmové dokumenty z málo probádaných koutů světa naší planety. Jeho výlet z jedenadvacátého století do téměř doby kamenné a setkání s lidmi nedotčené civilizací je obdivuhodný. V samotných faktech za vše mluví podmanivé unikátní záběry, které okamžitě vtáhnou do reálného dobrodružství, které lze označit snad pokaždé za výjimečně poutavé. Díky tvůrci moc za pěkný zážitek.
Osobně si myslím, že příběh předkládá více otázek jak odpovědí. A i když jde o silné téma, tak žel tohle kontroverzní vyprávění míchá scény s vysoce nepravděpodobnou logikou, děj jakési trpící hrdinky ohledně sklizně kávy je nečitelný a výsledek bez jednotícího prvku působí polovičatě. Dokonce se mi zdá, že těží z jiných a lepších podobných filmů na toto téma. Nevím, možná má co říct k tématu současné Afriky, ale žel de facto nemá žádný dovětek ani vysvětlení. Třeba, kdy a kde se odehrává, pramálo zdůvodňuje, kdo s kým a proti komu. Našlo by se pár scén, u nichž by slušelo vysoké hodnocení, ale film jako celek neobstál, alespoň u mne. Nicméně zůstává faktem, že chudoba a lokální války jsou největším problémem Afriky.
Trochu pochmurné ladění, ale v každém ohledu velmi dojemná historka pojatá atmosférou podobající se výpravným příběhům Charlese Dickense, která kombinuje v podtónech dětskou romantiku se sociální nerovností, pokud jde o polohu. Stejně tak si myslím, že nejvíce si tuhle pohádku užijí asi příznivci pejsků, ke kterým ostatně patřím také. Protože dlužno přiznat, že chlupaté stvoření je zde kouzelné.
Co vlastně tento remake přinesl nového, a proč ho točily, když originál byl úspěšný? Je nutno říci, že novější pojetí má předně výraznější exteriéry, akčnější scénář a zajímavější herecké obsazení. Tudíž vzhledem k těmto kvalitám vyniká film více ve výstavbě dějové dramatičnosti. Sice nejde o kdovíjaký umělecký zážitek, ale jednoduše řečeno, adrenalinová jízda v autech je zážitek, na který nezapomenete.
Pro obdivovatele přírodních krás zde až tak moc záběrů není, snad to není ani cestopis, ale za to zajímavě přibližuje život a zvyky lidí v těžko přístupných místech. A možná skromnosti bychom se mohli od nich učit. Skoro se zdá, že tito lidé žijící velice chudě jsou ve své podstatě šťastni. Žel obavám se, že to nebude mít dlouhého trvání, protože tento nepoddajný způsob života pod tíhou naší civilizace jednou úplně zmizí. Mimochodem tento film je stejně záživný svým sdělením jako mnohé snímky z produkce BBC či National Geographic
Režisér Karol Spišák citlivě vystihnul osud rodiny Demeterovců. Samozřejmě je to i velkou zásluhou předních slovenských herců, kteří zvláště dobře hrají, Ladislava Chudíka, Magdy Vášáryové a Juraje Kukury. Přitom baladistické ražení přesvědčivým způsobem charakterizuje zemitou jadrnost slovenské nátury a pravdivý postoj Slováků k národnímu povstání. Co dodat závěrem? Čeho si také cením, vizuálního koncertu obrazotvorné krajiny pěkného Slovenska.
Přiznám se, že nad tímto filmem jsem trochu v rozpacích. Co tím dokumentem chtěl autor vlastně říci? Protože poskytuje pouze zajímavý pohled na původ koček a téměř žádné postřehy ze života koček. Žel této možnosti film vůbec nevyužil, aby třeba ukázal již skutečnost, že elegance zástupců kočičího plemene je především v nádheře přirozeného života a nikoli šlechtění kočičích mutantů, které je zcela postavené proti přírodě.
Žádná průzračná romance, ale pomalu plynoucí melodramatičnost, jež má cit pro míru a nesklouzává do plačtivého sentimentu obdobných hollywoodských snímků. Pro mne je film jednoznačně lahůdkou. Prostě zážitek, který jen tak z hlavy nevyprchá. A proč? Odpověď je nasnadě. Protože Thomas Hardy patří k těm několika málo spisovatelům anglické literatury, ke kterému mám veliký obdiv a velice si vážím jeho románů. Protože Hardyho romány brilantně zobrazují dobu. Jen si pořád říkám, kam na ty lidské tragedie jen chodil:-)? Ostatně nesmírně působivý děj navíc podstatně dokresluje i způsob zobrazení venkovského prostředí jižní Anglie.
Co je historická pravda v bitvě o Kosovo? A co je mýtus se dnes již asi nedá vypátrat. A právě do této historie se pokouší film nahlédnout. Myslím, že se tvůrcům nesporně tuhle dějinnou událost pozdního středověku podařilo zachytit ve filmové podobě dobře. Úmyslem bylo asi taky snáze pochopit srbský symbolický význam této bitvy o Kosovo z hlediska historie. To ovšem neznamená, že film nemá slabá místa, ale nechce se mi zde podrobně rozebírat dílčí nedostatky, protože to je spíše pro odbornou kritiku. Ovšem to nic na věci nemění, protože jde o film, se kterým jsem byl spokojen.
Jak bych to tak řekl, je to válečný nášup, který je přímo nabit válečnými scénami. I když na druhé straně, nic na válce není zajisté hezké. Četné nové ruské filmy těžící z historie druhé světové války ať tak nebo tak, už nejsou to, co to bývaly, ale v tomto případě z tohoto stereotypu tento snímek určitě vybočuje. Nejenže se opírá o skutečné události operace Barbarossa, která právě při přepadení Ruska narazila u pevnosti Brest na překvapivý odpor, ale poměrně nepřehnaně zachycuje události, které se tak mohly přihodit a jeho smyslem bylo vylíčit události hrdinství obyčejných vojáků. A podle mého názoru se to podařilo natočit opravdu výtečně a s neobyčejnou citlivostí, kde je cítit opravdu drsnost války.
Pozoruhodné náhodné setkání dvou rozličných povah a poetičnost přátelských scén tu má zcela jinou tvář vztahu než obvyklá láska. Nebo chcete-li, příjemně nabídnutý pohled na spirituální love story či oslavu platonického vztahu. Pěkný film k nedělnímu odpoledni.
Velkolepý téměř tříhodinový životopisný seriál není jen líbivou ilustrací pozoruhodné postavy dějin, ale především vynikajícím pohledem na umělcův život. Je to natočeno opravdu s pečlivou důkladností nádherných interiérů a exteriérů, též skvělou výpravou. Co se týče děje, tak stylizovaná, trochu tajemná renesanční atmosféra středověkého času na pozadí kulis dobových obrazů přinejmenším vůbec nevytváří dojem laciné televizní výroby, ale spíše formát realistického velkofilmu. A skutečný zážitek je koukat na výkon francouzského herce Philippe Leroy, který ztvárňuje v titulní roli Leonarda Da Vinci bez hollywoodských mýtů a je v té roli nevšedně sympatický. Rozsah a úroveň historické věrohodnosti je také zachován a dokonce některé scény jsou natáčeny na ověřených místech, kde mistr Leonardo Da Vinci skutečně žil a tvořil. Tak to jsou kvality v divácky atraktivním, byť dnes už poněkud starším seriálu a proto je nutno zvlášť ocenit toto zpracování právě z těchto důvodů, které ani dnes neztratilo nic ze své působnosti a ve své době to byl jeden z nejdražších seriálů v Itálii, na kterém se podílelo finančně také italské ministerstvo kultury. Snad jen dodám, že to byl vskutku nečekaně pěkný zážitek vidět tak dokonale zpracovaný životopis tohoto obdivuhodného muže.
Moje komentáře
Pan Dupont (1975)
Tak tenhle francouzský thriller je nenápadný, neotřelý a provokativní. Pravda, poněkud se námětem vymyká běžné francouzské produkci, což ovšem neznamená, že by film neměl napětí, spád či důmyslně zpracovanou dějovou dramatičnost. Možná bych filmu vytknul zobecnění rasové diskriminace, protože je to oboustranná nesnáz. Což vnímavý divák pochopí, no, vždyť víte. Několik scén tu působí hodně emotivně, ale při bližším pohledu, lze konstatovat, že jsou vypočtené tak trochu na vnější efekt. Myšlenkový obsah filmu je jasný. Nicméně dá se říci, že film nepřináší nic převratně nového, ale svým způsobem smyslem filmu bylo ukázat především bez laciného způsobu, že dohnat spravedlnost v takových případech je téměř nulová šance. Ať tak či onak, nezpochybnitelně si film diváckou pozornost zaslouží, protože všechny postavy zde hrají a jednají jako by to byla skutečnost. Prostě fakt dobrý, i když to není žádná oddychovka.
Lék pro Lorenza (1992)
Obrazně řečeno jde o silně emotivní příběh, a i když předvídatelný, tak výborně ilustruje skutečnou událost. Herečka Susan Sarandon v postavě matky Lorenza je neuvěřitelně přesvědčivá, její bolestná gesta ve scénách filmu působí věrohodně. Film se především zabývá smyslem amatérského léčebného úsilí za pomoci přírodovědných i medicínských pohledů a pochopit mnohdy zčásti nevysvětlitelné. A zde je dobře vidět, jak je důležitý kladný vztah nejbližšího okolí k nevyléčitelně nemocnému Lorenzovi, který má na nemocného velký vliv. Zcela jednoduše, vždycky by se mělo najít nějaké slunce, jež by prohřálo mrazivost beznaděje. Ačkoliv je film téměř přes dvacet let stár a má bezútěšnou atmosféru tak po zhlédnutí ještě dlouho ve mně dozníval.
Jeune fille et les loups, La (2008)
Tedy, ne že by to bylo nějak strhující dílo, ale dominantou filmu je malebné prostředí francouzských Alp. Ono šlechetné polopatické vyznění poselství proč chránit ohrožená zvířata (vlky) před vybíjením je z poselství filmu celkem srozumitelný. Pravda, trochu mi chyběl osobitější příběh, který chytne za srdce. Čímž nechci říci, že jsem se nebavil. Jinak musím uznat, že herečka Laetitia Casta měla určitě něco do sebe
Strach milovat (TV seriál) (2010)
Na tento seriál jsem narazil čistě náhodou a předně musím říct, že navzdory určitým výhradám není až tak špatně natočen. Nicméně v zásadě jde o průměrnou milostnou story s příchutí kriminální zápletky v poklidném stylu. Ještě k výčtu kladu lze přičíst i příjemné herecké obsazení. A pokud má seriál nějaké slabiny, pak je to zbytečně natahovaná délka a slabší konec.
Ako som prežil (TV seriál) (2009)
Řekl bych to asi takhle. Jako filmový laik mohu napsat, že výběr dramatických vzorců je zdařilý a když mají depresivní náboj tak jsou zajímavé už jen tím, že jsou nepochybně ze života. Jde vlastně jen o dramata obyčejných lidí související přirozeně s věcmi lidské existence, které náhle můžou potkat každého a lehce se nevyslovují. Jak příběhy ukazují, tak řešení a východiska existují. Pravdou je, že občas to zaskřípalo v některých scénách, ovšem posuzovat kritickým metrem není zcela na místě. Protože ve skutečném životě se tyto uvěřitelně podobné situace dějí a dokonce opakují. Ostatně zkusme si na chvíli představit v příbězích svojí roli. Protože vnímavému diváku mají některé příběhy určitě co říci. A takto jsem to chápal a vnímal já. Rychle jen ještě dodám, že dobrá byla i volba herců
Garrowův zákon (TV seriál) (2009)
Jakkoli je zřejmé, že skvělá produkce britské BBC tentokráte ve službách dámy se zavázanýma očima s váhami v rukou, bohyně spravedlnosti, opět v plné parádě ukazuje své kvality. A když to nehýří oslňující výpravou, tak dramata ze soudní síně dávno uplynulých dob jsou spíše komornějšího duchu s důrazem na kvalitu. Řekněme, že kromě sympatického hereckého výkonu v postavě Williama Garrowa (Andrew Buchan) zdobí seriál i brilantní dějová rozličnost a pozoruhodná kombinace načrtnutých typů lidí všeho druhu. Potažmo seriál nesoudí mravy svých postav, ale zajímavým způsobem především zkostnatělost právního řádu tehdejší Velké Británie. Chcete-li si tedy alespoň užít pár večerů, kde netečou potoky krve, a máte rádi napětí, tak vřele doporučuji.
Demony wojny wedlug Goi (1998)
Film má znaky akčního válečného žánru a slušnou psychologii i charakteristiku postav. Není pochyb o tom, že stěžejní silou příběhu je brilantní výkon Bogusława Lindy v postavě majora Kellera, ostatní herci také vlastně nehráli špatně. Nicméně předkládanou zápletku nelze poměřovat s realitou, protože tváří v tvář k válečným událostem na horkém území v Bosně jde o poněkud jednostranný pohled, přihlédneme-li k faktům. A to se mi zdá ve filmu odbyté a tom netřeba diskutovat. Škoda toho, jinak to mohl být hodně kvalitní film. Přesto vše je to jinak snímek s řadou zajímavých momentů.
Ubožáci (1982)
Navzdory televiznímu zpracování neubralo tomuto miniseriálu ani oněch třicet let nic na přitažlivosti. A podle mého názoru, i když je na dějové ploše delší, dokáže si tento snímek udržet pohodovou atmosféru ve všech dílech. Domnívám se, že každá verze této klasiky vždy něčím překvapuje, a ani zde tomu není jinak. Je zřejmé, že především Lino Ventura s profesionální lehkostí dodal tomuto zpracování na atraktivnosti. Těžko říci, co je lepší, jestli ta s Jeanem Gabinem nebo tahle, přesto všechno, nebo možná i právě proto, nesporně obě zmíněná filmová díla poskytují kvalitní drama o hledání dobra a zla, a to je hlavní, alespoň pro mne, proto hodnotím*****
Incident (1967)
Film přináší bezesporu realistický příběh a je sondou do světa násilí a chování slušných občanů. Oceňuji černobílou syrovost ztvárnění s téměř dokumentární hodnověrností. Při sledování děje jsem si vlastně uvědomil, že zasazený příběh do nočního newyorkského metra v určitém nadhledu můžete prožít kdykoli i u nás. Protože bez nadsázky lze potvrdit, že podobní dementní vyznavači kultu hrubé síly jezdí i pražským metrem a klidně vás zbijí, protože jste se zastal slabšího. A ostatní vám nepomohou. O čemž svědčí i zprávy z různých medií. Myslím si, že kdo prožije takovou situaci v reálu, tak se mu hodně zaryje pod kůži. Možná to, co teď napíši, popudí právníky, já osobně si myslím, že slušný občan by měl mít možnost se bránit všemi dostupnými prostředky a naučit výtržníky, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Protože pykat má jít zločinec, nikoliv nevinní lidé.
Ironclad (2011)
Krvavé střetnutí, v němž pár desítek statečných brání hrad i svá práva proti svévoli krále Jana mi přišla jen jako pouhá záminka k velké exhibici bojových scén, kdy vzduchem sviští šípy a lidé se válejí v krvi, žel v nelítostné seči válečné vřavy jsou kaskadérské boje poněkud zmatené. Historizující naivní pohádka sice nenudí, ale dlužno dodat, že taky nenadchne. Nicméně brilantní kulise středověkého hradu nelze nic vytknout.
Master & Commander: Odvrácená strana světa (2003)
Říká se, že loď má duši, alespoň námořníci tomu věří a píše se rok 1805 a dobře natočené staré pirátské nebo námořnické příběhy mívají opravdu své kouzlo. Vizuální ztvárnění bouře v tomto případě špičkovou technikou digitálních technologií, jako byla třeba pěna vodní tříště bílých hřebenů, které bičovaly koráb Surprise těžkými vlnami či houpající se ráhno na návětrné straně, tak to nemělo chybu. Ostatně mohl to být i pěkný cestopis o Galapágách, kde jsou také obrazy nádherných scén s přírodovědcem, jejichž kouzlo tvoří pěkná zvířata. Přesto vše lze říci, že film obsahem spadá spíše do říše dobrodružných pohádek, ale moc pěkně se na to koukalo.
Intimní past (2011)
Ve slibném úvodu jsem čekal napínavou podívanou, ale žel zajímavě tvářící se snímek se pomalu a jistě posouval čím dál tím více do sféry slaboučkého děje a v závěrečném účtování jede ve vyježděných kolejích. Film není ničím jiným, než sledem provařených stereotypů z podobných filmů
Duch Vánoc (TV film) (1984)
Tak tenhle film se mi moc líbí a určitě patří k tomu nejlepšímu, co letošní vánoční sváteční filmové rozjímání v televizi nabídlo. Prostě dokonalý skvost, který nás zavádí do prostředí první poloviny devatenáctého století Anglie. Dickensův Londýn dýchá fantastickou ponurou zimní atmosférou a má nádherně propracovaný metafyzický svět duchů. Hamižný skrblík v honbě za majetkem nemohl ani vypadat lépe, ne než ve čtenářově fantazii. Filmový příběh vystižně tlumočí ducha literární předlohy a poselství o tom, že v materiálním bohatství není věčné štěstí. Prostě báječný film o lidských pocitech a vztazích, téma, jež je stále nadčasové.
Američan (2010)
Komu lze film doporučit? Tedy všem těm, kteří mají rádi takovou tu poetickou náladu ze starších francouzských či italských krimi snímků. Nebudete-li ovšem čekat nějaké zázraky, neměl by vás zklamat film. Možná ten konec mohl být zajímavější, ale i tak to nebylo zas až tak špatný. I když upřímně řečeno, největší pozornost na sebe strhává krásné městečko Castel del Monte a jeho nádherná renesanční architektura umístěná pod vrcholky hor.
Mezi zdmi (2008)
Hořká výpověď školského systému, aneb tak mi to pane učiteli nevnucujte a nepoučujte. Je zde toho napsáno již o tomto hodně a je zbytečné něco opakovat. Snad jen pár vět o tom, co si myslím. To, o čem není sporu, je fakt že míra nekázně a vulgárnosti některých dnešních studentů nepřináší jen zábavné či úsměvné situace, ale pro učitelskou profesi tento stav představuje neuvěřitelný pracovní stres a také zvýšenou psychickou zátěž, to je více než jisté. Ani si nedělám iluze, že v dobách minulých měli studenti morálnější charakter nebo, že by byli jiní, ale ti dnešní mají prostě větší nároky a uplatňují více svoje práva. Tak to vidím já. Nyní bych se chtěl vrátit zpátky k filmu a k jeho obsahu. Natočit jednoduše v podstatě nenápadný film, ne nijak zvlášť finančně náročný, za jehož zdmi se skrývá pouze pár obyčejných dnů ve škole a bez účasti nějakých slavných herců, a aby byl vynikající, tak tomu se říká klika nebo opravdový filmový um. Protože svým znepokojivým tématem jde o film, který je a možná bude stále aktuální. Z mého hlediska bezchybně natočené dílo.
V Bruggách (2008)
Je to vlastně taková poloviční parodie, kterou zachraňuje především pár vtipných scén a povedených gagů, jinak zas tak nic světoborného to nebylo. Protože po zhlédnutí tenhle příběh z hlavy vyvanul. Nebudu nic zastírat, hnedka řeknu, že jestli na tom filmu bylo něco opravdu báječného, tak to byli právě jen ty pohádkové Bruggy, jež jsou zdejšími uživateli často zmiňované
Zásahová jednotka (TV seriál) (2010)
Na seriál Chobotnice nemá ani omylem, ale na druhé straně si vede podstatně lépe než mnohý americký seriál s podobnou tematikou. I když není detektivní postup nijak výjimečný tak nedělá ostudu svému žánru, v němž hlavní hrdina a představitel špičkového policisty Daniel Piazza (Gedeon Burkhard) je výborný.
Pururambo (2005)
Nejprve je třeba říci, že Pavol Barabáš umí vždycky přinášet zajímavé a zároveň ojediněle filmové dokumenty z málo probádaných koutů světa naší planety. Jeho výlet z jedenadvacátého století do téměř doby kamenné a setkání s lidmi nedotčené civilizací je obdivuhodný. V samotných faktech za vše mluví podmanivé unikátní záběry, které okamžitě vtáhnou do reálného dobrodružství, které lze označit snad pokaždé za výjimečně poutavé. Díky tvůrci moc za pěkný zážitek.
Sama v Africe (2009)
Osobně si myslím, že příběh předkládá více otázek jak odpovědí. A i když jde o silné téma, tak žel tohle kontroverzní vyprávění míchá scény s vysoce nepravděpodobnou logikou, děj jakési trpící hrdinky ohledně sklizně kávy je nečitelný a výsledek bez jednotícího prvku působí polovičatě. Dokonce se mi zdá, že těží z jiných a lepších podobných filmů na toto téma. Nevím, možná má co říct k tématu současné Afriky, ale žel de facto nemá žádný dovětek ani vysvětlení. Třeba, kdy a kde se odehrává, pramálo zdůvodňuje, kdo s kým a proti komu. Našlo by se pár scén, u nichž by slušelo vysoké hodnocení, ale film jako celek neobstál, alespoň u mne. Nicméně zůstává faktem, že chudoba a lokální války jsou největším problémem Afriky.
Flanderský pes (1999)
Trochu pochmurné ladění, ale v každém ohledu velmi dojemná historka pojatá atmosférou podobající se výpravným příběhům Charlese Dickense, která kombinuje v podtónech dětskou romantiku se sociální nerovností, pokud jde o polohu. Stejně tak si myslím, že nejvíce si tuhle pohádku užijí asi příznivci pejsků, ke kterým ostatně patřím také. Protože dlužno přiznat, že chlupaté stvoření je zde kouzelné.
Mzda strachu (1977)
Co vlastně tento remake přinesl nového, a proč ho točily, když originál byl úspěšný? Je nutno říci, že novější pojetí má předně výraznější exteriéry, akčnější scénář a zajímavější herecké obsazení. Tudíž vzhledem k těmto kvalitám vyniká film více ve výstavbě dějové dramatičnosti. Sice nejde o kdovíjaký umělecký zážitek, ale jednoduše řečeno, adrenalinová jízda v autech je zážitek, na který nezapomenete.
Himalaya, la terre des femmes (TV film) (2008)
Pro obdivovatele přírodních krás zde až tak moc záběrů není, snad to není ani cestopis, ale za to zajímavě přibližuje život a zvyky lidí v těžko přístupných místech. A možná skromnosti bychom se mohli od nich učit. Skoro se zdá, že tito lidé žijící velice chudě jsou ve své podstatě šťastni. Žel obavám se, že to nebude mít dlouhého trvání, protože tento nepoddajný způsob života pod tíhou naší civilizace jednou úplně zmizí. Mimochodem tento film je stejně záživný svým sdělením jako mnohé snímky z produkce BBC či National Geographic
Demeterovci (TV film) (1976)
Režisér Karol Spišák citlivě vystihnul osud rodiny Demeterovců. Samozřejmě je to i velkou zásluhou předních slovenských herců, kteří zvláště dobře hrají, Ladislava Chudíka, Magdy Vášáryové a Juraje Kukury. Přitom baladistické ražení přesvědčivým způsobem charakterizuje zemitou jadrnost slovenské nátury a pravdivý postoj Slováků k národnímu povstání. Co dodat závěrem? Čeho si také cením, vizuálního koncertu obrazotvorné krajiny pěkného Slovenska.
Ze života koček (TV film) (2008)
Přiznám se, že nad tímto filmem jsem trochu v rozpacích. Co tím dokumentem chtěl autor vlastně říci? Protože poskytuje pouze zajímavý pohled na původ koček a téměř žádné postřehy ze života koček. Žel této možnosti film vůbec nevyužil, aby třeba ukázal již skutečnost, že elegance zástupců kočičího plemene je především v nádheře přirozeného života a nikoli šlechtění kočičích mutantů, které je zcela postavené proti přírodě.
Daleko od hlučícího davu (TV film) (1998)
Žádná průzračná romance, ale pomalu plynoucí melodramatičnost, jež má cit pro míru a nesklouzává do plačtivého sentimentu obdobných hollywoodských snímků. Pro mne je film jednoznačně lahůdkou. Prostě zážitek, který jen tak z hlavy nevyprchá. A proč? Odpověď je nasnadě. Protože Thomas Hardy patří k těm několika málo spisovatelům anglické literatury, ke kterému mám veliký obdiv a velice si vážím jeho románů. Protože Hardyho romány brilantně zobrazují dobu. Jen si pořád říkám, kam na ty lidské tragedie jen chodil:-)? Ostatně nesmírně působivý děj navíc podstatně dokresluje i způsob zobrazení venkovského prostředí jižní Anglie.
Návrat vlků (2000)
Skvělý film z vlčího světa, který otevírá zajímavý pohled do jejich zvířecích duší.
Boj na Kosovu (1989)
Co je historická pravda v bitvě o Kosovo? A co je mýtus se dnes již asi nedá vypátrat. A právě do této historie se pokouší film nahlédnout. Myslím, že se tvůrcům nesporně tuhle dějinnou událost pozdního středověku podařilo zachytit ve filmové podobě dobře. Úmyslem bylo asi taky snáze pochopit srbský symbolický význam této bitvy o Kosovo z hlediska historie. To ovšem neznamená, že film nemá slabá místa, ale nechce se mi zde podrobně rozebírat dílčí nedostatky, protože to je spíše pro odbornou kritiku. Ovšem to nic na věci nemění, protože jde o film, se kterým jsem byl spokojen.
Brestskaya krepost (2010)
Jak bych to tak řekl, je to válečný nášup, který je přímo nabit válečnými scénami. I když na druhé straně, nic na válce není zajisté hezké. Četné nové ruské filmy těžící z historie druhé světové války ať tak nebo tak, už nejsou to, co to bývaly, ale v tomto případě z tohoto stereotypu tento snímek určitě vybočuje. Nejenže se opírá o skutečné události operace Barbarossa, která právě při přepadení Ruska narazila u pevnosti Brest na překvapivý odpor, ale poměrně nepřehnaně zachycuje události, které se tak mohly přihodit a jeho smyslem bylo vylíčit události hrdinství obyčejných vojáků. A podle mého názoru se to podařilo natočit opravdu výtečně a s neobyčejnou citlivostí, kde je cítit opravdu drsnost války.
Bůh to vidí, pane Allisone (1957)
Pozoruhodné náhodné setkání dvou rozličných povah a poetičnost přátelských scén tu má zcela jinou tvář vztahu než obvyklá láska. Nebo chcete-li, příjemně nabídnutý pohled na spirituální love story či oslavu platonického vztahu. Pěkný film k nedělnímu odpoledni.
Vita di Leonardo Da Vinci, La (TV film) (1972)
Velkolepý téměř tříhodinový životopisný seriál není jen líbivou ilustrací pozoruhodné postavy dějin, ale především vynikajícím pohledem na umělcův život. Je to natočeno opravdu s pečlivou důkladností nádherných interiérů a exteriérů, též skvělou výpravou. Co se týče děje, tak stylizovaná, trochu tajemná renesanční atmosféra středověkého času na pozadí kulis dobových obrazů přinejmenším vůbec nevytváří dojem laciné televizní výroby, ale spíše formát realistického velkofilmu. A skutečný zážitek je koukat na výkon francouzského herce Philippe Leroy, který ztvárňuje v titulní roli Leonarda Da Vinci bez hollywoodských mýtů a je v té roli nevšedně sympatický. Rozsah a úroveň historické věrohodnosti je také zachován a dokonce některé scény jsou natáčeny na ověřených místech, kde mistr Leonardo Da Vinci skutečně žil a tvořil. Tak to jsou kvality v divácky atraktivním, byť dnes už poněkud starším seriálu a proto je nutno zvlášť ocenit toto zpracování právě z těchto důvodů, které ani dnes neztratilo nic ze své působnosti a ve své době to byl jeden z nejdražších seriálů v Itálii, na kterém se podílelo finančně také italské ministerstvo kultury. Snad jen dodám, že to byl vskutku nečekaně pěkný zážitek vidět tak dokonale zpracovaný životopis tohoto obdivuhodného muže.